Rok a šest týdnů nakonec vydržela úřednická vláda Jana Fischera, jejíž mandát měl původně trvat do předčasných podzimních voleb. Jak lze hodnotit vládu expertů, jež se při svém vzniku opírala o podporu občanských a sociálních demokratů a Strany zelených?

Po Tošovského vládě z první poloviny roku 1998 byl Fischerův kabinet druhou tzv. úřednickou vládou v polistopadových dějinách. Premiérem jmenoval Jana Fischera prezident loni 8. května, půl druhého měsíce po vyjádření nedůvěry kabinetu Mirka Topolánka.

Úřednická vláda měla původně vládnout pouhých několik měsíců do říjnových předčasných voleb, které ovšem Ústavní soud zrušil. Mandát Fischerova kabinetu se tak prodloužil o více než půl roku do řádných voleb. Nově zvolení poslanci se na ustavující schůzi sešli minulý týden, zvolili vedení dolní sněmovny, a umožnili tak demisi kabinetu.

Fischerova úřednická vláda byla u nejedné klíčové události na domácím i zahraničněpolitickém poli. Dokončila naše předsednictví Evropské unii. Premiéru Fischerovi Barack Obama loni v září oznámil, že USA upouštějí od záměru postavit v ČR a v Polsku protiraketový štít.

Vláda také mimo jiné rozhodla o tom, že novým eurokomisařem bude dosavadní ministr pro evropské záležitosti Štefan Füle. Ve sněmovně kabinet prosadil státní rozpočet na letošní rok a s ním související Janotův vládní balíček úsporných opatření.

Česká veřejnost hodnotí tradičně pozitivně nepolitické vlády. Je skutečností, že jak Tošovského, tak Fischerova vláda patřily mezi kabinety, jež se těšily nebývalé důvěryhodnosti občanů. Byl ale Fischerův kabinet skutečně natolik úspěšnou vládou ve srovnání s koaličními politickými vládami ať už Mirka Topolánka, Jiřího Paroubka, nebo Vladimíra Špidly?

Úřednické vlády vznikají vždy jako produkt politicko-vládní nestability standardních koaličních, a tedy politických vlád, které tu disponovaly v posledních letech vždy velice těsnou většinou. Z této okolnosti vyplýval jejich téměř každodenní boj o své vlastní přežití. Podle politologa Lubomíra Kopečka to znamenalo, že prakticky žádná vládní elita neměla v posledních letech čas a energii realizovat svůj program.

„Rozhodování se tak de facto přesouvá na administrativní aparát státu. Ten na rozdíl od neustále se střídajících ministrů má tu výhodu, že je personálně víceméně kontinuitní a má díky tomu mnohem větší orientaci v daném resortu. Tato na první pohled možná výhoda, jak naznačují občasné adorace takového ,vládnutí odborníků' některými členy kulturní či novinářské obce, reálně představuje cestu na hřbitov demokracie,“ uvedl pro Deník Referendum Lubomír Kopeček.

Navzdory vysoké oblíbenosti tak lze o vládě Jana Fischera říct, že nemohla důsledně prosazovat svou politiku, neboť neměla možnost opřít se o jakoukoli většinu v zákonodárném sboru. Pavel Šaradín si myslí, že Fischerův kabinet nemohl dělat politiku dle svého programu, neboť se opíral o hlavní politické strany, tedy občanské a sociální demokraty. Toto zázemí na půdě Poslanecké sněmovny Fischerovu kabinetu nepochybně komplikovalo život.

Jiří Pehe nicméně do jisté míry oponuje kritikům úřednické vlády. Podle něho je vůbec pojem úřednická vláda nepřesný, neboť se jedná o kabinet, který musí jako každý jiný získat důvěru Poslanecké sněmovny. „Fischerův kabinet byl spíše vládou expertů, nikoli vysokých politiků," sdělil Deníku Referendum. „Taková vláda je sice méně kontrolovatelná, avšak na druhou stranu jí lze kdykoli vyslovit nedůvěru. Tudíž Poslanecká sněmovna může i v čase vládnutí úřednické vlády plnit svou kontrolní funkci,“ myslí si Jiří Pehe.

Naopak podle Kopečkova mínění je existence úřednické vlády rozporuplná, neboť podle něho od nevoleného úředníka nelze čekat, že bude sledovat nějaké jiné společenské zájmy než své vlastní. „To není z mé strany apriorní nedůvěra k byrokracii, kterou pro své fungování potřebuje každý stát. Pouze výraz toho, že úředníci nemusejí nikomu skládat účty — na rozdíl od politiků, kteří to dělají alespoň jednou za čas ve volbách,“ upozorňuje Lubomír Kopeček na řídce artikulovanou pochybnost ohledně fungování úřednických vlád.

To potvrzuje jednání několika Fischerových ministrů v posledních týdnech před demisí jeho vlády. Ministr zemědělství vypsal například zakázku na informační systémy za 270 milionů korun. Šebestův úřad se taktéž před nedávnem rozhodl utratit devět milionů za propagaci pro nadcházející dva roky. Nicméně Jakub Šebesta není jediný z ministrů, kteří těsně před svým odchodem z úřadu utrácejí státní miliony.

Třeba ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová dokončovala dvoumiliardovou zakázku na takzvané domácí vězení, kvůli kterému čelí podezření, že tendr nechává ovlivňovat externí poradenskou kanceláří, v níž pracuje Topolánkův poradce Pavel Němec.

Podle Jiřího Pehe je nicméně jednoznačně pozitivní, že Fischerův kabinet připravil ve složité situaci rozpočet. „Schválení rozpočtu je moment, jenž demonstruje úřednickou rozvahu ministra Janoty a především schopnost kompromisu vlády Jana Fischera,“ myslí si Jiří Pehe.

Politolog Jiří Pehe pak spatřuje další pozitiva v zahraničním působení Fischerova kabinetu. „Především více méně zdárné dokončení našeho předsednictví Evropské unii a uzavření ratifikačního procesu Lisabonské smlouvy vidím jako plusy vlády Jana Fischera,“ říká v rozhovoru pro Deník Referendum Jiří Pehe.

Pavel Šaradín se v podstatě shoduje s Jiřím Pehem na pozitivech vládnutí kabinetu Jana Fischera. „Dokončili se ctí naše předsednictví Evropské unii, schválili rozpočet na letošní rok a podle mého soudu především svým politickým stylem Fischerova vláda přispěla k výraznému zklidnění ve vztazích mezi nejvyššími ústavními institucemi, tj. mezi premiérem, prezidentem a předsedy obou komor Parlamentu České republiky,“ dodal Deníku Referendum Pavel Šaradín.

Podle Jiřího Pehe se tak nakonec prokázalo, že vláda expertů je přínosná v případě půlročního vládnutí, neboť podle jeho mínění je šest měsíců maximální období, po které lze vládnout, aniž by kabinet činil jednoznačně politická rozhodnutí, jejichž povaha souvisí přímo s vůlí občanů projevenou u volebních uren.