Chci přispět X

Senátoři dnes vyberou pár k volbě ombudsmana

Z důvěryhodné instituce těšící se velké podpoře obyvatel se stalo po smrti Otakara Motejla území, které se politici snaží ztéci stůj co stůj. A to přesto, že ombudsman je funkcí v principu apolitickou.

Hanaholcnerov_

Hana Holcnerová

25.08.2010 08:30

Aktualizováno: 19:20

Maminka

Pokud Kalousek dodrží slovo, stane se Anna Šabatová příští ombudsmankou.

Historie úřadu ombudsmana

243555_mediafax_jiri_schott

Motejlovo dědictví

Ombudsmanský úřad nevznikal lehce. První návrh zákona na jeho zřízení se objevil v roce 1992. Se zřízením tohoto postu dlouhodobě nesouhlasila ODS, zákon byl těsnou většinou přijat až v prosinci roku 1999.

V prvním paragrafu zákona se uvádí: „Veřejný ochránce práv působí k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívá k ochraně základních práv a svobod.“

Zákon upravuje právní postavení a pravomoci ombudsmana jako veřejného činitele. Ombudsman je volen Poslaneckou sněmovnou z kandidátů, z nichž po dvou navrhuje prezident republiky a Senát. Funkční období je šestileté a ombudsmanem lze být pouze dvě po sobě jdoucí období. Zvolen může být každý, kdo je volitelný do Senátu a není členem politické strany nebo hnutí. Během mandátu nesmí vykonávat jiné veřejné funkce či výdělečnou činnost.

Sídlem veřejného ochránce práv se stalo Brno, hlavní město české justice. Toto postavení získalo město už za první republiky během vzniku Nejvyššího soudu. Nedostatek kvalifikovaných soudců se řešil jejich přesunem z pracovišť ve Vídni. A Brno je blíž než Praha…

Umístění úřadu ombudsmana do Brna ovšem svědčí o malém povědomí schvalovatelů zákona o obsahu jeho činnosti. Zřejmě se mylně domnívali, že veřejný ochránce práv je orgánem justice. Ombudsman komunikuje naopak převážně s výkonnými a zákonodárnými složkami státní moci, výhodnější by tedy byla blízkost Parlamentu a ministerstev. Vláda sice původně navrhla Prahu, poslankyně Miroslava Němcová přesto prosadila Brno. K jejímu návrhu se připojili moravští poslanci Zdeněk Koudelka, Dalibor Matulka a Ladislav Šustr a Brno zvítězilo.

Pracovištěm se stala rekonstruovaná budova bývalého okresního výboru KSČ, čímž byl nechtěně symbolicky vyjádřen smysl práce ombudsmana, kterým je mimo jiné napravování křivd, byť už ne těch napáchaných komunistickým režimem.

Historicky prvním českým ombudsmanem se stal Otakar Motejl, podpořen ve volbě výraznou poslaneckou většinou složenou z poslanců sociální demokracie, čtyřkoalice a komunistů. Zvolení s přispěním komunistických hlasů Motejlovi o deset let později vyčetl už po jeho smrti v týdeníku Reflex jeden ze současných kandidátů na uvolněný post John Bok takto: „Motejl to měl jasné, dostal 99 hlasů od komunistů a socanů. On, advokát disidentů si za těma komunistama došel a poprosil je…Mravní o morální roviny se posunují…“

Motejla poslancům navrhl jak prezident Václav Havel, tak Senát, protikandidáty byli Václav Trojan a Marie Hošková. Za pozornost stojí, že na funkci zástupkyně ombudsmana tehdy Havel navrhoval Annu Šabatovou, která ovšem v první volbě zvolena nebyla.

Po zvolení do funkce v druhé volbě v únoru 2000, kdy porazila někdejšího senátora za ODS Jana Voráčka, měla Anna Šabatová na podobu úřadu zásadní vliv. Od počátku jemně vyvažovala jeho poněkud „právnický“ charakter a postupně dosáhla toho, že stěžovatelům odcházely dopisy psané srozumitelnou a krásnou češtinou, prosté právnické hantýrky a pro laiky zbytečných odborných pojmů.

Specializovala se převážně na sociální a zdravotní oblast. Během mandátu si doplnila právnické vzdělání a o práci veřejného ochránce práv napsala odbornou publikaci. V druhém volebním období již nekandidovala, dnes se uchází v Senátu o nominaci na ombudsmana.

