Jak na to jdou v Německu. Institut solidární moderna

Jiří Silný

Roztříštěné iniciativy na levici by se mohly pokusit, obdobně jako v Německu, vytvořit platformu, která by byla partnerem politickým silám. Neboť doba je na to zralá.

„Doba je zralá pro nový politický koncept. Existující společenská nebezpečí vyžadují politicky uskutečnitelné odpovědi. Nezbytný je solidní politický protinávrh vůči ideologii neoliberalismu. Taková alternativa nevznikne sama od sebe. Musí být promyšlena, rozvinuta a vyzkoušena. Společné hledání alternativ představuje rozhodující příspěvek k tomu, aby se ze společenské většiny, která se po alternativách ptá, stala politická většina v demokratických volbách. Kvůli tomu zakládáme spolek ‚Institut solidární moderna‘."

Uvedený citát pochází z provolání výše jmenovaného institutu (ISM). Založen byl počátkem tohoto roku německými političkami a politiky, kteří ve svých vlastních stranách reprezentují menšinové názory: Andrea Ypsilantiová a Hermann Scheer ze sociální demokracie (SPD), Sven Giegold od zelených, Katja Kippingová z Levice (Die Linke) a řada dalších. Kromě stranických představitelů se projektu účastní i osobnosti ze sociálních hnutí, odborů a levicoví akademici. Pozvání skupiny zakladatelů ke členství přijalo už více než 1 300 osob. První valnou hromadu spolek uspořádá až na konci roku.

Ve srovnání se situací u nás v Německu rozhodně nechybí aktivní, levicově orientovaná občanská společnost a politické diskuse v jejím rámci mají tradici i lepší úroveň a kulturu, ale společným rysem je asi roztříštěnost, vzájemná nevraživost a nedůvěra. Je tomu tak i mezi politickými stranami.

ISM si klade za cíl především dvě věci. Chce být platformou pro politické diskuse o změně od neoliberálního konceptu směrem k solidární a udržitelně hospodařící společnosti a zároveň by měl představovat zárodek budoucí levicové koalice, která by po získání mandátu mohla takové reformy prosadit. Zatímco diskuse o konceptech by měla být co nejširší a zahrnovat řadu aktérů z řad občanské společnosti, včetně radikálních, počítá politický koncept se stávajícími politickými stranami, a je proto spíše středolevý. Takovou konstelaci umožnilo teprve etablování Levice na politické scéně, i když v praxi se tento potenciál dosud realizuje jen omezeně.

V současné době vládne jen v Braniborsku koalice mezi sociální demokracií a Levicí, která má v nových spolkových zemích výrazně víc voličů než SPD. Ve dvou případech zemských voleb posledního období na západě voliči poskytli možnost vytvoření vládní většiny Levice, zelených a sociální demokracie, ale ta se zalekla a od možné koalice odstoupila. Andrea Ypsilantiová, která s takovým pokusem ztroskotala v Hesensku, je jednou z iniciátorek nového projektu. Odpor z vedení její vlastní strany je značný, ale podobně je tomu i u zelených i u Levice.

Michael Brie z Nadace Rosy Luxemburgové, z jehož článku mj. čerpám informace, si klade otázku, jestli vznikne opravdu něco nového, nebo zda to bude jen nová scéna pro staré známé kritiky se starými známými hesly a koncepty. Za nové by považoval, kdyby se podařilo formulovat společný nosný koncept sociální a ekologické proměny a zároveň tematizovat otázku moci a napomoci ke vzniku takové spolupráce napříč stranami, která by cestu k moci umožnila. Nové by mělo být i daleko užší propojení mezi sociálními hnutími, občanskými iniciativami a politickými stranami.

Je to nesporně zajímavý pokus o řešení zásadního rozporu mezi občanskou a voličskou potřebou, zájmy a očekáváním na straně jedné a tím, co politika skutečně přináší — ve volbách vítězí panské koalice, které kombinují neoliberalismus s pravicovým konzervatismem a populismem. Přitom tlak na změnu je velký, času na řešení zásadních civilizačních krizí není nazbyt, ale chybí dosud přesvědčivá alternativní vize spojující dosud roztříštěné proudy. Většina kritické energie se vyčerpává ústupovými zápasy o záchranu sociálního státu nebo resuscitačními pokusy se „sociální tržní ekonomikou“.

V České republice se to všechno děje v oslabeném gardu, a navíc dosud chybí dostatečná poptávka po systémové změně, zřejmě především proto, že prodělávat systémovou změnu každých dvacet let je opravdu náročné a takové volání naráží na pochopitelnou skepsi a obavu, že zase bude jen hůř.

Přesto mi připadá, že právě při naší současné situaci představuje ISM inspirující pokus a že některé debaty na těchto stránkách krouží kolem podobných témat (Táňa Fischerová, Petr Kužvart i další). V našem prostředí samozřejmě citelně chybí strana typu Die Linke a také současní zelení nesnesou srovnání s evropskými zelenými stranami, ale to se rozhodně nijak rychle nezmění.

Ani česká sociální demokracie se ani v tom nejlepším případě neobrodí tak důkladně a rychle, aby to odpovídalo zbožným přáním mnohých zde diskutujících. Zakládání nové strany nebo vybudování významné politické síly z některého stávajícího okrajového uskupení jako jsou Hnutí zelení nebo Klíčové hnutí je také zatím spíše utopický podnik, ale možná, že utopické podniky jsou zrovna to, co dnes potřebujeme.

Domnívám se, že i v českém prostředí by stálo za pokus vytvořit podobnou platformu spojující otevřené a kritické představitele parlamentní a neparlamentní opozice s hledači alternativ v občanské společnosti z organizací zaměřených na lidská práva, ekologii, rozvoj a sociální otázky, společně s obdobně zaměřenými akademiky.

Iniciativy jako je sociální fórum nebo koalice Social Watch, stejně jako oživení aktivit Masarykovy demokratické akademie nebo práce Centra globálních studií, ukazují, že potenciál zde existuje. Otázka je, jestli se vhodní partneři najdou i v relevantních politických stranách.

Za pokus to stojí.

    Diskuse
    July 20, 2010 v 1.31
    Jsem zvědav jak se nová levicová platforma
    popere s "neviditelnou rukou trhu". To pro mě bude prubířský kámen.
    PE
    September 6, 2010 v 19.47
    Možná stojí za to tenhle text připomenout v souvislosti s debatami o iniciativě ProAlt...
    MT
    September 7, 2010 v 12.26
    V teoretické a koncepční rovině by mělo jít o :

    "Chce být platformou pro politické diskuse o změně od neoliberálního konceptu směrem k solidární a udržitelně hospodařící společnosti"

    To, jestli eliminuje víc nebo míň neviditelnou ruku trhu jaksi není kritériem