Ad zdravotnictví, školství:
Jsem pro maximální solidaritu státu a zároveň i pro odpovědný přístup a drobnou spoluúčast jednotlivce, t.j. pro hrazení nákladů v poměru zhruba 99% státem a 1% přímo jednotlivcem (se stropem maximálních nákladů jednotlivce, který byl například ve zdravotnictví zaveden).
Záměry pravice nejsou antihumánní, ale naopak v tomto prohumánní (nezneužívání a potřebné směrování k opravdu potřebným lidem či zájemcům).

se Vás na to ptal?

Pan Štampach Vás dvakrát upozorňoval na to, že nejste v diskuzích s paní Hyldebrantovou korektní. I tento příspěvek není k tématu. Pokud Vás názory paní Hyldebrantové rozčilují, můžete s nimi polemizovat, nebo také nemusíte. Ale nenapadejte ji osobně.

Pane Kopecký, paní Hyldebrantová má právo se mnou nesouhlasit. Já tím, že něco napíšu, vyslovím názor. A můj názor je něco jako otázka adresovaná jiným na jejich názor. Tak je vlastně každý článek otázkou. Každým článkem se ptám čtenářů, Vás, paní Hyldebrantové a dalších na jejich názor.

Paní Hyldebrantová, stát neplatí 99% ani 100%. Stát neplatí dnes za lékařskou péči NIC. Ošetření vyšetření je financováno z našich peněz, ne z peněz státu. My svěřujeme celý život část svých příjmů pojišťovně a ta z toho platí lékařům za jejich výkony. Tak to je zavedeno ve všech civilizovaných zemích.

Některá náročná vyšetření stojí opravdu hodně. Dvakrát jsem absolvoval vyšetření srdce metodou SPET, které stojí asi 100 000 Kč. Takové nemoci mají častěji lidé odkázaní na penzi. Kdybych bral obvyklou penzi Kč. 8000.-, platil Kč 5000.- za bydlení a zbylo na měsíc Kč 3000.- na jídlo, hygienu, telefon a další nutné výdaje, nemohl bych ani to 1% zaplatit. Tím by se mohla by se zanedbat nemoc, která by mne zabila.

Nemocenské pojištění je projev mezilidské solidarity, vzájemné lidské pomoci. Vyplývá to z křesťanských kořenů naší civilizace. Systém solidárního financování zdravotní péče se buduje ve všech vyspělých zemích už nějakých sto let. Česká vláda projevuje tendenci to zvrátit. Zástupce vládní strany ODS v televizi jasně řekl, že zdraví je zboží jako každé jiné.

beru Vás za slovo, že chcete znát i můj názor - a děkuji za Vám tedy za Váš hluboký (v Tillichově smyslu) text. Pokoušel jsem se vyjádřit ve svém povídání o Antiochii r.45 něco podobného. Myslím, že o to jde: objevit alternativní antropologii, která by uměla bez katechetických berliček ukazovat k výšinám i hlubinám lidského bytí.
Ještě jednou děkuji.
Zdeněk Bárta

Příspěvek paní Hyldebrantové lze sice stěží považovat za věcný a k tématu článku se vztahuje velmi volně, což se mi ovšem jistě taky nezřídka stává - a tedy mi, zejména vyjádřil-li se Ivan Štampach k problému tak, jak to učinil, nepřísluší to nadále posuzovat nebo se vykrucovat.
ANO - pokud jde o pravidla věcnosti, slušnosti a racionality, jak jsou od začátku v DR požadována, opět jsem se provinil, přinejmenším v prvních dvou bodech. Nadto se musím omluvit Saše Uhlové, že jsem ji, byť krátce, zdržoval od závažnější práce.

K článku samotnému:
Nezdá se mi, že by obecné termíny jako materialismus (bez ohledu na zvolená adjektiva) nebo alternativa dvakrát přispívaly k osvětlení a pochopení společenské situace. (Podobně zamlžující a libovolně užívané jsou ostatně dnes i pojmy levice a pravice.)

Promluvy o duchovnosti ducha nepozvedají, bez ohledu na renomé promlouvajícího.

