Jak vyřešit problém přizpůsobivých občanů

Stále zřetelněji se ukazuje, že problém české společnosti nespočívá v občanech nepřizpůsobivých, jak se obvykle soudí, ale právě naopak. Nezdravé společenské ovzduší vytvářejí především občané přizpůsobiví. Naštěstí se tento ožehavý problém už konečně začíná řešit a kde jinde než v Praze.

V nářku příznivců levice nad povzbudivým směrem, jímž se naše společnost právě chystá vydat, a v jásotu pravice nad tím, že se v této zemi konečně bude žít šťastně a každý dostane, co zaslouží, zaniká přece jen jedna základní otázka. Ze středu pozornosti poněkud vymizel problém s nepřizpůsobivými občany.

Mohou za to snad i ty povodně, které přehlušily leccos, anebo zaneprázdnění představitelů vládních stran zaujatých porcováním kořisti. Nikdo se o této kategorii zatím nestačil příliš rozvyprávět. Možná i proto, že Řápková ještě stále hledá svůj diplom z plzeňských práv. Občas se sice ještě něco špitne o zneužívačích sociálních dávek, kteří se do určité míry kryjí s kategorií nepřizpůsobivých, ale bývalo to ještě nedávno slavnější.

A tak se není čemu divit, když už téma nepřizpůsobivosti přinejmenším dočasně zmizelo ze zorného úhlu zodpovědných, že nadále zůstal nepovšimnut i mnohem zásadnější problém, který naši společnost sužuje a který je se skupinou nepřizpůsobivých nerozlučně spjat. Je to dosud podceňovaná skutečnost, že, ačkoli se problém nepřizpůsobivých občanů nesmí podceňovat, mnohem závažnějším problémem české společnosti je problém s občany přizpůsobivými.

Podle mnohých sociologických teorií je totiž stále patrnější, že přizpůsobivý občan je pro společnost nebezpečnější než občan nepřizpůsobivý. Už i proto, že občan přizpůsobivý není nebezpečný jen svému okolí, je nebezpečný především sám sobě. Což je v éře individualismu míra nebezpečí ústřední.

Přizpůsobivý občan si navíc své nebezpečí a sebedestruktivní tendence ani neuvědomuje, neboť je zvyklý konejšit se falešným domněním, že přizpůsobivost je kladným, konstruktivním a pro společnost prospěšným charakterovým rysem. V tomto dojmu ho utvrzuje i to, že přizpůsobiví občané ve společnosti převažují, což ho naplňuje vnitřním klidem a přesvědčením o správnosti zvolené cesty, kterou si možná ani sám nezvolil, ale spíše ji pudově přijal.

Společenská nebezpečnost přizpůsobivých občanů spočívá zejména v tom, že jsou připraveni přizpůsobit se takřka všemu. A že doslova patologicky prahnou po tom, aby se už zase mohli něčemu přizpůsobit. Nenaskýtá-li se jim dostatek možností či strádání, na která by se mohli adaptovat, vyvolává to v nich neklid a často navozuje existenciální krize. Upadají do depresí, rozpadají se jim manželství, přicházejí o práci, ale o tu jen v případě, jsou-li požadavky zaměstnavatele natolik mírné, že u přizpůsobivého vzniká dojem, že už se v ní nemá čemu přizpůsobovat a že je jeho práce vlastně zbytečná a že ho nenaplňuje.

O nebezpečnosti přizpůsobivosti se můžeme přesvědčovat na každém kroku. Přizpůsobiví třeba vášnivě rádi cestují autem. Nejlépe sami a nejlépe v dopravní špičce. V ní se mohou plně realizovat především skrze pomalé popojíždění, kterému se mohou přizpůsobit. Pořizují si také masu všemožných předmětů a statků, jimiž už disponují jiní přizpůsobiví, a tudíž se předpokládá, že jejich vlastnictví je pro přizpůsobivého vlastně povinností, i kdyby se kvůli nim měl zadlužit a čelit třeba i exekuci. Ta může být ovšem pro něj vítanou příležitostí k dalšímu přizpůsobování.

Jak ukázaly poslední volby, přizpůsobiví milují také rázné společenské změny. Což může snadno vysvětlit, proč se u nás mohla chopit moci vláda, která občanům slibovala, že na jejich zádech bude štípat dříví.

