Facebook a právo na temnou stranu duše

Josef Šlerka

Facebook udělal ze světa jedno velké město, čeho se v něm máme bát? Čeho se bát v slunečním státě, plném sluníčkových lidí?

Sociální síť Facebook přesáhla už 350 milionů uživatelů a stále roste. Čím více se na ní objevuje uživatelů, tím více se diskutuje o nebezpečích, které sociální sítě přinášejí. Petr Koubský mne pozval o nich mluvit i na konferenci E15 a donutil mne tak si jeden jejich aspekt lépe uvědomit. V souvislosti se sociálními sítěmi se nejčastěji hovoří o ztrátě soukromí a fatálních důsledcích, které to pro některé jedince má. Známý je příběh ženy, která přišla o svůj invalidní důchod, protože fotky z její dovolené u moře ukázaly, že to s jejími těžkými depresemi není až tak těžké.

Jenže je tohle skutečně ta největší hrozba, která ze sociálních sítí přichází? Myslím, že nikoli. Vykutálená žena prostě lhala a díky Facebooku se na to přišlo, to přece není nebezpečné, že? Pojišťovna v zásadě jen ušetřila za najmutí soukromého očka, který by ženu byl schopen také usvědčit. Ostatně o tom, že sociální sítě sníží náklady za bezpečáky svědčí i nový software společnosti Rapleaf, který nabízí bankám zhodnocení rizika půjčky pro klienta podle analýzy jeho profilů v sociální síti. Tohle ovšem není to největší nebezpečí, které nám služby à la Facebook přinášejí.

Tím skutečným nebezpečím je veřejná morálka, která je nám vnucována. Stali jsme se obyvateli Ženevy z dob Kalvína, v které prý kalvinisté sundali z oken záclony a závěsy a nechali tak své soukromí zcela na pospas všem. Dobrý křesťan se přeci nemá za co stydět! O několik stovek let jsme na tom ještě hůře. Nejen že sami všem říkáme o svém soukromí, ale ještě si své soukromí necháváme známkovat. V takovém světě vzniká pomalu a jistě diktovaná veřejná morálka. Jsou v něm samozřejmě povolené drobné poklesky a tak bez obav můžeme napsat status: "Včera jsem se strašně opil a teď je mi zle!" a určitě se dočkáme pár zvednutých palců. Nikdy však nenapíšeme: "Včera jsem ztloukl svou ženu tak, že má modřiny!"

Facebook vytváří sluníčkový svět s falešnou morálkou, která je o to zákeřnější, že nám i taktně vymezuje povolené poklesky. Skutečně temné stránky lidské duše však na něm místo nemají. Jenže ke člověku patří právě i temné strany duše: buřičství, nenávist, zloba, deprese, násilí, ale také zahálka a nuda. Všechno to, co Kalvín a Facebook ve svých slunečních státech nechtějí. Jenže tohle všechno k člověku prostě patří. Pro někoho je to zdrojem inspirace, pro někoho trápení, jisté ale je, že to dává lidské existenci vícerozměrnost. Pokud navíc potlačíme temné strany duše, vyhřezne nahromaděná energie někde jinde a s nebývalou intenzitou.

Na sociálních sítích se nejvíc bojme o sebe.  Bojme se, že ztratíme možnost se změnit a budeme jen měněni svým okolím. To je to největší nebezpečí sociálních síti: staneme se výsledkem tlaku těch ostatních. Stále totiž platí: "Peklo jsou ti druzí!", a to i na Facebooku.

    Diskuse
    December 10, 2009 v 11.07
    Sluníčkový svět s falešnou morálkou? Ne.
    December 10, 2009 v 19.18
    Pokud tento sloupek něco vypovídá, tak o jedině o Vás, nikoliv o sociálních sítí. Sociální sítě jsou takové, jaké si je uděláme, potažmo o tom, s kterými lidmi se stýkáme a vstupujeme do interakcí. Pokud jste oblkopen slunečním státem, tak bych z toho nevinil komunikační platformu. Nevnímejme facebook jako základnu, ale spíše jako nadstavbu.

    A mám i jednu otázku. Který veřejný prostor nebo fórum podporujue prezentaci temných stránek duše? Jistě terapeutické komunity a skupiny, AA etc., ale to jsou vše více privátní než veřejná prostředí. Nedovedu si představit, co byste chtěl dosáhnout veřejnou zpovědí násilníka na facebooku. Terapeutický efekt?

    A jestli už má facebook co do činění s morálkou, tak to, že může ji může relativizovat a reflektovat. Dává prostor pro nejrůznější morálky a jejich kritickou diskusi, z mého pohledu rozhodně nedochází k žádné nivelizaci do jedné normy.

    Sociálním sítím zdar.