Nestoudné vládnoucí elity, pro něž je ústava trhacím kalendářem, se ovšem nezajímají ani o ducha ani o mravnost. Není vlastně JEJICH antropologie také „alternativní“?

Pročítání diskusí a bdění nad tím, aby se přispěvatelé mezi sebou neuráželi a vyjadřovali se k tématům, je rovněž náplní mojí práce. Zatím to je práce příjemná, neboť diskutující většinou pravidla diskuse dodržují, popřípadě se vzájemně usměrní. Doufám, že tomu tak bude i nadále.

K příspěvku Ivana Štampacha upřesňuji, jak to vnímám:

1/ Stát platí zdravotní pojištění (odhaduji) zhruba 50-ti procentům populace, t.j. všem dětem, studentům, důchodcům, nezaměstnaným, matkám pečujícím o děti a mnoha dalším skupinám občanů. U pracujících lidí povinně odvádějících peníze do zdravotního pojištění stát skrze pojišťovny tyto peníze samozřejmě jen spravuje.

2/ Před uvedenými procenty 99% (stát) a 1%(občan) jsem v diskusním příspěvku použila slovo "zhruba" - takže doplňuji, že uvedeným jedním procentem byly mnou myšleny paušální zdravotnické poplatky solidárně stejné u různých vyšetření (v hodnotě vyšetření třeba od 100 Kč do zmiňovaných 100.000 Kč i výše - vždy jednotný poplatek 30 Kč), omlouvám se za nepřesnost.

3/ Souhlasím jinak samozřejmě s maximálním ročním stropem 2500 Kč za zdravotnické poplatky u dětí a důchodců a 5000 Kč u ostatních občanů (zmiňovala jsem v diskusi před pár dny o zdravotnických poplatcích), tudíž k uvedenému příkladu bránícímu dostupnost jakéhokoliv vyšetření (i za 100.000 Kč) by samozřejmě nemělo docházet - paušálně by to vždy kryly jednotné zdravotnické poplatky u všech typů vyšetření.


Jinak děkuji Ivanu Štampachovi i Saše Uhlové za podporu názorové plurality DR - díky.

Tohle je skutečně zásadní příspěvek. A - upřímně řečeno - od koho jiného by měl zaznít, než od křesťanského teologa :-)
Na duchovním stavu české společnosti mě prakticky celý život nejvíc vadí to, že se jako samozřejmé pro "reálný život" pokládá absence skutečného působení Božího v dějinách světa. Tedy pravý opak toho, co je základem biblického pojetí skutečnosti. Tam je pošetilec ("bloud") ve svém srdci říká "Bůh tu není" = nestará se o nás a o svět, je mu prostě ukradený.
Jde totiž v posledku o to, zda určující síly utvářející evoluci jsou "náhoda" (tedy jakýsi temný iracionální bůh), přírodní boj a neviditelná ruka trhu, nebo otcovská péče Autora projektu svoření.
Ten,kdo volí první alterntivu - a to je jasně převládající volba dnešní české společnosti, sotva může uvažovat jinak, než to shrnul autor Knihy moudrosti:
"Nikdo z nás ať se nestraní našich radovánek, co na tom, když zůstanou následky naší bujnosti, vždyť to je naše právo a takový náš los. Deptejme chudého, i když je spravedlivý, nešetřme vdovy, nemějme ohled na šediny starce ve vysokém věku. Naše síla ať je zákonem spravedlnosti; co je slabé, ukazuje se být bez užitku."

Karel Marx a Badřich Engels mohou být skutečně navýsost spokojeni se současnou západní společností: není snad do očí bijícím důkazem toho, že jediná skutečná síla je v ekonomické základně?

