Roman Joch jako inspirace pro levici

To, co bylo vnímáno jako neutrální a liberální, se ve veřejném prostoru stává levicovým. Střed tudíž mizí a zůstávají jen okraje. Ale pouze jeden z nich uvádí věci do pohybu, ten radikálně pravicový.

Postupně si zvykáme, že stát se může úplně všechno. Realita překonává ty nejdivočejší sny. I když tu jsou znepokojivé věci (otevřené rasistické výroky některých pravicových politiků, příprava ghetta pro pražské bezdomovce), jmenování Romana Jocha premiérovým poradcem pro lidská práva posunulo hranice možného.

Joch je jakýsi Žižek naruby. Žižkovou strategií je říkat pravý opak toho, co je dnes přijatelné. Neváhá se označit za leninistu, stalinistu, psát o revoluci, diktatuře proletariátu (dej šanci diktatuře proletariátu!). Tím zvětšuje prostor, v němž levice může diskutovat. Zkrátka vybízí levici k tomu, aby zrušila svou autocenzuru a v novém světle uvažovala o tom, co dosud byla její noční můra.

A teď si představme, že by se poradcem pro lidská práva stal Slavoj Žižek. Zděšení by zachvátilo nejen pravici, ale i značnou část dnešní levice. Jochovo jmenování se s takovou bouří nevole nesetkalo a pro valnou část pravice je to muž na svém místě. Svědectví toho, že pravice je v jistém smyslu dál než levice. Joch otevřeně zpochybňuje liberální demokracii (zrušit všeobecné volební právo, vyřadit menšiny, vypořádat se s opozicí), volá po novém politickém systému, a pro mnohé je to přijatelné. Jochův fiktivní rozhovor mezi učitelem a žákem „Proč demokracie zanikne“, probíhající za sto let, končí slovy: „Věru strašné! Ještěže jsou ty tmářské doby demokracie za námi!“

Badiou a Žižek hovoří o tom, že hlavním nepřítelem levice je demokracie, tzv. parlamento-kapitalismus, politická forma vytvořená k obhospodařování kapitalismu. Levice ji přijímá jako poslední politický obzor, a nevidí, že právě parlamento-kapitalismus brání nastolení nové politické formy, v níž bude možné uskutečnit její požadavky. Toto volání však na levici vyvolává rozpaky, rozčarování, odmítnutí. Pravice je mnohem více než levice připravena radikálně změnit liberální demokracii.

Je tu samozřejmě otázka, zdali obrana liberální demokracie není v dané situaci tou nejlepší levicovou politikou. Třeba nejsme daleko od doby, kdy liberální demokracii bude hájit levice a liberální část pravice jí bude sekundovat. Vezměme si postavy dvou obránců lidských práv, Romana Jocha a Anny Šabatové. Roman Joch se vnímá jako vyhraněný a odvážný představitel pravicového pojetí lidských práv (alfou a omegou jsou práva a svobody úspěšných a bohatých), který dotahuje do konce to, s čím začal Václav Klaus: univerzální lidská práva jako plevel v ústavě. U Šabatové však nastává jeden důležitý obrat. Ještě nedávno by se její pojetí lidských práv považovalo za obecně přijatelné a neproblematické, kdežto nyní získává nálepku levicové.

Máme tu dva póly, pravicové a levicové pojetí lidských práv s tím, že to levicové se obsahově neliší od liberálního. Co bylo neutrální a liberální, se ve veřejném prostoru stává levicovým. A to znamená, že mizí střed. Politické těžiště se mění, není už v bývalém středu (liberální pozici), nýbrž na okrajích. Ale pouze jeden okraj uvádí věci do pohybu, ten radikálně pravicový, kdežto ten druhý, liberálně-levicový, má pozici obranáře.

Dnes se potvrzují slova, která kdysi napsal William B. Yeats: „Když se věci rozpadají, střed se neudrží.“ Jde tedy o to pochopit naši novou pozici. Ti, kdo byli ve středu, se dostávají na levý okraj, i když hlásají stále totéž. Jenže levý okraj jako reálné politické hnutí nebo strana stále chybí, i když se možná v prostředí nových iniciativ (ProAlt, Alternativa zdola, Iniciativa za společenskou změnu atd.) pomalu rodí.

Jediné, co může zastavit směr představovaný vizionářem Jochem, je zkrátka reálná levicová politická síla, která nastolí podobná témata jako radikální pravice (krize dnešní demokracie…), ale bude prosazovat jejich opačné řešení (svobodu a rovnost všech). Jedno je ale jasné, pokud vládní poradce kritizuje dnešní demokracii, tak se její kritika z levicových pozic stala legitimní.

