Děsivé probuzení EU aneb jak z politiky odchází moc

Finanční sektor podpořený ratingovými agenturami přerostl přes hlavu nejen reálné ekonomice, ale i politické reprezentaci. Stal se nezávislým na výrobě, na občanech i na politické moci.

Na EU se v poslední době valí jeden problém za druhým. Jsou to naprosto zásadní otázky, které testují nejen její soudržnost, ale hlavně reálnou vykonavatelnost moci.

Ne že by snad nebylo dostatečně známé a patrné, jakou skutečnou moc mají dnes rozvojové a rozvíjející se země. Pokud nemají zrovna ropný sektor ve státních rukou, už dávno jsou víceméně v područí nadnárodních firem, „moudrých“ trhů, a pokud by to nestačilo, tak je na správnou trajektorii volky nevolky navede Mezinárodní měnový fond, který obstará i ten jediný vhodný ideologický základ.

EU si ale o sobě dlouho myslela, že je jiná. Že se jí podaří vybudovat cosi solidárního, byť tzv. třetí cesta ustoupila ze sociálnědemokratických pozic až tak, že je téměř vyklidila. To, co rozpoutalo periferní Řecko, demonstruje ale i Merkelové a Sarkozymu jasně: nejste páni své ekonomiky. Jste volenými figurkami, které budou čím dál více pověřené bezpečnostním aspektem státu, řečeno jinak vytvářením „vhodných“ podmínek pro investory a finanční trhy.

Francie s Německem se brání: předkládají návrhy na regulaci hedgeových a private equity fondů. Německo unilaterálně zakázalo nekryté deriváty CDS (credit default swap). Merkelová je pod silným domácím tlakem ochotna kývnout na daň Robina Hooda, jak se jí přezdívá, na daň z finančních transakcí. Na stole jsou návrhy k další regulaci ratingových agentur, které svými ratingem AAA pomohly rozšířit americkou hypoteční krizi do celého světa a nyní mají dost drzosti, aby státům vyhrožovaly snížením ratingu, a tím je posunuly zase o krůček blíže k bankrotu.

Proti přísnějším pravidlům, regulacím i daním na rovině globální i EU nejspíše vystoupí jak USA, tak Velká Británie. Pro Velkou Británii je finanční sektor už de facto jejím hlavním „průmyslem“ s nesmírným bohatstvím a vlivem, které sahá vskutku velmi vysoko. USA si sice na jedné straně chtějí popohnat Goldman Sachs k odpovědnosti, ale na straně druhé americký ministr financí Geithner píše rozhořčené dopisy Evropské komisi ohledně regulace hedgeových fondů.

Finanční sektor podpořený ratingovými agenturami přerostl přes hlavu nejen reálné ekonomice, ale i politické reprezentaci. Stal se nezávislým na výrobě, na občanech i na politické moci.

Spíše se zdá, že všechny ty kroky k silnější regulaci mají za cíl alespoň trošičku uklidnit voliče a nechat politické sféře zbytek zdání, že mají věci pod kontrolou – a tím i část legitimity jejich moci.

Ve skutečnosti se víceméně ve všech zemích jedná o drastické škrty, od Řecka po Irsko a Španělsko. Německo patří k hlavním zastáncům uvalení zákona na povinně vyrovnané rozpočty v rámci eurozóny. Očividně se inspirovalo svým vlastním ústavním zákonem, který od roku 2020 zakazuje provozování deficitu. Jedná se o návrat k předkeynesiánské ekonomické ortodoxii. To byla ta, která vyvrcholila krizí třicátých let a která se domnívala, že trhy jsou samoregulující, vše se tak nějak vyřeší samo a stát se hlavně nemá do ničeho plést. Keynes by se v hrobě obracel, kdyby slyšel německé návrhy, na které už předběžně kývlo Rakousko i Francie, že je potřeba přitáhnout státní finance v době krize. Státy přebraly plně postoj finanční trhů, že za krizi si mohou sami a že potřeba „zainteresovat“ občany, aby si to také plně uvědomili.

