Mezi zveřejněnými jmény poradců premiéra Petra Nečase se objevil také ředitel Občanského institutu Roman Joch, známý ultrakonzervativním postojem k lidským právům. Podle Vladimíry Dvořákové jeho přítomnost v týmu poradců může narušovat vládnutí.
Podle všeho bude Nečasův poradní sbor utvořen vesměs členy Občanské demokratické strany. Bezpochyby nejproblematičtější nominací je jmenování Romana Jocha, jenž bude mít v poradním týmu Petra Nečase na starosti oblast lidských práv a zahraničí.
Dosavadní ředitel Občanského institutu Roman Joch reprezentuje diskurs, jehož pojetí lidských práv je diametrálně odlišné od pojetí posledního ministra pro lidská práva Michaela Kocába.
„S ministrem Kocábem jsem nesouhlasil v ničem. Co on považuje za „lidská práva“, já považuji za privilegia příslušníků speciálních skupin na úkor práv ostatních. To, co Kocáb vnímá jako „prosazování lidských práv“, já vnímám jako ničení osobních svobod, především svobody slova, smlouvy a spolčování,“ napsal Roman Joch.
„Roman Joch odmítá jakékoli afirmativní akce. V podstatě odmítá i většinový diskurs o lidských právech, a lze očekávat, že se jej bude pokoušet marginalizovat,“ uvedla pro Deník Referendum politoložka Vladimíra Dvořáková.
Podle politologa Jiřího Pehe pojímá Roman Joch lidská práva především z perspektivy lidské svobody. „Joch neuznává kolektivní a sociální lidská práva. Odtud pramení jeho kritika Michaela Kocába. Druh rétoriky Romana Jocha je v podstatě identický s tím, co jsem slýchával v USA v období vlády Ronalda Reagana,“ řekl Deníku Referendum Jiří Pehe.
I profesorka politologie Vladimíra Dvořáková považuje Romana Jocha za ultrakonzervativce. „Joch patří k ultrakonzervativnímu křídlu, které je ještě o něco konzervativnější než politické myšlení George W. Bushe,“ řekla Dvořáková Deníku Referendum.
Podle Vladimíry Dvořákové je součástí myšlenkové výbavy Romana Jocha i radikální antikomunismus, jenž vyrůstá z extrémního konzervativního myšlení a fundamentalistického katolicismu.
„Zabíjení druhých či obětování vlastního života — nikoli jako cíl sám o sobě, nýbrž jako prostředek, sice vždy bolestný, ale za určitých okolností jediný s nadějí na úspěch — za účelem obhájení či dosažení svobodné společnosti jsou morálně přípustné, ba za určitých okolností i žádoucí.“ A dále: „Argument, že v případě komunismu na rozdíl od nacismu nešlo o stav války, je nepravdivý: jednalo se o válku ze strany režimu vůči lidu,“ napsal Roman Joch před časem na svém blogu.
Vladimíra Dvořáková si myslí, že diskurs, jehož reprezentantem Roman Joch je, se pohybuje na pomezí xenofobie, rasismu a homofobie. „Připadá mi hodně zvláštní, že Roman Joch bude členem poradního týmu Petra Nečase. Je to posun k extrémnímu konzervatismu,“ řekla Vladimíra Dvořáková Deníku Referendum.
„Nedokážu si představit komunikaci v tomto duchu například s Věcmi veřejnými. Myslím si, že přítomnost Romana Jocha v poradním sboru premiéra bude narušovat vládnutí. Ostatně reprezentuje myšlenkový proud, který je v České republice marginálním a současně jej lze v evropském kontextu považovat za součást krajní pravice,“ uvažuje Vladimíra Dvořáková.
Podle Jiřího Pehe je nicméně nominace Romana Jocha do týmu poradců Petra Nečase logická. „Mne to nepřekvapuje. Petr Nečas je konzervativec a jen těžko mohl kdokoli očekávat, že si k sobě pozve liberála, či dokonce socialistu. Roman Joch a Petr Nečas jsou totiž ze stejného kadlubu,“ uzavřel pro Deník Referendum Jiří Pehe.
