Unaveni skvrnou

Petr Jedlička

Katastrofické zprávy z Mexického zálivu zmizely z médií podobně rychle jako tři čtvrtiny uniklé ropy z mořské hladiny. Co to způsobilo? Jak to, že se podařilo kalamitu náhle zvládnout? A jaký je vlastně rozsah celé tragédie?

Většina uniklé ropy v Mexickém zálivu byla zlikvidována a rozptýlena, Ropná tragédie se blíží ke konci, Rybáři znovu míří na lov. To jsou titulky, kterými vypravila poslední zprávy z Mexického zálivu přední česká média. Ještě nedávno se přitom i v nich psalo o nejhorší pohromě v dějinách USA, o konci rybářského i turistického průmyslu v pobřežních státech nebo o ohrožení celých zvířecích druhů. Co způsobilo onen posun? Jak to, že se podařilo kalamitu několika nej náhle zvládnout? A jaký je tedy rozsah celé tragédie?

Nejdříve fakta: od 20., respektive 22. dubna, tedy od výbuchu a potopení vrtné plošiny Deepwater Horizon, do uzavření vrtu na začátku srpna uniklo dle oficiálních čísel bezmála pět milionů barelů surové ropy. To je 795 milionů litrů. Při havárii tankeru Exxon Valdez v roce 1989, jež dosud platila za nejhorší podobnou katastrofu, to bylo 250 tisíc barelů, tedy přibližně 41 milionů litrů — dvacetkrát méně.

Kdyby se podařilo odčerpat vše, co z vrtu pod plošinou uniklo, stačilo by to na pokrytí ropné spotřeby České republiky na téměř 26 dní a všech zemí světa na tři a půl hodiny. To se však nestalo.

Dle zprávy amerického Národního úřadu pro oceány a ovzduší (NOAA) a odhadů (!) pětadvaceti expertů placených vládou Spojených států skrze agenturu EPA rozehnaly mořské proudy a větry asi šestinu celkového objemu, tedy přes 800 tisíc barelů, a další čtvrtina se vypařila nebo přirozeně rozložila do jiných uhlíkatých forem. Přibližně osm procent úniku bylo rozloženo chemickými disperzanty, než jejich použití vláda zakázala, pět procent spáleno a tři procenta sesbírána přímo z hladiny. Společnost BP zároveň uvádí, že sama odčerpala rovněž 800 tisíc barelů. Podtrženo sečteno, tři čtvrtiny uniklé ropy jsou pryč.

Právě toto zjištění, vzniklé sloučením informací ze tří zdrojů, se mezi 4. a 5. srpnem objevilo v souhrnných zprávách velkých agentur, odkud je přebrala ČTK a z ní i deníky. Je třeba přiznat, že téměř každý z nich zhruba v polovině zprávy uvedl, že zde již nejde o fakta, ale o odhady (a v případě vyjádření BP o tvrzení odpovědného aktéra); hlavní sdělení ovšem zůstalo. A když se vzápětí doplnilo o postřehy z vyčištěných pláží, o relativně malé počty uhynulých zvířat nebo o drobný vhled do sklonu amerických médií přehánět, byl obrat dokonán. 

Skutečnost, že plošina Deepwater Horizon stála na otevřeném moři, zatímco Exxon Valdez havaroval blízko břehu, způsobila, že letos nedošlo ani k zasažení celého pobřeží souvislým pásem ropy (ale jen ropnými stopami), ani k vyplavení těl 200 tisíc ptáků (ale jen 1 020 mořských želv, 76 delfínů a 71 pelikánů). S výjimkou několika snímků z jara tak ani média nepřinesla žádné fotografie drásající city, jen nudné pásy na mořské hladině. Autoři formátu Ladislava Jakla pak mohli přijít se články jako Kolik lze vydělat zamaštěným ptákem, a nikdo jim ani pořádně nevyčinil.

V zahraničních médiích téma pochopitelně žije dál. Kriticky se píše o dvacetimiliardovém fondu BP, z něhož mají být placeny kompenzace (a který firma založila až po slibu ministerstva spravedlnosti, že neomezí její další těžbu v Zálivu), o žalobách na zmíněný koncern (u nichž se podařilo odvrátit hrozbu, že soudy proběhnou v Texasu, jak si firma přála) nebo o výpravách amerických biologů do zasažených sídlišť ptáků (kde je vítají jen prázdná hnízda, neboť ptáčata, jež nikdo nespočítá, utonula při prvním skoku do kontaminované vody).

Píše se také o dalších, nevládními odborníky pořízených odhadech škod a důsledků, které jsou daleko větší, než jaké může BP a vláda před listopadovými volbami potřebovat: o larvách krabů, u kterých se na čtyřiceti procentech oblastních stanovišť objevily oranžové skvrny, o infikovaných potravních řetězcích či prostě o zpochybňování vládních údajů jako takových.

To jsou však všechno jen dílčí, u nás již okrajové věci. Vždyť ony důsledky se mohou projevit až za celá léta! Že není ropa vidět a že jí tři čtvrtiny zmizely, dává zdravému rozumu českého, tradičně odměřeného čtenáře signál, že to nakonec dopadlo docela dobře. Zvláště, když už se ropná tragédie blíží ke konci... a rybáři znovu vyplouvají.

    Diskuse
    August 12, 2010 v 21.34
    Ještě pár poznámek k uvedeným přepočtům a srovnáním: světová spotřeba ropy se nyní pohybuje okolo 85 milionů barelů denně. Jeden barel je 159 litrů. Ropná spotřeba České republiky činila vloni 9,7 milionů tun (na rok). Jedna tuna ropy přitom odpovídá 7,33 barelům, tedy 1167 litrům. Odkazy na zdroje jsou uvedeny v textu.