Největší nebezpečí

Česká republika nemá média. Přes patnáct a půl procenta voličů hlasovalo v čerstvě skončených sněmovních volbách pro protisystémové strany. Pokud nepřemůžeme nebezpečí první, nepochopíme druhé.

Prohra demokratické levice ve skončených sněmovních volbách má příčiny uvnitř tohoto prostředí. Zformulovat její program pro další období bude možné během pár týdnů – neměla by v něm chybět teze o spolupráci mezi ČSSD, KDU-ČSL a SZ. Měl by v něm být prostor pro demokratizaci politických stran jejich otevřením široké politické veřejnosti. Domácí hnutí by se mělo přirozeně počítat za součást hnutí evropského a tuto pozici zastávat veřejně. Program tedy bude. Volby ale připomněly dva problémy vážnější.

Otevřeně populistické a fašizující strany získaly 15,72 % odevzdaných hlasů. Volilo je celkem 823 339 lidí. To se přibližně rovná počtu obyvatel Ústeckého kraje.

Dvě z pěti těchto stran – Sdružení pro republiku - Republikánská strana Československa a Národní prosperita – jsou výrazně marginální. Do roku 1998 parlamentní SPR-RSČ svůj program letos postavilo např. na zvýšení mezd o 75 % policistům, hasičům, vojákům, učitelům a zdravotníkům.

Populistický až fašizující program Věcí veřejných jsme popisovali již před volbami. Reglementace celé řady oblastí života společnosti, navrhované kontroly v domácnostech lidí využívajících sociální dávky, požadavek na nekompromisní stěhování chronických neplatičů a nepřizpůsobivých nebo návrh na sloučení ministerstev obrany a vnitra do jednoho rezortu by měly jako charakteristika plánů VV stačit.

Vysloveně nebezpečný je návrh na zrušení příspěvků politickým stranám za poslanecké mandáty, který VV sdílejí třeba právě s Národní prosperitou. Strany tak dnes získávají zdaleka největší množství prostředků, ze kterých financují svůj chod. Navíc kromě státního příspěvku už mohou finance získávat pouze z členských příspěvků a od sponzorů.

Dělnická strana sociální spravedlnosti je nástupkyní Dělnické strany. Té, kterou v únoru letošního roku svým rozsudkem zrušil Nejvyšší správní soud. „Skutečný program DS…,“ podle něj směřoval „k vyvolávání rasové, etnické a sociální nesnášenlivosti a ve svém důsledku k omezení základních práv a svobod určitých obyvatel ČR.“

Poslední z těchto stran je Suverenita – blok Jany Bobošíkové. Se znalostí předchozích postojů bývalé novinářky a dnešní političky nepřekvapí, že program strany obsahuje výrazně protiněmecký osten a že strana chce zabránit „revizi výsledků druhé světové války“. Stejně jako Václavu Klausovi u stejného tématu přitom Janě Bobošíkové nevadí, že výsledky druhé světové války byly již mnohokrát revidovány, např. sjednocením Německa na podzim 1990. Populistický a protidemokratický je i návrh nové ústavy z dílny Suverenity. Navrhuje se v něm mimo jiné možnost zbavit poslance mandátu hlasováním (sic!) 2/3 přítomných (sic!) členů Sněmovny.

Spojujících charakteristik českých populistických stran (třeba vymezování proti imigrantům) bychom našli ještě několik.

Protisystémová volba skoro sedminy hlasujících je nejenom varováním pro etablované strany, jak zaznělo v řadě jiných komentářů. Volání po systémové změně artikulované tímto nešťastným způsobem mohou využít reformátoři z etablovaných stran.

Slova Petra Nečase o vládě „rozpočtové odpovědnosti“, kterou se s TOP 09, resp. VV chystá sestavit, mohou být předznamenáním pokusu o radikální společenskou reformu. Principy politiky ODS v předchozím volebním období popsal v důležitém komentáři pod titulkem Klíčovým pojmem je nevratnost (Právo, 6. května 2008) Alexandr Mitrofanov a v tomto období budou platit obdobně. Bude důležité sledovat a popisovat rozdíl mezi na jedné straně radikální (budou restrikce) a na druhé straně populistickou (aby nemusely být větší) rétorikou očekávané vlády a jejími reálnými činy (privatizace státu jako takového).

Média přitom i v dalších letech stejně jako v předcházející kampani nejspíše půjdou na ruku populistickým stranám. Třeba tím, že s nimi sdílejí zahleděnost do českého prostředí a nezájem o zahraniční dění, pokud v něm našinci neubližují. Tím, že pořádala hromadnou štvanici na předsedu ČSSD, aniž by se kriticky věnovala programovým dokumentům této i dalších stran. Tím, že nedokázala upozornit na skutečnost, že téma pražských bezdomovců a tzv. „hlídek VV“ je projevem sociálního rasismu, že ale zároveň jde z hlediska celostátních voleb o téma čtvrtého řádu.

Spojujících charakteristik českých médií a českých populistických stran bychom našli ještě několik. Symbolem současné krize české demokracie ale nejsou fašizující Věci veřejné ve vládě. Jejím symbolem je v první řadě hluboká a dlouhodobá krize českých médií.

A co si myslíte vy? Diskuse (2 příspěvky)

Jan Černý - Brno

Pondělí, 31.Května 2010, 12:08:11

Patriku,
vím, že se zabýváš též děním v okolních zemích. Myslíš si, že mediální scéna na Slovensku, v Polsku, Maďarsku, Chorvatsku... je podobně deformovaná, bojovně pravicivá, antiruská, potenciálně či otevřeně sociálně rasistická atd. jako v ČR? Je to obecně postkomunistický jev nebo je situace u nás nějak specifická?

Patrik Eichler - novinář, Praha

Pondělí, 31.Května 2010, 21:30:50

Česká média jsou s přehledem nejslabší z těch, co znám. Přinejmenším ta tištěná a přinejmenším ve svých špičkách, polská Gazeta Wyborcza, bělehradská Politika, ale i bratislavské SME strčí Lidové Právo Dnes do kapsy, kdykoli budou chtít. SME Mfd určitě. Le monde nebo International Heral Tribune nemá s českými novinami cenu srovnávat.

Ten rozdíl byl bezky vidět na zprávách o podmisu smlouvy Obama-Medveděv v Praze. České noviny měly na titulkách oba prezidenty, jak sedí za stolem; IHT měl na titulní straně fotku dvou rukou, jak si předávají desky. My jsme psali, že tu byli dva slavní pánové, IHT psal o smlouvě o jaderném odzbrojení.

Pokud jde o sociální rasismus, tak ve Varšavě minulý týden policie při jakési potyčce zastřelila jednoho Nigerijce a v novinách se píše, že kdyby byl bílý, tak by nezemřel. Co by se psalo v MfD, to nevím.

Problém ale není v názoru (že je Rusko zlo, to si třeba v "bojovně pravicové" Rzeczpospolitě skoro jistě myslí), ale v tom, že v srbských nebo polských novinách rozeznáte zprávu od komentáře, kdežto v ČR jsou žánry komentáře a zprávy s výjimkou komentářových stran zmixované. Třeba zprávy srbské státní televize RTS jsou jakoby strašně nudné, ale ony jsou popisné, takové, jaké by zprávy měly být.

Jinak by to samozřejmě bylo na analýzu. Čtenářský dojem je tento.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.