I Financial Times, které lze těžko podezírat z náklonnosti k levici, se těchto návrhů děsí. Kritizovaly je už téměř před rokem, kdy Německo schválilo ústavní zákon o vyrovnaných rozpočtech (aniž by to konzultovalo s partnery v eurozóně). Nejpravděpodobnějším dopadem takového opatření je dlouhodobá smrtící spirála klesajícího dluhu a velmi nízkého růstu. Zákon o vyrovnaných rozpočtech popírá Keynese a navrhuje procyklickou fiskální politiku. Wolfgang Münchau z Financial Times přímo konstatuje, že „zákon o vyrovnaném rozpočtu je ekonomická negramotnost.“ A proč ve formě ústavního zákona?

Zaštítit se ústavním zákonem znamená, že si přizvete další autoritu, která může neposlušné občany donutit takový zákon respektovat. Státy si tím samy pod sebou podřežou větev a zbaví se i malého manévrovacího prostoru, který dnes mají. V obklíčení daňových rájů a nízkého růstu bude nutně nízký daňový výběr, který si „vynutí“ odpovídajícně nízké výdaje. Stát se tak zcela stáhne z ekonomické sféry a přenechá ji soukromým finančním sférám. Stát dá přednost „důvěryhodnosti“ finančních trhů (čti spekulantů) před preferencemi a potřebami svých občanů.

O skutečných příčinách dnešní euro-krize se ale příliš nehovoří. O tom, že Německo mzdovou deflací provozuje politiku „ožebrač svého souseda“ a roste jen díky exportu, protože Agenda 2010 Gerharda Schrödera utlumila domácí poptávku. O tom, že nízké úrokové sazby Evropské centrální banky možná pomohly Německu exportovat, ale v Řecku, Irsku či Španělsku vedly jen k bublinám na trhu nemovitostí a k explozi soukromého (!) dluhu. O tom, že několik velkých finančních aktérů může za vydatného přispění ratingových agentur udělat z vládních obligací cár papíru, kdy se jim zachce. Ty stejné instituce, které spoluzpůsobily současnou krizi a byly zachráněny z veřejných prostředků…

EU přitom není jediným regionem, který má vyšší státní dluh. Spojené státy si ročně musejí půjčovat 1,4 bilionu dolarů, o schodku běžného účtu ani nemluvě. Jenže Spojené státy mají to, co EU chybí: hlavní internacionální měnu, která je prozatím ukryta v devizových rezervách většiny centrálních bank světa a financiéra: Čínu. Co na tom, že Spojené státy monetizují dluh, tj. kryjí státní dluhopisy emisí nových peněz, což je v EU zakázáno…

EU se vydala cestou přizpůsobení se finančním trhům, stejně tak, jako před deseti lety Schröder a Blair psali o tom, že je třeba se „přizpůsobit“ globalizaci a modernizovat (čti zničit) sociální stát. Fiskální restrikce v míře, která od sedmdesátých let nemá v EU obdoby, bude mít katastrofální dopady. Utlumí ekonomický růst, zpolarizuje dále společnost a povede k sociálním bouřím.

Nevěřím, že si to vrcholní politici neuvědomují. Možná si myslí, že když uvalí maličkou daň z finančních transakcí, tak to voliči nějak skousnou. Možná jedou podle hesla: každý den dobrý. A možná si myslí, že nepokoje, které takto podnítí, jsou dobrou záminkou, jak zesílit represivní funkci státu a udržet si, když už ne ekonomický, tak alespoň bezpečnostní pilíř své moci.

A co si myslíte vy? Diskuse (32 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

ekonomie a politika Čtvrtek, 20.Května 2010, 13:31:7

Vaše články míří k meritu věci.

Nad otázkou (asi řečnickou?), kterou jste si kladla v listopadu 2008 (BL), totiž „zda převaha finanční sféry nad reálnou ekonomikou není základním znakem dnešní ekonomiky“, mi vyvstávají další otázky:
Je tato převaha skutečně znakem ekonomiky ve smyslu hospodářství? Či jinak: nakolik se dnes většina ekonomické teorie ještě zabývá hospodářstvím, hospodařením, tedy praxí? Je dnes možný a nutný návrat k politické ekonomii? A jestliže ano, jak by měla vypadat? Lidé jako Galbraith o tom, co dnes přichází na scénu, uvažovali již před desítkami let. Jistě mají řadu následovníků. Budou jim dnes lidé včetně politiků konečně muset naslouchat?