Aktuální volba veřejného ochránce práv je už druhou v pořadí po Motejlově smrti. V červenci Poslanecká sněmovna z navržených Ivy Brožové, Evy Dundáčkové, Anny Šabatové a Johna Boka ombudsmana nezvolila, Anně Šabatové chybělo sedm hlasů. Druhá volba se uskuteční nejpozději 7. září.

Prezident Václav Klaus představil svoje nominanty v úterý. Dvojici tvoří opět John Bok, spolu s ním se na scéně objevil nový muž, bývalý jihočeský hejtman, člen ODS, Jan Zahradník. Druhý pár vybere Senát dnes. V nabídce má kromě Anny Šabatové, navržené sociální demokracií a dvěma členy klubu TOP 09 a Starostové.

Senátor Václav Jehlička z TOP 09 navrhl současnou zástupkyni ombudsmana Jitku Seitlovou, která v první volbě důvěru Senátu nezískala. ODS vyslala do boje hned trojici aspirantů, a to předsedu Židovské obce v Praze Františka Bányaie, bývalého ústavního soudce Pavla Varvařovského a ne příliš známého pražského advokáta Jana Matyse.

Navržena byla i advokátka Klára Samková Veselá, která v pondělí z rodinných důvodů od kandidatury odstoupila. Senátorský klub ODS v úterý rozhodl, že na středeční plenární schůzi podpoří Františka Bányaie a Pavla Varvařovského. Ten ovšem v úterý při svém představování v senátním výboru pro lidská práva řekl, že zvolení neočekává: „S úsměvem pozdravím vítěze, nečekám, že bych uspěl."

S kým máme tu čest
Zastavme se u jednotlivých kandidátů trochu blíže. U matadora Johna Boka je motivace zřejmá. Je to signatář Charty 77, celoživotní bojovník za lidská práva, v současnosti předseda spolku Šalamoun, hájícího práva lidí, o nichž se domnívá, že byli nespravedlivě postiženi úřady, v tomto případě hlavně výroky soudů.

Po listopadu 1989 úzce spolupracoval s Václavem Havlem. Dnes však na stránkách Reflexu říká: „Uplynulo dvacet let a poměry se změnily. Ač jsem doposud přítelem Václava Havla, nepatřím do partičky pravdy a lásky vítězící…“ Tato slova jistě imponují Václavu Klausovi, Bok je v jeho očích možná jediným lidsko-právním aktivistou, který stojí za povšimnutí.

U Jana Zahradníka je to složitější. Donedávna jihočeský hejtman se uchýlil z politického výsluní na akademickou půdu, kde od loňského roku působí jako prorektor pro zahraničení vztahy jihočeské univerzity. V říjnu se objeví na kandidátce ODS v Českých Budějovicích. K tomu letos v srpnu v regionální příloze deníku Právo uvedl:

„Kandidoval jsem v Budějovicích ve všech porevolučních volbách a idejím občanských demokratů zůstávám i přes všechny peripetie, které se na centrální či regionální politické scéně odehrály, věrný. Někomu se mohlo zdát, že jsem se po minulých krajských volbách z politiky vytratil, ale snažil jsem se působit aktivně jako řadový krajský i českobudějovický zastupitel a hlavně pak uvnitř samotné ODS.“ Zahradník připravuje v ODS část volebního programu týkající se školství.

Co přimělo komunálního politika, který se nikdy nezabýval problematikou náležející do gesce ombudsmana, aby se o tento post ucházel? Politolog Lukáš Jelínek se domnívá, že Zahradníkova nominace je od prezidenta chytrý tah. Deníku Referendum k tomu řekl: „Zahradník byl populární hejtman a takto může být použit jako zajímavý vklad do koaličního vyjednávání. Zároveň ale platí, že ačkoli manažer je nejspíš solidní, těžko odhadnout, co by jej mělo kvalifikovat na funkci ombudsmana.“

Připomněl také, že jde o Klausova oddaného fanouška a jeho nominací se prezident může snažit pomoci ODS. Stranou pozornosti by neměla zůstat podle Jelínka ani skutečnost, že z jihočeského kraje pochází také současný ministr financí Miroslav Kalousek, mocný hybatel politickým zákulisím.

Podivuhodná je rovněž kandidatura Františka Bányaie. Nominovali ho senátoři Daniela Filipiová, Jiří Oberfalzer a Tomáš Töpfer, který při první, neúspěšné volbě navrhoval předsedkyni Nejvyššího soudu Ivu Brožovou. Předseda Židovské obce v Praze v úterý v senátním výboru pro lidská práva sdělil, že by rád využil své zkušenosti z dvacetileté práce v židovské obci s řešením problémů lidí, kteří se cítí být ukřivděni.

