Roman Joch stojí na zcela protichůdném břehu než já, zastává názory, které jsou v příkrém rozporu s mými ideály a jeho argumentaci považuji za demagogickou. Zcela chápu, že jeho zvolení za poradce v oblasti lidských práv lze pokládat pouze za výsměch a provokaci, za demonstraci moci a síly vítězů voleb. Nesouhlasím s ní a domnívám se, že přispěje k další demoralizaci společnosti.

Přesto nemohu podepsat petici proti tomuto jmenování. A důvody zde uvádím pro ty, kteří mě mají ideologicky kamsi zařazenou a očekávají ode mne určité kroky se samozřejmou či spíše lenivou jistotou, protože jejich myšlení je ideologicky zploštělé.

Mezi iniciátory a signatáři petice jsou lidé, s nimiž jsem ve stejném rozporu jako s panem Jochem. Jsou to ultralevicoví aktivisté vystupující proti státu Izrael, antisemité podporující islamistický terorismus, brojící proti našim spojencům a proti závazkům, které ze spojenectví vyplývají (umístění radarové stanice u nás), a příznivci komunistických diktatur. Na rozdíl od některých prosťáčků, kteří podepíší cokoliv bez ohledu na to, s kým se tak spakovali, a pak tvrdí, že nevěděli, co a s kým podepisovali, nepovažuji za nutné paktovat se účelově s kýmkoliv.

Podepisování petic a demonstrování považuji za celkem bezvýznamné aktivity, které sice uspokojí svědomí, a dokonce přilijí trochu adrenalinu do žil, ale nemají žádný praktický dopad a slouží pouze ke zviditelnění ambiciózních jedinců a k vybití emocí. Za podstatnou považuji každodenní trpělivou práci, která nemusí být vidět na náměstích, ale má konkrétní výsledky. A k té práci patří i důkladné analýzy kritizovaných jevů a také kroky k jejich legálnímu omezení. Nechci se podobat těm, kteří si vymýšlejí fantastické poplašné zprávy a pomluvy, aby očernili oponenta, a vzbudili dojem, že mají pravdu.

Nelíbí se mi, že odpůrci Romana Jocha nepoužívají při své argumentaci pořádné analýzy jeho skutečných postojů a nezaměřují pozornost na jeho vazby na problematické osobnosti či spolky, na lidi, kteří jsou mravně i inteligenčně mnohem horší než on. Jochovi odpůrci místo toho emotivně manipulují jeho výroky, které vytrhují z kontextu a dezinterpretují. Je pravda, že Joch zastává bizarní a provokativní názory, ale jemu vytýkané výroky vyznívají úplně jinak, pokud si přečteme celé texty, navíc u něj jde mnohdy o nadsázku či ironii, nikoliv o politický program. Jeho kritici tedy užívají stejnou demagogii jako on, a nemají si s ním co vyčítat.

Joch vystupuje vcelku konzistentně, sice má velmi svérázné (a z mého hlediska i odpudivé) postoje, ale kupodivu mu věřím jeho upřímnost (nebo to je fanatismus?). Proto je třeba kritizovat spíše premiéra Nečase, který si zvolil svého poradce zřejmě s jediným záměrem — aby dal najevo aroganci své nově nabyté moci a aby se vysmál ideálům vzešlým z listopadu 1989. Zvolením staromilského podivína a antidemokrata nastoluje novou politiku, politiku plochého pragmatismu, konzumu, výkonu, technologie moci, cynické asociálnosti a bezostyšné mediální manipulace. Je to politik nové doby, nikoliv politik demokracie a evropských ideálů humanity, ale politik nové cynické a konzumní společnosti.