Potřeba artefaktu

Patrik Eichler

Nová vláda se zaváže řešit českou krizi. Selže, pokud ji přirozeně nebude řešit jako krizi evropskou. Tradiční evropské strany a hnutí musejí české veřejnosti zprostředkovat co nejvíce artefaktů intelektuálního provozu hlavních a pro nás nejdůležitějších evropských zemí.

Lubomír Zaorálek vyslovil před volbami jako svůj cíl ustavit v Praze „Dům amerických think-tanků“. Šlo o to, aby zde byli američtí vědci a intelektuálové reálně přítomni. Aby za nimi bylo možné chodit na konkrétní pražskou adresu a nebylo je do Evropy třeba složitě zvát přes půl zeměkoule.

Prospěch by z takového domu měl obecný intelektuální provoz nejen v Praze, ale i v celém regionu. Do Liberce, Bratislavy i Krakova je z Prahy blíže než z Washingtonu nebo Chicaga. „Nepotřebujeme tu mít americkou základnu, ale intelektuály, kteří se s [intelektuály] našimi a evropskými budou bavit o transformaci americko-evropských vztahů,“ řekl tehdy Zaorálek Právu.

Tehdejší předseda ČSSD Jiří Paroubek hovořil na stejném fóru — byla jím konference EU, USA a krize globálního vládnutí? — podobně: „Uvažuji,“ řekl, „že pokud se stanu předsedou vlády, navrhnu, aby EU vytvořila svou ‚skupinu moudrých‘, která by připravila souhrnný materiál ke vztahům s USA.“

Zaorálek přímo formuloval potřebu českého podílu na dialogu mezi Evropskou unií a Spojenými státy. Paroubek ve svém příspěvku český podíl na dialogu nezmínil, i jeho úvaha se ale odehrávala v evropském rámci a obsahovala přinejmenším podnětný popis rozdílu mezi zahraničně-politickými koncepcemi ČSSD a ODS.

Možnost zřízení „Domu amerických think-tanků“ vzhledem k výsledku voleb nejspíše padá. Síly, které se postaví do protivládní opozice, se ale nemohou vzdát premisy své politiky, kterou je přirozenost evropského rámce pro český politický i intelektuální život. Tíha tohoto úkolu bude ležet především na prostředí sociální demokracie a na Lubomíru Zaorálkovi osobně.

Výsledkem může být nejen skutečnost, že Česká republika alespoň v některých bodech zcela neztratí kontakt s evropským děním. Důsledně obhajován může tento postoj odvést voliče od stran populistických, a tedy z definice orientovaných na témata domácí politiky, ke stranám pevně ukotveným v evropské politické tradici. Ty člověku nenabízejí ochranu jako to činí strany populistické, ale společenství a solidaritu či přesněji pocit sounáležitosti. Prostor pro sociální demokracii, lidovce, zelené i komunisty, kteří by se nestranili vlastní evropské perspektivy, je zde otevřen doširoka. Hlavní odpovědnost při naplňování tohoto úkolu i vzhledem k výsledku voleb náleží ČSSD.