A co si myslíte vy? Diskuse (29 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Pohybujeme se názorově my nebo naše okolí? Pátek, 20.Srpna 2010, 09:02:2


Je to zajímavá myšlenka.
Ostatně se doslova nabízí otázka - měnili se ve skutečnosti Václav Bělohradský z Terstu nebo Milan Daniel z Chrudimi nebo se změnil svět a oni zaujímají jinou polohu jen zdánlivě, protože pravicový a levicový jsou pojmy velice relativní











Img_4546

martin škabraha - autor erót-ické literatury

souhlas Pátek, 20.Srpna 2010, 09:08:51

Dá se říct, že se trochu amerikanizujeme. Nemáme sice dvě velké strany jako jediné relevantní hráče, ale jinak to začíná být podobně rozpólovaný spor. Včetně toho, že liberální začíná se mnohdy rovnat levicový...

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

obrana liberální demokracie Pátek, 20.Srpna 2010, 11:02:29

Myslím, že kolega Hauser uhodil hřebíček na hlavičku. Ani extrémní pravice, ani extrémní levice nenabízí schůdnou demokratickou alternativu. Obě by se rády zbavily demokracie, protože demokracie znamená veřejnou diskusi, argumenty, polemiku a kritiku a extrémní pravice a levice by nám pouze chtěly diktovat a donutit nás k poslušnosti. Jde o veřejnou diskusi a kritiku, probuzení stále pasivní občanské společnosti, skutečný zájem o věci veřejné, také jde o demokratickou kontrolu tržní (kapitalistické, globální) ekonomiky. Prvním krokem je o všech našich záležitostech veřejně diskutovat.

Hana Holcnerová - Brno

Co bylo neutrální a liberální, se ve veřejném prostoru stává levicovým Pátek, 20.Srpna 2010, 11:17:44

Ano, tohle tvrzení je přesné. Deník Referendum hodnotí Občasnký institut jako odnož haló novin. Posun vnímání Hanky Šabatové a jeho rychlost, je až neuvěřitelný. Srovnání Šabatová - Joch je případné a leccos se od něj může odvinout.
Veřejná diskuse je jistě nezbytná. nesouhlasím však s tvrzením Martina Šimsy, že je občanská společnost pasivní. Obávám se, že Jochův nástup probouzí v mnohla lidech ty nejnižší pudy, myšlenky a postoje, které se jaksi nehodilo příliš hlasitě během dvacetiletého"budování"demokracie vyslovovat. Joch se domnívá, že má na své straně většinu obyvatel. Troufám si říct, že nebude daleko od pravdy, neboť jeho postoje neimponují jen podstatné části pravice, ale také starším lidem, komunistickým voličům. Cítí se lépe, když slyší, že smějí plivnout na ty, kterým se dvacet let pomáhalo na jejich úkor.....

Milan Valach - Brno

Extrémní co? Pátek, 20.Srpna 2010, 16:17:2

Jde o to, koho kolega Šimsa považuje za extrémní levici. Měl by to upřesnit a zdůvodnit, proč zrovna tyto subjekty považuje za levicové.
Pokud ztotožňuje levici s centralizovanou mocí a stejně centralizovaným vlastnictvím výrobních prostředků, pak mluví o pravici. Je to zmatení pojmů, které vzniklo za vlády KSČ a před tím v důsledku Leninovy desinterpretace marxismu.
Já za levici považuji jen takový proud, který se důsledně zasazuje za lidskou emancipaci, tj. svobodu.
Mýlím se?

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Extrémní levice nediskutuje, ale diktuje Sobota, 21.Srpna 2010, 19:05:47

Byl jsem vyzván k definici extrémní levice, tedy extrémní levice je ta, která opouští platformu diskuse a demokracie. Tedy rozlišuji extrémní a demokratickou levici. Slavoj Žižek je nápaditý a vtipný spisovatel, marxista-psychoanalytik, případný kritik naší současnosti, pokud bych ale jeho názor o tom, že demokracie je parlamento-kapitalismus měl brát vážně, musel bych ho označit za extrémního levičáka. Ale myslím, že většinou to, co píše, je literární nadsázka. Extrémní levice se potkává s extrémní pravicí v tom bodě, že neuznává lidská práva a demokracii a každá by byla ochotna z jiné strany ji zlikvidovat. Příkladem extrémní levice byl Lenin, Stalin či Gottwald, příkladem demokratické levice jsou Jaroslav Šabata či Petr Uhl. Zásadní chybu extrémní levice vidím v tom, že chce zlikvidovat kapitalismus revolucí, nemá žádnou alternativu a připravuje se o jediný nástroj k jeho kontrole a krocení, tedy demokracii. Rezignace na demokracii je rezignace na garanci základních lidských práv a na možnost svobodné a otevřené diskuse.

