Nový cirkus je v posledních letech velká móda. Divadelní prvky využívá vesměs samoúčelně, jako alibi či ironické odlehčení, jejichž úkolem je překlenout nějaké to prázdné místo mezi jednotlivými artistickými čísly. Plně tak může uspokojit současného diváka toužícího po stále originálnější, velkolepější a bezobsažnější zábavě a stále větších efektech či dechberoucích číslech. O nic jiného nakonec nejde.

Nový cirkus často ztělesňuje pozdně postmoderní povrchnost. Je to jen pokročilejší druh cirkusu, kterému jde jen o atrakci. I když se některým souborům občas daří divadelní složku či myšlenkový rozměr produkcí prohloubit, do velké hloubky se nikdy nedostanou.

Takovým případem bylo i úvodní večerní představení festivalu Letní Letná s názvem Gasoline-drenched punk circus v podání skandinávských performerů Burnt Out Punks, nejspíš skupiny pyromanů, kteří se velice rádi pohybují v blízkosti plamenů, jak už napovídá její název.

S punkem to ovšem nemělo mnoho společného. Třeba kostýmy nebyly ani tak inspirovány autentickým punkem, ale spíše filmem Mad Max odehrávajícím se v jakési nedaleké apokalyptické budoucnosti, v níž se válčí na motorkách a v roztodivných automobilech. Hudba taky nebyla moc punk. Dominovaly elektronické basy kapel jako Massive Attack, Portishead a mnoha dalších. Všehochuť spíše nepunková.

Punk ovšem také vždy dost lpěl na sdělení. Burn Out Punks byla jakákoli výpověď zjevně lhostejná. Inu, nový cirkus. A tak se na obrovské scéně v Letenském parku plival oheň, rotovalo se zapálenými provazy nebo tyčemi, zapalovaly se všemožné předměty včetně členů souboru, tančilo se ve vestě napěchované prskajícími rachejtlemi, projíždělo se hořícími obručemi nebo se poletovalo na bungee jumpingové gumě.

Rámec tvořila jen několikrát se opakující toporná komická situace s přizýváním dobrovolníků z publika, kteří na scéně jeden po druhém nešťastně hynuli. Celkem totiž v představení „zemřeli“, tuším, čtyři lidé, včetně jednoho z „punkáčů“ a v závěru také impresária. Prostě švanda k popukání.

Asi mělo jít o bombastické zahájení festivalu, ale nedalo se ubránit dojmu, že kromě několika málo virtuózních čísel je možné se dívat na skupinku nepříliš zdatných artistů maskujících svou malou zručnost velkými ohňovými efekty či výbuchy. A možná ještě i za tu syrovost punku, který přece příliš propracovaný být nemusí, a jak si Burnt Out Punks nejspíš myslí, nemusí mít ani žádný význam či smysl. Je to totiž punk postmoderně zdegenerovaný.

Neschopnost dotáhnout tvar k něčemu výraznějšímu byla patrná obzvláště ve chvílích, kdy se na scéně objevili všichni účinkující najednou, aby společně točili všemožnými zapálenými předměty, aniž by si všimli, že jejich sestava postrádá propracovanější choreografii, a tedy alespoň nějakou synchronizaci, a že si každý točí, jak ho zrovna napadne. No a když už tento chaotický výstup zopakovali jako refrén potřetí, bylo definitivně jasné, že lepší to už nebude. Jakoby publiku celou dobu předváděli jenom to, jak se nebojí ohně. Bohužel skrze čísla, na nichž nebylo zas tak moc zvláštního, a skrze triky, u kterých často dokonce laik poznal, jak prostince jsou technicky provedeny.

Snad tedy na Letní Letné ohromí alespoň hosté z Francie, kteří patří v novém cirkusu k tomu lepšímu. Se všemi jeho limity.

Burnt Out Punks: Gasoline-drenched punk circus, 18. srpna 2010 v rámci festivalu Letní Letná.