To potvrzuje i šéf poradce premiéra Martin Říman, který před časem řekl Lidovým novinám, že poradní tým bude pro premiéra připravovat hlavně stanoviska k vládním materiálům. „S tím, že lidé v týmu by s premiérem měli být myšlenkově na jedné vlně," dodal Martin Říman.
Poradní tým, kterému bude šéfovat bývalý ministr průmyslu a obchodu, má prozatím devět členů. „Odhaduji, že přibudou ještě dvě nebo tři jména," řekl Martin Říman serveru Aktuálně.cz.
Další informace:
Aktuálně.cz Známe poradce premiéra Nečase, tým řídí Říman
To už někteří intelektuálové naznačili v "Právu na dějiny" (1984).
Anna Šabatová
Zvuk nabíjení pušek - aneb jak se patřičně zachovat k rabující lůze
Nacistické Německo, Křišťálová noc 9. listopadu 1938: Rabující lůza zvedá ze země dlažební kostky a rozbíjí skleněné výklady obchodů. Praha, sobota 16. května 1998: Rabující lůza zvedá ze země dlažební kostky a rozbíjí skleněné výklady obchodů. Co mají tyto dvě události společné? Nenávist lůzy k určitým lidem vedla k ničení jejich majetku. Jaké jsou rozdíly? Především, v prvním případě byla lůza virulentně antisemitská: nenáviděla majitele obchodů proto, že jejich etnický původ byl až příliš konkrétní. V tom případě druhém je lůza virulentně antikapitalistická: nenávidí majitele McDonaldu a KFC proto, že jejich etnický původ je neurčitý, neboť zmíněné obchody vlastní nadnárodní korporace. Druhý rozdíl mezi oběma událostmi je mimořádně důležitý: v případě Křišťálové noci státní autorita rabování lůzy přihlížela, či ji dokonce podněcovala. V tom našem případě policie proti lůze zasáhla. Což bylo dobře. Co však dobře nebylo, byla ta politováníhodná skutečnost, že zásah nebyl dostatečně tvrdý. Ekologicky uvědomělá a anarchistická mládež, jež řádila a rabovala, má plná ústa tolerance a svobody. Ve skutečnosti je však velice netolerantní a nerespektuje svobodu ostatních. Když zablokuje magistrálu, omezuje tím svobodu všech, kteří po ní chtěli projíždět a mají na to právo, neboť na rozdíl od ní platí daně. Když demoluje prodejny McDonaldu a KFC, je netolerantní ke všem těm, kdo na rozdíl od ní nepreferují alkohol a drogy, nýbrž hamburgery a colu. Nenávidí nadnárodní korporace a pokud pouze nenávidí, budiž. Když však ničí a rabuje, porušuje právo, pořádek a vlastnická práva druhých. Jinými slovy, stává se agresorem a zločincem. Právo a pořádek jsou nezbytnou podmínkou zachování svobody všech a všude, protože bez jejich respektování nikdy nikdo není v bezpečí, a tudíž jeho svoboda se stává iluzorní. Rovněž soukromé vlastnictví je nutnou podmínkou osobní svobody, neboť umožňuje nezávislost na vůli, vlivu či zájmech kohokoliv jiného - ať již jednotlivce, většiny či státu. Proto se policie k mládeži, jež se ve zmíněnou sobotu večer změnila v rabující lůzu, nezachovala dobře. Měla těm dovádivým mladíkům a dívenkám uštědřit lekci, jež by jim posloužila velice správným způsobem. Lekci ve jménu práva a pořádku. A, ano, ve jménu svobody a civilizace: Místo výzev k rozchodu měla ona pošahaná mládež uslyšet jiný zvuk - zvuk nabíjení policejních pušek. V sobotu večer by jistě stačily gumové projektily. Nestalo se tak, a to byla chyba, neboť může onu antikapitalistickou mládež povzbudit velice špatným způsobem: příště již možná svou nenávist k mezinárodnímu kapitálu nebude demonstrovat kamenováním výloh obchodů, nýbrž kamenováním jejich majitelů a zaměstnanců.