Ovšem v intelektuálních elitách Západu se o tom vede už delší dobu zásadní debata. tady jen dva úryvky "kapitánů" světoveho managementu:
Lester Thurow Nové pojetí světa (ve sborníku Nový obraz budoucnosti):
>>Nejnovějším nebezpečím, které ohrožuje kapitalismus, není žádný „ismus“: je jím jakýsi rozklad na okrajích, který dříve či později pronikne až k jádru. … Technologie se ubírá jedním směrem a říká nám, že bychom měli lidi k firmě pevně připoutat. A ideologie (neoliberalismu) se ubírá opačným směrem. Tvrdím především to, že žijeme v éře, v níž budeme potřebovat spoustu sociálních investic do věcí, jako je infrastruktura, výzkum a vývoj či vzdělávání. Ideologie nám však velí, abychom z těchto věcí vynechali stát. Je to kapitalismus založený na čemsi, co velmi připomíná „přežití nejsilnějších“ – tedy na individualismu. Ale to je protikladem toho, co nám říká naše poznání: „Poslyšte, má-li kapitalismus fungovat, potřebujeme veřejné společenské investice.“ …<<

Charles Handy: Jak najít smysl v nejistotě (ve sborníku Nový obraz budoucnosti):
>>Kapitalismus je závislý na tom, že lidé v naději – a to často v klamné naději – na zbohatnutí velice usilovně pracují a přispívají tak ke zbohatnutí jiných lidí. Růst je za podmínek kapitalismu závislý na tom, že se v lidech probouzí závist vůči jiným lidem, takže chtějí mít to, co mají oni…
Při tom všem přemýšlíte, proč to vlastně dělají, vytvářejí-li evidentně tak strašnou společnost. Kdo by konec konců v dlouhodobé perspektivě stál o to být bohatý v sociální poušti nebo zestárnout ve zdevastované zemi?
Totéž platí pro kapitalistické země po celém světě: Kdo by chtěl slavit úspěchy v sociální poušti toho typu, kterou si sami – jak se zdá a hrozí – ve svých vlastních zemích vytváříme? Musíme si proto položit otázku, proč to všechno děláme. Lidé jsou přitom natolik ponořeni do práce, že hrozí nebezpečí, že ztratí svou lidskost. Život máme proto, abychom ho žili – a součástí toho je samozřejmě práce. Vždycky v něm však musí být ještě něco víc….
Komunismus měl určitý cíl – kterým byla ideální představa rovnosti a prosperity pro všechny, představa, že všichni lidé si mohou být a jsou rovni. Neměl však mechanismus potřebný k dosažení tohoto cíle. Kapitalismus je naproti tomu mechanismem, připadá mi však, že mu chybí cíl. Jde v něm jen o to, abychom zbohatli, nebo k životu patří něco víc? Zdá se totiž, že když získáme peníze, málokdy nám to stačí. Otázkou je, zda nám hrozí, že z vaničky vylijeme s vodou i dítě. Voda představuje neefektivnost a netolerantnost komunismu, zatímco dítě představuje jeho idealismus. A ten právě kapitalismu bohužel schází. Samo srdce kapitalismu je napadeno zhoubným nádorem. Je jím neexistence cíle, pro který by se lidé mohli nadchnout. K čemu a pro koho je to všechno? …
V konečném důsledku se chováme jako psi: jen se vyhříváme na sluníčku a čekáme, až nás někdo nakrmí. Jediným smyslem života se stává pohodlné sobecké přežití.<<

Napsal jste ohnivý text plný rádoby duchaplných metafor. "Otcovská péče Autora projektu svoření" poněkud chyběla v Osvětimi.

po zkušenosti s Vašimi jinými příspěvky mne radostně překvapuje, že s přítelem Zajícem souhlasíte. Jenom ty jeho metafory nejsou rádoby, ale opravdu duchaplné. A skvěle jste vystihl, že Osvětim a jiná svinstva byla možná všude tam, kde lidé odmítli Autora projektu stvoření a začali si to patlat po svém.
Vidím, že na sobě začínáte pracovat! :-)

O duchaplnosti máme, jak jinak, představy rozdílné.
Duchaplnou metaforou je pro mě - Bůh. Leč samotné metafory, ba ani duchaplnost, nás nespasí.