2009_09_19_5372

Bohumír Molnár - Československo

Neděle, 22.Srpna 2010, 00:48:46

Pan Šimsa napsal:
„Příkladem extrémní levice byl Lenin, Stalin či Gottwald, příkladem demokratické levice jsou Jaroslav Šabata či Petr Uhl. Zásadní chybu extrémní levice vidím v tom, že chce zlikvidovat kapitalismus revolucí, nemá žádnou alternativu a připravuje se o jediný nástroj k jeho kontrole a krocení, tedy demokracii.“

To podstatné tedy již víme. Nyní jen pár detailů:
Kdo je příkladem současné extrémní levice?
Je vždy demokracie nástrojem kontroly a krocení kapitalismu?
Vskutku není možná revoluční a současně demokratická alternativa kapitalismu?

Filosofům, těm je hej …

Milan Valach - Brno

Levice Neděle, 22.Srpna 2010, 06:26:35

K panu Šimsovi.
Levice nemůže být nedemokratická. Co je nedemokratické, to již není levicové, ať si to samo dává nálepky, jaké chce.
Kde není demokracie, tam jsou zájmy a práva prostých lidí pošlapána. Ostatně, již samotná demokracie, jako vláda lidu vznikla bojem právě tohoto lidu proti útlaku ze strany aristokratů. A právě to je historický základ vyjadřovaný v pojmu levice.
To ukazuje ještě jednu podstatnou věc. Není možné vychvalovat demokracii a být proti revoluci. Bez revoluce by demokracie v antickém Řecku nevznikla, bez revoluce bychom stále žili ve feudalismu.
Pokud bychom čekali, až nám panstvo dá svobodu a lidská práva, nedočkali bychom se nikdy.
Dalším faktem je, že ke skutečné vládě lidu, k naplnění odvěké touhy lidí po svobodě, máme ještě daleko.
To, co máme nyní, naplňuje tento ideál jen ve velmi malé míře.
Je nutné jít dále od demokracie zastupitelské k demokracii přímé, od soukromého vlatnictví výrobních prostředků, k jejich vlastnictví zaměstnanci. A bez této podstatné změny bude zastupitelská demokracie jen fraška.
Vlastnictví dává vlastnické elitě takovou moc, že mohou politiky vodit jak na špagátku.

Fotka_kh_2

Květoslava Hyldebrantová - Praha

Ad MV - omyl? Neděle, 22.Srpna 2010, 09:30:34

Vlastnictví nedává vládě (či vlastnické elitě) žádnou moc, jak dle mého názoru mylně uvádíte, ale moc české vládě dává v demokracii jen sám český lid. Nezpochybňujme toto prosím. (Pokud tedy kterákoliv vláda v demokracii snad něco vlastní, pak je to jen vítězný volební potenciál sympatizujícího lidu.)

Moc je v demokracii jen z volby lidí - kteří si skrze demokratické volby sami a svobodně volí své vládní orgány.
Skuteční demokraté vůli lidu v demokracii respektují, nezaměňují ji za jiné vlastnictví a nezpochybňují ji ani při aktuální porážce své strany (ať už pak vládne vláda třeba Špidlova levicová s přímou podporou volebních hlasů kolem 25%, nebo vláda Nečasova pravicová s přímou volební podporou kolem 29%).
Demokracie by měla být o toleranci a o respektu k vítězným většinovým názorům a k většinové volbě jiných, ale samozřejmě i o trvalé možnosti zachování svobody a volby i jiného svobodného názoru.

Jinak ještě na okraj poznamenávám, že i levice může být nedemokratická, stejně tak jako pravice, uchýlí-li se do extrémů, proto zachovat demokracii a svobodnou možnost volby považuji za prioritu nás všech dohromady - pravice i levice.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

