Roajalistický sen v realitě švédského socialismu?

Příklad skandinávských zemí ukazuje, že socialismus nemusí být neodpovědným a nebezpečným experimentem, že může být dobře podložen tradicí a spojen s duchovními hodnotami, vzdělaností, dobrými mravy a vyspělou kulturou.

Ostampach

Ivan Štampach

21.06.2010 08:00

Česká televize nám na předvečer letního slunovratu naservírovala podívanou. Hýřivá nádhera církevního a státního ceremoniálu vhodně doplnila přírodu v plném rozpuku. Šlo o vícehodinový záznam svatby třiatřicetileté švédské následnice trůnu, vévodkyně Victorie Ingrid Alice Désirée s trenérem a podnikatelem Danielem Westlingem, po svatbě však už také knížetem a vévodou.

Vše začalo ve stockholmské luterské katedrále svatebním obřadem. Pokud se na něj dívali čeští evangelíci, oněměli zřejmě úžasem. Museli si srovnat své stylem raně buržoazní, věcné, střízlivé až upjaté bohoslužebné shromáždění s feudálním jasem, pestrostí a veselím liturgie sesterské švédské církve. Pokud si nechtěli připadat jako chudí příbuzní, museli si aspoň pro sebe potichu něco mumlat o zradě reformace a katolicizujících tendencích.

Ceremonie pokračovaly průvodem, cestou kolem stockholmských břehů na královské veslici a návratem do královského paláce. Televize nám neopomněla připomenout, že na svatbu byla pozvána tisícovka urozených hostů. V ceremoniích se mísila staletí, v roztomilé postmoderní směsi stylů se ztrácel rozdíl mezi aristokratickým dobrým vkusem a cirkusáckou okázalostí. Doba nepřeje tak přísnému rozlišování.

Byla to paráda svými kořeny a některými stále přítomnými motivy stále ještě feudální. Toto defilé privilegovaných jedinců se odehrálo v socialistickém Švédsku. Nejsme sice zvyklí tak označovat země, které nepatřily na stejnou stranu železné opony jako my, ale nelze popřít, že politiku této země utváří po řadu desetiletí sociální demokracie, založená roku 1889.

Aniž bychom zde podrobně rozebírali švédský sociální stát financovaný z nejvyšších daní mezi všemi průmyslovými zeměmi, všimněme si, že vysoké a s výší příjmu stoupající zdanění si švédští občané odhlasovali jako projev občanské sociální solidarity. Švédská sociální demokracie reprezentuje demokratickou a socialistickou větev marxistického hnutí, komunističtí radikálové se od ní oddělili již roku 1917. Její v Evropě ne příliš rozšířenou ideovou zvláštností, již prosadila jako stabilní prvek do státního systému, je tak řečený neokorporativismus. Je to snaha na různých úrovních od podniku po stát hledat a jednáním formulovat společné zájmy investorů a pracovníků. V současnosti má mírnou většinu v parlamentu a vládne Aliance pro Švédsko na čele s Umírněnou liberálně konzervativní stranou a za účasti tří stran, z toho dvou liberálně sociálních a jedné opírající se o křesťanskou sociální etiku. Premiér Fredrik Reinfeldt od převzetí funkce roku 2006 zdůrazňuje, že jeho vládní uskupení chce švédský sociální stát pouze mírně modifikovat.

Máme tedy před sebou, ostatně podobně jako v některých dalších skandinávských zemích, kombinaci monarchie a svébytného demokratického socialismu. Jak tyto dva modely státu mohou stát vedle sebe? Je to svěží aristokratický sen, který přitahuje širokou veřejnost s nadšením zdravící korunní princeznu a jejího do včerejška plebejského chotě a proti němu všechny nudící byrokratická realita? Nebo je to skanzen minulosti neškodný jen proto, že ve Švédsku je na rozdíl od většiny monarchií panovník zcela oddělen od politického života a v kontrastu s tím živá a inspirativní politická současnost?

