Pro alternativu nejen v politice

V české společnosti je silně zastoupen mechanický materialismus. Vše, včetně vzdělání a zdravotnictví, se stává pouhým produktem. V kritice tohoto způsobu myšlení je třeba připustit transcendenci ve svobodném tvůrčím činu.

Ivan-stampach-profil-foto

Ivan Štampach

19.07.2010 08:00

V České republice je v těchto dnech taková nálada, že jakákoli debata, ať začne čímkoli, končí v politice a to obvykle znamená v hádce o politiku. U politických vulgarismů končí sousedské a příbuzenské hádky. Politické vyznění mají cestovatelské nebo kulinární zážitky, zhlédnutí výtvarné výstavy, literární četba nebo poslech hudby. Zcela jistě politikou končí náboženské rozepře.

Přitom se politizuje nekonečně blábolivě. Uplatňuje se pět stále opakovaných schémat: nesmíme jít řeckou cestou, zatočíme s nemakačenky a nepřizpůsobivými etniky, zavelíme Rusku, Číně a Kubě a jejich vedení se roztřese strachy, všichni kromě strany, kterou volím já, jsou zkorumpovaní a nakonec storno všech sociálních reforem posledních asi sta let jsou žádoucí reformy.

Zcela jsme zapomněli, že politika je projevem přístupu k životu. Jaká je životní filosofie, taková je praktická politika. V české společnosti je silně zastoupen a zdá se, že převládá, vulgární mechanický materialismus. Jeho aplikace v politice je jasná. Je to především sociální darwinismus. Je-li původem vzniku složitých a komplexních struktur v přírodě náhoda a jejich testem boj o přežití, je to tak i v lidském sociálním životě. V ekonomickém boji právem vítězí silnější (chytřejší, bezohlednější, lépe vyzbrojený), a kdo by si přál kooperaci, je stoupencem nebezpečných ideologií. Kritériem kvality například vzdělání nebo vědy je ekonomická konkurenceschopnost. Stejně tak v politice nevítězí program, o němž ta či ona strana přesvědčila voliče. Vítězí ten, kdo získá víc prostředků na kampaň, kdo slíbí víc pragmatických výhod (státních zakázek, nižšího zdanění) sponzorům volební kampaně.

Český materialismus těžko srovnatelný co do své intenzity s jinými zeměmi téže civilizace činí ze všeho zboží. Obchoduje se už téměř se vším. Nezištná služba je anomálie a ti, kdo se jí věnují, například sociální pracovníci, jsou za tuto odchylku od tržních pořádků po zásluze trestáni. Ze vzdělání se pomalu, ale jistě stává zboží. Jen zanedbatelnou skupinku studentů shromáždila na pražském Palachově náměstí výzva k demonstraci pod heslem Vzdělání není zboží.

Revoluční čin současných sociálních inženýrů zvrátí letitou tradici bezplatného veřejného školství. Vrátíme se s nimi před šedesátá léta předminulého století, kdy žáčci přinášeli na konci týdne panu učiteli sobotáles. Experimentálně to bude zatím platit jen u vysokoškoláků, kteří však radostně podpoří své ožebračení a pak poučená veřejnost nadšeně podpoří rozvinutí tohoto experimentu na jiné kategorie obyvatel. Další volební období přinesou osvobozující poznání, že přece základní a střední vzdělání není zadarmo a poskytuje určitou konkurenční výhodu, již je třeba kompenzovat. A to není starost zeštíhleného státu. Je přece nutno (na občanech) šetřit.