Proč se rozhodl změnit působiště a opustit významnou a vlivnou pozici? Pražská židovská obec se netěší nejlepší mediální pověsti. Sváry ve vedení ji provázejí už dlouhé roky. František Bányai se stal jejím předsedou v roce 2004, výměna ve funkci vzbudila tehdy v židovské komunitě velké vášně. Bányai se domnívá, že práce ombudsmana zasluhuje lepší prezentaci na veřejnosti. Těžko říci, zda právě on je k tomu tou nejvhodnější osobou.

Advokát Jan Matys je tajemným neznámým, o které se můžeme domnívat snad jen to, že je pro něj kandidatura na pozici v právním světě ne nevýznamnou, vynikající reklamou. Snad jen senátor Nádvorník, který ho navrhl, tuší o jeho motivech ještě něco dalšího. Matys si totiž své představy schovává v rukávu pro středeční plénum, v úterý se svěřil pouze s tím, že by veřejný ochránce práv měl víc využívat kárných žalob k Nejvyššímu správnímu soudu.

Kandidatura Jitky Seitlové naopak ničím nepřekvapuje. Seitlová byla zvolena Motejlovou zástupkyní na jaře roku 2007. Pozice jí zaručila další nejméně šestileté uplatnění ve státních službách, neboť před nástupem do úřadu veřejného ochránce práv byla letitou senátorkou zvolenou za dnes už neexistující ODA.

Doktorce přírodních věd ke zvolení zástupkyní ochránce stačila pověst ženy, která se v Senátu profiluje mimo jiné jako opora slabých a postižených a ochránkyně životního prostředí. Volba tehdy proběhla bez rozpravy, Seitlová byla zvolena ve druhém kole, ve kterém se utkala s Janem Litomiským, tehdejším zmocněncem vlády pro lidská práva.

V Interwiev ČT24 letos 19. srpna přiblížila svoji představu o budoucím ombudsmanovi takto: Měl by to být dobrý znalec práva i samotné instituce. Bylo by dobré, aby získal podporu napříč politickým spektrem a nebyl kandidátem jednoznačně stranickým. Optimální by bylo, aby buď ombudsman sám nebo jeho zástupce byl renomovaným právníkem. O své protikandidátce Anně Šabatové řekla, že ji sice moc nezná, nicméně že by si jistě vyšly vstříc.

V lidsko-právní oblasti těžko slyšet o někom, kdy by Annu Šabatovou moc neznal. Signatářka Charty 77 je na poli lidských práv a veřejné služby činná už od sedmdesátých let, dostalo se jí i mezinárodního ocenění. Při příležitosti padesátého výročí Všeobecné deklarace lidských práv převzala roku 1998 cenu Organizace spojených národů za ochranu lidských práv. Během působení ve funkci zástupkyně veřejného ochránce práv, kterou vykonávala v letech 2000 – 2006 vystudovala brněnskou právnickou fakultu, čímž vzala vítr z plachet pochybovačům o její právní erudici.

V čele úřadu ombudsmana si ji přeje podle průzkumu společnosti STEM/MARK 41 procent dotázaných. Poklonu jí vyslovil i Miroslav Kalousek, který před červencovou volbou deníku Právo řekl: „Zaslechl jsem udivení nad tím, že pravicová konzervativní strana na místo ombudsmana podporuje dámu, jejíž názory jsou zjevně levicové. My ji podporujeme po zralém uvážení právě proto, že volíme ombudsmana, nikoli ministra práce a sociálních věcí, financí či guvernéra České národní banky. Záleží na tom, jestli je opravdu nezávislý a je připraven za cenu vlastních obětí a rizik se zastávat občanských práv. Tato dvě kritéria Anna Šabatová stoprocentně splňuje.“

Pokud Kalouskovi tento postoj vydržel a přesvědčí o něm další poslance své strany, bude zvolení Anny Šabatové Poslaneckou sněmovnou v září reálné. Nejprve ovšem musí získat nominaci Senátu. Tam to s podporou TOP 09 jednoznačné není, neboť senátor za tuto stranu Václav Jehlička navrhl plénu Jitku Seitlovou.

Instituce veřejného ochránce práv získala během působení Otakara Motejla a Anny Šabatové skvělé jméno, které hrátky okolo volby Motejlova zástupce významně ohrožují. Jak řekla Deníku Referendum bývalá poslankyně a předsedkyně Unie svobody, za totality vězněná advokátka Hana Marvanová, autentický je ten, kdo se angažoval v dobách, kdy z toho nebyly žádné výhody a za koho mluví činy, ne pouhý projev před volbou.


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.