Výzkumy předvolebních preferencí: informace, nebo manipulace?

Výzkumy předvolebních preferencí jsou oborem, který může poskytovat užitečné informace, a v mnoha zemích tomu tak skutečně je. Jako s řadou jiných věcí i s průzkumy je to u nás ale jinak: kultura jejich provádění, interpretace i prezentace v médiích stále klesá.

Vr_a

Vratislav Dostál

22.05.2010 10:16

Aktualizováno: 10:46

315035_mediafax_martin_majer

Takový dobře zadaný a odinterpretovaný průzkum vydá za stovky billboardů. Foto Martin Majer, Mediafax

Od počátku zveřejňování předvolebních dotazníkových šetření jsou jejich výsledky předmětem mnoha diskusí. Sice se vyzdvihuje jejich kladná role jako zpětné vazby mezi politickým systémem a občany, avšak současně jsou předmětem mnohých kritických hlasů.

Mezi nejzávažnější námitky patří názor, že ovlivňují veřejné mínění, odrazují voliče od volby stran, které takzvaně nemají šanci překročit pětiprocentní hranici a tím uzavírají politický systém. Na druhou stranu se často hovoří o tom, že předvolebním průzkumům preferencí se upravují výsledky v rámci marketingové strategie.

Mezi další závažné potíže patří nedbalé interpretace výstupů šetření. Data jsou často vytržena z kontextu a současně jsou při nadbytku různých šetření mezi sebou nesprávně srovnávána, což vede k mnoha zkreslením a matení voličů.

Občané se stávají předmětem mediálních manipulací navzdory faktu, že se některé výzkumné agentury dohodly na používání jednotné terminologie. Ta spočívá v rozlišení stranických preferencí, voličských preferencí, stranických sympatiích a volební prognózy.

Stranické preference vyjadřují příklon k určitému aktérovi politické soutěže bez ohledu na věk a bez ohledu na deklarovaný úmysl zúčastnit se, nebo nezúčastnit voleb.

Voličské preference představují podíl respondentů, kteří nevyloučili svou účast ve volbách a jmenovali svého favorita ze seznamu politických stran, které se voleb účastní.

Stranické sympatie vyjadřují podíl respondentů v celém dotazovaném vzorku, kteří buď přímo jmenovali příslušnou politickou stranu, kterou by volili, nebo při nejasnosti své volby vyjádřili k dané straně sympatie.

Volební prognóza je nakonec odhad skutečného výsledku voleb, který je sestavován na základě sledování, vážení a analyzování dlouhodobých trendů ve společnosti.

Předvolební šetření a politické strany: politika jako marketing  
Data z předvolebních šetření se nepochybně využívají jako součást předvolební kampaně. Politické strany bývají ostatně často samy zadavateli předvolebních průzkumů, a je tedy logické, že jejich výstupy užívají pro vlastní potřeby.

Pavel Šaradín má za to, že pokud je průzkum proveden dobře, může zadavateli skutečně posloužit. „Političtí stratégové a poradci prostřednictvím průzkumů upravují volební kampaně, vlastně mnohé slogany i části programů vznikají na základě sociologických šetření,“ poznamenává Šaradín.

Tak například sociální demokraté spolupracují již od předvolební kampaně z roku 2006 s agenturou Penn, Schoen and Berland. Již tehdy bylo patrné, že ČSSD přistupuje ke vztahu strana – volič jako k jakémukoli komerčnímu vztahu prodejce služby – klient. Jejich manažer Jaroslav Tvrdík v podstatě konstatuje, že politický marketing není vzdálený od marketingu komerčního.

Podle Pavla Šaradína tak vznikl třeba sociálnědemokratický slogan Jistoty a prosperita. „Na základě průzkumu odstranila ODS ze své kampaně před čtyřmi roky kritiku Evropské unie. Straně hrozilo, že přijde až o sedm procent proevropsky orientovaných voličů,“ říká Pavel Šaradín.