Hydra filosofického a sociálního materialismu se projevuje i v tom, že současní revolucionáři krok za krokem mění ve zboží i lidské zdraví. Zboží jako každé jiné, jak se vyslovil jejich reprezentant. Léčení přece něco stojí. Že každý měsíčně velkými částkami podporujeme i své budoucí potřeby léčení a solidárně vedle toho rovněž potřeby druhých, na to se rychle zapomnělo. Farmaceutické kolosy a dodavatelé lékařských technologií vědí, že nemohou (podobně jako pohřební ústavy) přijít o zákazníky a šroubují ceny, kam až to jde. Ministři zdravotnictví až na vzácné výjimky byli nebo jsou v jejich službách. Spějeme k tomu, že pojem veřejného zdraví ztrácí smysl. Kritériem úrovně zdravotní péče už bude jen výše osobních kont. Pomalu se z vrcholů sto let budovaného systému solidární zdravotní péče suneme na úroveň zemí třetího světa, ba dokonce USA (pokud to nedávná Obamova reforma zásadně nezmění).

Hodně se křičí o svobodě vyznání, ale o jednom konkurenčním vyznání se publicista Benjamin Kuras nechal slyšet, že by nemuselo být tak zločinné, pokud by akceptovalo principy tržní ekonomiky. Hle, jasné kritérium. Náboženství je totiž také na prodej. A jen pokud se ukáže konkurenceschopné, přežije. Dostane prostředky na svou činnost, pokud efektivně plní úkol ideově zpracovávat menšinu občanů, která je ochotna mu naslouchat. Pokud je přesvědčí, že mezi sobě rovnými občany jsou si podle Boží vůle někteří rovnější. Že je to přímo Bůh, kdo si přeje, aby vlastníci výrobních prostředků vlastnili i pracovní sílu nás ostatních a tím do jisté míry i nás samé. Jeden radikální a rozporuplný mistr duchovního života druhé poloviny dvacátého století demaskuje tyto a podobné přístupy jako duchovní materialismus.

Materialismus plný náboženských frází je nebezpečnější deviací lidského ducha než materialismus kritických humanistů moderní civilizace tak často zatěžovaný vinou za zločiny minulých aparátčíků. Paul Tillich pokládal za skutečného ateistu jen toho, kdo klouže po povrchu věcí, kdo upřel světu a životu hloubku. Někteří v zájmu zachování svých velmi materiálních privilegií odříkávají dogmata a dbají, abychom, jsme-li ochotni se sklonit, drmolili katechismové poučky i my a hlavně abychom se nebouřili proti statu quo. Ti zůstávají na povrchu a jsou ateisty v Tillichově smyslu a materialisty ve smyslu této úvahy. Ti, kdo připouštějí transcendenci ve svobodném tvůrčím činu, už hlubší dimenzi života objevují. Už vytušili o patro níž pod nudou přírodní kauzální nutností, pod božským či karmickým osudem tvorbu, tanec, hru, smysl a světlo. Jsou na stopě ducha, i když mu říkají jinak než v tradičních školách. Pokud jsou materialisty, není jejich matérie čirou fyzikální fakticitou. Nejsou to jen holá data. Jejich hmota je duchovnější než duch náboženských pragmatiků.

Pokládal bych za smutné, kdyby kritici politického materialismu zůstávali jen politickými aktivisty, kdyby začínali a končili u pouhého politického diskursu. Kdyby převzali ideje a metody protivníků a jen jim dali opačné znaménko. Přál bych jim, aby objevili alternativní antropologii. Přál bych sobě i jim, aby věřili možnosti svobodného rozhodování a jednání a nepokládali své činy a svá slova, prostě sami sebe, za produkty biologických, sociálních a ekonomických sil.

A co si myslíte vy? Diskuse (27 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Fotka_kh_2

Květoslava Hyldebrantová - Praha

Alternativa pravice: Úterý, 20.Července 2010, 04:09:37

Ad zdravotnictví, školství:
Jsem pro maximální solidaritu státu a zároveň i pro odpovědný přístup a drobnou spoluúčast jednotlivce, t.j. pro hrazení nákladů v poměru zhruba 99% státem a 1% přímo jednotlivcem (se stropem maximálních nákladů jednotlivce, který byl například ve zdravotnictví zaveden).
Záměry pravice nejsou antihumánní, ale naopak v tomto prohumánní (nezneužívání a potřebné směrování k opravdu potřebným lidem či zájemcům).

