Ve středu jsme prožívali další volby. Nizozemci vybírali poslance do dolní komory parlamentu, čehož jsme se — na rozdíl od voleb obecních — coby občané jiného státu bohužel nemohli účastnit.

Co jsme ale zaznamenali, je propastný rozdíl ve způsobu, jakým se volební kampaň ve veřejném prostoru odehrává. Na ulicích není vidět téměř nic. Velkoplošné politické reklamy ani jiný optický plevel žádný, také plakáty na zastávkách se nadále výhradně věnují propagaci spotřebního zboží, upozorňují na premiéry filmů v kinech nebo lákají do šapitó cirkusu, který k nám právě přijel.