demokracie a revoluce Neděle, 22.Srpna 2010, 09:33:40

Odpověď panu Molnárovu: Demokracie bohužel není vždy nástrojem a kontroly a krocení kapitalismu, ale může a měla by jí být - v mém pojetí. Demokracie se vyznačuje tím, že problémy řeší diskusí a ne revolucí. Tím začínám odpovídat také panu Valachovi: Demokracie vzniká revolucí, je to svržení nedemokratického režimu. Příkladem demokratické revoluce byla americká revoluce, vznik naší republiky 28.října či Listopadová revoluce. Jako demokratická revoluce začala Francouzská revoluce, ale skončila v revolučním teroru a v Napoleonově vojenské diktatuře. Nedemokratickými revolucemi byla VŘSR či únorový puč v roce 1948. Víme, že i v Řecku se demokracie stávala tyranií lidu: příklad institut ostrakizmu či veřejné soudy vůči "nepřátelům Athén", které končili jejich vyhnáním a exekucí majetku. Tedy lid a demokracie nejsou vždy jen dobré. Proto je důležitá garance lidských a občanských práv a právní stát, což je úkolem slušné a férové demokracie. Pan Valach tvrdí, že levice nemůže být demokratická, to ho logicky vede k tomu, že to, co je nedemokratické, je pravicové. Já rozlišuji demokratickou levici a pravici a extrémní levici a pravici. Naše parlamentní pravice je dosud demokratická, i když se tam objevují varovné signály a výstřelky - některé výroky pana Jocha ukazují tím směrem, ty je potřeba sledovat a veřejně kritizovat - v tom považuji činnost deníku Referendum za velmi užitečnou, ale na druhé straně považuji za nebezpečnou levicovou romantiku, která se domnívá, že současné problémy jsou řešitelné revolucí - A co by revolucionáři chtěli nastolit: Levicovou diktaturu? Ta by ovšem podle logiky pana Valacha byla pravicovou diktaturou, tedy vyměnili bychom jednu pravicovou diktaturu za druhou? Pokud by to opět byla demokracie, potom je revoluce zbytečná. Tím chci poukázat na určitou absurdnost a nedomyšlenost nabízení revoluce. Přímá demokracie byla možná v omezené míře v Athénách a v dnešních švýcarských kantonech, v současných velkých a složitých společnostech je iluzorní. Samozřejmě se ale můžeme snažit o změnu společnosti, tedy především o změnu hodnot, etických, sociálních a politických norem.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

oprava předchozího textu Neděle, 22.Srpna 2010, 09:36:8

Ve větě: Pan Valach je chyba. Správně: Pan Valach tvrdí, že levice nemůže být nedemokratická.

Milan Valach - Brno

Iluze o kapitalismu Neděle, 22.Srpna 2010, 12:50:2

Jak pojem demokracie, tak pojem levice je nutné vztahovat k jejich základům, k tomu z čeho vznikly a co vyjadřovaly. Jinak bude naše řeč jen naprostým chaosem, v němž budou mít pojmy libovolný význam, tj. žádný. Pokud budeme to slov vkládat libovolný obsah, ztrácí jakákoliv diskuse smysl.
Z tohoto hlediska, z hlediska historických základů, je levice bojovník za svobodu, a to všech lidí. Praktické uplatnění svobody v řízení společnosti je demokracie - vláda lidu, lidem a pro lid!
Ale chcete být svobodní, nebo stále jen sníme o dobrotivém králi, který nám bude vládnout?
Tedy zpět ke kořenům a původnímu významu slov.
Francouzská revoluce nekončí jakobínským terorem, ale je to proces, který prozatím končí u současného modelu demokracie, který ve Francii mají. Rok 1789 je jeho počátkem, bez něhož by dneška nebylo. Proto také ony velké oslavy každý rok ve Francii.
To si opravdu myslíte, že můžete něco nyní reálně ovlivnit?
Většina občanů zde nechtěla radar, vláda by jej přece prosadila, kdyby americká vláda nezměnila názor. Je toto demokracie?
Je nutné opustit věž ze slonoviny a podívat se, jak reálně funguje tzv. zastupitelská demokracie a dokonce i politické strany. Tak např. bylo empirickým výzkumem zjištěno, že jen nepatrná menšina členů ODS souhlasila s rozhodnutími vedení.
Panu Šimsovi musím doporučit, aby si o přímé demokracii nejprve něco zjistil, než o ní začne pronášet autoritativní soudy. Nejen Švýcarsko je zemí přímé demokracie, a zase tak malý stát to není, ale metody přímé demokracie jsou stále více používány i v rámci EU jako celku, současnou Ústavu přijali ve Španělsku např. referendem, další klasickou zemí přímé demokracie je Kalifornie (50 mil. obyvatel – opravdu malý stát) atd.
Dále k přímé demokracii viz zde: http://www.valach.info/prima-demokracie-sekce/ .
Ohledně vztahu vlastnictví a demokracie: politické strany jsou na velkých vlastnících závislé mnoha způsoby a existuje o tom bohatá literatura, např. od Chomského, Graye – Marné iluze, mnoho článků a knih Kellerových atd.
Tak například: 1) strany potřebují velké částky na svůj provoz a volební kampaně, stávají se tak závislé na velkých sponzorech + přímá korupce jednotlivých politiků + ovlivňování poslanců lobbisty atd.
2) strany jsou závislé na sdělovacích prostředcích, ale ty jsou zase závislé a rovněž většinově vlastněné těmito vlastníky – sponzory – české sdělovací prostředky jsou toho evidentním příkladem
3) velcí investoři ovládají stát svou pouhou přítomností či nepřítomností, pokud vláda nedělá politiku, která ji umožňuje maximalizovat zisky, odejdou – vládě klesnou daně – ztratí příjmy, vzroste nezaměstnanost a prohrají volby - sám jsem na toto téma napsal více textů např. tento zde: http://www.valach.info/volby-v-krizove-dobe/
4) existují ovšem i metody přímého nátlaku, organizované převraty – viz např. Chile, přímé vojenské intervence proti neposlušným státům – USA v tom mají bohatou praxi atd.

