Jacques Lacan hovoří o tom, že subjekt je vždy rozštěpen. Jakmile jedinec začne mluvit a vstoupí do jazyka, je rozštěpen na subjekt výpovědi a subjekt vypovídání. Chceme říct, au to bolí (vypovědět svou bolest), ale slova (vypovídání) způsobí, že ji nikdy nevyjádříme, jak jsme chtěli. Slova vždy pozmění význam bezprostředního pocitu.

Když figuru rozštěpeného subjektu přeneseme do současného politického života, můžeme si všimnout, že i voliči jsou rozštěpenými subjekty. Tím, co chtěli, svými představami o „odpovědné vládě,“ byli subjekty výpovědi. Vyjadřovali, jak to vidí, a třebaže jsme jejich politické vidění mohli považovat za zmanipulované, přesto jsme je museli respektovat. I když se nechali ovlivnit mediální masáží, hlasovali sami za sebe.