(Na okraj: Prestiž ekonomické teorie v naší zemi asi zrovna nepozvedla skutečnost, že za odborníka bývá považován třeba i člověk, který v životě neřídil žádný pracovní kolektiv, a kterého tedy společenského vření „logicky“ vyneslo na Pražský hrad.)

Ilona Švihlíková - ekonomka, Praha

odpověď Čtvrtek, 20.Května 2010, 16:16:43

Ekonomická teorie, jak se dnes převážně (nikoliv výlučně) vyučuje, např. na VŠE je hodně matematizovaná a zcela odtržená od reality. Používá se velké množství grafů, modely, ale málo se studentům vysvětluje, jaké jsou podmínky takového modelu.
Návrat k politické ekonomii - pro mě je ekonomie politická věda. nejsem asi schopna stručně načrtnout, jak by měla vypadat, ale prvním krokem by mělo být přiznání, že je
ekonomie je ze své podstaty politickou vědou. U nás je situace hodně deformovaná, ve světě vidíme silnější tendenci k politické ekonomie, byť zatím méně v praktické politice.
Prestiž ekonomie u nás je navíc silně negativně ovlivněna tzv. "nezávislými analytiky, kteří přednášejí svá moudra ve všech mainstreamových sdělovacích prostředcích....

Jan Černý - Brno

Čtvrtek, 20.Května 2010, 17:33:45

Ilono,
moc hezký článek.

Jenom nesouhlasím se závěrem, zdá se mi být příliš "efektní". Pro levici může být nebezpečné vidět za vším a za všech okolností spiknutí zlého kapitálu a zlých politiků. Merkelové přece docela určitě nedělá politiku "každý další den dobrý" a nezneužívá licoměrně ekonomickou krizi k posílení bzpečnostního pilíře své moci. Snaží se situaci prostě zvládnout, ale to se jí nedaří, protože globální kapitál je silnější, jak ukazuješ i v tomto článku. Nebyla dost odvážná vůči vlastním voličům v době, kdy by nějaká opatření mohla mít větší dopad, ano, ale takové chyby dělá spousta politiků.

V téhle asi opravdu vážné situaci bych spíš hledal spojence na všech stranách, tzn. i na sociálně cítící pravici, kam Merkelová určitě patří (z německých liberálů je pokud vím více a více nešťastná). V ideálním případě by to mělo vést k revizi všech těch Agend 2010, ale samozřejmě činí se z fruhé strany i kapitál...

Ilona Švihlíková - ekonomka, Praha

Pátek, 21.Května 2010, 12:24:53

Zdar,
zrovna ta Merkelová je, možná, že i pro to, že je žena, trochu zvláštní případ. Souhlasím s tebou, že řada politiků situaci trestuhodně podcenila, resp. jí vůbec neporozuměla a když už, tak to nedokázali svým občanům vysvětlit.
Ona je razantní v rámci systému: nejvíce hovořila v rámci G20 o regulaci ratingových agentur, o hedgeových fondech atd.... to je skutečně její silná stránka. Jenže...., ona je pořád v rámci toho systému a není schopná/ochotná uvažovat mimo něj. Tj. ten závěrečný odstavec spíš směřuje k tomu, že si uvědomí (a nejen ona), že situace se pro ni v rámci systému stává nezvladatelnou, ale nebude schopna/ochotna udělat ten další krok, ale spíše se přikloní (třebas z čirého zoufalstív) k té represi. Ale u ní se skutečně nedomnívám, že by samotnou represi brala jako nástroj, který ji napadne jako první, to ne.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

Merkelová Pátek, 21.Května 2010, 13:26:44

A navíc má ona i celá EU "na krku" lidi jako Berlusconi. Nicméně to v posledních týdnech začíná vypadat trochu, jako by se i CDU a CSU začaly rozhlížet "kudy kam".
A nikde žádná "velká" válka na obzoru ... ?

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

hlas odjinud Pátek, 21.Května 2010, 13:59:7

Greece is hated for the same reason Yugoslavia had to be physically destroyed behind a pretence of protecting the people of Kosovo. (John Pilger)

http://www.zcommunications.org/the-heresy-of-the-greeks-offers-hope-by-john-pilger

Ilona Švihlíková - ekonomka, Praha

CDU/CSU Sobota, 22.Května 2010, 16:27:49

Ukazuje se skutečně, že vítězství pro CDU/CSU bylo do značné míry Pyrrhovo. Válkou to řešit snad nemíní, to si rozhodně nemyslím, na to máme jinou velmoc...
Děkuju za odkaz na Pilgera, toho si vždycky ráda přečtu!