Obávám se, že střední třída nechce demokracii, chce jen podíl na moci pro sebe samu. Poněkud ji ovšem uniklo, že již dávno není společenskou elitu, ale stala se utlačenou většinou. Proletariát, kterému v minulosti chtěla vládnout, tím se stala nyní ona sama.

Dušan Radovanovic - Praha

Neděle, 22.Srpna 2010, 15:08:58

Ano, ten posun je výstižně pojmenovaný, cítím to podobně. Jakožto v podstatě středový liberál během posledních let zjišťuji, že se chtě něchtě ocitám silně na levici.

Martin Mistrík - Biolog, Olomouc

Žížekovksý argument Neděle, 22.Srpna 2010, 15:47:8

Pan Hauser ve svém textu vytáhl Slavoje Žížka s tím, že se jedná o leninistu a stalinistu. Pane Hausere, prosím tímto o odkaz, a nebo to dementujete. Žížek je revoluční marxista co má sice doma obraz Stalina, ale pochybuji, že by se k jeho odkazu svou filozofií hlásil (pokud se však nejednalo o žert).

Když se argumentuje Žížkem mám tady i jistý postřeh k diskusi mezi panem Šimsou a Valachem. Pan Valach, zjevně stoupenec přímé demokracie vnímané jako vyvrcholení levicového ideálu by zrovna u pana Žížka nepochodil. Argumentace S.Ž proti demokracii (a proti té zastupitelské obzvlášť) je postavena na velice silném základu, a to neschopnosti řešit zavčasu krizové situace. Dle S.Ž je demokracie v některých věcech příliš pomalá a jistá forma diktatury stojící nad ní může být až životní nutností (viz výjimečný stav). Dalším problém u přímé demokracie je vyjádřen v klasickém vtipu: „Jezte odpadky - stamiliony much se nemohou mýlit“ narážející na fakt, že většina se může mýlit, obzvláště po patřičné propagandistické masáži. Ta je například ve Švýcarsku naprosto běžná, občan u referenda má přímo ve volební místnosti k přečtení „návod“ jak hlasovat.

Jakub Grombíř - brno

slon v porcelánu Neděle, 22.Srpna 2010, 21:25:11

No myslím, že Roman Joch se svým zapšklým flagelantstvím nebude téhle vládě moc prospěšný. Typický pravicový volič je sebevědomý mladý egocentrik, zaměřený silně konzumně, kosmopolitně a protinábožensky. Ten příliš netouží po tom, aby ho gentleman Joch posílal do války a předepisoval mu, kolik má mít dětí...

Michael Hauser - filosof, Praha

Žižek stalinista Pondělí, 23.Srpna 2010, 09:54:2

Ad Martin Mistrík

Žižek je pro jedny stalinista, pro druhé zběsilý postmodernista, a pro neokonzervativace "nejnebezpečnějším filosofem Západu."
Proto ho tak rád vytahuji. Po přečtení aspoň jedné jeho knihy (třeba "Mluvil tu někdo o totalitarismu?" je jasné, že Žižkův dialektický materialismus (k němuž se hlásí) je opak toho Stalinova (dialektické zákony pohybu hmoty jsou tím nejhorším šidítkem marxistické tradice). Stalinistou se občas nazývá proto, že i tam vidí rozměr, který byl reálným stalinismem potlačen nebo zneužit: ochotu potlačit své Ego jménem Věci.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Přímá demokracie a antikapitalistická revoluce jsou romantické iluze Pondělí, 23.Srpna 2010, 10:44:28

