V rámci rozpočtových škrtů ministerstvo dopravy požaduje, aby kraje zrušily své málo využívané spoje. Pochopitelně jde o spoje vlakové. Podle Lidových novin bezprostředně ohrožena je jedna z podřipských lokálek, spojující Horní Beřkovice na Mělnicku. Kraje totiž platí ročně Českým drahám za lokálky osm miliard, třemi miliardami přispívá stát.

Jak ministerstvu dopravy účinně vysvětlit, že význam železnice nelze zúžit pouze na dopravní funkci a momentální rentabilitu? Zánikem každé železnice dochází nejen k milionovým škodám na samotném stavebním díle — vždyť počet přepravených pasažérů hodnotu stavby neovlivňuje —, ale zmařeny jsou i další funkce dráhy: Například její sociální poslání, jímž stát zaručuje venkovu spolehlivé a pravidelné spojení s městy, kultivované cestování za prací, dostupnost vzdělání ze všech lokalit naší země. Železnice tvoří síť jistoty jako projev zájmu státu o život na venkově. Její funkce v širším slova smyslu není ztrátová, protože lesklé kolejnice jsou pro lidi také poutem k domovu, jsou nositeli společné historie, technického pokroku, vzorem estetiky pro dopravní stavby. Zúžit význam železnice jenom na dopravní funkci je jako zjednodušit člověka na kostru a svaly, nebo význam vzdělávání na školní prospěch.

Jak LN (24. 8. 2010) píší, „ministerstvo nemá nyní žádný nástroj, jak by kraje k seškrtání spojů donutilo“. Z té antiúlohy ministerstva dopravy až mrazí. O to, o co se má starat, co má zvelebovat, to téměř pokládá za škodnou. „Správa železniční dopravní cesty už pro ministerstvo vytipovala některé málo využívané spoje“, což zní, jako by matka kvůli obavám o potravu raději dala některá svá mláďata vlkovi k sežrání.

Ani nutností úspor neopravňuje současné představitele k zatracení díla, o něž se nezasloužili, a k ničení hodnot, které nevytvořili. Špatný hospodář, jehož šetřivost způsobí škody větší, než je předpokládaná úspora.

To všechno by ministerstvo dopravy ale mělo vědět. Čili bude-li nutit kraje k „ukončování provozu“ na lokálních tratích, je to projev buď naprosté bezradnosti, nebo záměrné ignorování potřeb, historie a kultury společnosti. Filosof Martin Šimsa napsal: „Obrana železnic je obranou kultury, paměti a občanské společnosti.“ To není žádné staromilství, ale sama podstata civilizačního rozvoje.

Kdyby mě pan ministr na půl roku povolal na jeho ministerstvo, dokázal bych mu na železnici ušetřit — a dokonce v její prospěch! — aniž by cestující přišli o jediný spoj. Na jedné straně totiž železnice za miliardy bourá i hodnotné dílo a modernizuje k horšímu, na druhé jí chybí pár zapráskaných tisíc, aby mohla jezdit, kde jezdit má. (Vypracoval jsem si v té věci několik studií, mám pár docela podařených projektů, jejichž předností je, že vracejí peníze do státního rozpočtu.) Já bych to panu ministrovi rád všechno na železnici ukázal, vysvětlil, snad by pochopil. To není projev mé pýchy, ale pouhá odhodlanost pomoci chránit vlast před úředně vyhlašovaným ochrnutím.