Manažer, symbol naší doby

Když duchovní na setkání s poslanci Sněmovny zahájil pravidelnou rozpravu slavným citátem z bible o velbloudovi a uchu jehly, ukázalo se, že mu nikdo z přítomných nerozumí. Zato manažeři, ti jsou srozumitelní.

Fischerova_11_p1

Táňa Fischerová

02.09.2010 08:00

Související

Už jen samotný překlad tohoto termínu manager do češtiny evokuje cosi zvláštního. Mana-žer přivádí slovo žer, žraní, které u nás má negativní vyznění. Takový člověk, který něco řídí, (dříve ředitel), nežere ovšem manu nebeskou, ale požírá odměny za práci těch, kdo se na společném výrobku podílejí s tím, že on sám, spolu s dalšími žerci, určuje pro sebe svůj vysoký podíl na zisku.

To, zlaté padáky, daně nebo nerovný úrokový systém, způsobuje, že velká část bohatství vyrobeného všemi jde pak do kapes lidí, kteří sami sebe postavili na nejvyšší místa. Tím samozřejmě nepropaguji, že mají mít všichni stejně.

Souvisí to také s přáním vlastníků firem, akcionářů a majitelů všeho druhu, kteří si přejí co nejnižší náklady a co nejvyšší zisk. Manažer je člověk, který plní jejich přání a dostává za to tučnou odměnu. Určitě není svobodný, protože nebude-li fungovat v zavedeném systému soutěže, snižování nákladů a neustálé modernizace, bude nahrazen jiným. Jistě existují i výjimky, nebude jich však mnoho. Výjimka jenom potvrzuje pravidlo.

To nejhorší však je, že se díky těmto novým pohledům mění i pohled na obsah práce manažerů. Nedávno jsem mluvila se starým známým, který celý svůj život pracuje u České pošty. Na otázku, jak to tam teď vypadá, mi odpověděl, že čím dál hůř.

Dříve prý takový řídicí pracovník, zřejmě po vzoru někdejších cechů, prošel celým procesem. Začínal dole například u třídění dopisů a postupně stoupal nahoru přes další oddělení. Celému systému tak dobře rozuměl a mohl podnik vést s potřebnou znalostí. Dnes se shora, buď akcionáři, nebo v případě státních či polostátních firem politiky, dosazují manažeři, kteří znají pouze ekonomiku, ale o samotném fungování podniku nevědí nic.

Můj kamarád řekl, že mají požadavky, které si nedají vymluvit od těch, kteří tomu ještě rozumějí a vyžadují striktně plnění svých nápadů, které podniku v lepším případě spíše škodí, v horším jej likvidují, pokud rovnou nemají takové zadání od majitelů, kteří se tak zbaví konkurence.

Vzpomínám i na příklad, kdy před lety na naší malé venkovské poště jeden z nadřízených manažerů z jiného města, který na malé poště pravděpodobně nikdy nebyl, zakázal květiny, které ji léta zdobily a které místní poštmistrová s láskou pěstovala. Vždy se také jedná o omezení služeb nižších pracovníků a současně navýšení jejich vlastních platů.

Pokud je jediným kritériem šetření, není ani divu, že se všechno rozkládá. Takto můžeme od pošty pokračovat přes dráhy, další podniky až k České televizi, kde je rovněž ředitel hodnocený za vyrovnaný rozpočet, a nikoli za kvalitu. Lze to pozorovat i v Ústavu sociální péče v Dolní Poustevně. I tam je nový ředitel, dosazený pražským magistrátem, který nikdy v tomto oboru nepůsobil, problematice nerozumí a jeho jediným úkolem je ušetřit.

Jak jinak než na úkor klientů a zaměstnanců. Není ani divu, že momentálně zaznělo z oblasti dopravy, že sníží počet nižších pracovních sil, aby ti, kteří zůstanou a zejména manažeři, mohli dostat víc. Proč je v naší společnosti takto vyňata jedna skupina a záměrně pěstována na úkor všech ostatních, nikdo nevysvětlil.

Jedno je však jasné. Tento systém škodí společnosti. Vyrábí kastu lidí, kteří si vytvářejí vlastní pravidla. Samozřejmě s dalšími „vyvolenými“. Ostatně v souvislosti s návrhem ministra Bárty na vyšší platby movitých účastníků silničního provozu za překročení pravidel se dostal na veřejnost výzkum, který ukazuje, že nejvíce se přestupků dopouštějí řidiči drahých aut.

To jen dokazuje jejich pocit nadřazenosti, který tímto způsobem demonstruje jejich beztrestnost. Zpřísněné tresty je mohou možná omezit, nemohou však změnit základní situaci. Tu musí proměnit nový přístup ke všemu, co se tady uhnízdilo.

Vzpomínám si na jednu zajímavou diskusi, která se odehrála na ranní duchovní snídani ve Sněmovně, kam chodili lidé z KDU-ČSL a po několika poslancích z různých stran, kteří měli blízko k duchovním pohledům. Pozvaný duchovní rozvinul téma s citátem z bible a následovala diskuse.

To ráno se dostalo na onen slavný citát, že „snáze projde velbloud uchem jehly, nežli bohatec do království nebeského“. Následoval vzrušený dialog, ve kterém se ukázalo, že žádný z přítomných tohle nechápe. Podle nich bohatství slouží společnosti a spolu s ním i bohatí. To je dnešní dogma, tak často propagované.

Kdysi mě oslovil duchovní citát, který jsem si zapsala a čas od času se k němu vracím. „Snaž se být soběstačným, nikoho nezatěžuj. Snaž se být skromným a šetrným, abys neodnímal existenční prostředky druhým bytostem. Když se správně omezíš ve svých požadavcích, oč méně budeš potřebovat sám k udržení své existence, o to více tu zbude pro druhé. Skromnost, sebevláda a omezení vlastních požadavků jsou projevem duchovní lidskosti a soucituplné lásky, která ví, že pozemské blaho a pozemské statky jsou pouze prostředkem k udržení života, nikoli cílem.“

Bohužel – trend doby je opačný a táhne na druhou stranu. Zejména ve svých „vyvolených“.

A co si myslíte vy? Diskuse (2 příspěvky)

1463599_10152404334252786_1734281146_a

David Lobpreis - Socio-ekononický migrant, Znojmo-Teplice

Mojžíš Čtvrtek, 2.Září 2010, 08:06:5

... je taky takový pěkný příklad člověka, co všem do všeho kecal. A kupodivu se o něm furt píše.

1463599_10152404334252786_1734281146_a

David Lobpreis - Socio-ekononický migrant, Znojmo-Teplice

Babylon Čtvrtek, 2.Září 2010, 08:45:47

Zatímco ten týpek co "řídil" stavbu té rozhledny v Iráku se moc neproslavil.

Takže tu máme případ úspěšného a neúspěšného manažera a můžeme rozvinout diskusi o způsobech hodnocení a odpovídající mzdě. :-)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.