To potvrzuje i Jaroslav Tvrdík. „Snažíme se o to, aby naše programové priority byly porovnávány s průzkumy veřejného mínění a hledáme z pohledu veřejnosti to, co je v našich programech nejzajímavější. Tyto věci se snažíme zpracovat moderním způsobem. Naučili jsme se, že důležité je klást důraz na prezentaci témat, která zajímají našeho voliče. A tak to bude i v letošním roce,“ říká Jaroslav Tvrdík.

Je pak logické, že se sociální demokraté snaží podle slov Jaroslava Tvrdíka co nejefektivněji přizpůsobit program většinové voličské klientele, a maximalizovat tak zisk volebních hlasů ve volbách. Z dlouhodobějšího hlediska se nicméně tato strategie může obrátit i proti nim.

„Pokud se před volbami chce jakákoliv strana chovat podle mínění většinové populace, po volbách se nutně dostane do střetu s realitou. Jako vládní strana se bude muset totiž začít chovat odpovědně a bude nucena dodržovat různá kritéria, čímž se dostane do střetu se svými předvolebními sliby," podotýká politolog Jiří Pehe.

Je nicméně evidentní, že ČSSD má poměrně přesnou představu o své voličské klientele, které tak přizpůsobuje svou kampaň. Pozitivní efekt taktéž může mít vhodně zvolená rétorika a schopnost sebeprezentace jako silného subjektu.

Ostatně Jiří Paroubek nepřipouští možnost porážky a podle toho také vystupuje v médiích. Značnou část občanů to sice může iritovat, avšak předseda sociálních demokratů evidentně ví, co dělá. Tak jako letos i před minulými volbami předseda sociálních demokratů vždy důsledně hovořil k voličům v rovině „po volbách učiníme“, a nikoli v rovině „když vyhrajeme volby“.

Kombinace dobře vedené kampaně a silné víry ve vlastní úspěch měla jistě vliv na konečný zisk počtu hlasů sociální demokracie, který byl v roce 2006 oproti výsledkům předvolebních prognóz mnohem vyšší a bezmála vyrovnaný s favorizovanými občanskými demokraty.

Předvolební šetření jako služba občanům, nebo manipulace s nimi?
Daleko problematičtěji se ale ukazuje práce médií s výstupy předvolebních šetření, především pak s výsledky průzkumů stranických preferencí. Novináři často informují své čtenáře o tom, kdo bude mít kolik procent a kdo překročí či nepřekročí pětiprocentní hranici nutnou pro vstup do Poslanecké sněmovny, aniž jsou schopni či ochotní rozlišovat stranické preference od voličských preferencí, či dokonce volebních prognóz.

Některá média totiž špatně interpretují výsledky šetření, neboť nerozlišují stranické preference, které reprezentují výsledky výzkumu vztažené ke všem dotázaným, tj. včetně nerozhodnutých, a těch, kteří by nešli volit, a volební model, jenž reprezentuje předpokládané výsledky voleb do Poslanecké sněmovny. Do výsledku volebního modelu jsou zahrnuti oprávnění voliči, kteří by šli k volbám a jsou rozhodnuti koho volit.

Podle Tomáše Zdechovského tak vznikají hrubě zkreslené výsledky. Ty se týkají především stran s tradičně pevným a disciplinovaným voličským jádrem, a naopak stran s vlažnými a váhajícími voliči.

„Většina agentur zařazuje do svých předvolebních šetření i váhavé a nerozhodnuté voliče, což například lidovce v jejich výsledcích znevýhodňuje, neboť disponují pevným jádrem voličů. To je odlišuje třeba od Věcí veřejných, které pevné, natož tradiční jádro voličů nemají vůbec, a veškerou podporu jim naopak deklarují voliči váhající a přelétaví, jejichž podpora by se, přísně vzato, do výsledků předvolebních průzkumů neměla promítnout,“ říká Tomáš Zdechovský.

