Pražský výstavní prostor domu U Kamenného zvonu hostí obrazy a grafiky Zdeňka Sklenáře. Koncepce výstavy, výběr děl a také až příliš nápadné výtvarné řešení jsou převzaty z loňské Sklenářovy výstavy v Pekingu. Je zde i animace ilustrací ke klasickému čínskému románu Putování na západ (česky v překladu Zdenky Heřmanové jako Opičí král), která je k vidění i na Expu v Šanghaji.

Název, způsob instalace i doprovodné filmy (vedle animace Opičího krále také dokument Čína Zdenka Sklenáře) zdůrazňují čínskou inspiraci Sklenářova umění.

Toto pojetí — pochopitelné u výstavy připravené pro oficiální galerii v ČLR a pro čínské publikum — zastiňuje komplexnost Sklenářova díla, a je matoucí i co se týče představ o čínském umění.

Zatímco pro čínské politiky, umělce i širší veřejnost bylo z různých důvodů atraktivní vidět českého malíře jako toho, kdo od padesátých let buduje most mezi „východní a západní kulturou“, pro českého diváka to postrádá smysl. Tím spíše, že velká část vystavených děl nemá s Čínou nic společného.

Samotná čínská inspirace u Sklenáře by si zasloužila důkladnější reflexi. Malíř Zdeněk Sklenář se o Čínu zajímal, tak jako se o ni zajímala česká kulturní obec od čtyřicátých let, pak na začátku padesátých let Čínu osobně navštívil, a také se přátelil s překladatelkou čínské literatury a Tao-te-ťingu Bertou Krebsovou.

Jeho malířský styl, který se uplatňuje při zpracování tak rozmanitých témat, jako jsou Čínské starožitnosti, Moravské zátiší, Český les nebo Park ve Florencii, je však „čínský“ jen velmi zprostředkovaně.

Z vystaveného souboru obrazů, je zřejmé, i navzdory všem tvrzením znalců, že je Sklenářovo malířské dílo ovlivněno víc Arcimboldem a vzdáleně i českým poválečným surrealismem, než čínskou kaligrafií.

Jednostrannému výkladu Sklenářova díla nahrává také instalace, která využívá sytě barevnou tapetou, na níž jsou zvětšené detaily ze Sklenářových obrazů a ilustrací k překladům čínské literatury.

Tapeta většinou působí rušivě a brání divákovi, aby se plně soustředil na vystavené obrazy; hned v prvním sále instalace kouzlem nechtěného dosahuje téměř komického efektu, když obrazy dívek, baletek a hereček z konce třicátých let přebíjí temně modrá tapeta s čínským mudrcem.

Výstava je inscenovaná výpravným způsobem, který vlastní umělecká díla činí druhořadými. Jak se v promítaném filmu bezelstně vyjádřila jedna z mladičkých pracovnic Čínské národní galerie: když se drobná grafika mnohonásobně zvětší, „působí to velmi dobře“.

Otázkou však je, kde zůstává původní dílo, jeho kompozice, jeho smysl a jeho duše, když se divák raduje z efektně nainstalovaných zvětšenin.

Deset tisíc věcí — deset tisíc let

autor koncepce: galerista a synovec umělce Zdeněk Sklenář

kurátor: Ivo Binder; vizuální podoba: Federico Diaz

Galerie hl. Města Prahy ve spolupráci s Galerií Zdeněk Sklenář

Dům U Kamenného zvonu, Staroměstské nám., Praha 1

otevřeno: úterý - neděle 10 — 18 hodin

výstava potrvá do 6. 6. 2010