Kde jsou křesťanští demokraté?

Pavel Šaradín

KDU-ČSL bývala nedílnou součástí české politické scény. O této straně však po volbách není v pozitivním slova smyslu příliš slyšet, což svědčí spíše v neprospěch její budoucnosti.

Prázdniny pomalu končí. Zdá se mi, že ty letošní byly bez pověstné okurkové sezóny. Zřejmě to bylo dáno povolební situací. Vznikala nová vláda, mnozí ministři začali s notnou dávkou razance, něco se dělo a děje také u sociálních demokratů. Hledá se nový ombudsman, strany představily kandidáty do Senátu a obecních zastupitelstev.

Všichni mají poněkud napilno, s výjimkou jedné politické strany. Zrovna té, která byla vždy součástí našeho politického provozu. Ta jediná se kamsi vytratila a jak se zdá, návrat do první ligy může být mnohem obtížnější, než si její lídři představovali.

Jak jste asi poznali, na mysli mám křesťanské demokraty, pro někoho lidovce. Prohrané volby v květnu letošního roku nabízely jediný možný scénář. Rychlou volbu nového předsednictva, v rámci konzervativní tradice pružného a pokud možno manažersky vybaveného předsedu. Pokud by se nenašel, měl přijít někdo, kdo stranu velmi dobře zná a dokázal by ji s týmem spolupracovníků po určitou dobu řídit.

Nestalo se ani jedno, ani druhé. O KDU-ČSL není příliš slyšet, jen občas se v médiích objeví něco, co straně příliš neprospívá. Pro mnohé je jistě zklamáním chování Cyrila Svobody, který tvrdil před volbami něco, co po nich nehodlá dodržet. Nakonec se o dům, o který vedl spor s charitními organizacemi, hodlá přít i dále. Jak si čtenáři všimli, nestačí mu milion korun, a proto hodlá podat ústavní stížnost. Dům chce za každou cenu vlastnit. Přitom v křesťansko-demokratických kruzích je souzení se s charitou bráno něco jako nůž v zádech nebo největší hřích. Dnes se média někdejšímu předsedovi strany vysmívají a připomínají mu jeho volební slogan: „Co si myslíme, to říkáme, co říkáme, to děláme.“

Bohužel právě a pouze tato událost medializuje křesťanské demokraty, snad ještě spolu s tím, že úřadující předsedkyně strany Michaela Šojdrová chce Cyrilu Svobodovi vzít stranickou knížku.

Přitom KDU-ČSL je v podstatě stále ještě velkou politickou stranou, má kolem 35 tisíc členů, několik senátorů, desítky krajských zastupitelů a asi pět tisíc obecních zastupitelů. Ovšem svůj punc někdejší výjimečnosti si nechala vzít TOP 09. Velmi dlouho byla hrází proti velkým politickým stranám, dnes již tento étos nemá. Každý, kdo chce křesťanské demokraty vést, si musí položit otázku: v čem může být KDU-ČSL alternativou?

Kladný postoj k církvi určitě k návratu nestačí. Co venkov? Nemá snad TOP 09 podporu starostů? Má. A dobrý program pro venkov k tomu. Co boj proti mocenské spolupráci ČSSD a ODS? Ten převzala úspěšně TOP 09, jak jsme si řekli. Skutečně příliš prostoru nezbývá, snad jen čekání na chyby konkurence, ale ani to nemusí stačit.

Za šest sedm týdnů nás čekají komunální a senátní volby. Podíváme-li se na kandidátu do horní komory, tak stěží uspěje jeden křesťansko-demokratický kandidát. V případě komunálních voleb očekávám ztrátu několika set mandátů. Je to zřejmě poslední výstraha před zánikem KDU-ČSL.

Čekání na nového předsedu či předsedkyni straně velmi škodí, stejně jako sociálním demokratům. Řešení musí být rychlé. Nenašla-li dodnes strana nového lídra, musí nastoupit morální autorita (Petr Pithart), která blízké změny již dnes alespoň zaštítí. A řekne jasné slovo, jakým směrem se bude KDU-ČSL ubírat. Nebude to snadné, zvláště když se včerejší média zaměřila opět na křesťanské demokraty. Bývalý ministr životního prostředí Libor Ambrozek zneužíval poslanecké náhrady a postavil si za ně dům.