Nečasova vláda ustanovila ekonomickou radu odborníků a poradců, která bude vládě připravovat podklady pro reformy, protože vláda prý ráda bude naslouchat lidem znalým. Následuje tak tzv. NERV Fischerovy vlády. Ta navázala na Pačesovu skupinu, která za Topolánkovy éry připravovala energetickou koncepci a potvrdila cestu jaderné energetiky. Bezděkova komise pro přípravu důchodové reformy je dalším příkladem  této praxe.

Je to chytrý tah. Politici tím ukazují lidu, že všemu nerozumějí a že si dají rádi poradit. Současně se tak zdánlivě zbavují odpovědnosti, protože přece zákony, které schvalují, vycházejí z jednoznačného posouzení odborníků, takže je nikdo nemůže vinit z toho, že rozhodují podle vlastní vůle. Má to ale malý háček, spíše ovšem hák. V komisích zasedají předem vybraní jedinci, lidé z jednoho ekonomického okruhu, jednoho názoru, částečně přímo lobbisté za jednotlivé obory.

Bezděkova komise je toho excelentním příkladem, ostatně do Vladimíra Bezděka jsou dnes zřejmě všichni zamilovaní za dobře odvedenou práci, takže nově přibyl i do ekonomické rady vlády, společně s Eduardem Janotou a dalšími. O poradcích premiéra Nečase už byla řeč. Rada pro vědu a výzkum byla také obsazena z větší části lidmi z průmyslu a jemu nakloněnými odborníky. Jedinci opačného postoje jsou vždy odsouzeni k prohrám, pouze legitimizují tyto účelově sestavené skupiny, protože to navenek vypadá, jako že v komisi byli i lidé jiného názoru. Koktejl je však vždycky namíchán tak, aby lidé jiného názoru byli v menšině. Zástupce menšinového názoru bývá zesměšňován, kdykoli dostane slovo a přehlasován a každý nemá žaludek na to věčně prohrávat. Je to opět jeden z dalších nebezpečných podvodů, jaké u nás křiví poměry, ve kterých žijeme. Má-li se dospět k posunu, dobrému pro celou společnost, je zásadně nutné vytvořit týmy lidí, kteří nebudou stranit jednomu ekonomickému pohledu, jedné straně a jediné pravdě. Dobrý výsledek může vzejít jedině od lidí, kteří jsou připraveni hledat a diskutovat řešení, která nebudou výhodná pouze pro jednu skupinu lidí.

Vůli sestavit takový tým lidí neprokázala žádná vláda. Tato poslední, jež je připravena rozbít všechny sociální systémy, které se ještě udržely, cítí, že to přece jenom nemůže udělat, aniž by měla v ruce nějaké důvody, tak si je pořizuje touto skupinou odborníků. Až se v budoucnosti někdo zeptá, jak to bylo možné, řeknou, že přece měli v ruce řešení, doporučené těmi nejlepšími odborníky a kdo mohl tušit, že se věci budou vyvíjet jinak?

Politici vždycky vítězí, protože se opírají o lži a polopravdy, mediálně podporované. Najít pravdu je vždy složité a s tím se také počítá. Stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Tak se dnes mezi udržitelné zdroje neuvěřitelně počítá například atomová energie. My všichni zaplatíme z daní obrovské sumy, které se nikdy nevrátí, a v době šetření na dávkách pro postižené lidi budeme na stavbu atomové elektrárny platit miliardy.

Píšu tento příspěvek v době, kdy povodně během krátké chvíle zničily na malých kouscích naší země civilizaci. Ve světě je situace stonásobně horší. Stačily dva dny a mnoho lidí se v dnešní době nevypořádá s následky do konce života. Jsem momentálně v jedné vesnici, kde živel poničil dráhu tak důkladně, že vlaky nebudou jezdit minimálně několik měsíců. Když nechám stranou osobní neštěstí lidí, mnoho z nich se prostě nedostane do práce, pokud ji ještě vůbec mají. Pár desítek tisíc od státu jako první pomoc, to je jistě dobré, ale v dnešní době to je plivnutí do vody. Naše doba je tvrdá k těm, co prohráli. Přitom viníci tohoto stavu nejsou nikdy voláni k odpovědnosti, ať už jde o lesní a zemědělské hospodaření, plány developerů nebo změny územního plánu místními zastupiteli. Svět stojí krůček od velkého chaosu, ale věci jdou dál postaru.

Všichni ti poradci a poradci poradců většinou nikdy o starosti běžného člověka ani nezakopli a hlavně ani nechtěli. Náš svět se skládá ze dvou světů. Ze světa moci a peněz a těch druhých, kteří ať už aktivní nebo pasivní, nesou důsledky činů prvních.

Je důležité a zásadní, že u nás vznikla občanská alternativa, která chce začít veřejně komentovat rozhodnutí a činy hrstky lidí, která má moc. Jinak moc naděje nevidím.