Nebezpečný útok ústavního činitele

Vládní škrty se jeví jako aktuální nebezpečí a jako takové jsou rovněž tématem na titulních stránkách. Pozornosti pak unikají některé jiné závažné události. Naposledy Klausův nebezpečný výrok, kterým zaútočil na Ústavní soud.

Rodičovská skončí dřív, než čekáte (Mladá fronta Dnes), Češi: Škrty jsou příliš tvrdé (Lidové noviny). Takto zněly titulky tzv. otvíráků ve středu 8. září ve dvou liberálních denících. Oba deklarují, že stojí pevně na straně svobody. Tak to mnohokrát deklarovaly při střetech s Jiřím Paroubkem, viz kupříkladu vydání po známé Paroubkově povolební větě z roku 2006: „Cítím povinnost oznámit, že demokracie v této zemi utrpěla tvrdý zásah srovnatelný snad jen s únorem 1948, snad jen s rozdílem, že hrozí modrá totalita.“ To bylo komentářů…

Předchozí den (tedy 7. září) po dlouhé době vystoupil Václav Klaus v Poslanecké sněmovně, aby jejím členům mj. sdělil, že u nás není suverénem lid, ale parlament (!), ale především: „Jsem přesvědčen, že parlament, tedy instituce vzniklá v přímých, rovných a všeobecných volbách, tedy skutečná tresť a obsah pojmu demokracie, musí svou autoritu bránit a prosazovat. Proto by se tato sněmovna měla zabývat i redefinicí postavení Ústavního soudu v našem ústavním systému tak, aby nemohl fungovat jako svým způsobem třetí – a často rozhodující, neboť už nikým nekontrolovatelná – parlamentní komora.“

Ne že by si tohoto nebezpečného výroku oba deníky nevšimly, ale podle mého názoru si prezidentova slova zasloužila více pozornosti. Výroku měly být zcela jistě věnovány v obou listech úvodní články, protože se jedná skutečně o jeden z nejsilnějších útoků ústavního činitele vůči druhému. V parlamentní demokracii je něco takového skutečně bezprecedentní. V případě Václava Klause to není poprvé, kdy k něčemu podobnému dochází. Rozhodně jde ale o první přímý útok na ústavnost České republiky.

Všichni, kdo se zajímají o politiku v této zemi, musejí cítit, kam až podobné útoky mohou vést. K porušení rovnováhy mezi ústavními institucemi, k rozkolísání demokracie. Ne že bychom se nemohli k těmto institucím vyjadřovat kriticky, ale nemůže tak činit ústavní činitel, který je součástí jedné ze tří mocí.

Dnes se často hovoří o paralelách se Slovenskem. Vítěz voleb u nás i tam měl nízký koaliční potenciál, proto nesestavil vládu. V České republice jsou Věci veřejné, na Slovensku Sloboda a solidarita atd. atd. Podobnost nacházíme rovněž nyní. V letech, kdy byl Vladimír Mečiar na politickém výsluní, „označil ústavný súd za chorí orgán“. Jistě, je to mnohem expresivnější vyjádření, než které použil český prezident, ale smysl i cíl výroku je stejný. Zatímco Václav Havel opouštěl postkomunismus, jeho nástupce v něm vězí až po uši.

Je pochopitelné, že čtenáře více zajímá to, co se ho bezprostředně dotýká: Petr Nečas pokrátí mateřskou, kterou v Topolánkově vládě prosadil a bombasticky obhajoval jako velké vítězství (MF Dnes) a bolestivost vládních úspor (LN). Je to přirozené, protože každého zajímá, kolik peněz má v peněžence. Deníky však musejí působit i osvětově, nestačí psát o nebezpečných výrocích Václava Klause kdesi vzadu ve víkendové příloze, ale je nutné z nich učinit téma dne. Už kvůli demokracii, jejímž strážcem není pouze parlament a politici, ale všichni občané.