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Pátek, 26.Srpna 2011, 07:29:53


Jak bývá mým zvykem, připomínám existenci jakéhosi kšaftu (jako u Komenského) profesora Milana Sojky jednoho z nejvýznamějších aktivistů ústředních odborných komisí ÚVV ČSSD (předpokládám, že sám byl asi nestraník) :

(z jednoho mého textu)

"....Podle profesora Milana Sojky, jednoho z nejvýznamnějších a nejrespektovanějších českých nemarxistických ekonomů, kteří se k hlavnímu proudu ekonomie stavěli kriticky, by současná ekonomie hlavního proudu, založená vesměs na neoklasickém přístupu a metodě mezních veličin (teorie mezního přístupu a veličin, marginalistika, je však podstatně obecnější koncepcí a přístupem než sám neoklasický směr) mohla dokonce přestat plnit roli hlavního proudu.
Vážně nemocný profesor Milan Sojka se ještě dožil nástupu světové krize z konce r. 2008.
A těsně před svou smrtí v první polovině roku 2009 shrnul ve stati „Stane se institucionální ekonomie paradigmatem XXI. století“ uveřejněné v časopise Vysoké školy ekonomické v Praze POLITICKÁ EKONOMIE svou vizi a své přesvědčení naznačené už předtím ve své knize o Keynesovi z konce 90. let XX. století – že totiž zejména na neoklasickém přístupu založená ekonomie hlavního proudu bude v roli hlavního proudu a paradigmatu zřejmě v 21. století vystřídána jiným názorovým komplexem, který bude lépe odrážet poměry změněné na počátku tohoto tisíciletí, komplexem, kde budou hrát prim ekonomické směry s paradigmaty institucionální a postkeynesovské (ke kapitalismu kritické) ekonomické školy (text stati nyní volně dostupný v .pdf na webu) ..."

2009_09_19_5372

Bohumír Molnár - Československo

Pátek, 26.Srpna 2011, 12:05:53

Ilona Švihlíková vystoupila včera v pořadu Hyde Park, k přehrání zde:

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10252839638-hyde-park-ct24/211411058080825-hyde-park/

Obdivuhodné, řekl bych

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

ideologie a ekonomie Neděle, 28.Srpna 2011, 19:37:29

Ad M. Tejkl - díky za připomínku, Prof. Sojku jsem znal osobně leta (jako jednoho ze svých svého učitelů i později i jako kolegu) a rozhodně byl osobností, která vybočovala ze stavu české ekonomické vědy posledních desetiletí, která zrovna nezažívá svá nejlepší léta..
A nezdržím se jedné poznámky : myslím že i on by nehledal nové náboženství po té, co ustrnula marxistická politekonomie, přežilo se tradiční keynesiánství a odhalily se i limity neoliberalismu. Byl totiž vědec tělem i duší a přehnaná ideologičnost (tím spíš kdyby byla spojená s nějakým mesiášstvím) mu byla cizí.
Jistě že do budoucna lze se inspirovat posuny v institucionální a postkeynesovské ekonomice, ale to platí i pro jiné směry. Mluvit o nějaké velké syntéze či dokonce o myšlenkové hegemonii je značně neadekvátní a redukcionistické. Politické a ekonomické zájmy spolu úzce souvisí, ale ekonomie je přeci jen samostatný obor.
Levice, kde mezi intelektuály dominují lidé spíše z jiných oborů na to často někdy zapomíná a pak neumí čelit voluntaristickým polemikám i se samotnými základy zbožně peněžní výroby. Má-li být EU jiná, musí obstát i na poli ekonomickém , nejen na poi sociálních učení.

