Spor v ČSSD je programový. Ale Sobotka to musí rychle vysvětlit

Bohuslav Sobotka má právě teď šanci stát se přirozeným vůdcem ČSSD. Musí ale bezodkladně vysvětlit, v čem spočívá programový a principiální rozdíl volby mezí ním a Michalem Haškem, a proč ho přesto chce mít stejně jako Davida Ratha svým místopředsedou.

Mýlí se Jindřich Šídlo, když ve svém neobyčejně půvabném textu líčí současné dění v sociální demokracii jako klukovskou hádku o to, čí drak vyletí výš. Ve skutečnosti se jedná o volbu mezi dvěma principiálními možnostmi, v jádru starou jako lidstvo samo. Není ale Šídlovou vinou, že musel do svého textu vložit větu „Takže jestli jsem to dobře pochopil,“ a pak psát způsobem, který je sice elegance sama, z nějž je ale zřejmé, že to, oč jde nyní v ČSSD, věru nepochopil vůbec.

Odpovědnost za to mají především sami sociální demokraté, ale ani jim to nelze příliš vyčítat. Jako celá společnost i oni sami jsou v šoku z výsledku voleb, s nímž nepočítali. Mysleli si, že budou vládnout, a zatím stojí tváří tvář přesile, jakou nezažili dvacet let. Jejich sebevědomí je otřeseno, přirozený vůdce minulé, byť zjevně přechodné, éry vyklidil pole a oni hledají v těžké době a v nepříznivých podmínkách nový směr.

Přitom jejich odpovědnost vůči společnosti nemůže být větší. Sociální demokracii – naší, evropské i světové – lze právem vytýkat tucty neduhů, ale jedna základní věc je nasnadě: režim, který se v českých zemích nyní uhnízďuje, buď přemůže ČSSD, anebo nějaká jiná organizace, která ale ještě není nikde vidět a nejspíše zatím ani nevznikla.

Odboráři budou vzdorovat prostříhávání sociálních sítí, občanská společnost se bude jistě vzpírat zužování prostoru svobody, zrodil se ProAlt jako krystalizační jádro, kolem nějž se z rozmanitých ostrůvku pozitivní deviace může postupně složit pevnina, na níž vyroste kulturně-politická alternativa, jež pohřbí samy předpoklady současného režimu tak, jako se už nyní podařilo znemožnit poradci Jochovi drmolit alespoň ty nejnestoudnější ze scestností, jež vyznává.

Leč přes všechny tyto dílčí nadstranické, občanské přísliby, jejichž prosazení se jeví být spíše otázkou půlgenerace než jednoho volebního období, zůstává otevřena otázka politické moci: tu musí někdo vzít z rukou Nečase a Drobila, Johna a Bárty, Kalouska a Klause a začít ji sám vykonávat radikálně odlišným způsobem, jenž namísto Spojených států George W. Bushe bude brát inspiraci v současné Skandinávii, Latinské Americe či československé masarykovské tradici.

Nemůžeme vyloučit, že Česká strana sociálně demokratická v tomto ohledu zcela selže a vystaví českou společnost nutnosti hledat nového nositele takovéto naděje. Ten ale není nikde na obzoru ani v zárodku. Je tudíž nutné pokoušet se do dna vyčerpat možnosti, že právě ČSSD vyspěje v sílu, která bude odborům, občanské společnosti i ProAltu spolehlivým a tvůrčím spojencem.

A to je právě podstata sporu, který si ČSSD dnes tak neobratně formuluje: spolupracovat s protivníkem, který se jeví nad naše současné síly, anebo se s ním otevřeně utkat?

Hejtmanu Haškovi nelze mít zcela za zlé, je-li zviklán ve víře, že sociální demokracie může českou pravici porazit na hlavu. Zdá se, že má opatrnost ve svých politických genech. Už před nástupem do svého úřadu před dvěma lety si počínal, jako by snad ani sám nemohl uvěřit tak velkému úspěchu v krajských volbách. Na jižní Moravě si ze tří možností vybral nejméně výhodnou koalici s ODS, hlavním protivníkem své strany, která pak ostatně nevydržela ani dva roky.

Hašek dospíval v době nejvykvetlejšího Klausova kultu osobnosti, v atmosféře nadvlády pravice nikoli nepodobné atmosféře dnešní. Jeví se být sociálním demokratem, který uznává monumentální sílu české pravice, a nepracuje s obzorem principálně proměněné české společnosti, kde mladí, vzdělání i společensky aktivní lidé svou příslušnost k demokratické levici berou jako nevyslovovanou samozřejmost před závorkami. Je sociálně-demokratickým mistrem péče o vrabce v hrsti.

Bohuslav Sobotka je jiný. Do celostátní politiky jej uvedl Vladimír Špidla, který, než si jej vybral, musel v něm zahlédnout schopnost přemýšlet o politice jako o metodě zlepšování kvality každodenního života lidí. To je Špildovo pojetí politiky a je to rovněž pojetí Sobotkovo. Není přitom ale romantickým snílkem, z takových se konec konců nestávají ministři financí.

Samozřejmě zná malou i velkou násobilku politické techniky, umí ustupovat a uzavírat kompromisy. Chápe ale, že odpovědností sociální demokracie vůči společnosti dnes je nabídnout vůči vládě principiální alternativu, zcela odlišné pojetí politiky, byť by to mohla být cesta osobně náročnější. Chce českou politickou krajinu od základu změnit a ačkoli možná nepopíše do nejjemnějších nuancí jak, jeho intuice míří tím směrem, kterým se zhruba upírá pohled všech zastánců principiální humanitně-demokratické alternativy k současné vládě společenské neodpovědnosti.

Radikální, tedy ke kořenům mířící střet, Michal Hašek považuje za nerozum, velikášství, romantický přístup k politice – a proto se domnívá, že by byl lepším předsedou. Není to nic osobního a je vůči Haškovi urážlivé, pokud mu to někdo podsouvá. Jeho kandidatura je legitimní, představuje ucelenou a důstojnou alternativu.

Předsedou by se ale měl stát Bohuslav Sobotka, pokud to dokáže zavčasu, tedy bezodkladně vysvětlit. Měl by se jím stát ze stejného důvodu, z jakého dostává přednost při mariáši hráč, který chce hrát vysokou hru, před tím, který sebere všechnu odvahu a karty v ruce k hraní betla.  

Všem by mělo být jasno, mezí čím se ČSSD rozhoduje: zatímco Michal Hašek se bude především snažit se současným režimem jednat, spolupracovat a domlouvat co nejpříznivější podmínky, Bohuslav Sobotka se bude především snažit o principiální konfrontaci v přesvědčení, že po příštích volbách sestaví vládu, která české poměry od základu promění. Haškovi je zřejmě bližší současná vláda nežli komunisté, Sobotkovi nejsou komunisté nijak blízcí, ale podle všeho ví, že bude muset do svého projektu zahrnout i je s vědomím, že představují pro společnost menší nebezpečí než Nečasova vláda.

Úloha Davida Ratha je tu nedocenitelná. Kdyby se natáčel remake filmu V pravé poledne, jemu by měla být svěřena role jediného občana, který svého šerifa neponechá v nouzi samotného. Rath je pronikavě inteligentní, nevadí mu mediální nepřízeň a špičky ODS obvykle argumentačně předčí. ČSSD mnoho tak výřečných a zásadových politiků nemá, potřebuje ho a myšlenka, že by měl být v jejím příštím vedení, je rozumná.

Sociální demokracie potřebuje ale také Michala Haška. Jednak proto, že v politice jsou lidé s výjimečně vyvinutou organizační schopností vzácnější, než se má veřejnost šanci dovědět. V politice skoro každý něco říká, velká většina si dokonce něco myslí, ale jen málokdo pak věci skutečně uvádí v život. Podle všech zpráv Hašek mezi zdatnými organizátory vyniká.

Druhý důvod spočívá v tom, že ačkoli historické poslání České strany sociálně demokratické dnes skutečně spočívá v úkolu porazit českou pravici na hlavu, mohou vznikat situace, kdy bude absolutně nutné s některými jejími segmenty uzavírat generální kompromisy. Sociální demokracie musí i toto umět a Hašek by měl vědět, že si této jeho schopnosti cení jako neodmyslitelné součásti své výbavy.