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

A kdo Úterý, 20.Července 2010, 05:53:56

se Vás na to ptal?

Aaaprofil

Saša Uhlová - novinářka, Praha 3

Pane Kopecký Úterý, 20.Července 2010, 08:26:49

Pan Štampach Vás dvakrát upozorňoval na to, že nejste v diskuzích s paní Hyldebrantovou korektní. I tento příspěvek není k tématu. Pokud Vás názory paní Hyldebrantové rozčilují, můžete s nimi polemizovat, nebo také nemusíte. Ale nenapadejte ji osobně.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Úterý, 20.Července 2010, 08:40:3

Pane Kopecký, paní Hyldebrantová má právo se mnou nesouhlasit. Já tím, že něco napíšu, vyslovím názor. A můj názor je něco jako otázka adresovaná jiným na jejich názor. Tak je vlastně každý článek otázkou. Každým článkem se ptám čtenářů, Vás, paní Hyldebrantové a dalších na jejich názor.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Úterý, 20.Července 2010, 08:50:4

Paní Hyldebrantová, stát neplatí 99% ani 100%. Stát neplatí dnes za lékařskou péči NIC. Ošetření vyšetření je financováno z našich peněz, ne z peněz státu. My svěřujeme celý život část svých příjmů pojišťovně a ta z toho platí lékařům za jejich výkony. Tak to je zavedeno ve všech civilizovaných zemích.

Některá náročná vyšetření stojí opravdu hodně. Dvakrát jsem absolvoval vyšetření srdce metodou SPET, které stojí asi 100 000 Kč. Takové nemoci mají častěji lidé odkázaní na penzi. Kdybych bral obvyklou penzi Kč. 8000.-, platil Kč 5000.- za bydlení a zbylo na měsíc Kč 3000.- na jídlo, hygienu, telefon a další nutné výdaje, nemohl bych ani to 1% zaplatit. Tím by se mohla by se zanedbat nemoc, která by mne zabila.

Nemocenské pojištění je projev mezilidské solidarity, vzájemné lidské pomoci. Vyplývá to z křesťanských kořenů naší civilizace. Systém solidárního financování zdravotní péče se buduje ve všech vyspělých zemích už nějakých sto let. Česká vláda projevuje tendenci to zvrátit. Zástupce vládní strany ODS v televizi jasně řekl, že zdraví je zboží jako každé jiné.

Zdeněk Bárta - Brno

Milý pane Štampachu, Úterý, 20.Července 2010, 08:53:8

beru Vás za slovo, že chcete znát i můj názor - a děkuji za Vám tedy za Váš hluboký (v Tillichově smyslu) text. Pokoušel jsem se vyjádřit ve svém povídání o Antiochii r.45 něco podobného. Myslím, že o to jde: objevit alternativní antropologii, která by uměla bez katechetických berliček ukazovat k výšinám i hlubinám lidského bytí.
Ještě jednou děkuji.
Zdeněk Bárta

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

Úterý, 20.Července 2010, 12:18:20

Příspěvek paní Hyldebrantové lze sice stěží považovat za věcný a k tématu článku se vztahuje velmi volně, což se mi ovšem jistě taky nezřídka stává - a tedy mi, zejména vyjádřil-li se Ivan Štampach k problému tak, jak to učinil, nepřísluší to nadále posuzovat nebo se vykrucovat.
ANO - pokud jde o pravidla věcnosti, slušnosti a racionality, jak jsou od začátku v DR požadována, opět jsem se provinil, přinejmenším v prvních dvou bodech. Nadto se musím omluvit Saše Uhlové, že jsem ji, byť krátce, zdržoval od závažnější práce.

K článku samotnému:
Nezdá se mi, že by obecné termíny jako materialismus (bez ohledu na zvolená adjektiva) nebo alternativa dvakrát přispívaly k osvětlení a pochopení společenské situace. (Podobně zamlžující a libovolně užívané jsou ostatně dnes i pojmy levice a pravice.)

Promluvy o duchovnosti ducha nepozvedají, bez ohledu na renomé promlouvajícího.

Nestoudné vládnoucí elity, pro něž je ústava trhacím kalendářem, se ovšem nezajímají ani o ducha ani o mravnost. Není vlastně JEJICH antropologie také „alternativní“?

Aaaprofil

Saša Uhlová - novinářka, Praha 3

Pane Kopecký Úterý, 20.Července 2010, 13:30:11

Pročítání diskusí a bdění nad tím, aby se přispěvatelé mezi sebou neuráželi a vyjadřovali se k tématům, je rovněž náplní mojí práce. Zatím to je práce příjemná, neboť diskutující většinou pravidla diskuse dodržují, popřípadě se vzájemně usměrní. Doufám, že tomu tak bude i nadále.

Fotka_kh_2

Květoslava Hyldebrantová - Praha

Úterý, 20.Července 2010, 20:01:0

K příspěvku Ivana Štampacha upřesňuji, jak to vnímám:

1/ Stát platí zdravotní pojištění (odhaduji) zhruba 50-ti procentům populace, t.j. všem dětem, studentům, důchodcům, nezaměstnaným, matkám pečujícím o děti a mnoha dalším skupinám občanů. U pracujících lidí povinně odvádějících peníze do zdravotního pojištění stát skrze pojišťovny tyto peníze samozřejmě jen spravuje.

2/ Před uvedenými procenty 99% (stát) a 1%(občan) jsem v diskusním příspěvku použila slovo "zhruba" - takže doplňuji, že uvedeným jedním procentem byly mnou myšleny paušální zdravotnické poplatky solidárně stejné u různých vyšetření (v hodnotě vyšetření třeba od 100 Kč do zmiňovaných 100.000 Kč i výše - vždy jednotný poplatek 30 Kč), omlouvám se za nepřesnost.

3/ Souhlasím jinak samozřejmě s maximálním ročním stropem 2500 Kč za zdravotnické poplatky u dětí a důchodců a 5000 Kč u ostatních občanů (zmiňovala jsem v diskusi před pár dny o zdravotnických poplatcích), tudíž k uvedenému příkladu bránícímu dostupnost jakéhokoliv vyšetření (i za 100.000 Kč) by samozřejmě nemělo docházet - paušálně by to vždy kryly jednotné zdravotnické poplatky u všech typů vyšetření.


Jinak děkuji Ivanu Štampachovi i Saše Uhlové za podporu názorové plurality DR - díky.

Edy9

Jiří Zajíc - publicista a pedagog, Praha 4

Správná trefa Úterý, 20.Července 2010, 22:13:29

Tohle je skutečně zásadní příspěvek. A - upřímně řečeno - od koho jiného by měl zaznít, než od křesťanského teologa :-)
Na duchovním stavu české společnosti mě prakticky celý život nejvíc vadí to, že se jako samozřejmé pro "reálný život" pokládá absence skutečného působení Božího v dějinách světa. Tedy pravý opak toho, co je základem biblického pojetí skutečnosti. Tam je pošetilec ("bloud") ve svém srdci říká "Bůh tu není" = nestará se o nás a o svět, je mu prostě ukradený.
Jde totiž v posledku o to, zda určující síly utvářející evoluci jsou "náhoda" (tedy jakýsi temný iracionální bůh), přírodní boj a neviditelná ruka trhu, nebo otcovská péče Autora projektu svoření.
Ten,kdo volí první alterntivu - a to je jasně převládající volba dnešní české společnosti, sotva může uvažovat jinak, než to shrnul autor Knihy moudrosti:
"Nikdo z nás ať se nestraní našich radovánek, co na tom, když zůstanou následky naší bujnosti, vždyť to je naše právo a takový náš los. Deptejme chudého, i když je spravedlivý, nešetřme vdovy, nemějme ohled na šediny starce ve vysokém věku. Naše síla ať je zákonem spravedlnosti; co je slabé, ukazuje se být bez užitku."

