Chci přispět X

Poznáme ještě extrém?

Opatrnost a mlčení levice víc a víc pootevírá dveře postojům, které by v demokratické společnosti měly být vnímány jako okrajové.

V den, kdy senátoři vybrali své dva nominanty na ombudsmanskou funkci, jsem se večer náhodně setkala s Jitkou Seitlovou.

Pozvala nás Česká televize do Hydeparku s Romanem Jochem. Obsahem večera nebyla volba ombudsmana, nicméně její opakované první dějství v Senátu se v našem náhodném setkání otisklo.

Sledovala jsem představení živě přes senátní on-line vysílání. Naivně jsem doufala, že by si koalice mohla chtít vylepšit reputaci po vpádu Romana Jocha coby slona v porcelánu lidských práv a že i Karel Schwarzenberg s Miroslavem Kalouskem neustoupí ze svých pozic, a Anna Šabatová bude opět navržena.

Poté, co po projevu před senátory Jitka Seitlová odstoupila z kandidatury ve prospěch renomovaného právníka, bylo jasné, jak se věci mají. Umožnila netříštit hlasy koalice a získat v prvním kole převahu pro Pavla Varvařovského a ve druhém pro Františka Bányaie.

Večer zářila spokojeností, ovšem s lehce tragickým úlisným přídechem v hlase mi sdělila, že Anna Šabatová měla sice nejlepší píárko, ovšem ublížilo jí, že byla navržená sociální demokracií. Stojíte, koukáte a nevíte, co si počít.

Navrhne-li někoho na významný post ČSSD, je to z pohledu zástupkyně ombudsmana diskreditující počin? V čase přemlouvání báby se z důvěryhodné instituce, k jejímuž dobrému jménu kromě Otakara Motejla výrazně napomohla právě Anna Šabatová, stává hlásná trouba populismu.

Je jasné, že kandidatura Seitlové byla promyšlenou intrikou, jak se zbavit soupeřky, která problematice rozumí mnohem lépe a na kterou by neplatily úlisné pohledy a sladké řeči. Ba ani útočná a jízlivá rétorika, kterou Jitka Seitlová miluje, pokud není právě v záběru kamer.

Jiří Dienstbier týž den v rozhovoru pro Deník Referendum konstatoval, že Anna Šabatová nebyla zvolena pro svoji minulost. Nu ano! To jsou paradoxy!

A politická levice stále mlčí. Ani Dienstbierovi se do rozhovoru příliš nechtělo, byl situací otřesen. Bývalý novinář ztrácí víru ve smysl komentování dění ve veřejném prostoru a vyklízí ho blábolům Romana Jocha a řádění Nečasovy vlády s prostým konstatováním, že tento prostor je antilevicový.

V Senátu kromě něj zasedá ještě další chartista. Místopředseda Petr Pithart. Ani on nevystoupil s veřejnou podporou kandidátky, o jejíchž kvalitách jistě nemá pochyb. Styděl se snad, že by byl vržen do tábora levice, ze kterého se mu stejně nikdy coby intelektuálovi nepodařilo zcela vymanit, a to i přes vstup do KDU-ČSL? Nebo si myslel, že by Šabatové svým vystoupením uškodil? Potvrdil, že je tragickou postavou posledního dvacetiletí. Muž s obrovským potenciálem, bohužel však mentalitou opatrnického individualisty.

Před středeční volbou ombudsmana zbývá sociálním demokratům a poslancům věřícím v odbornost, nikoli stranickost v případě šéfů nezávislých institucí, konečně rázně vstoupit do šarvátky, nebo dále plakat nad rozlitým mlékem. Budou-li mlčet příliš dlouho, stanou se jejich ideály opravdu extrémem a osvěžující intelektuální nápady Romana Jocha normou.

A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Stanislav Hošek - Český těšín

Třídní boj. Čtvrtek, 9.Září 2010, 17:02:51

V dobách marxistické jediné pravdy, jsem vždycky pochyboval o existenci třídního boje, přesněji o jeho zjednodušené, až zvulgarizované podobě. Brzy po roce 1989 jsem naopak začal pochybovat, že třídní boj neexistuje. Ale již od roku 1992, především po zkušenostech z FS jsem přesvědčen, že existuje a po jeho právním zákazu, mi jeho neexistenci už nikdo nevyvrátí.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.