Důslední stoupenci politického směru, který se v Česku plně prosadil díky oklamaným voličům v posledním květnovém víkendu tohoto roku, obvykle vyčítají Evropské unii, že nás nařízeními bruselských byrokratů tlačí do socialismu – a to i unii se současnou převahou konzervativních a křesťansko-demokratických směrů. Ale někdy se z téže strany ozve výtka jakéhosi nového evropského feudalismu. Titíž lidé želí oslabování suverenity národních států a domnívají se, že se vlastně vracíme k ideji Svaté říše římské. Možná mají trochu pravdu, dokonce v obojím. Snad ohlédnutí za minulostí a pokrok k sobě patří. Možná je to pro Evropu charakteristické široké rozkročení nad přítomností, jednou nohou v minulosti a druhou v budoucnosti. Může to být vlastně jen přirozené plynutí tradice, předávání a rozvíjení prvků západní (evropské či euroatlantické) civilizace.

Pokud bychom viděli střed mezi aristokratickou či roajalistickou nostalgií a pokrokem směřujícím k demokratickému socialismu v zastupitelské demokracii a uplatnění liberálních principů (ochrana menšin proti zvůli většiny, dodržování lidských a občanských práv), nemůžeme Švédsko překročit. V různých barometrech demokracie se umisťuje na nejvyšších příčkách.

Švédská královská svatba a příležitostný pohled do přítomnosti této zajímavé a provokativní země ukazují, jak nezralé a v tradici nezakotvené jsou romantické sny českých voličů o čestném, ušlechtilém a dobrotivém šlechtici, který možná nakonec zasedne na Pražském hradě. Kníže uznal, že je občanem Schwarzenbergem a uzavřel mesalianční politické manželství s vulgárním plebejstvím. Jako bychom se s ním, stejně jako dříve bez něj, styděli za minulost a jako by nám symbolika české královské minulosti připadala trapná. Ostatně čeští roajalisté přes horlivé ujišťování, že usilují o monarchii konstituční, mají prakticky nulovou podporu veřejnosti.

Skandinávské země rovněž ukazují, že socialismus nemusí být neodpovědným a nebezpečným experimentem, že může být dobře podložen tradicí a spojen s duchovními hodnotami, vzdělaností, dobrými mravy a vyspělou kulturou. Že prostě spojení hodnot tradičních, demokratických a liberálních spolu s hodnotami sociálními, které jim umožňují reálné uplatnění, tvoří linii evropské tradice, zatímco čeští korupčníci a mafiáni, přikrčenci a nabobové v demokratických parlamentních lavicích nás od evropské kultury vracejí k někdejšímu „divokému Východu“.

A co si myslíte vy? Diskuse (3 příspěvky)

Martin Mistrík - Biolog, Olomouc

genius loci tvrdého severu Pondělí, 21.Června 2010, 14:02:4

Osobně bych byl trošku opatrnější v onom, na DR tolik oblíbeném, vzývání socialismu skandinávských zemí. Je totiž třeba vidět úspěšnost sociálního státu a politiky v těchto končinách v širších souvislostech. Těmi mám na mysli geograficko-geologicko-historickou podmíněnost určitého typu mezilidských vztahů (krutá zima, izolace, důsledně uplatňovaná protestantská víra atd.). Dalším důležitým faktorem je veliké nerostné a přírodní bohatství (například Dánsko je v ropě zcela soběstačné). Takže socialismus má v těchto končinách doslova na růžích ustláno a jeho „export“ do jiných geografických oblastí nemusí být vůbec jednoduchý a v ledasčem by mohl kopírovat některé neslavné pokusy o šíření demokracie (tedy ve výsledku víc škody než užitku). Nakolik je na socialismus skandinávského typu připraven český člověk, český stát (a hlavně jeho kasa) je zásadní otázka a mám pocit, že lidé v jeho úspěšnou implementaci v českém kotli zatím příliš nevěří (viz. výsledek voleb). Jejich znejistění dle mého názoru vychází z prosté otázky – jak chcete u nás vytvořit „Skandinávii“ a přitom nekrást?

Zima1

Petr Jedlička - editor zahraničního zpravodajství

Pondělí, 21.Června 2010, 16:08:50

Souhlasím s vámi, pane Mistríku, kontextuálního pojetí jevů není ve snaze o smysluplné uchopení zahraničně politických témat nikdy dost. Argument s geograficko-historickou podmíněností lze ale vztáhnou na jakýkoliv politicko-sociální model se silnou tradicí v určitém regionu, a to jsou skoro všechny: (americká) kapitalistická ekonomika, (švýcarská) občanská demokracie, (britský) většinový volební systém, (jihoevropská) protestní angažovanost, (kanadská) politická férovost, (rakouská) konsensuálnost, (indické) nenásilí - u každého lze říci, jak chcete v ČR vytvořit to či ono, a přitom zaručit, aby se to nezvrhlo.

Kdybyste chtěl váš přístup dovézt do důsledků, musel byste uzavřít, že způsobem, jakým píše pan Štampach, nelze psát dost dobře o ničem, protože u i států v našem okolí byste našel atributy, na jejichž základě by se dalo vaším způsobem argumentovat. Jen si to představte: těžko se inspirovat v německém pracovním právu, protože česká pracovní morálka nikdy taková nebude; těžko vyzdvihovat polský přístup ke zkoumání minulosti, jelikož rozdíl v tradici nahlížení na dějiny může být těžko větší, atd – takto je možné psát úplně o všem. Dokonce ani principy globalizace nejsou kulturně a regionálně neutrální...

Apel na opatrnost je podle mne na místě vznášet ve chvíli, kdy si z nekritického vzývání určitého modelu udělá nějaká strana či síla hlavní bod programu, ne když jej popisuje nezávislý autor jako podnět k přemýšlení.

A spíše než nad tím, proč určité principy skandivánského systému nešly přenést do našich podmínek, by myslím mělo smysl zamyslet se nad otázkou, pročpak argumentaci podobné vaší často vyvolá právě Skandinávie, a ne například vyzdvihování důchodové reformy v Chile.

p.s. všimněte si, že charakteristiky, které vnímáte jako bytostně skandinávské, sedí třeba i na Aljašku

Libor Vodička - Brno

Milý pane Mistríku, Úterý, 22.Června 2010, 13:02:59

kontextuální pojetí jevů v interpretaci je skutečně potřebné a správné, ale i v tom zkušenosti radí opatrnost. Z jiného článku v DR vyplynula pozoruhodná souvislost historických hranic Polska a soudobých výsledků voleb (do parlamentu i prezidentských) a přitom bude hrát tolik jiných sociálně-politických, ekonomických a kulturních faktorů... Podobně lze asi jen s velkou přibližností interpretovat fakt většinou "oranžové" Moravy a modré Prahy s většinou území země České... Také větší zima a izolace nebudou pravděpodobně tak silným důvodem k tomu, že se ve skandinávských zemích daří prinicipům solidarity a práva... Nebál bych se toho, že se na stránkách DR objevují úvahy o socialismu. Nejen proto, že jsem přesvědčen o správnosti takových úvah a legitimitě promýšlení "třetích cest", bez nichž by lidstvo stále přežívalo v jeskyních, ale především proto, že reálnou hrozbou je dnes pro větší část světa totalitarismus, který vyplývá z jiných, než levicových proudů. Ale máte pravdu, opatrnost a kriticismus je vždy na místě. A k Vaší otázce: navrhoval bych pro začátek budovat "Skandinávii" právě tím, že se pokusíme konečně o právní stát. Tedy: "nekrást". Což chtěl již Masaryk, jak známo. Zdravím Vás srdečně.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.