Volby dopadly mimořádně skvěle a Česká republika bude mít konečně stabilní vládu. Mnozí význační občané začali být opět hrdí na to, že jsou Češi, protože národ vzal rozum do hrsti. Navíc se zdá, že zodpovědnými jsou i zástupci stran vítězné pravice a vyjednávání o podobě příští vlády a jejím programu zdárně pokračují. Kýženým směrem. K rozpočtové zodpovědnosti.

Předběžná dohoda o zavedení školného na vysokých školách je už hotova. Splnil se tak sen prvovoličů a budou moci za své studium ročně zaplatit dvacet tisíc. Rozhodně bude také v blízké budoucnosti nutné opět navýšit spoluúčast pacienta ve stále značně podfinancovaném zdravotnictví a výrazněji do něj vpustit soukromý sektor.

Státní dluh se vinou nezodpovědnosti levicových vlád prudce zvyšuje, bude tedy nutné opět pozměnit daňový systém. Hlavně skrze nepřímé daně, které rozumně nezatíží hlavní tvůrce blahobytu, podnikatele, ale ty, co se na jejich pěkných úspěších jen vezou, tedy lidi s nižšími příjmy.

Je nutné, aby stát fungoval jako zodpovědná soukromá firma. Nejlépe ruku v ruce s úspěšnými podnikateli a kapitány českého průmyslu, s nimiž by měl čile kooperovat a učit se od nich. Pokrizové konjunktuře by tak nemělo už nic stát v cestě.

Zdá se, že vláda bude natolik silná, že se může konečně do značné míry zbavit těžké koule na noze národního rozkvětu, kterou je mimořádně přebujelý sociální systém.

Protože se po dvaceti letech zkušeností s kapitalismem ví, že nejlepším správcem čehokoli je zejména soukromá osoba, měly by se penzijní fondy svěřit přívětivým a zodpovědným tržním vodám, aby skrze podnikatelské aktivity zdárně nabobtnaly a zajistily lidem důstojné stáří.

Také se ovšem, vzhledem ke stále se zvyšujícímu průměrnému věku, musí přehodnotit, zda odchod do důchodu v pětašedesáti není přece jen brzy. A zbytečně celý systém nezatěžuje. Občanům by tak mělo být v budoucnu umožněno odebrat se na zasloužený odpočinek v sedmdesáti, nebo optimálněji v pětasedmdesáti letech. A odpočinek ve stáří si vychutnat naplno.

Vše nasvědčuje tomu, že novou vládou budou také rázně potřeni zneužívači sociálních dávek. Našemu přebujelému sociálnímu státu bude tak definitivně znemožněno, aby naši krásnou zemi přesunul do středomoří. Sociální stát v dnešní podobě je prostě příliš drahý. Obzvláště v časech tíživě na rozpočty dopadající krize, za kterou nikdo nemůže. Proto je zapotřebí ho ekonomizovat. Přizpůsobit danostem. Nezbytnostem. Čím méně sociálních sítí chránících ulejváky, tím lépe. Každý by měl být zodpovědný sám za sebe.

A je v tom třeba být důsledný. V rámci strategie budoucí vlády, k níž se schyluje, by se nemělo zapomenout na žádnou síť, která znemožňuje volný pohyb pracovních sil a činí občany neaktivními při zapojování do pracovních procesů.

Jednou ze sociálních sítí, takřka symbolickou, kterou je proto v této zemi nutné odbourat, je tak rozhodně síť na pražském Nuselském mostě, která vykazuje znaky zjevné bariéry, demotivující a bránící volnému pohybu pracovních sil. Pro lenošné občany, kteří rezignovali na svůj úspěch a odmítají se podílet na tvorbě národního bohatství, a slabochy, kteří nejsou schopni konstruktivně řešit svou životní situaci, by zde už napříště žádná síť být neměla. Pokud se jim pro jejich vlastní neschopnost přihodí, že budou padat dolů, jejich pádu by ve svobodné společnosti nic nemělo stát v cestě. A už vůbec ne na Nuselském mostě.

Nová vláda bude mít pochopitelně na paměti i věci zákona a pořádku. Také ve smyslu platné teze, že svoboda jednotlivce končí tam, kde začíná svoboda druhého. Padající by tak neměli mít možnost padat, kde se jim zamane. Slušní občané Nuslí nemají zájem, aby jim padající padali na střechy jejich domů nebo aby je potkávali ráno na chodnících při cestě do práce. Proto bude nezbytné větší část nuselské sociální sítě přece jen zachovat. A i přesto, že ve vládě zasednou strany poměrně liberální, sociální pády bude nutné alespoň minimálně regulovat.

Jako nejlepší řešení vhodně kombinující deregulaci sociálně padajících s jejich minimální regulací se jeví odstranění jednoho metru sociální sítě a výstavba odrazového můstku, který by neúspěšné navedl na lokalitu předem určenou k jejich sociálnímu pádu. Ta by měla být zbavena porostu, který by mohl pád zbytečně brzdit. Měla by být také obehnána zdí, aby kolemjdoucí a obyvatelé Nuslí nebyli vystavováni obtížnému kontaktu s méně úspěšnými.

Nakonec by mělo být toto doskočiště, nebo přesněji social pool, také vybetonováno, aby se zajistil hladký průběh dopadu a zamezilo se nadužívání českého zdravotnictví a služeb rychlé lékařské pomoci. Bylo by rovněž vhodné zvolit méně porézní, snadněji omyvatelný typ betonu a samozřejmě vybavit doskočiště odtokem, jenž by tekutiny a vodu užívanou k čištění social poolu odváděl z místa pryč a zamezoval, zvláště v letních měsících, nežádoucímu rozkladu, a tedy zápachu obtěžujícímu okolí.

Náklady na údržbu tohoto zařízení jsou ve srovnání s naším dnešním, mimořádně přebujelým sociálním systémem minimální. Šlo by tedy o vlajkovou loď minimálního sociálního státu, kýženého cíle budoucí vlády.

V tomto zařízení by ovšem nemělo být spatřováno nic fatálního a definitivního. Jako pro každý výdobytek svobodné a otevřené společnosti platí, že žádný pád není definitivní. Jsme společností rovných příležitostí, a jednotlivec se může k úspěchu opět odrazit od jakéhokoli dna a vystoupat zpět nebo ještě výš. Chce-li.