Prvky přímé demokracie jako referendum ve větší míře jistě ano. Rozdělení republiky bez referenda bylo značně problematické - hlavní odpovědnost mají Klaus a Mečiar. Také řada dalších otázek mohla být rozhodována v referendu, ale očekávat od přímé demokracie nějaký spásonosný podnik je podivné spoléhání se na "moudrost či ducha lidu". Ještě jsem se nedověděl, čím by kolegové Hauser a Valach chtěli nahradit kapitalismus - přímou demokracií? Leninismus a stalinismus jsme tu už měli - znovu děkuji nechci. Naše demokracie i občanská společnost jsou stále mladé a slabé, ale určitě lepší než mystická revoluční lyrika. Měli bychom mnohem více využívat nástrojů liberální demokracie k veřejným diskusím, kritice, alternativním návrhům. Neberu jim právo vyslovovat své názory, ale podle mne tudy cesta nevede. Také se mi nelíbí, jaké slovo a vliv tu mají ekonomičtí giganti jako např. ČEZ, ale demokracie je prostředí, v němž to lze veřejně říkat a pokoušet se s tím něco dělat.

Milan Valach - Brno

Kapitalismem dějiny nekončí Pondělí, 23.Srpna 2010, 14:47:57

Psal jsem o tom již dříve na těchto stránkách.
Přímá demokracie je asi tak 20% významnosti, 80% má změna vlastnictví firem jejich převzetím zaměstnanci.
Opět z velmi bohaté literatury, a dokonce i praxe(!!!) ve světě viz např. nejnověji Bláha, L: Spať K Marxovi, Bratislava 2009, příp. zde: http://www.kosmas.cz/knihy/148806/svet-na-predelu/
Takže alternativa musí být demokratičtější jak v politice, tak v ekonomice.
Současná demokracie, je jen hra na demokracii.
Nebo si někdo myslí, že proti nebezpečnému lidu postavíme moudrost politiků?
Jestliže se občané rozhodují nekvalifikovaně a neodpovědně, musí být jim odebráno takové právo, jako je rozhodovat o tom, kdo zde bude vládnout.
Jinak řečeno, kdo je proti přímé demokracii, je i proti demokracii vůbec.
To je stanovisko R. Jocha i Stanislava Komárka zde: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/stanislav-komarek.php?itemid=9905
Nelze kritizovat Jocha a sdílet při tom jeho základní autoritářský postoj, pohrdání demokracií a jinými lidmi.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Jen přímá demokracie je demokracie? Pondělí, 23.Srpna 2010, 15:41:17

To je dosti autoritativní postoj. A má být nastolena revolucí? Zaměstnanci budou přebírat firmy násilím? Jakou bohatou praxi máte na mysli? Na lid se odvolávali už ve starém Řecku demagogové, v nedávné době se jím zaklínali komunisté. Myslím, že přímá demokracie otevírá mnohem větší pole pro demagogii a mediální manipulaci než současná - to by se konala permanentní volební kampaň a k moci by se dostávali populisté v ještě větší míře než dnes. Politikové nejsou moudřejší než lidi, ale nemohou všichni vládnout, proto si je volíme, ale musíme je sledovat, diskutovat s nimi, kritizovat je. Zatím jste mě nijak nepřesvědčil. Jsem si ale jist, že nemohu akceptovat Vaše tvrzení, že ten, kdo je proti přímé demokracii je proti demokracii vůbec. Jsem pro demokracii, pro přímou v uměřeném množství.

Milan Valach - Brno

Jde o logiku Pondělí, 23.Srpna 2010, 16:07:30

Nelze tvrdit, že lid se v referendech rozhoduje neodpovědně a hájit jeho právo na výběr politických stran ve volbách. Tam se snad rozhoduje odpovědně?
Buď jsme všichni neodpovědní, nebo je to všechno jinak.
To je elementární logika.
Přímá demokracie funguje v praxi zcela jinak- zkuste si to zadat alespoň do vyhledavače či se podívat zde: www.pdemokracie.ecn.cz
Bohatá praxe je jak s přímou demokracií, tak zaměstnaneckém vlastnictví.
O příkladech přímé demokracie jsem již psal. Zkuste se s nimi seznámit.
Zaměstnanecké vlastnictví je např. Mondragonský kooperativ, různé formy ESOP, přebírání zkrachovalých podniků jejich zaměstnanci v Argentině atd.
Co takle se s těmito fakty nejprve seznámit?

Milan Valach - Brno

Sebevědomí Pondělí, 23.Srpna 2010, 16:29:36

Výrazem občanského sebevědomí je poznání, že nikdo nemá právo rozhodovat o nás.
Jen my sami máme tákové právo.
Až k tomuto poznání dospěje většina z nás, budeme konečně svobodní.

Tomáš Tožička - Duchcov

Přímá demokracie Pondělí, 23.Srpna 2010, 17:20:27

má mnoho podob. Těžko diskutovat, pane Valachu, s někým, kdo si pod přímou demokracií představuje pouze referendum a hlasování a rozhodování většiny a o věcech, které vy tu jen naznačujete, nikdy ani nezaslechl...
Existuje literatura i weby, které se tím zabývají, tak než začnete pánové shazovat přímou/participativní demokracie, něco si o tom nastudujte. To platí bohužel i pro Žižeka. Samozřejmě, že přímo demokraticky vedená společnost je mnohem schopnější reagovat na okamžité jevy,než diktatura. Také proto, že spojení s lidmi jí dává mnohem větší sílu a akceschopnost. To je praxe pánové, nikoli teorie z univerzitních seslí...

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Přímá demokracie neruší zastupitelskou, ale doplňuje ji Pondělí, 23.Srpna 2010, 18:34:24

Prohlédl jsem si stránky doporučené kolegou Valachem, zjistil jsem, že existuje evropské hnutí za přímou demokracii, pan Valach je jeho hlavním českým přispěvatelem, autorem návrhu občanské ústavy. Ale poměrně jasně se tam říká, že to, co hnutí propaguje není přímá demokracie, ale polopřímá, tedy dále existuje zastupitelská demokracie, jen občané mají větší možnost vstupovat do politického rozhodování a jednání. S tím souhlasím. Vždy jsem byl zastáncem referend a užití prvků přímé demokracie a jak se ukazuje, tak i jeho zastánci si uvědomují limity této metody - všichni by se neustále museli věnovat politice a politickému rozhodování. Kdo by pracoval, učil, staral se o děti, zdraví lidí a dělal mnoho dalších mnohdy potřebnějších činností než některá politická rozhodování? Jsem rád, že v referendu občané naší republiky (proti vůli současného prezidenta) rozhodli o vstupu do EU. Myslím, že bylo matoucí, když pan Valach stavěl přímou demokracii proti zastupitelské, rovněž poučování kolegy Tožičky bylo poněkud nadbytečné a kantorské či kazatelské.

2009_09_19_5372

Bohumír Molnár - Československo

Úterý, 24.Srpna 2010, 01:39:18

Děkuji panu Šimsovi za jeho reakci na můj dotaz. Jen bych ještě jen poprosil, aby uvedl nějaký příklad současné extrémní levice. Na úrovni pana Šabaty, nebo alespoň Lenina

S textem pana Hausera mám stále problém. Chápu jeho výzvu, aby levice radikálně kritizovala, či dokonce měnila, stávající systém liberální demokracie. Současně však připouští, že je to právě levice, která by měla usilovat o zachování stávající, byť jen formální, demokracie, protože je ohrožována zprava.

Konkrétně vzato. Má levice podporovat snižování státního financování politických stran a odhalit tak zcela jasně, že tu již dávno fakticky a nedemokraticky vládne byznys (kapitál)? Nebo se má proti tomu postavit a zachovat si alespoň formální prostor pro možné demokratické a současně revoluční změny?

Když se začíná objevovat kritika liberální demokracie zprava, má se do ní pustit důsledněji i levice? Kdo na tom vydělá více?

Milan Valach - Brno

Deliberace Úterý, 24.Srpna 2010, 06:44:28

Abych to ještě více zkomplikoval, musím zceli iluzorní představy o přímé demokracii - což je obecný termín, polopřímá je termín technický, přesnější - uvést pojem deliberace. Viz k tomu např. zde: http://www.opendemocracy.net/ourkingdom/keith-sutherland/chinese-democracy-%25E2%2580%2598scientific-democratic-and-legal%25E2%2580%2599
V našem nárvhu je zabudován systém občanských komisí, s nimiž jsou rovněž praktické zkušenosti v USA a Německu.
Tento systém nedoplňuje zastupitelskou demokracii, ale zásadně ji mění. Přesouvá rozhodující moc z rukou politiků tam, kam patří, do rukou občanů.
Proto taková nenávist a stoka lží o přímé demokracii v českém prostředí.
Ale v systému přímé demokracie bychom se nemuseli dohadovat o radaru, rozhodli by to přímo občané v referendu.
Ovšem, pokud by chtěli. Referendum totiž vyhlašují samotní občané. Nikoliv tedy politikové!!!

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Sám sobě kapitalistou Úterý, 24.Srpna 2010, 08:30:0


Hm, je zajímavé, že když nějaký stoupenec stavu, kdy jsou pracovníci současně podnikatelem svého podniku, hovoří o příkladech, tak řekne "například Mondragonská družstevní síť"

Je to stejné jako když komunista řekne o porušování lidských práv na Západě v době studené války - "na Západě se to dělo také, například Rosenbergovi..."