Karel Marx a Badřich Engels mohou být skutečně navýsost spokojeni se současnou západní společností: není snad do očí bijícím důkazem toho, že jediná skutečná síla je v ekonomické základně?

Ovšem v intelektuálních elitách Západu se o tom vede už delší dobu zásadní debata. tady jen dva úryvky "kapitánů" světoveho managementu:
Lester Thurow Nové pojetí světa (ve sborníku Nový obraz budoucnosti):
>>Nejnovějším nebezpečím, které ohrožuje kapitalismus, není žádný „ismus“: je jím jakýsi rozklad na okrajích, který dříve či později pronikne až k jádru. … Technologie se ubírá jedním směrem a říká nám, že bychom měli lidi k firmě pevně připoutat. A ideologie (neoliberalismu) se ubírá opačným směrem. Tvrdím především to, že žijeme v éře, v níž budeme potřebovat spoustu sociálních investic do věcí, jako je infrastruktura, výzkum a vývoj či vzdělávání. Ideologie nám však velí, abychom z těchto věcí vynechali stát. Je to kapitalismus založený na čemsi, co velmi připomíná „přežití nejsilnějších“ – tedy na individualismu. Ale to je protikladem toho, co nám říká naše poznání: „Poslyšte, má-li kapitalismus fungovat, potřebujeme veřejné společenské investice.“ …<<

Charles Handy: Jak najít smysl v nejistotě (ve sborníku Nový obraz budoucnosti):
>>Kapitalismus je závislý na tom, že lidé v naději – a to často v klamné naději – na zbohatnutí velice usilovně pracují a přispívají tak ke zbohatnutí jiných lidí. Růst je za podmínek kapitalismu závislý na tom, že se v lidech probouzí závist vůči jiným lidem, takže chtějí mít to, co mají oni…
Při tom všem přemýšlíte, proč to vlastně dělají, vytvářejí-li evidentně tak strašnou společnost. Kdo by konec konců v dlouhodobé perspektivě stál o to být bohatý v sociální poušti nebo zestárnout ve zdevastované zemi?
Totéž platí pro kapitalistické země po celém světě: Kdo by chtěl slavit úspěchy v sociální poušti toho typu, kterou si sami – jak se zdá a hrozí – ve svých vlastních zemích vytváříme? Musíme si proto položit otázku, proč to všechno děláme. Lidé jsou přitom natolik ponořeni do práce, že hrozí nebezpečí, že ztratí svou lidskost. Život máme proto, abychom ho žili – a součástí toho je samozřejmě práce. Vždycky v něm však musí být ještě něco víc….
Komunismus měl určitý cíl – kterým byla ideální představa rovnosti a prosperity pro všechny, představa, že všichni lidé si mohou být a jsou rovni. Neměl však mechanismus potřebný k dosažení tohoto cíle. Kapitalismus je naproti tomu mechanismem, připadá mi však, že mu chybí cíl. Jde v něm jen o to, abychom zbohatli, nebo k životu patří něco víc? Zdá se totiž, že když získáme peníze, málokdy nám to stačí. Otázkou je, zda nám hrozí, že z vaničky vylijeme s vodou i dítě. Voda představuje neefektivnost a netolerantnost komunismu, zatímco dítě představuje jeho idealismus. A ten právě kapitalismu bohužel schází. Samo srdce kapitalismu je napadeno zhoubným nádorem. Je jím neexistence cíle, pro který by se lidé mohli nadchnout. K čemu a pro koho je to všechno? …
V konečném důsledku se chováme jako psi: jen se vyhříváme na sluníčku a čekáme, až nás někdo nakrmí. Jediným smyslem života se stává pohodlné sobecké přežití.<<

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

ad JZ Středa, 21.Července 2010, 01:41:20

Napsal jste ohnivý text plný rádoby duchaplných metafor. "Otcovská péče Autora projektu svoření" poněkud chyběla v Osvětimi.

