V Británii se lidé reprezentující různé segmenty občanské společnosti shromáždili kolem tamější legendy hnutí za spravedlivou společnost Tonyho Benna, jenž v českých zemích proslul mimo jiné jako gentleman s dýmkou v Moorově filmu Sicko vysvětlující princip britského bezplatného zdravotnictví. On a třiasedmdesát dalších osobností vydali prohlášení, v němž každému srozumitelným jazykem říkají, že škrty, které britská vláda chystá, jsou „barbarským vandalismem“. Signatáři se rovněž zavazují udělat vše, co bude v jejich silách, aby připravované kvazireformy odvrátili.

Přitom opatření připravovaná britskou vládou jsou slabším odvarem toho, co se chystá v Praze. Britští aktivisté hovoří o barbarském vandalismu, přitom vláda Davida Camerona má étos, který by vůbec nepřipouštěl, aby se v ní vyskytovaly komiksové postavičky, jakou je český ministr životního prostředí, netající se tím, že přichází svěřený úřad poplenit.

Podstata britských a českých škrtů je ovšem totožná, liší se pouze v eleganci provádění, a to v míře, v jaké se v současnosti od sebe odlišují britská a česká politická kultura. Je-li na místě nazvat je barbarským vandalismem v Británii, v České republice není sebemenší důvod volit opatrnější slovník. A také tu není menší důvod k vehementnímu odporu „po vzoru řeckých odborářů“, na něž se odvolávají britští autoři.