Stačí se totiž toho komunisty zeptat : "A další - kromě těch Rosenbergových?
A někoho v západní Evropě bych prosil jako příklad - já jsem Čech z východní Evropy, nikoli bývalý občan bývalého Sovětského svazu..."

Mluvit o ESOPU je o něco efektivnější - většinou to je bezvýznamné, ale existují i takové firmy, kde mají zaměstnanci většinu - nebo kde jistý čas měli 100% (ocelárny Weirton).

Výsledky jsou různorodé, ale žádný "stepní požár" jako když nastupoval historický kapitál, se nekoná.

Až budou zaměstnanci podnikatelským subjektem, tak prostě vystřídají vykořisťovatele v podstatné válce o snižování nákladů na globálních trzích.

Ostatně proč ne ?
Proč by mě vlastně měl "bičovat" druhý ?
Proč bych neměl být postaven do situace, že se budu nucen bičovat sám?

Systémová změna to asi není - spíš poslední fáze kapitalismu, kdy neexistuje nic nákladově zbytečného - ani podíl parazita (pokud nejde o aktivního podnikatele), ani soukromý bankovní systém (emisní suverenita společnosti práce)...

Výrobce bez pána se možná bude bičovat s větším elánem - až bude krev stříkat...

Tomáš Tožička - Duchcov

Další příklady Úterý, 24.Srpna 2010, 16:25:21

To srovnání s komunisty mi připadá trochu násilné, nebo jsem možná alergický. Samozřejmě by se dali jmenovat další, jako Dashiel Hammet, a jiní vězni či vyhnanci (Charlie Chaplin), kteří odmítali vypovídat před výborem pro nekomunistickou činnost. Atentáty v Birminghamu či Jessup County, Mississippi a vůbec segregace existující až do poloviny 60tých let. Arbeitsverbot pro německé učitele komunisty. Na 10 tisíc uvězněných "radikálů" z politických důvodů v BRD a další... A hlavně masivní finanční podpora diktatur, které byly násobně krvavější, než ta naše.
Ale to podle mě nemá smysl. Hlavně to nemá nic společného s participativní ekonomikou a řízením společnosti.
Příkladů participace v ekonomice, ať již na majetkové či rozhodovací úrovni jsou desetitisíce a takových zaměstnanců jsou miliony. Já preferuji participativní ekonomiku před státním kapitalismem.
Podle mě to je mnohem více systémová změna, než jakákoli forma sociálního státu nebo demokratického socialismu, které se prostě ani ve svých nejlepších koncepcích nedostaly přes paternalistickou formu řízení většiny společnosti elitou.
Mou noční můrou je, že přijde socialismus, který zase budou řídit Mládkové a Janotové. Nebo ho bude řídit Hauser s Tožičkou. Jedno horší než druhé. Pokud má přijít změna, pak se lidé musí řídit sami a společně. Že to jde, na to existuje opravdu spousta příkladů shrnutých v mnoha knihách.

Stanislav Hošek - Český těšín

Návrat k púvodnímu tématu Úterý, 24.Srpna 2010, 17:04:43

Jsem proto, aby se diskuse dále již nemotala kolem přímé, polopřímé, zastupitelské a jiné demokracie. To je totiž až následný problém. A o tom navíc původní text nebyl. Debatu bych spíše zaměřil na vlajkonošství Jocha i Žižeka, čili zda jde jen o jejich provokativnost ve veřejném prostoru, nebo o něco víc. A následně pak na hledání alespoň nástupních tras na změnu globálního společenství. Tam podle mne je asi nejvíc potřebné si vyjasňovat, co to je ta revoluce. Pokud se události v ČSSR v listopadu 1989 považují za revoluci, pak asi nikdo z diskutujících proti takové formě nemá námitek. Jenže byla by ona u nás taková „milulinká“, kdyby globálně nebyla prakticky již rozhodnutá?! Elementární pravdu má asi pan Valach v tom, že nikdo, kdo má moc se jí dobrovolně nevzdá. Alespoň já si nevzpomínám na takový případ v dějinách. Možná že mne někdo přesvědčí o opaku. A tu dnešní mají ti, kdo tahají za drátky ústavní činitele všech zemí, tedy nadnárodní korporace. A revoluci vůči nim mohou vést podle mého soudu jen ty nejdemokratičtější vlády. Vzešlé ze skutečných všelidových voleb a ne z voleb, jichž se zúčastní mírně nadpoloviční většina voličů a rozdá hlasy asi tak deseti subjektům. Jinými slovy vlády, za kterými většina nikdy nestojí.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Středa, 25.Srpna 2010, 08:42:0


Kdo má moc, se jí dobrovolně nevzdá...

A co kdyby jí už vlastně reálně neměl?

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.