To potvrzují například v květnu zveřejněná šetření agentury STEM a SC&C pro Český rozhlas a Českou televizi, do jejichž výsledků byli zahrnuti i ti respondenti, kteří jednoznačně nedeklarovali svou volební účast, tj. ti, kteří s účastí doposud váhají. A tak se podle STEMu k volbám dostaví bezmála 80 % voličů, což je velice nepravděpodobné.

Otázkou tedy je, zda jsou výzkumy dělány na skutečně reprezentativním vzorku populace tak, aby se jejich výsledky daly považovat za relevantní. Podle Tomáše Zdechovského zkušenosti z minulých let naznačují, že některé agentury například neumějí najít voliče levice či zmíněných lidovců.

Důvody pro to mohou být dva: jednak někteří občané svou volbu nechtějí přiznat (především voliči KSČM) a jednak práce tazatelů se často omezuje na vyptávání se na ulici, a logicky tak nepostihuje názory například starších lidí, kteří jsou zvyklí trávit celý den doma. Typický volič levice může být pro tyto tazatele velice „vzácným druhem“.

To samé platí pravděpodobně o lidoveckých voličích, kteří jednak nemají rovnoměrně rozloženou podporu v jednotlivých krajích a současně jejich voliči nepatří mezi obyvatele velkých měst, nýbrž naopak.  

Tuto hypotézu potvrzuje několik zkušeností z předešlých výsledků voleb. Například v dubnu 2002 měla podle společností STEM a Factum Invenio vyhrát volby ODS, v květnu to ještě předpovídal STEM a Factum Invenio očekával remízu. Nakonec občanští demokraté prohráli s ČSSD o šest procent.

V květnu 2006 předpovídaly CVVM a Factum Invenio zeleným zisk okolo deseti procent, lidovci se naopak potáceli těsně nad pěti procenty. Strana zelených se nakonec musela spokojit se šesti procenty a lidovci ji předstihli o procento, což znamenalo dvojnásobný počet poslanců.

Dalším podstatným nedostatkem novinářské práce s výsledky předvolebních průzkumů je okolnost, že publikují průzkumy, jejichž zadavateli jsou samotné politické strany, jako kdyby běželo o nezávislá šetření. „Od jara 2006 sledujeme, jak se v České republice zvyšuje korelace mezi výsledky různých politických průzkumů a stranickou orientací jejich zadavatelů. Výzkumy tím ztrácí na důvěryhodnosti," prohlásil v únoru 2008 například Jan Herzmann, šéf Factum Invenio.

Podle mediálního analytika Tomáše Zdechovského je nesporným faktem vliv zadavatele na konečný výstup z šetření. „Novináři srovnávají průzkumy bez ohledu na to, kdo je provedl a jak a kdo je objednal,“ podotýká Jan Herzmann z Factum Invenio.

V současné době se hovoří zejména o prapodivných výsledcích Věcí veřejných. A je veřejným tajemstvím, že v roce 2006 byly upraveny první výsledky průzkumů, v nichž Bursíkovi zelení překročili pět procent. Jeden z Bursíkových spolupracovníků z té doby, který si nepřeje být jmenován, cituje jeho výrok: „Je lepší utratit sto padesát tisíc za průzkumy než za billboardy." Není bez zajímavosti, že jak za Stranou zelených v roce 2006, tak za Věcmi veřejnými v roce 2010 stojí reklamní magnát Soukup.

Klesající kultura výzkumů veřejného mínění byla příčinou, proč jedna z nejrenomovanějších agentur Factum Invenio přestala v roce 2008 publikovat svá šetření stranických preferencí.

„My jsme normální soukromá firma a veškeré dosavadní úsilí v této oblasti jsme financovali z vlastních prostředků. Nepovedlo se nám ovlivnit výzkumnickou kulturu, média nerozeznávají mezi stranickými a nezávislými agenturami. V této situaci jsme se rozhodli, že těm, kdo pracují za peníze politických stran, už nebudeme dělat křoví,“ řekl tehdy jednatel Factum Invenio Jan Herzmann.