O autorovi| Roman Joch Lékař, spolupracovník Občanského institutu
TOP09 nejenže "bránit nebude", ale bude tyto politické proudy a tyto metody všemi prostředky podporovat. K ČEMU JINÉMU byl tento projekt (nejpozději) od roku 2003 tak důkladně připravován ?
Pro pomaleji chápající ještě jednou připomínám Výmarskou republiku: račte si doplnit vzdělání !
Také mi není jasné, co bylo tak pečlivě připravováno nejpozději od roku 2003. Připomíná mi to spiklenecký pohled na dějiny, který považuji za velmi nebezpečný. Zavádí mimo realitu, znemožňuje dělat správné analýzy a hledat správné odpovědi.
Snad by smutnou duševní a životní situaci pana Jocha vyřešilo několik antidepresiv, snad by bylo lepší v jeho případě užívat antidepresiv více, tak dvě až tři balení v podvečer. Snad by mohla ke zlepšení jeho vnitřního stavu, jistě plného utrpení, napomoci lobotomie a vynětí pro něj beztak zbytečného orgánu.
Jistě bychom mohli říct, že vedle havlovsky liberálního, případně snad sociálně liberálního Občanského hnutí vznikla z OF i Občanská demokratická strana jako spojenectví nacionálních konzervativců a (neo)liberálů. Liberálnější křídlo (Topolánek, Zahradil, Bratský ap.) bylo postupně oslabeno a postupně zvítězilo křídlo, jehož reprezentanty jsou Klaus, Benda, Nečas, Sobotka, Kubera. Za Topolánkových času se možná zbytečně od ODS oddělily malé nacionalistické, konzervativní strany jako Svobodní Petra Macha. Dnes by jim možná bylo lépe v Nečasově ODS.
Jak po této stručné rekapitulaci vývoje vyhodnotíme ODS vzhledem k použité charakteristice ve zkratce? Napřed musí být jasno, že výrazu "fašistický" je obecně užíváno ve dvou významech. V původním smyslu jde o italské hnutí na levopravé ose někde kolem středu, silně sociálně akcentované, v ose vyjadřující právní stát na občanském principu dodržující lidská práva versus osobní či stranickou diktaturu se ocítají fašisté na samém okraji autoritářského, resp. diktátorského modelu. Nechme stranou, šlo-li o autoritativní model spíše despotický nebo tyranský ve smyslu rozlišení Hannah Arendtové. Nakonec se vžilo označení, které italští fašisté užívali sami o sobě: šlo o model totalitní, stručně řečeno, s totálním nárokem na občana.
Víme ale, že již od třicátých let se výrazu "fašistický" užívá i v analogickém smyslu, pro hnutí, která jsou něčím podobná italskému fašismu, napřed pro německý nacismus, pak pro španělský a portugalský korporativismus za Franka a Salazara, případně pro rakouský (mj. protinacistický!) režim za kancléřů Schuschniga a Dollfusse a např. i pro odlišný režim Slovenského státu 1939-1945.
Oč jde ve fašismu v tomto širším smyslu? Co tato zkratka má na mysli? Občanské svobody, případně v jiném pohledu lidská a občanská práva, která jsou původně legitimujícím heslem liberálních a konzervativních sil, se stávají stále méně důležitými. Vše stojí a padá jediným právem, právem na ochranu soukromého vlastnictví zejm. výrobních prostředků a právem na jeho rozmnožování. Pokud ostatní svobody nejsou ve službě tomuto právu, jsou oslabovány a pozvolna suspendovány. A to doprovází nacionalismus, potlačování a omezování sociálně slabých a vyčleněných skupin jako jsou bezdomovci, nezaměstnaní, Romové ap. Stručně: jde o tendenci nacionální, konzervativní, stále méně liberální (kromě vlastnictví) a stále více autoritativní. Přesně to ale reprezentuje vítězné Nečasovo křídlo v ODS a to podle všech známých vyjádření v krajní poloze představuje poradce Roman Joch. Takto viděna i při pečlivější analýze se jeví zkratka mluvící o fašistickém puči v OF při vzniku ODS jako výstižná. . . .