Přizpůsobivý občan měl totiž už nějakou dobu pocit, pokud se mu nepodařilo propadnout k sociálnímu dnu a stát se nepřizpůsobivým, že se nemá čemu přizpůsobovat a že už se přizpůsobil, čemu mohl. Žádné nové impulsy nepřicházely. Zklamala ho i nadějná Topolánkova vláda, která nakonec své reformy skýtající naději na nové přizpůsobování příliš neprosadila. A přizpůsobit se poplatkům u lékaře nedalo vůbec žádnou práci. Uspokojení bylo zcela nedostatečné. Proto nutně musely v těchto volbách vyhrát strany jako TOP 09. Nyní nastane přizpůsobivým teprve pravý ráj.

Pod tímto světlem je jasné, že problém společnosti opravdu nejsou občané nepřizpůsobiví, ale právě ti druzí, co jsou ochotni přizpůsobit se čemukoli a jejich životním krédem je úsloví: „Člověk si zvykne na všechno, a třeba i na smrt nebo na Kalouska.“ Položit život za vlast nebo za reformy je totiž pro přizpůsobivého představou přímo extatickou.

Jak už bylo řečeno, přizpůsobiví jsou nebezpeční hlavně sami sobě. Jsou však nebezpeční i těm, jichž by se důsledky jejich patologických sklonů týkat neměly: nepřizpůsobivým. Proto by mělo být povinností každé vlády méně přizpůsobivé občany chránit před těmi, kteří jsou ochotni přizpůsobit se čemukoli. Obzvláště kvůli tomu, že přizpůsobiví často projevují nelogickou nenávist ke skupině nepřizpůsobivých, kterým jakoby jejich nepřizpůsobivost záviděli. Přitom je jasné, že sami se nejsou nepřizpůsobit schopni a že jsou šťastní, jen když se mohou přizpůsobovat, přikyvovat, úslužně ohýbat hřbety a vděčně opakovat fráze těch, kteří se jim chystají obohatit život o další radosti a slasti nového přizpůsobování.

Pokus pražské radnice sestěhovat bezdomovce, tedy část nepřizpůsobivých, do čehosi, co připomíná lágr, je tak nutno nahlížet ze zcela jiného úhlu, nežli jsou schopni všelijací levicoví aktivisté a humanrightisté. Radnice totiž správně pochopila, že izolovat od zdravého jádra společnosti je nutno především přizpůsobivé občany. Těch je ovšem tolik, že se pro ně nevyplatí stavět zvláštní tábory, ale umožní se jim vespolně přizpůsobivě setrvat ve městech a obcích, které snad, alespoň zpočátku, nebude nutno obepínat ploty, zatímco pro nepřizpůsobivé se vystaví rezidence mimo izolovaná ghetta přizpůsobivých. Že půjde jen o nuzně vybavené tábory vedle smetiště nebo průmyslového objektu, kteréžto okolnosti budí zdání, že půjde vlastně o lágr odpadní nebo pracovní s třemi polívkami denně, je jen promyšlený zastírací manévr pražského magistrátu.

První tak v nejbližší době odejdou ze zdraví škodlivého pražského prostředí přizpůsobivých bezdomovci. Do oázy na svěžím venkovském vzduchu bez nutnosti přizpůsobovat se každodennímu shonu, provozu a požadavkům trhu s přizpůsobivými. Další skupiny nepřizpůsobivých i další města budou postupně následovat. Palčivý problém tak snad bude do několika let vyřešen. A Praha jde jako vždy příkladem. Já sám už mám také sbaleno.

A co si myslíte vy? Diskuse (11 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Img_4546

martin škabraha - autor erót-ické literatury

survival of the fittest! Pondělí, 16.Srpna 2010, 08:52:37

Ještě že nám zůstává smysl pro humor, byť trochu černý :-) Jen bych dodal, že přizpůsobivost je vlastně největší ctností (sociálního) darwinismu. Přežije ten, kdo se nejlépe přizpůsobí svému prostředí. Otázka samozřejmě je, kdo nastavuje to prostředí...

František Kostlán - Praha

Pondělí, 16.Srpna 2010, 12:55:51

Zajímavá teorie. Jenom jsem nedokázal vyvodit, ke které kategorii patří ti politici. Nebo snad tvoří samostatnou? :-)
Skvělý článek, díky.

Roman Sikora - Praha

Pane Kostláne, Pondělí, 16.Srpna 2010, 17:21:8

politici jsou přece platónský první stav - filozofové. Ti jsou povzneseni nad hemžení, aby konali bohulibé dílo a poučeně spravovali a organizovali vezdejší svět. Jak jistě potvrdí i naše milá paní Květoslava.