Bylo by dobře si ujasnit, kdo tu s kým diskutuje. Já osobně nejen, že jsem tady neloboval pro náboženství, ale dokonce jsem výslovně napsal, že "materialismus plný náboženských frází je nebezpečnější deviací lidského ducha než materialismus kritických humanistů..." a ocenil jsem ty, "kdo připouštějí transcendenci ve svobodném tvůrčím činu." Znovu připomínám, že podle mne hmota některých materialistů je duchovnější než duch náboženských pragmatiků.

Ano, řeč o Bohu je, pane Kopecký, metaforická. Jinými slovy, je analogická, což ovšem věděli už v "temném" středověku. Tyto metafory odkazují ke skutečnosti, která je jednoznačným jazykem nezachytitelná. Ale to neznamená, že je to řeč bezvýznamná. Bez ducha nebo aspoň bez hloubky skutečnosti, bez její živosti a svobody totiž je politický zápas smutnou podívanou. Jedna tyranie vybíjí (s nejlepšími úmysly) jinou tyranii. Zakotvení politického člověka a v božské hlubině lidství (a přírody) dává perspektivu, posiluje, plodí naději. A v tomto smyslu nás metafora spasí.

Je prokázáno že platby vedou k sociálnímu vyloučení. Tam kde se platí, nejenže dochází ke škodě na lidských talentech, ale hospodářství je méně výkonné a méně inovativní a zdravotnictví je dražší a zdraví populace je horší.
Pseudoúvahy o humánnosti na tom nic nemění.

Pane Kopecký, odhlédněme od toho, že můj článek je o potřebě alternativy duchovní doprovázející alternativu politickou a že přicházíte s platbami. Čtu to tak, že mluvíte o státních sociálních dávkách a příspěvcích potřebným, ale neříkáte to jasně. Pokud ano, tak nesouhlasím. Váš příspěvek zní tak, že tyto platby ZCELA odmítáte. To byste měl korigovat. Pokud byste opravdu trval na tom, že "kde se platí, dochází k....", vracel byste se do doby před 140 do doby nejtvrdšího kapitalismu, ještě před Bismarcka a jeho prvky sociálního státu, před papeže Lva XIII. a jeho sociální doktrínu. Tím byste se ocitl zcela mimo tento diskurs a hájil byste antihumánní pozici.

Myslím, pane Kopecký, že Vám to ujelo a že jste to nemyslel zcela vážně.

mluvím o těch platbách, kterých se hned v prvním příspěvku dotýká paní Hyldebrantová. Tedy o přímých platbách občanů do školství, zdravotnictví a důchodovém zabezpečení, které lze (pro stručnost) - z hlediska státu - shrnout pod termín outsourcing. Ještě jednodušeji: mluvím o privatizaci.

Tak to bylo jen zkratkovité vyjádření. V tom případě nemám namítek.

Ad JK:
Nesouhlasím.
Preferování odpovědnosti i každého jednotlivce (vůči sobě i státu) a směřování k efektivnosti služeb (právě k dostupnosti potřebným, s omezením zneužívání) je prohumánní a žádoucí směr pravicových vlád.


P.S. Pamatuji jinak mimochodem např. ty nedávné levicové deviace , kdy vzdělání bylo dostupné jen lidem neodporujícím socialismu a komunismu, kdy hlavním a stěžejním regulačním "poplatkem" byla především průkazka KSČ rodičů a názorová manipulnost a poddanost studujících.
Tedy: ZDARMA to rozhodně nebylo - a pro mnohé zcela NEDOSTUPNÉ!

Podle jakési zprávy OECD to už vloni bylo 82,5 : 17,5, ale možná jsou ty položky definovány jinak, než to myslela paní Hyldebrantová.
Více zde:
http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/oecd-v-cr-je-podil-zdravotnictvi-na-hdp-jeden-z-nejnizsich/505954

Ad JG:
Statistika pravděpodobně zahrnuje celkovou souhrnnou spoluúčast pacientů (zubní protézy, nadstandartní léky atd.), která tu byla odjakživa. Těžko říci, jakou částku přesně představují z toho regulační poplatky.

Ve světě je poměr dokonce 72,8 : 27,2 , jak čtu ve článku (u nás příznivější tedy).

jste si vědoma toho, že to, co píšete, není argumentace, nýbrž propaganda?