Zdeněk Bárta - Brno

Pane kopecký, Středa, 21.Července 2010, 08:38:33

po zkušenosti s Vašimi jinými příspěvky mne radostně překvapuje, že s přítelem Zajícem souhlasíte. Jenom ty jeho metafory nejsou rádoby, ale opravdu duchaplné. A skvěle jste vystihl, že Osvětim a jiná svinstva byla možná všude tam, kde lidé odmítli Autora projektu stvoření a začali si to patlat po svém.
Vidím, že na sobě začínáte pracovat! :-)

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

ad ZB Středa, 21.Července 2010, 11:16:54

O duchaplnosti máme, jak jinak, představy rozdílné.
Duchaplnou metaforou je pro mě - Bůh. Leč samotné metafory, ba ani duchaplnost, nás nespasí.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Možná nás přece jen metafora spasí Středa, 21.Července 2010, 14:31:7

Bylo by dobře si ujasnit, kdo tu s kým diskutuje. Já osobně nejen, že jsem tady neloboval pro náboženství, ale dokonce jsem výslovně napsal, že "materialismus plný náboženských frází je nebezpečnější deviací lidského ducha než materialismus kritických humanistů..." a ocenil jsem ty, "kdo připouštějí transcendenci ve svobodném tvůrčím činu." Znovu připomínám, že podle mne hmota některých materialistů je duchovnější než duch náboženských pragmatiků.

Ano, řeč o Bohu je, pane Kopecký, metaforická. Jinými slovy, je analogická, což ovšem věděli už v "temném" středověku. Tyto metafory odkazují ke skutečnosti, která je jednoznačným jazykem nezachytitelná. Ale to neznamená, že je to řeč bezvýznamná. Bez ducha nebo aspoň bez hloubky skutečnosti, bez její živosti a svobody totiž je politický zápas smutnou podívanou. Jedna tyranie vybíjí (s nejlepšími úmysly) jinou tyranii. Zakotvení politického člověka a v božské hlubině lidství (a přírody) dává perspektivu, posiluje, plodí naději. A v tomto smyslu nás metafora spasí.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

ještě k paní KH Čtvrtek, 22.Července 2010, 08:04:2

Je prokázáno že platby vedou k sociálnímu vyloučení. Tam kde se platí, nejenže dochází ke škodě na lidských talentech, ale hospodářství je méně výkonné a méně inovativní a zdravotnictví je dražší a zdraví populace je horší.
Pseudoúvahy o humánnosti na tom nic nemění.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Čtvrtek, 22.Července 2010, 08:49:46

Pane Kopecký, odhlédněme od toho, že můj článek je o potřebě alternativy duchovní doprovázející alternativu politickou a že přicházíte s platbami. Čtu to tak, že mluvíte o státních sociálních dávkách a příspěvcích potřebným, ale neříkáte to jasně. Pokud ano, tak nesouhlasím. Váš příspěvek zní tak, že tyto platby ZCELA odmítáte. To byste měl korigovat. Pokud byste opravdu trval na tom, že "kde se platí, dochází k....", vracel byste se do doby před 140 do doby nejtvrdšího kapitalismu, ještě před Bismarcka a jeho prvky sociálního státu, před papeže Lva XIII. a jeho sociální doktrínu. Tím byste se ocitl zcela mimo tento diskurs a hájil byste antihumánní pozici.

Myslím, pane Kopecký, že Vám to ujelo a že jste to nemyslel zcela vážně.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

nikoli Čtvrtek, 22.Července 2010, 10:03:46

mluvím o těch platbách, kterých se hned v prvním příspěvku dotýká paní Hyldebrantová. Tedy o přímých platbách občanů do školství, zdravotnictví a důchodovém zabezpečení, které lze (pro stručnost) - z hlediska státu - shrnout pod termín outsourcing. Ještě jednodušeji: mluvím o privatizaci.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Čtvrtek, 22.Července 2010, 11:09:47

Tak to bylo jen zkratkovité vyjádření. V tom případě nemám namítek.

