Řízení lidských zdrojů
Táňa FischerováZaměňování lidských bytostí za lidské zdroje ukazuje na zásadní neúctu technokratů moci k lidem jako takovým. V rámci takové konceptualizace je jen logické přesvědčení vládnoucích vrstev, že lid je potřeba patřičně směrovat a řídit.
Firemní názvosloví už dávno prosáklo do našeho běžného života. Když jsem prvně zachytila výraz „lidský zdroj“, zdálo se mi to neuvěřitelné dokonce i v oblasti ekonomiky. Ve slavném slovníku Váši a Trávníčka je u slova zdroj tato charakteristika: zdroj — pramen, původ (tepla, světla, štěstí, příjmů). Výraz lidský zdroj se ve slovníku samozřejmě nevyskytuje. Protože tento pojem vznikl v ekonomické oblasti, musíme bohužel zavrhnout jeho spojení s teplem nebo se světlem. Jako možnost tedy zůstává zdroj štěstí — ovšem současně se vkrádá otázka: štěstí pro koho? Má zdroj radost z toho, že je něčí zdroj?
Zbývá tedy spojení s příjmem. Lidský zdroj je příjmem těch, kteří tento výraz vymysleli a kteří tento zdroj řídí. Člověk už není tvořivá bytost, ale je jím pracováno, je řízen a rozvíjen k obrazu a prospěchu firmy. Není to už člověk, ale lidský zdroj (stroj). Protože se v poslední době výrazy z ekonomiky rozšiřují i do společnosti a politiky, začíná se mluvit i o státu jako o dobré firmě. Zisk společnosti je ovšem jinde, než ve firmě, i když i tam existuje rovněž sociální podnikání, kde ziskem jsou jiné hodnoty než peníze. Ziskem jsou ve společnosti jednotliví svobodní a spokojení občané, kteří společně pracují ve prospěch celku.
Zdá se, že k pojetí člověka jako zdroje se kloní i ministr financí Eduard Janota, když pro media okomentoval výsledek firemní Bezděkovy komise k důchodové reformě. Její závěry se mu líbí a přiklání se i k tomu, aby odvody do soukromých fondů byly povinné s odůvodněním, že lidé by sami nebyli dost odpovědní, aby si spořili na stáří a aby pochopili, že si svou liknavostí a dnešním hedonismem způsobí těžké problémy. Jejich příští štěstí je tedy nutno zajistit tak, že platit soukromým fondům bude napříště zákonná povinnost.
Možná, že je ministrem tak zodpovědným, že pracuje ve dne v noci a nevšiml si tedy, že v minulých letech stovky tisíc lidí v rozvinutých západních zemích přišly o své úspory na stáří v soukromých fondech a již jejich současnost, natož budoucnost, je velmi neradostná. Možná si nevšiml, že mnozí už dnes nemají z čeho ušetřit, zvláště, když jim politici, s panem ministrem v čele, stále zvyšují náklady na prosté přežití.
Opravdu zvláštní je myšlení některých „demokratů“ dneška. Pokud se lidé, kteří se řídí zdravým rozumem, vzpírají, je tady dobré staré řešení. A aby se opravdu, ale opravdu nebáli, bude bezpečnost jejich úspor prý garantovat stát. Pokud tedy ještě stát do té doby přežije privatizaci veřejné sféry, pak ho dorazíme i tímto způsobem. Všechno tedy bude, samozřejmě pro naše dobro, povinné.
Povinné je a bude očkování, kdo je odmítá (některé děti je nesnášejí), platí už dnes tisíce. Nechcete Opencard? Nevadí, žádnou jinou možnost jak cestovat pražskou dopravou mít nebudete. Doslechla jsem se, že lidé z magistrátu nazývají tento povinný přesun bez výběru migrací. Takže my všichni jsme nuceni migrovat. Vtipné. Nechcete studovat technické obory? Plaťte, pseudohumanisté, nebo nestudujte, stejně jsou s humanisty od nepaměti jenom potíže. Nechtějí se stát lidskými zdroji. Jsou brzdou technického pokroku bez člověka. Toho už přece nepotřebujeme. Možná bychom měli emigrovat. Ale kam? Už i Měsíc bombardují.
Jsme lidské zdroje a o našem štěstí a rozvoji rozhodnou ti nahoře. Jistě se i budoucnu pod jejich laskavým vedením pěkně rozvineme.
Čtenář teď, vedle jiných možností, bude mít volbu, zda o vyřčeném přemýšlet v duchu Václava Havla nebo v duchu Karla Kosíka.
A ještě ke zdroji -- přemýšlejme: pročpak je Zdroj názvem "největšího" románu u nás (naštěstí?) dosud téměř neznámé Ayn Randové?
... a přemýšlejme: proč se největší román Aloise Jiráska jmenuje "Proti všem"? ...
Zkrátka: přemýšlejme.
Ale je to etické? :-)