Ludvík Kundera byl básník, dramatik, spisovatel, literární teoretik a obdivuhodně rozsáhlé je i jeho překladatelské dílo. Byl spjat zejména s poválečnou literární a divadelní avantgardou. Byl členem surrealistické skupiny Ra, jeho dramata znamenala často mezníky brněnského divadla.

Figuroval například v nejvýraznější éře brněnského Národního divadla v šedesátých letech pod vedením režiséra Miloše Hynšta a za účasti takových osobností jako byl Evžen Sokolovský, Alois Hajda, Bořivoj Srba, Zdeněk Kaloč a další. Proslavil se zejména lyrickým dramatem Totální kuropění, v němž zpracoval své zkušenosti z totálního nasazení v nacistickém Německu. Skandál ztropila a byla na začátku šedesátých let zakázána jeho úprava hry H. CH. Grabbeho Nežert. Jako autor oslovil ovšem také mladší brněnskou divadelní generaci. Hru Labyrint světa a lusthauz srdce hrálo jako svou kultovní inscenaci po dvě desítky let brněnské Divadlo Husa na provázku.

Velmi rozsáhlé je zejména Kunderovo překladatelské dílo. Především německých autorů. Rozhodně je třeba zmínit skutečnost, že Kundera přeložil do češtiny značnou část básní, dramat a teoretických prací Bertolta Brechta, který měl na Kunderovu tvorbu a tvorbu celé Kunderovy generace mimořádný vliv. Blízko měl však Kundera i k expresionismu a k dadaismu, takže v jeho překladatelském díle nalezneme třeba Gotfrieda Benna, Georga Trakla, Hanse Arpa a další.

Do literatury vstoupil Kundera už během druhé světové války. Začínal hlavně jako surrealistický básník druhé generace. A básnické sbírky vydával také v posledních letech svého života. Mimo jiné také příležitostně přednášel na univerzitách v Olomouci a v Brně, zejména o svých láskách, dadaismu, surrealismu nebo expresionismu. Publikoval např. v časopisech Generace, Blok, Kvart, Host do domu, Plamen nebo v Literárních novinách. V sedmdesátých letech byl zařazen k politicky nespolehlivým, kterým byla znemožněna práce na pro režim důležitých postech. Kundera musel odejít z postu dramaturga brněnského Státního divadla. Odešel proto z Brna do ústraní v Kunštátu, kde se i nadále věnoval literatuře a občas publikoval pod cizími jmény. Jako třeba i v případě inscenace Labyrintu světa.

Na lipském mezinárodním knižním veletrhu mu byla v roce 2002 předána Cena za celoživotní dílo. V roce 2007 mu bylo Václavem Klausem uděleno státní vyznamenání Za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění. Loni získal od Nadace Charty 77 Cenu Jaroslava Seiferta.

Ludvík Kundera byl také milovníkem a znalcem čaje, kteroužto vášní dokázal nakazit široké okolí svých přátel a spolupracovníků.