Před dvěma lety vystoupila M. I. A. v Late Night Show Davida Lettermana se singlem Paper Planes. Když došlo na refrén, naštvaně se otáčela směrem k DJovi Diplo, protože zjistila, že samply výstřelů nahradil nějaký politicky korektní zvuk. Před pár dny nastoupila na stejné studiové pódium znovu, tentokrát obklopená řadou dvojnic, se kterými odzpívala nový singl Born Free z právě vydaného alba /\/\/\Y/\ — „zabordelený“ song, který žádná cenzura samplů nezachrání. Zkušený Letterman zvládl provokativní vystoupení uzavřít lehce rozpačitým úsměvem, potleskem a poděkováním. Diváci u televize asi Mayu snášeli daleko hůře. A to ještě s velkou pravděpodobností nevěděli, kam až sahá zpěvaččina kontroverze.

Maya se před čtyřiatřiceti lety narodila v Londýně, aby vzápětí mohla s otcem Arularem a matkou Kalou odjet na Srí Lanku. S rychlostí podobnou beatu z novinky Born Free se pak objevovala na různých místech světa, v Londýně, Los Angeles, New Yorku, a porůznu v Africe. Vždycky si nesla dědictví svého otce, radikálního bojovníka za Tamilské Tygry, které podle některých zdrojů otevřeně podporuje.

Na internetových diskuzích proti sobě stojí ti, kteří Mayu bezmezně zbožňují a ti, co ji nemohou snést za pokrytecký a drzý životní styl. Druhý tábor se o něco zvětšil hlavně s nedávno publikovaným článkem v New York Times, M. I. A.‘s Agitprop Pop. Jeho autorka Lynn Hirschberg v něm ukazuje Mayu Arulpragasam jako zmatenou slečinku, co si díky milionářskému snoubenci hoví v tom nejvyšším komfortu, zatímco do světa vykřikuje provokativní řeči o chudobě a nespravedlnosti. Řady odpůrců se ještě rozšířily, když se Maya Hirsbergové pomstila tím, že zveřejnila telefonní číslo novinářky na svůj Twitter. Zavolejte, jestli chcete vědět pravdu.

Ale pak je tu také třetí strana, kterou celý tenhle humbuk nezajímá. Jde o lidi, kteří uznávají Mayu za to, že do současné pop music přináší vlnu energie schované do špinavého grimeu, hip hopu a v poslední době i dubstepu. Aspekt kontroverze nejde samozřejmě v žádném případně vynechat. Je neoddělitelnou součástí image interpretky — a ta tvoří dobrou polovinu úspěchu Mayi Arulpragasam. Bez ní by M. I. A. byla stejně nudná jako Lady Gaga bez úchylných oblečků. Každou kontroverzní investici do zpěvaččiny reklamy na sebe samu ale není možné brát vážně. Stačí poslouchat její hudbu a absorbovat vyextrahovaný vztek, aniž by měl člověk pocit, že čelí nějakému morálnímu dilematu. Českým posluchačům to půjde snáz než těm anglicky mluvícím, protože neposlouchat texty je nejen jednoduché, ale i pohodlné.

Daleko kontroverznější, ale i zábavnější než provokativní proklamace exoticky krásné M. I. A. je fakt, že vlastně nejde o nijak zvlášť talentovanou zpěvačku. Její bývalý přítel a dodnes klíčový producent Diplo v článku Lynn Hirschbergové poznamenal: „Maya je postmoderní: v podstatě neumí dělat hudbu nebo umění, ale je daleko lepší než ostatní ve schopnosti uskutečňovat šílené nápady. Ví, jak manipulovat, jak odmítat, jak dostat, co chce.“ A tak Maya skládá hudbu a zve si schopné producenty, kteří její nápady dopilují v opravdové hity. Diplo produkoval celý debut Arular (XL, 2005), načež M. I. A. na následujícím albu Kala (XL/Interscope, 2007) donutil zpívat a napomohl tak ke vzniku neuvěřitelně chytlavého singlu Paper Planes, díky němuž se Maya definitivně usadila na vrcholu současného hudebního průmyslu.