Sobotka ale musí jasně říct, že ČSSD teď čeká vyšší úkol: nejprve zuby nehty vzdorovat tomu, s čím bude Nečasova vláda přicházet, a po její postupné, ale neodvratné diskreditaci naplnit naděje valné většiny české společnosti, že nastoupí principiální alternativa, která nejen vrátí co bude třeba do stavu z roku 2006 či 2010, ale nastolí perspektivu sociálně, kulturně, ekologicky, ekonomicky i politicky mnohem spravedlivější a otevřenější demokracie.  

Jak ukázalo včerejší selhání Senátu při volbě kandidátů na ombudsmana, podzimní volby, v nichž levice může vůbec poprvé horní komoru českého Parlamentu ovládnout, jsou mnohem podstatnějším střetem, než jak se to nyní může mnohým ze špiček sociální demokracie jevit. Senátní volby ČSSD potřebuje vyhrát a Michal Hašek i David Rath by tomu měl své jednání podřídit.

Hašek i Rath musí říct, že spolu, rozhodnou-li tak delegáti sjezdu, budou rádi spolupracovat v příštím předsednictvu ČSSD. Sobotka musí říct, v čem spočívá mezi ním a Haškem jako kandidáty na předsedu ČSSD rozdíl, ale i to proč uznává Haška vůči sobě jako legitimní alternativu. A proč chtějí všichni tři jednosvorně v podzimních volbách zvítězit.

Pokud to neudělají, čeká je na podzim zřejmě neúspěch, po něm další zmatky a nakonec dost možná vznik reálné konkurence. Bylo by to neodpustitelné selhání, na které by zbytečně doplácela celá česká společnost v situaci, kdy potřebuje všechny síly své, ale i sociální demokracie, k obraně životně ohrožených základů kvality života a k vytváření předpokladů pro vykročení jiným, zcela odlišným směrem.

A co si myslíte vy? Diskuse (12 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Jan Samek - Praha

Třetí cesta ? Čtvrtek, 26.Srpna 2010, 10:38:29

Nemyslím si , že soc dem má pouze tyto dvě možnosti . Co Vladimír Špidla ? Není to marketingová hvězda ale kam to s marketingem dovedl trojlístek Paroubek - Dimun - Tvrdík jsme vidělili všichni. Ostatně ani Hašek a Sobotka nejsou hrdiny televizního zpravodajství . Špidla je respektovaný dokonce i Kalouskem , není namočený ve volebním nevítězství a ( nejen díky tomu) je schopen rozebrat důvody , které k němu vedly . Špidla je intelektuál schopný oslovit účastníky protiparoubkovského referenda , nic jiného totiž tyto volby nebyly. Pane Špidlo , kandidujte.

Lukáš Jelínek - Brno

Čtvrtek, 26.Srpna 2010, 13:54:9

Také si myslím, že těch možností je více, lepších i horších. Co se týká stylu politiky soc.dem. a vztahu k vládě, nezaznamenal jsem ve vyjádřeních Bohuslava Sobotky a Michala Haška žádné větší rozdíly. Proto zatím probíhající mediální spory za programové nepovažuji. Pokud je ale citlivý nos Jakuba Patočky už větří, díky za ně, je (nebo spíš po volbách bude) nejvyšší čas...

Jan Černý - Brno

Čtvrtek, 26.Srpna 2010, 19:22:11

Neznám všechna vyjádření Bohuslava Sobotky a Michala Haška, ale z jejich praktické politiky a z toho, jakými lidmi se (především v poslední době) obklopují, vyvstává podle mého názoru rozdíl jdoucí tím směrem, který popisuje Jakub Patočka. Nejsem si tolik jistý krystaličností Sobotkova postoje, ale v každém případě je to postoj otevřený k ideovému poli, v němž se pohybují Vladimír Špidla a Lubomír Zaorálek, a v tomto smyslu bych Jakubův článek podepsal.

Je to ovšem otevřená hra, a jsou v ní jistě skryty i jiné možnosti, které zmiňuje Lukáš Jelínek. Z hlediska výše načrtnutého sporu (a ten náčrt má skutečně rysy idealizace či ještě lépe tvroby programu) se mi ovšem jeví jako možnosti méně podstatné.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Čtvrtek, 26.Srpna 2010, 23:00:51

Rád bych vyjádřil souhlas s názorem pana Patočky - jeho charakteristiky Haška i Sobotky jsou výstižné.
Jde ale skutečně o hlubší a hlavně dlouhodobější spor - budoucí vizi pro socdem jsem se věnoval ve svém článku, na nějž si dovolím odkázat - http://www.blisty.cz/2010/8/13/art53966.html.
Uvítám reakce i zdejších čtenářů a přispěvatelů.