Zapomněla jste napsat s ČÍM nesouhlasíte: snad s mým tvrzením, že
"Je prokázáno že platby vedou k sociálnímu vyloučení. Tam kde se platí, nejenže dochází ke škodě na lidských talentech, ale hospodářství je méně výkonné a méně inovativní a zdravotnictví je dražší a zdraví populace je horší." ?

Jak odůvodňujete své tvrzení, že deviace předlistopadového režimu byly levicové? Tím, že se KSČ někde prohlašovala za levicovou stranu?

Copak jste vlastně vystudovala a kolik jste za to zaplatila?

Ad JK: K poslednímu dotazu:

Nesměla jsem studovat kvůli politickému přesvědčení rodičů (to řekl v mých 14-ti letech ředitel naší ZŠ mým rodičům a nedal mi doporučení na žádnou SŠ).

Zaplatila jsem dlouhodobým stressem, odmítnutím, ponížením, zdlouhavou oklikou skrze pozdější dálkové studium při zaměstnání (dostala jsem se nakonec skrze střední zdravotnickou školu a studium speciální pedagogiky na Pedagogické fakultě UK v Praze k vytouženému pedagogickému povolání).

Paní Hyldebrantová, musím bohužel prohlásit za zcela nepravdivé Vaše tvrzení, že "vzdělání bylo dostupné jen lidem neodporujícím socialismu a komunismu, kdy hlavním a stěžejním regulačním 'poplatkem' byla především průkazka KSČ rodičů a názorová manipulnost a poddanost studujících." S komunistickým režimem jsme nesouhlasil, rodiče nebyli v KSČ, já jsem nebyl v ČSM a dostudoval jsem. Chápu, když polemizujete s minulým režimem, ale zásadně odmítám, když se o minulém režimu lže. Já jsem starý člověk a velmi dobře si pamatuji, co se dělo a žasnu, co se teď o té době dočítám. Kdybyste takové nepravdy říkala jen Vy v soukromí, tak bych resignovaně mávl rukou, ale bohužel o té době systematicky lžou i média.

Bude-li se o minulém režimu lhát, další generace to snadno odhalí a náš "spravedlivý odpor" vůči tyranii demaskuje a zesměšní. A to by mohlo být nebezpečné.

ad IŠ:

V roce, kdy jsem já vycházela ZŠ (1976), jsme jen z naší třídy 5 žáků nesmělo jít studovat z politických důvodů a neměli jsme doporučení ředitele školy na zvolené SŠ - byl to přímý příkaz tehdejšího OV KSČ Benešov z ledna 1976 všem ředitelům základních škol v okrese Benešov - a vzepřel se proti němu tehdy jen jediný ředitel z okresu, který to svým žákům neudělal - ostatní se báli stranické "vedení" neuposlechnout... (Mluvím, pane profesore, pravdu, prožila jsem to.)

Situaci o znemožňování práva na vzdělání právě v těchto sedmdesátých letech (v rozporu s ústavou) pravdivě následně popisovala právě i Charta 1977 - myslíte si, že opravdu bez příčiny a nepravdivě?

Bylo by smutné tyto pravdivé skutečnosti s odstupem popírat, že se neděly, i když třeba ne přímo Vám či všem - ale mnoha jiným okolo ANO. Nepatří k zamlčování jen do soukromí, protože je třeba, aby se už našim dětem či vnukům nikdy neopakovaly.

Jinak na všech vysokých školách byl v době před revolucí (nevím jak za Vás, ale v 80. letech minulého století určitě ANO) povinný předmět s názvem tuším "marxismus-leninismus" či tak nějak (možná to zde někdo upřesní) a vím, že z něho byly povinné (!) i státnice, t.j. že nešlo bez úspěšného absolvování tohoto předmětu ukončit žádnou VŠ (byl tam vnější požadavek manipulovatelnosti a poddanosti studujících s tímto směrem při studiu a u státnic).

Tak to vidím a pamatuji já.

Absolvoval jsem FFUK v roce 1972 a z marxismu-leninismu jsem neskládal ani státnici ani zkoušku.
Tak to vidím a pamatuji já.