A co si myslíte vy? Diskuse (6 příspěvků)

Zdeněk Bárta - Brno

Děkuji za článek, Pátek, 10.Září 2010, 08:36:20

leta se snažím poukázat na to, že se Václav Klaus opakovaně dopouští velezrady (naposledy opět Vámi zmiňovaným výrokem), ale je neuvěřitelné, co jemu i jeho dvorním šaškům v této zemi prochází bez přiměřeného trestu.
Je to docela pozoruhodný a zajímavý fenomén.
Zdeněk Bárta

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

Pavlu Šaradínovi Pátek, 10.Září 2010, 11:01:17

S mnohým ve Vašich předchozích článcích jsem nesouhlasil. Tentokrát Vám musím, velmi rád, dát za pravdu. Václav Klaus dává svým nehorázným vystupováním občanům vzor eklatantní neúcty k právu, k demokracii i k samotné idei republiky.
Dodal bych, že to je příznačné pro míru devastace veřejného prostoru. V takovém politickém prostředí mohou pak akademičtí polovzdělanci beze studu předkládat manifesty „smutného údivu“, prohlašovat se za „skutečné liberály“ a ještě to nádavkem označovat za „radikální“. I oni, podobně jako Václav Klaus, mohou počítat s potleskem na otevřené scéně.
JK

Ondřej Wolf - farář v.v.

Dilema Pátek, 10.Září 2010, 16:21:2

S příspěvkem Zdeňka Bárty se plně ztotožňuji.
Z druhého odstavce příspěvku Jana Kopeckého by se však mohl radovat právě Václav Klaus a jeho dvorní šašci.
Ondřej

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

Ondřeji Wolfovi Sobota, 11.Září 2010, 05:53:5

K Vaší jemné výtce mne napadá toto:
Politika se neřídí sympatiemi či antipatiemi. To je pak politikaření. (Masaryk tomu říká slovíčkaření.)

Stanislav Hošek - Český těšín

Co je v parlamentní demokracii bezprecedentní?! Pondělí, 13.Září 2010, 10:19:40

O samotném Ústavním soudu zde nebudu psát, protože k němu jsem se vyjadřoval již mnohokrát a jistě i na tomto webu k tomu ještě budu mít příležitost. Dneska se hodlám vyjádřit pouze k základní myšlence předloženého textu.

Je pro mne naprosto nepřijatelným názor, zakazující kritiku některého pilíře demokratické moci jiným jejím pilířem. Tedy například zakazovat parlamentu, aby kritizovala vládu, či zakazovat soudům, aby kritizovaly parlament. A již naprosto odmítám názor, že by jeden ústavní činitel nemohl kritizovat jiného ústavního činitele. Tady konkrétně prezident Ústavní soud. Zvláště když oba jsou voleni zprostředkovaně a nepředstavují ani zdaleka celý jeden pilíř demokratické moci. Autor tento zákaz pouze tvrdí, ale nikterak jej neodůvodňuje. Já naopak si troufám argumentovat, že jen všeobecná, zdravá diskuse každého s každým může prospět parlamentní demokracii. A může-li kterýkoliv řadový občan kritizovat kteréhokoliv ústavního činitele, ba i celý jeden pilíř demokratické moci, či dokonce celý systém parlamentní demokracie, pak nevidím důvod, aby stejná práva, jaké má každý občan, neměl i ústavní činitel.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

opravdu jde o "právo na kritiku"? Pondělí, 13.Září 2010, 17:17:18

Nenacházím u Pavla Šaradína nic o „zákazu“. Říká: „nemůže tak činit ústavní činitel“. Nebo nevidíte mezi občanem a ústavním činitelem („pilíře“ bych do toho netahal) vůbec žádný rozdíl? Nebo rozdíl mezi tím, zda ústavní činitel vystoupí na půdě parlamentu nebo mimo ni? Co vedlo Pavla Rychetského k tomu, aby řekl: „Zásadně nekomentujeme projevy politiků.“? Všimnětě si, prosím, že předseda Ústavního soudu zde upozorňuje, že Václav Klaus nemluvil jako president, ale jako politik. To se mi zdát být dost podstatné. Myslíte, že by bývalo správné, aby presidenta „kritizoval“?
Podle mne tu nejde o „právo“ na kritiku. Podstatný je obsah této „kritiky“, tedy např. Klausovo (v článku výslovně zmíněné) tvrzení, že suverénem není lid, ale parlament.
Klíčová věta článku tedy je ta, kde autor říká: „jde ... o první přímý útok na ústavnost České republiky“. (Je-li ovšem namístě říci, že to je bezprecedentní, to opravdu nevím.)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.