Sledujeme-li lavinu událostí od jmenování nové vlády, nemůžeme se ubránit dojmu že „vymknuta z kloubů naše doba šílí“. Každý den přináší jen další a další bláznivé zprávy o „obětavé“ práci našich ministrů, kteří pracují pro naše příští dobro tím, že nám podřežou krky teď a hned. Je to jistě řešení, které ušetří na zdravotním, sociálním, vyřeší bytovou problematiku i problémy vědy a kultury. Člověk se však ptá, jak je možné, že se vláda chová jako kamikadze, proč jí neodvratné bouře nevadí a hodlá všechno ignorovat, nebo zda je rozhodnuta silou prosadit všechny své plány a potom odejít s nemalou výslužkou a velkou ostudou navždy z politiky.

V sobotních Lidových novinách v diskusi několika analytiků o pravicové politice označil Petr Kamberský Miloslava Kalouska za „svého druhu genia“. Kalousek není genius. Je to pouze velký a odvážný hráč. Jestli patologický, nevíme, ale smyslem jeho života je politická hra. Vzrušuje ho zkoušet, co který tah udělá a na rozdíl od jiných politiků má odvahu bez sebezáchovy, což je znak gamblerů.

To i Petr Nečas, který má přece jenom nějakou politickou odpovědnost za svou stranu a pravděpodobně by měl rád i nějakou politickou budoucnost, se zalekl některých svých prohlášení a začal couvat. Člověk se může jenom ptát, proč nejedná podle starého pořekadla a nejprve dvakrát neměří než začne řezat. Jeho výrok, že platit měsíčně sto korun na rezervu pro budoucí povodně, znamená jedno pivo a dvě krabičky cigaret je hloupý a urážlivý ke všem lidem, kteří takto nežijí a jiné požitky si ani nemohou dovolit. Ovšem pár dní na to Nečas ustoupil a Kalousek vyrazil do boje s mediálním obrazem čestného muže, který na rozdíl od premiéra plní slovo a dohody.