„Skutečnost, že průzkumy jsou dnes v České republice spíše součástí politického marketingu než informačním nástrojem, je hlavním důvodem, proč jsme se rozhodli nadále stranické preference nepublikovat,“ odůvodnil Jan Herzmann jednání agentury Factum Invenio.

Pro Deník Referendum Jan Herzmann upřesnil: „Vliv zadavatele na výsledky by měl být roven nule. Teoreticky však může být záměrně nenulový, to však ví jen zadavatel a realizátor. Já sám o žádném takovém konkrétním příkladu nevím s výjimkou výzkumů VV, které jsou záměrně prováděny kombinací telefonického a internetového dotazování. Dopředu je zřejmé, že výsledky budou „víc vpravo“ než při osobním dotazování.“

Pokud se Věci veřejné do Sněmovny nakonec dostanou, bude to zřejmě především kvůli manipulativním interpretacím účelově připravených průzkumů volebních preferencí, které média nejenže nejsou ochotna rozkrývat, ale dokonce se na propagandě ještě podílejí.

Předvolební šetření, televizní debaty a volební výsledky
Experti se neshodují na tom, jaký vliv mají televizní předvolební debaty na rozhodování voličů. Nepochybně se málokteré straně u nás může podařit kousek lídra britských liberálů Nicka Clegga, jehož straně po jeho výkonu v první televizní předvolební debatě vzrostly preference až o jedenáct procent.

Podle Jana Herzmanna vliv zveřejňovaných výsledků na chování voličů není tak velký, jak se někdy myslí. „Na druhé straně zhruba čtvrtina voličů při svém rozhodování, komu dát hlas, bere v úvahu také – zdůrazňuji také – výsledky průzkumů,“ říká Jan Herzmann.

Vedle zcela nerealistické předpovědi volební účasti se STEMu a SC&C v květnových šetřeních „podařila“ ještě jedna věc: zatímco rozdíly jednotlivých politických stran se ve výsledcích šetření pro Českou televizi a Český rozhlas lišily maximálně o 1,5 %, což je na hranici statistické chyby, tak u předpovědi volební podpory pro Věci veřejné to byl rozdíl 3,5 %.

Podle Herzmanna je evidentní, že pokud se výsledky dvou průzkumů uskutečněných ve stejné době podstatně liší, nejméně jeden – ne-li oba – musí být špatně. „V zemi s nejdelší tradicí těchto průzkumů, tedy v USA, média publikují téměř výhradně výsledky průzkumů nabízených institucemi, které nikdy nepracují pro politické strany,“ říká Herzmann.

Tříapůlprocentní rozdíl ve výsledcích dvou šetření – nota bene od stejné agentury, jen pro jiné zadavatele – není banální údaj, neboť například hosté do Otázek Václava Moravce jsou zváni pouze v případě, že jejich strana v daném kraji obdrží preference nad hranicí pěti procent.

Nehledě k tomu, že průzkumy pro Otázky Václava Moravce jsou dělány na vzorku 450 – 500 lidí, což již dopředu v podstatě znevěrohodňuje jeho výsledky, neboť hranice pěti procent z pěti set lidí je pětadvacet osob, což znamená, že o tom, zdali bude přizván například lidovec, rozhodují 2 až 3 lidé: vysloví-li se pro ně třiadvacet respondentů, přizváni nejsou, pokud je to ale šestadvacet respondentů, přizváni jsou. To je zcela absurdní, obzvláště uvážíme-li, jaký mohou mít Otázky Václava Moravce zpětný efekt na rozhodování voličů.

„Chápu, že veřejnoprávní média chtějí dělat předvolební pořady a současně že nemohou mít na obrazovce v jednu chvíli dvacet politiků, ale na druhé straně okolnost, že se vybírá podle průzkumů to, kdo se na obrazovku dostane nebo nedostane, je za hranicí, jakou má mít výzkum ve společnosti roli,“ řekl před nedávnem Jan Herzmann v Českém rohlasu.

Podle Herzmanna je koncepce Otázek Václava Moravce minimálně zvláštní. „Náš volební zákon říká, že se do Poslanecké sněmovny dostanou strany, které překonají celostátně hranici pěti procent, zatímco tady je ta klauzule uplatňována krajsky,“ říká Herzmann.

Znamená to, že strany, které mají nerovnoměrně rozprostřené voliče po celé republice tak, že v jistých regionech je jejich elektorát koncentrovanější než v jiných, jsou znevýhodněny, neboť se jejich politici na obrazovkách ČT neobjevují tak často. Což je věc, která může mít vliv na jejich volební výsledek.

Otázky Václava Moravce tak v daleko větší míře politickou krajinu formují, nežli o ní přinášejí informace. Zda je toto pravou funkcí veřejnoprávní televize, zůstává otázkou, která v pořadu Václava Moravce nezazní, ale zřejmě by se jí měla zabývat Rada České televize.


A co si myslíte vy? Diskuse (4 příspěvky)

5915615

Michal Šindelář - Evropa

Ale kdepak Sobota, 22.Května 2010, 12:09:11

Bohužel i tento novinářský příspěvek má přesně takové vlastnosti, které kritizuje jinde. Namísto aby se skutečně snažil podat věrohodný obraz o tom, jakou roli mají průzkumy v českém mediálním a politickém prostoru, tak jen dál znepřehledňuje vliv průzkůmů. A jak se tomu děje?

Například nepodloženou kritikou průzkumů pro OVM, na jejímž základě jsou hned spřádány hypotézy, jak rozdíl tří respondentů formuje českou politickou scénu. A nepodložená je z toho důvodu, neboť uvádí nepravdivé, ale lehce dohledatelné, údaje o počtu respondentů, kteří jsou dotazováni pro OVM.

Počty respondentů v posledních průzkumech pro OVM. Moravskoslezský kraj 987 respondentů, Středočeský kraj 1019, Praha 1045, Jihomoravský kraj 946, Ústecký kraj 1037, a tak dále. Nikoli 450 až 500. Výsledky jsou snadnou dohledatelné, ČT vždy záverečnou zprávu od agentury zveřejňuje, např. zde http://www.ct24.cz/parlamentni-volby/87429-pruzkum-pro-ovm-naskok-cssd-na-ustecku-cini-13/ .

Dále je velmi pochybná hypotéza o nedostatečném zastoupení lidoveckého či levičového voliče v průzkumech veřejného mínění. Ve velké většině průzkumů je používán kvótní výběr, který slouží k tomu, aby ve vzorky byly stejně jako v populaci zastoupeni lidé podle velikosti města či obce a věku (dále ještě podle vzdělání a pohlaví). A pozor na ageismus, neboli stereotypy o starých lidech. Že starší lidé jsou zvyklí trávit celý den doma? Ale kdepak, po ránu cestuji v tramvaji s tolika seniory, že se navzájem musí pouštět sednout...

Ja

Vratislav Dostál - novinář, Brno

Průzkumy STEM a SC&C pro ČT a ČRo Neděle, 23.Května 2010, 10:55:0

Michale,

problematické na průzkumech STEMu a SC&C pro Český rozhlas a Českou televizi není přece jenom to, vůči čemu oponuješ. Je to soubor několika momentů, jejichž souhrn činí výsledky minimálně diskutabilní.

Mluvíš-li o počtu respondentů, uvádíš pravdivá čísla, nicméně zapomínáš, že běží o celkové číslo, které je rozděleno mezi dvě agentury, viz odkaz v textu na květnové výsledky pro ČRo, kde byli respondenti rozděleni takto: SC&C – 761; STEM – 645. Rozdíly v předpovědích agentur jsou pak průměrovány.