Luděk Ševčík - OSVČ

Pondělí, 29.Srpna 2011, 15:47:33

"Levice, kde mezi intelektuály dominují lidé spíše z jiných oborů na to často někdy zapomíná a pak neumí čelit voluntaristickým polemikám i se samotnými základy zbožně peněžní výroby. Má-li být EU jiná, musí obstát i na poli ekonomickém , nejen na poi sociálních učení."
Zlatá slova, do kamene tesat a denno denně opakovat. Pokud levice nedokáže přesvědčit lidi, že její JINÁ ekonomická politika je pro ně lepší, nemá šanci. V Jižní Americe jsou již levicové ekonomické vysoké školy, co my tu? Mladí levičáci nastoupí na Národohospodářskou fakultu a můj jmenovec z nich vyrobí Friedmanovy boys. Pravice si svoje ekonomy vyrábí a hýčka, levice si myslí, že to okecá 13ým důchodem, nebo Klausovým chmatáctvím. Politikovým druhým řemeslem by měla být ekonomická zdatnost, když dokáže obhajovat neoliberální ekonomiku nějaký chemik, tak by neměl být problém pro trochu zdatného levicového řečníka, jen trochu ekonomicky poučeného, aby ho smetl. Tady je třeba nasměrovat veškeré úsilí levice a samozřejmě nejen pro vítězství v diskusích, ale aby pak tito politici dokázali vést ekonomiku správným směrem. Co z toho, když vyhraje levice volby a pak dělá dál neoliberální politiku, protože žádnou pořádnou alternativu vůči ní ani nemá připravenou?

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

ekonomická strategie levice Úterý, 30.Srpna 2011, 21:01:46

ad L.Ševčík - díky za podporu, ono všechno chce své, i to ekonomické řemeslo. A hlavně ty základy v oblasti národohospodářské, obecné teorie i praktické představě o řízení firem pro koceptroy levicových strategií jsou nenahraditelné.
On i ten Kalousek se svou VŠCHT má určitou erudici jak v oblasti státních financí tak i v základech té své, liberální teorie. A zdaleka nekáže jen propagandu a nepozdvihuje jen ideologické monstrace pro své pravicové věrné.
Získávat tápající naštvané občany chce nejen zanícené orace o nadcházejícím konci kapitalismu, ale také použitelné recepty - jak na české tak i té unijní úrovni. Třeba i dlouhodobější, ale reálné a ekonomicky racionální.
Diskuse o alternaitvách po té co se v minulém století zhroutil dirigistický systém minulého režimu a klasické keynesiánství zase narazilo na asymetrii ekonomických vln i omezení ekonomické suverentity národních států je nosná a srozumitelná ekonomická alternativa levice důležité téma.
Hypotéz k nimž se hlásí různé skupinky je řada, ale jejich strategická syntéza a samozřejmě i verifikace pro naše podmínky je teprve před námi. Alternativy jsou - jen je dotáhnout a odladit pro širší konsensus.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Středa, 31.Srpna 2011, 13:02:8


to Dolejš :¨

obávám se, pane inženýre, že pokud jde o profesora Sojku a jeho názory i postoje, tak prostě tu pravdu nemáte.

Zkuste si pro jistotu přečíst článek, který naznačuji a který si můžete na vebu časopisu POLITICKÉ EKONOMIE přečíst VOLNĚ.

A nakolik znám Vaše názory, jsem si téměř jist, že výsledek bude v podstatě jednoznačný.
Budete zřejmě nucen - třebaže nejspíš s politováním - zařadit svého kolegu a učitele mezi ty neracionální blouznivé utopisty, kam zřejmě již dávno řadíte nejen ing.Švihlíkovou a většinu aktivistů z ProAltu a radikálně demokratické politické scény, volně spolupracujících s ČSSD, SDS a KSČM - mezi utopisty, se kterými vedete ten nekonečný dlouholetý zápas na všemožných diskusních fórech ...

Názory Milana Sojky byly dlouhodobě stabilní - proto se také zmiňuji i o jeho knize někdy z roku 1999 o Keynesovi ...

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

jdem mi o radikalismus z rozumu Středa, 31.Srpna 2011, 15:22:14

ale já se také považuji za radikála. A určitě vám nebudu rozmlouvat to jak vy čtete "kšaft" po prof,. Sojkovi - jen říkám, že jsem ho leta znal osobně a že jsem si vážil jeho racionálního, vědeckého přístupu, který přežíval i v problematických časech, kdy poměry na VŠE (zejm. na klíčových, ekonomicky zaměřených oborech) byly silně "zliberalizovány".
Jako Marx odmítal být marxistou, tai i pan profesor by jistě nechtěl aby jeho knihy byly brány jako svaté čtení pro pozůstalé po keynesiánské revoluci. