Sledujeme-li lavinu událostí od jmenování nové vlády, nemůžeme se ubránit dojmu že „vymknuta z kloubů naše doba šílí“. Každý den přináší jen další a další bláznivé zprávy o „obětavé“ práci našich ministrů, kteří pracují pro naše příští dobro tím, že nám podřežou krky teď a hned. Je to jistě řešení, které ušetří na zdravotním, sociálním, vyřeší bytovou problematiku i problémy vědy a kultury. Člověk se však ptá, jak je možné, že se vláda chová jako kamikadze, proč jí neodvratné bouře nevadí a hodlá všechno ignorovat, nebo zda je rozhodnuta silou prosadit všechny své plány a potom odejít s nemalou výslužkou a velkou ostudou navždy z politiky.

V sobotních Lidových novinách v diskusi několika analytiků o pravicové politice označil Petr Kamberský Miloslava Kalouska za „svého druhu genia“. Kalousek není genius. Je to pouze velký a odvážný hráč. Jestli patologický, nevíme, ale smyslem jeho života je politická hra. Vzrušuje ho zkoušet, co který tah udělá a na rozdíl od jiných politiků má odvahu bez sebezáchovy, což je znak gamblerů.

To i Petr Nečas, který má přece jenom nějakou politickou odpovědnost za svou stranu a pravděpodobně by měl rád i nějakou politickou budoucnost, se zalekl některých svých prohlášení a začal couvat. Člověk se může jenom ptát, proč nejedná podle starého pořekadla a nejprve dvakrát neměří než začne řezat. Jeho výrok, že platit měsíčně sto korun na rezervu pro budoucí povodně, znamená jedno pivo a dvě krabičky cigaret je hloupý a urážlivý ke všem lidem, kteří takto nežijí a jiné požitky si ani nemohou dovolit. Ovšem pár dní na to Nečas ustoupil a Kalousek vyrazil do boje s mediálním obrazem čestného muže, který na rozdíl od premiéra plní slovo a dohody.

Mohl být i autorem slov o pivu a cigaretách, stejně jako byl kdysi tím, kdo vrátil výraz „černoprdelníci“ do našeho slovníku. Veřejně je však vyslovil až Karel Schwarzenberg. Tento výrok jsem totiž vyslechla z úst Kalouska, v dobách svého poslancování, kdy mi nabídl (po mém angažmá v zákoně o registrovaném partnerství!) místo na pražské kandidátce za KDU-ČSL s tím, že „ty černoprdelníky nemá rád“. Přiznám se, že jsem ho tehdy svým způsobem obdivovala. Takováto slova z úst předsedy strany si zaslouží uznání a Miroslav Kalousek nepostrádá jistou černou poesii.

Potom hrál vysoko při vyjednávání o spolupráci s komunisty, což ho stálo křeslo předsedy strany. Hledat u něj jinou motivaci než právě toto hráčství utržené z pravidel, není možné. Jednoho dne prohraje tak, jako se mu to už stalo, ale důsledky tentokrát zaplatí celá společnost. Hráči hrají s kartami, které mají v ruce a ty mu dali jak někteří voliči, tak všichni politici, kteří jsou dnes ve vládě. Hrají rádi v jeho hře a nastavují za něj záda. Každý si rád užije svoji minutu slávy a ještě získá kontakty do budoucna, to je zřejmě silná motivace. Takoví mistři jako například Aleš Řebíček by mohli vyprávět. Tím nechci ministra financí démonizovat a činit z něj jediného člověka odpovědného za „reformy“ ve vládě, ale jeho podíl na směru, kterým se vláda ubírá, rozhodně není marginální.

Je opravdu překvapivé, že tato vláda porušila i staré a s úspěchem užívané pragmatické pravidlo, že se věci nepřijatelné pro veřejnost dělají postupně, „salámovou metodou“, kterou všichni naši politici velmi dobře ovládají. Tentokrát však bez skrupulí a proklamativně spouštějí lavinu, kterou uvolnili riskantní jízdou na jejím vrcholu.

Tak se na náměstích sejdou policisté se zdravotníky, zaměstnanci státní správy s vědci, hasiči, studenty i některými umělci. Jedním z pilířů fungujícího státu jsou bezpečnost a sociální péče. Rozval právní a bezpečnostní ochrany je počátkem pádu státu.

Dovedu si představit, jak zbytek sboru policistů, (který ovšem po odchodu velké části příslušníků bude pěkně ohodnocen), bude běhat pěšky za zločinci v autech, mířit na ně prstem namísto zbraně, na kterou také nebude, a bude řvát — Stůj nebo tě kopnu do zadku! Silný policejní stát, jehož aparát je namířený proti občanům je stejně nebezpečný jako slabý stát, který není schopen právo občanů bránit.

Ostatně prostředníci prodeje přes najaté firmy, které prý lépe znají prostředí, již dávno zajistili padáky, které se neotevírají a zbraně, které nestřílí, takže svým způsobem to takový posun nebude, pouze přijdou o pěkná auta s langrovským nápisem POMÁHAT A CHRÁNIT, na která padl slušný finanční obnos.

Kdybych brala v potaz jenom zprávy, které přinesl dnešní den, pak: prý zdraží elektřina, protože Angela Merkelová chce zdanit atomovou energii, zdraží pojistné, protože je moc živelních pohrom, sestrám v nemocnicích se sníží platy, tak jako všem státním zaměstnancům.

Víme, kdo nám vládne, ale nevíme, kdo bude léčit, kdo bude udržovat bezpečnost, kdo bude pěstovat zemědělské plodiny, atd. atd. Hráčství, ruku v ruce s ideologií pro menšinu mocných, chce porazit realitu a nastolit lepší příští.

Plná náměstí jsou budoucí realitou.