Fotka_kh_2

Květoslava Hyldebrantová - Praha

Čtvrtek, 22.Července 2010, 19:00:38

Ad JK:
Nesouhlasím.
Preferování odpovědnosti i každého jednotlivce (vůči sobě i státu) a směřování k efektivnosti služeb (právě k dostupnosti potřebným, s omezením zneužívání) je prohumánní a žádoucí směr pravicových vlád.


P.S. Pamatuji jinak mimochodem např. ty nedávné levicové deviace , kdy vzdělání bylo dostupné jen lidem neodporujícím socialismu a komunismu, kdy hlavním a stěžejním regulačním "poplatkem" byla především průkazka KSČ rodičů a názorová manipulnost a poddanost studujících.
Tedy: ZDARMA to rozhodně nebylo - a pro mnohé zcela NEDOSTUPNÉ!

Jiri_guth_hlava_sm

Jiří Guth - ekolog, Borovany

K poměru zhruba 99 :1 Čtvrtek, 22.Července 2010, 19:26:54

Podle jakési zprávy OECD to už vloni bylo 82,5 : 17,5, ale možná jsou ty položky definovány jinak, než to myslela paní Hyldebrantová.
Více zde:
http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/oecd-v-cr-je-podil-zdravotnictvi-na-hdp-jeden-z-nejnizsich/505954

Fotka_kh_2

Květoslava Hyldebrantová - Praha

Čtvrtek, 22.Července 2010, 19:45:1

Ad JG:
Statistika pravděpodobně zahrnuje celkovou souhrnnou spoluúčast pacientů (zubní protézy, nadstandartní léky atd.), která tu byla odjakživa. Těžko říci, jakou částku přesně představují z toho regulační poplatky.

Ve světě je poměr dokonce 72,8 : 27,2 , jak čtu ve článku (u nás příznivější tedy).

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

paní Hyldebrantová Čtvrtek, 22.Července 2010, 19:47:35

jste si vědoma toho, že to, co píšete, není argumentace, nýbrž propaganda?

Zapomněla jste napsat s ČÍM nesouhlasíte: snad s mým tvrzením, že
"Je prokázáno že platby vedou k sociálnímu vyloučení. Tam kde se platí, nejenže dochází ke škodě na lidských talentech, ale hospodářství je méně výkonné a méně inovativní a zdravotnictví je dražší a zdraví populace je horší." ?

Jak odůvodňujete své tvrzení, že deviace předlistopadového režimu byly levicové? Tím, že se KSČ někde prohlašovala za levicovou stranu?

Copak jste vlastně vystudovala a kolik jste za to zaplatila?

Fotka_kh_2

Květoslava Hyldebrantová - Praha

Čtvrtek, 22.Července 2010, 20:38:35

Ad JK: K poslednímu dotazu:

Nesměla jsem studovat kvůli politickému přesvědčení rodičů (to řekl v mých 14-ti letech ředitel naší ZŠ mým rodičům a nedal mi doporučení na žádnou SŠ).

Zaplatila jsem dlouhodobým stressem, odmítnutím, ponížením, zdlouhavou oklikou skrze pozdější dálkové studium při zaměstnání (dostala jsem se nakonec skrze střední zdravotnickou školu a studium speciální pedagogiky na Pedagogické fakultě UK v Praze k vytouženému pedagogickému povolání).