Arular i Kala jsou kvalitní produkty (výraz produkt je tu použit zcela záměrně). Představují poměrně zábavný mix tanečních a hiphopových houpavých beatů, prudivých ruchů půjčených po všech možných koutech světa a chytlavého flowu Mayiných frází. Kala nabízí i velké množství kolaborací, ať už s rapperem Afrikaan Boy nebo s Timbalandem. Právě s druhým albem se Arulpragasamové otevřely dveře do Hollywoodských sálů. Nejdříve si přišla vyslechnout nominaci na Oscara za titulní píseň Paper Planes, která zazněla ve filmu Slumdog Millionare. Pak ji sledovaly zraky šokovaných celebrit, jak v poslední fázi těhotenství zpívá po boku Jay-Zho na předávání cen Grammy.

Tím největším a nejpropracovanějším produktem je zcela jistě před několika dny vydané album /\/\/\Y/\. Předcházela mu dlouhodobá kampaň primárně založená na viral marketingu. Na komunitních serverech si mezi sebou uživatelé posílali provokativní klip Romaina Gavrase k singlu Born Free, kde se v pouštích pořádají brutální hony na zrzavé spoluobčany. Nedlouho po Born Free začala po internetu kolovat rádiová nahrávka největšího hitu alba, XXXO. K poprasku okolo nové desky samozřejmě už dříve přispěl zmiňovaný článek z New York Times, Mayin twitter a všudypřítomné glamourové gify, které dávaly tušit, že M. I. A. chystá něco velkého.

Výsledkem je /\/\/\Y/\, obsahující minimálně čtyři skvělé skladby. Jednoduchý, ale o to uhrančivější song Steppin Up z dílny nového spolupracovníka Rusko rozproudí krev a s XXXO má člověk pocit, že z té hudební slasti chytne zástavu srdce. Odpočine si u houpavých It Takes A Muscle a It Iz What It Iz, i když jde o pomalejší písně, nejdou přejít bez povšimnutí, zejména proto, že se tady objevuje jiná Maya, klidnější, upřímnější a přístupnější. Born Free je punkový nářez, který může zaujmout hned napoprvé, nebo ještě o něco víc, až si člověk zvykne na jeho zpočátku nepochopitelný tvar.

Po zbytek desky nadšení klesá. Tell Me Why nepřekvapí, protože jde o příliš očividnou snahu udělat dvojče Paper Planes. A pak už následují minimalisticky vystavené skladby. Mayino už ne tak zábavné naštvané brblání podkreslené dubstepovými rytmy, které se různými zvukovými bonbónky snaží vytrhnout z letargie.

Je zajímavé sledovat, jak důsledně zpěvačka sleduje současný diskurz. Obálku desky opět tvoří jedna z těch prapodivných, levně působících fotografií, kdy obličej Mayi zakrývá spousta youtubových videobannerů. V úvodním tracku The Message se dokola opakuje fráze „connected to the Google / connected to the government“. Slovník v písních doplňuje Twitter a iPhone („you tweet me like tweety bird on your iPhone“), download, store, caps lock, internet connection… V jednom rozhovoru pak vše odůvodní tím, že nesnáší Google: „Je to nejmocnější korporace na světě, a proč myslíte, že tomu tak je? Protože nasávají nejvíc dat a sbírají nejvíc informací, a to je něco, po čem budou zanedlouho všichni prahnout a je to něco, co nikdo nebude mít. Je potřeba, aby o tomhle lidi na ulici věděli, protože tohle je prostě komodita.“

Maya neříká nic nového, i to je důvod, proč může posluchač spíš nabýt dojmu, že celá deska je v podstatě ušitá na míru současnému trhu. Jenže už bylo řečeno, že M. I. A. je projekt založený hlavně na manažerských schopnostech. Důležitou otázkou je, zda může produkt Maya obstát i hudebně, třeba v porovnání s předchozími deskami, které se nesly v podobném duchu, ale daleko více šlo přece jen o muziku jako takovou.

Je na každém posluchači, jestli se rozhodne zatracovat nebo obdivovat /\/\/\Y/\. Ti, co chtějí kvalitní hudbu, se nejspíš vrátí k Arularu a Kale. Jiní si budou užívat dobrou reklamu, odznáček na svém internetovém avataru, který o svém uživateli jasně říká, že sleduje poslední módu a dobře se při tom baví.