Jak se ukázalo, šlo o tendenci nacionální, konzervativní, stále méně liberální a stále více autoritativní. Byť původně legitimovanou hesly občanských svobod, lidských a občanských práv …
Je i tato zkratka výstižná?
* ad AŠ: Proč mluvit o spiknutí, když jde o prachobyčejné prosazování zájmů?
* ad RS: Marku Bendovi také naordinujeme antidepresiva?
* ad BM: zajísté. Základním kamenem politické práce pro nový režim bylo prosazení poučky, že mezi „komunismem“ a „nacismem“ není žádný rozdíl. (Opominulo se, že malý rozdíl tu byl: nacismus nesáhl na majetky.)
Závěr: Když se ta kolonizace duší bude provádět postupně, rytmicky krok za krokem, s marketingovou barevností a vynalézavostí, tak se to určitě podaří. (Lenka Procházková)
Níže pan Štampach dospěl k závěru, že se mu jeví „zkratka mluvící o fašistickém puči v OF při vzniku ODS jako výstižná.“ Já si pak dovolil (trochu jízlivě – omlouvám se) dohnat argumentaci pana Štampacha do krajnosti a nastolit otázku, zda takto viděno, (ne)byl fašistickým pučem i listopad 1989.
Jde mi o to, že mi je blízká spíše argumentace paní Šabatové. Fašismus v širším smyslu podle pana Štampacha chápu jako proces fašizace, který fašistickým pučem nezačíná, ale (ne nutně) vrcholí. Vznik ODS (natož pak listopad 1989) nebyl podle mne fašistickým pučem, byl jen nutnou podmínkou vytvoření prostoru i pro fašizující síly v naší společnosti.
Fašismus je příliš významným a obsažným pojmem, než by se s ním dalo plýtvat a jeho obsah devalvovat. Je pravda, že u nás nabývají významu lidé, kteří by mohli o fašistický puč usilovat. Ale pokud tak označíme již vznik ODS, jak potom nazveme onen eventuální puč budoucí, znamenající akt faktického vítězství fašismu?
Věřím v sílu levicových i demokratických sil v naší zemi. A také v pozitivní vliv EU. Fašistický puč, jako akt převzetí politické moci fašisty, se v Čechách konat spíše nebude …
A že je Roman Joch fašounek, že jsou tu i fašounci další, že jsou pro demokracii nebezpeční, o tom žádný spor.
Mozna tim mel pan Kopecky na mysli to, co uniklo v breznu samotnemu Topolankovi, viz zde:
http://www.lidovky.cz/vynikajici-referat-z-hotelu-hilton-dul-/ln_noviny.asp?c=A100313_000054_ln_noviny_sko&klic=235957&mes=100313_0
http://joch.blog.idnes.cz/c/119109/Proc-demokracie-zanikne.html
Přeju Vám hezký den
- vůdcovský princip (Klaus v ODS naprosto jednoznačně)
- dominanci iracionality v ideologii (extremní neoliberalismus)
- právo elit na nadvládu (parlament povýšen nad svrchovanou moc lidu)
- populistické působení na temné síly davu (strašení komunismem)
- prezentaci opozice jako existenčního nepřítele (socializace jako absolutní zlo)
- omezování demokracie vládní mocí (zamezování referend, pohrdání peticemi)
- realizace ekonomické nadvlády (zcizení národního majetku a jeho rozdělení podle svého uvážení)
- korporativismus (vláda uznává spíše profesní komory a verbálně i odbory, ale odmítá občanské iniciativy)
- klientelismus a mafiánství (faktické organizační princip vládnutí ODS)
- pořádek povyšovaný nad občanské aktivity (ekologové jsou ekoteroristé)
Obecně přijímaných charakteristik fašismu je ještě asi pět. Ale v mých očích jsou mnou vzpomenuté dostatečné, abych od samého počátku existence ODS tuto stranu považoval za silně fašizovanou. Ne nadarmo jsem jako poslanec FS z jeho tribuny mimo jiné řekl, že pokud bude uznán třetí odboj, budu zvažovat, zda není třeba vyhlásit odboj čtvrtý.
A pučistický charakter oddělení ODS od OF potvrdilo chování ODS ve věci rozdělení federace po volbách r. 1992.