S J. Patočkou se ale možná přece jen neshodujeme v jedné věci: zdá se mi, že si příliš idealizuje Západ a oškliví naše "ódeesácké" poměry. Neoliberální pravice je zhruba všude stejná, rovněž tak "reformy" a demontáž sociálního státu; podobně stejně bezradná je všude i socdem.

Fotka_kh_2

Květoslava Hyldebrantová - Praha

Názor z prava Pátek, 27.Srpna 2010, 04:44:0

Pokud mohu připojit svobodný názor z prava, tak třeba pro mne byly v historii ČSSD nejakceptovatelnější tyto dvě politické osobnosti:

Vladimír Špidla a Petra Buzková.

V nich vidím osobnosti, které by dokázaly oslovit a zaujmout (a to nejen programově) i politický "střed" a znovu vážně konkurovat v příštích volbách pravici.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Špidla, Zaorálek, Hašek i Sobotka Pátek, 27.Srpna 2010, 08:48:43

Špidla je politik s koncepčním a programovým myšlením. Když byl v minulosti schopen úspěšně ideově čelit Klausovi, myslím, že by pro něj nebyl problém ideově čelit Nečasovi a Kalouskovi, o Schwarzenberkovi ani nemluvě. Navíc díky evropské zkušenosti by mohl dělat politiku na vyšší úrovni než se to dělo v posledních pěti či šesti letech. To vše ale nemůže dělat sám, potřebuje schopný a činný tým. Pokud by spolupracoval se Zaorálkem, Haškem a Sobotkou a ti s ním a společně by začali komunikovat s širší intelektuální i politickou veřejností a současnou společností, neměl bych o budoucnost sociální demokracie obavy. Záleží ovšem především na něm a na současné sociální demokracii.

Stanislav Hošek - Český těšín

Všichni do zbroje, místo k pumpám Sobota, 28.Srpna 2010, 07:05:47

ČSSD je od doby, kdy ji Zeman tak enormně rychle vyzvedl do pozice soupeře polistopadové pravice neustále v situaci, kdy musí dokázat využívat každého schopného člověka. Ale využívat právě v tom směru, v jakém je skutečně schopný. Jak jsem tady již několikrát napsal, uznávám Špidlu jako koncepčního člověka, ale za předsedu bych jej osobně nikdy nevolil. Pokud ale vyhraje senátní volby on ve svém obvodu, a ČSSD se podaří zlomit dlouhodobou hegemonii v této parlamentní komoře, vidím v něm velmi výraznou postavu ve funkci předsedy Senátu.
Trojice, kterou autor základního textu vyjmenoval, by si měla přesně rozdělit role tak, aby každý z nich mohl využívat svých předností. Zásadně ale jakékoliv názory o taktice, strategii a tím spíše programové, by si napřed měli vyříkat mezi sebou a nikdy ne za pomoci médií, jež jsou všechny dokonce včetně Práva v zásadě vůči ČSSD nepřející. Všechny jsou totiž ekonomicky hnána k hledání senzací a ne k pěstování kultury života ve veřejném prostoru.
K fundamentálnímu nasměrování ČSSD jen jediná poznámka. Prakticky souhlasím se vším, co o tom napsal v BL pan Pleva. Čímž podporuji i náhled autora diskutovaného textu. ČSSD musí jít do střetu, i kdyby „padli všici“, protože neoliberální „kapitalismus“, jako všechno, co kdy na světě totálně zvítězilo, bude jednou zákonitě smeten. A do té doby případně i u nás „vstanou noví bojovníci“.

Marketa_-_balkon

Markéta Hrbková - Bidlová - učitelka překladatelka

Neděle, 29.Srpna 2010, 08:03:52

Dobrý den, v zásadě souhlasím s názorem Jakuba Patočky i s jeho voláním, že by protagonisté měli svůj názorový boj částečně pustit na veřejnost. Boj o ideje ( nikoliv o osobní invektivy) je něco, co česká společnost již dlouho nezažila a možná by to přineslo i uvědomění, že v této oblasti může o něco jít. Je pravděpodobné, že do komunálních voleb socdem už velikou díru do světa neudělá (věci se budou spíš odvíjet podle toho, jestli se vláda zdiskredituje sama), ale kdyby se jí podařilo vzbudit dojem, že zvažuje "věci" víc než svá konta, mohlo by to napomoci celkové změně i ji samotné.

