Jak oznámily barmské vládní úřady minulý týden, po dvaceti letech od posledních voleb — jejichž výsledky nebyly uznány a realizovány — vyhlásila junta další volební datum. Volby v Barmě proběhnou na nekulaté výročí ruské Velké říjnové socialistické revoluce 7. listopadu 2010 a rovněž jejich efekt má být revoluční — jsou dlouho připravovaným pokusem junty vyvést zemi z izolace a přitom neztratit rozhodující moc.

Ustavený barmský parlament bude dvoukomorový. Tři sta třicet poslanců vejde do Sněmovny lidu (Pyijthu hlutto), v níž ovšem sto deset křesel bude obsazeno lidmi jmenovanými armádou, Sněmovna národů (Amjoutha hlutto) pak bude mít 224 křesel, z toho bude padesát šest nevolených zástupců, opět dosazených armádou. Tyto parametry zakotvené v provizorní ústavě, schválené v referendu, jehož se podle oficiálních výsledků zúčastnilo přes 95 % oprávněných voličů (přičemž proběhlo několik dní po cyklonu Nargis, v době, kdy byly miliony lidí v nejlidnatější části Barmy odříznuty od světa), mohou být — dle vyhlášení stávajících představitelů — novým zákonodárným sborem změněny.

Pojistek k tomu, aby „transformace" od vojenské k civilní vládě proběhla „hladce", je však mnohem víc. Před několika měsíci například řada ministrů vystoupila z armády a - ještě dávno před vyhlášením voleb - začala svoji volební kampaň již jako civilisté. Rovněž vládou založená speciální organizace Sdružení solidarity a rozvoje (známá pod anglickou zkratkou USDA), kterou lze strukturálně v našem kontextu přirovnat k někdejšímu Svazarmu a která za řadu let svého působení získala velký majetek i členskou základnu (např. členství zaměstnanců řady státních podniků bylo povinné a navíc nabízelo řadu výhod), byla při zmíněném odchodu generálů do civilu transformována v politickou stranu. Jejím již civilním předsedou se stal dosavadní premiér Thein Sein - vše s předpokladem, že právě tato strana obsadí nejvíce volených křesel v dolní sněmovně.

Horní sněmovna, která má reprezentovat kmenově-národnostní realitu státu, je zase ošetřena tím, že již dříve došlo ke správnímu rozdělení země tím způsobem, že vedle jednotlivých států, kopírujících historická kmenová území, byly vytvořeny v rámci největší, tzv. vnitřní Barmy ještě správní oblasti, které získaly ovšem stejný status jako jednotlivé státy (národností rozdíly mezi některými z barmských národů stran různosti jazyka i písma jsou často téměř tak veliké, jako třeba mezi Čechy a Číňany). Klíčem k rozvržení poslanců horní sněmovny je tedy asymetrická matematika založená na sedmi národních státech a sedmi stejně vážících oblastech vnitřní Barmy, kde žijí etničtí Barmánci. Řadu dílčích překážek představovaly také formality registrace kandidátů, vysoké poplatky za každého z nich a především přístup do médií - vládní kandidáti už de facto vedou svoji kampaň přes půl roku, zatímco ostatní strany snad budou moci veřejně vystupovat až nyní, po vyhlášení voleb. Tváří v tvář všem těmto opatřením byl zákaz kandidatury Aun Schan Su Ťij a klíčových členů její strany - která se nakonec rozhodla voleb neúčastnit - už jen malým kamenem celé mozaiky.

Svoji skepsi vůči relevanci voleb vyjádřilo několik západních států, opoziční a hlavní exilové organizace vydaly prohlášení vyzývající obyvatele k volebnímu bojkotu. Je pravda, že volební účast je pro vládu důležitým faktorem, čemuž je podřízena veškerá vnitrostátní propaganda. Exilové výzvy k neúčasti či záporné volbě provázely také výše zmíněné referendum o provizorní ústavě před třemi lety, na jehož konci byl - v oficiálním výsledku - dvaadevadesátiprocentní souhlas s předloženým textem. Podobně jako tehdy se i letos předpokládá nepovolení účasti zahraničních pozorovatelů, takže vysoké volební výsledky, které očekávají skeptikové, jsou vcelku pravděpodobné.