Jan Hartl k tomu poznamenal: "Ale když se dají dohromady dva výzkumy, tam se pohybujete už na statistické chybě plus minus tři procenta," brání metodu, která předpokládá, že obě společnosti neudělají stejnou chybu.

"To se osvědčilo při průzkumu pro Český rozhlas na jižní Moravě. Počátkem května tam podle STEM vyhrála sociální demokracie o 10 procent, podle SC&C o dvě procenta. Po součtu obou průzkumů byl rozdíl 6 procent," píše Petr Holub.

Neokomentoval jsi ale to, že u VV byl v oněch dvou průzkumech, které byly publikovány v podstatě ve stejnou dobu, rozdíl v ziscích 3,5 %... Čím to?

Toto číslo je opravdu velké, obzvláště týká-li se partají, jež se pohybují na hranici 5%.

K levicovým voličům: je srandovní mluvit o důchodci přeplněných tramvajích. Studoval jsem sociologii, takže vím, co říká o výzkumech veřejného mínění teorie. Současně si ale neidealizuju jejich praxi.

Uvidíme, co prozradí volební výsledky, nicméně například už teď je skoro jisté, že volební účast nebude 80%.

5915615

Michal Šindelář - Evropa

.. Pondělí, 24.Května 2010, 12:17:23

Díky za reakci.
Na informaci, že celkvoý počet respondentů je tvořen součtem a zprůměrováním výsledků dvou šetření jsem nenarazil, ale asi tomu tak bude, když jsou udávány jako autoři obě agentury. Ale v tom nevidím problém. Obhě agentury jsou vedeny zkušenými profesionály a dám svou ruku do ohně za to, že se dohodli na použití jednotné metodiky, díky které pak mohou své výsledky sloučit.

Rozdíl 3,5% u VV u dvou výzkumů ve stejný čas přece nemusí nutně znamenat podvod nebo nekvalitně odvedenou práci. Když máme dejme tomu statistickou chybu o obou výzkumů +-2%, tak se výsledek může klidně lišit až o 4%, a bude to z pohledu statistiky v pořádku. Něco jiného by bylo, kdyby se takto lišily výsledky na vzorku třeba dva tři tisíce respondentů, ty ale u nás k volbám nikdo bohužel nedělá.

Souhlasím, že by bylo fajn, kdyby se průzkumům systematicky věnovala nezávislá instituce, o jejíž výsledky by se dalo opřít a které by nebyly ovlivněny jejich zadavateli. Doufám, že k tomu v budoucnosti dojde. Nejvíce se tomu ale zatím blíží právě výzkumy pro ČT, jednak díky zadavateli, druhak díky spolupráci dvou agentur na realizaci výzkumu.

Na paškál by ale měly být brány vyloženě koupené "průzkumy". Jmenovitě podvodníci z agentury SANEP pracující pro Zemana, jejichž metodika nemá se sociologií mnoho společného a jeichž výsledky se v žádném případě nedají zobecňovat na celoup populaci ČR. Dále např. výsledky produkované pro Suverenitu paní Bobošíkové, které její straně dávají 11%, ty ale naštěstí mediální meanstream nespolknul (neměla dostatečné kontakty?). Výsledky průzkumů se vůbec staly integrální součástí předvolební kampaně, politické subjekty na/pod hranou volitelnosti je běžně připojují ke svým reklamním sdělením a snaží se přesvědčit voliče, že hlas pro ně vhozený není ztracený.

5915615

Michal Šindelář - Evropa

Středa, 26.Května 2010, 10:27:5

I Ivan Gabal zpochybňuje průzkumy pro OVM, http://www.parlamentnilisty.cz/kraje/jihomoravsky/164364.aspx . Nečetl jsem původní příspěvek Gabala, tak neznám detaily.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.