Václav Votruba - učitel

Pondělí, 30.Srpna 2010, 04:06:0

Očekávat spásu ČSSD od Vl. Špidly je stejné jako domnívat se, že nástup G. Browna po T. Blairovi představuje posun Labour Party doleva.
Bývalý eurokomisař, který podporoval všechny zárodky neoliberálního útoku na sociální stát, pokračoval ne evropské úrovni v tom, v čem začal doma: "nejsou peníze, potřebujeme pružnější pracovní prostředí, tedy nový Zákoník práce a sociální systém". Uvědomte si, že dnešní a předcházející Topolánkova vláda jen navazují na jím prosazené "existenční minimum", kompromis ohledně nájemného, atd.
V čem je tedy fundamentální rozdíl mezi Sobotkou a Haškem, mezi Špidlou a Kalouskem?
A jak mám věřit Rathovi, když se ve středočeském kraji chová jak carský gubernátor? To neznamená, že nevidím a nevnímám, že se snažil, že dosud drží poplatky, resp. jejich proplácení, atd., ale to jsou vše jen drobky, navíc prosazované stylem, "my, Rath První ...".
Sociální demokracie jako myšlenka a strana vznikla jako politické vyjádření demokratické vůle dělnické třídy před více jak 130 lety. Její představitelé byly vždy pod drobnohledem a dozorem zdola.
Dnešní obnovená sociální demokracie má s tou předprvoválečnou společné jen jméno. Čekat od ní zázrak je utopie.

František Jonáš - Třebíč

ano v klidu by se mohlo škrtnou sociální a demokratická.... Sobota, 22.Ledna 2011, 05:51:49

Dnešní obnovená sociální demokracie má s tou předprvoválečnou společné jen jméno. Čekat od ní zázrak je utopie. Toto je bohuže velmi trefné vyjádření
od V.Votruby, vlastně celé je doplnit , že přeprvoálečná měla ještě rozvíjející přívlastek dělnická. ČSSD už by měl patřit jediný přívlastek, tj Česká strana, ty dva za dvacet let prohospodařila no a vznik měla spojen s lidmi práce, před téměř 133 lety, několikrát ty lidi různými ústupky opouštěla, ale zásadně je opouští posledních 10 let záchvěvy typu akce Čisté ruce byly opravdu jen záchvěvy . Bída české politické scény jsou právě politické strany, všechny bohužel všechny bez vyjímek, všechny parlamentní.


Luděk Ševčík - OSVČ

Sobota, 22.Ledna 2011, 13:10:45

Dovedete si představit, že by sociálně demokratičtí představitelé začali skutečně dělat sociálně demokratickou politiku? Že by bez ohledu na média a současný stav veřejného mínění začali prosazovat sociálně demokratické principy i za cenu toho, že by třeba nezískali finance od sponzorů a že by jim hrozilo to, že se nedostanou do senátních a parlamentních lavic? Že by se dokázali postavit proti současnému proudu a šli do přímého střetu s neoliberály? Na to nemají. Proto je ČSSD taková, jaká je. Politika je prý umění kompromisu. Ale kompromis není politika.

František Jonáš - Třebíč

pane Ševčík, rád bych si to představil.... Neděle, 23.Ledna 2011, 11:22:19

Chtěl bych si to představit, ale nedovedu. No oni by se i do těch lavic v senátu dostali, ale museli by na stůl muset položit své já a řadě z kandidátů by asi minulí sponzoři něco připomínali. Ona tradiční Sociálnědemokratická politika se nedá prodávat jako prášek na praní nebo nové auto, té se musí věřit a znát ji. Třeba taková K.Brožová a jiní ,. co by k tomu mohli říci,kromě několika nacvičených vět. Ale představuji si to rád.
Nyní v době štěpení politické scény by neškodila odvaha se kouknout do archivů a tradic a velká spousta voličů by na to slyšela, ale neumění je oslovit jinak než přes americké volební agentury pak nutně devalvuje tradice a historii. Nejenom slyšela velká část voličů a občanů , ale by to i vítala.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.