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Lež má krátké nohy Čtvrtek, 22.Července 2010, 21:35:26

Paní Hyldebrantová, musím bohužel prohlásit za zcela nepravdivé Vaše tvrzení, že "vzdělání bylo dostupné jen lidem neodporujícím socialismu a komunismu, kdy hlavním a stěžejním regulačním 'poplatkem' byla především průkazka KSČ rodičů a názorová manipulnost a poddanost studujících." S komunistickým režimem jsme nesouhlasil, rodiče nebyli v KSČ, já jsem nebyl v ČSM a dostudoval jsem. Chápu, když polemizujete s minulým režimem, ale zásadně odmítám, když se o minulém režimu lže. Já jsem starý člověk a velmi dobře si pamatuji, co se dělo a žasnu, co se teď o té době dočítám. Kdybyste takové nepravdy říkala jen Vy v soukromí, tak bych resignovaně mávl rukou, ale bohužel o té době systematicky lžou i média.

Bude-li se o minulém režimu lhát, další generace to snadno odhalí a náš "spravedlivý odpor" vůči tyranii demaskuje a zesměšní. A to by mohlo být nebezpečné.

Fotka_kh_2

Květoslava Hyldebrantová - Praha

Co je pravda a nikoliv lež? Pátek, 23.Července 2010, 04:05:5

ad IŠ:

V roce, kdy jsem já vycházela ZŠ (1976), jsme jen z naší třídy 5 žáků nesmělo jít studovat z politických důvodů a neměli jsme doporučení ředitele školy na zvolené SŠ - byl to přímý příkaz tehdejšího OV KSČ Benešov z ledna 1976 všem ředitelům základních škol v okrese Benešov - a vzepřel se proti němu tehdy jen jediný ředitel z okresu, který to svým žákům neudělal - ostatní se báli stranické "vedení" neuposlechnout... (Mluvím, pane profesore, pravdu, prožila jsem to.)

Situaci o znemožňování práva na vzdělání právě v těchto sedmdesátých letech (v rozporu s ústavou) pravdivě následně popisovala právě i Charta 1977 - myslíte si, že opravdu bez příčiny a nepravdivě?

Bylo by smutné tyto pravdivé skutečnosti s odstupem popírat, že se neděly, i když třeba ne přímo Vám či všem - ale mnoha jiným okolo ANO. Nepatří k zamlčování jen do soukromí, protože je třeba, aby se už našim dětem či vnukům nikdy neopakovaly.

Jinak na všech vysokých školách byl v době před revolucí (nevím jak za Vás, ale v 80. letech minulého století určitě ANO) povinný předmět s názvem tuším "marxismus-leninismus" či tak nějak (možná to zde někdo upřesní) a vím, že z něho byly povinné (!) i státnice, t.j. že nešlo bez úspěšného absolvování tohoto předmětu ukončit žádnou VŠ (byl tam vnější požadavek manipulovatelnosti a poddanosti studujících s tímto směrem při studiu a u státnic).

Tak to vidím a pamatuji já.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

ad KH Pátek, 23.Července 2010, 06:35:11

Absolvoval jsem FFUK v roce 1972 a z marxismu-leninismu jsem neskládal ani státnici ani zkoušku.
Tak to vidím a pamatuji já.

Fotka_kh_2

Květoslava Hyldebrantová - Praha

Sobota, 24.Července 2010, 06:22:1

Ještě dodávám (ad IŠ a JK):

Přijímací řízení i předměty na středních i vysokých školách se jistě v průběhu 40-ti leté totality různě měnily, zkušenost jednoho nepopírá zkušenost druhého, můžeme mít tedy každý jinou, bez smutného obviňování ze lži...

Ovšem potlačování práva na vzdělání zejména na konci tohoto 40-ti letého období (tj.jeho znemožňování politickým odpůrcům socialismu a komunismu a preference jeho příznivcům) jsou všeobecně známou skutečností, tak jako celkové potlačování svobody vyznání, smýšlení, projevu apod. Tehdy neplatil veřejný systém přijímacího řízení podle úspěšnosti při přijímacích zkouškách jako od 90.let minulého století, ale systém tajný, skrytý, s jinými než jen vědomostními faktory.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.