Fotka_kh_2

Květoslava Hyldebrantová - Praha

Pondělí, 16.Srpna 2010, 19:44:55

Demokracie umožňuje možnost svobodné osobní volby - t.j. i veřejně se nemuset přizpůsobovat věcem a názorům proti svědomí v jakémkoliv názorovém prostředí či protitlaku.

Jediná přizpůsobivost je dle mého názoru potřebná - hlasu svědomí .

Dočasné "balení" i mimo názor jiný či názory většiny je myslím často se v životě opakující, pokud jednáme v souladu s hlasem svobodného svědomí.

Je jistě potřebné smět myslet a jednat každý z nás osobně v souladu se svým svědomím, ale zároveň je i demokratické respektovat vládu vzniklou ze svobodných demokratických voleb a z vůle většiny volících občanů dle platného volebního systému (jak jsem včera a dnes zmiňovala podrobněji např. i u posledního článku J. Patočky).

Tomáš Tožička - Duchcov

Hlavně respekt! Čtvrtek, 19.Srpna 2010, 12:24:38

Jó respekt, na ten jsi Romane zapomněl! Asi proto, že ho sám moc nemáš...
Vždyť už naše báby říkávaly: Komu pán Bůh funkci, tomu taky rozum. Respekt musí být a disciplína k tomu. A až nás začne vláda mlátit po hlavě, s respektem se nám bude hned líp snášet.
Ale Joch dnes v rádiu říkal, že střílet se zatím nebude, že není na náboje. Ale pak zase řekl, že to byl jen žert. Tak nevím, jak tomu rozumět...

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Dialektika přizpůsobivých a nepřizpůsobivých Neděle, 11.Září 2011, 10:52:36

Autor vcelku dobře ukázal, že problém tzv. nepřizpůsobivých zastírá vážnější problém přizpůsobivých. Přizpůsobiví, kteří demonstrují proti nepřizpůsobivým chtějí do světa vykřičet svou řádnost a pořádnost, tím už nakročují do nového totalitarismu organického, korporativního či fašizoidního ražení. O přizpůsobivé se opíraly minulé totalitární režimy, tedy jak tzv. komunismus, tak fašismus a nacismus. Tedy není se čím chlubit! Hlásit se k tomu, že jsem přizpůsobivý musí být pro přesvědčeného demokrata urážlivé. Vcelku dobrá úvaha vyúsťuje do ironie a sarkasmu, ale problém je příliš vážný na to, abychom zůstali u pouhého humoru, i když i humor je potřeba.
Jedním terénním pracovníkem jsem byl upozorněn na to, že obyvatelé vyloučených lokalit nejsou nepřizpůsobiví, ale naopak velmi přizpůsobiví, ale na jiné sociální poměry a podmínky. Strach mluvit o skutečných aktérech a problémech je mnohem větší než strach z policie a neonacistů. Jde o to, aby i v tomto případě byly prolamovány povrchní pohádky mainstreamových médií, ale šlo se k jádru věci.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Neděle, 11.Září 2011, 22:47:12


Respektovat vládu, která vznikla volbou těch, kteří volili jinak než já, je možné v tom smyslu, že budu respektovat - co jiného mi ostatně zbývá - zákony, které v reálném čase platí.

Jinou povinnost, paní Hyldebrantová, nemám.

Pokud tato vláda - založená na koaličních stranách, které jsem nevolil - bude usilovat o změny i kdyby v souladu se svým - pro mně ovšem nepřijatelným - programem, je pro mne zcela legitimní udělat v rámci veřejného prostoru zákona a příslušných legálních aktivit COKOLI, abych jí v tom zabránil ...

Nabo snad ne - paní Hyldebrantová, jistě aspoň standardní (jak doufám) demokratko?

Chcete mi snad toto právo upřít?

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Pondělí, 12.Září 2011, 08:21:1

.....geniální......:-)))))

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Přizpůsobivost Pondělí, 12.Září 2011, 22:34:35

Člověk si zvykne na všechno, i na heroin.

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Paradox nepřizpůsobivosti Pondělí, 12.Září 2011, 22:35:56

Přizpůsobiví se nejsou schopni přizpůsobit nepřizpůsobivým.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Úterý, 13.Září 2011, 05:21:36

Někteří lidé se musejí přizpůsobovat, jiní lidé se zase snaží přizpůsobit si ty ostatní svým potřebám.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.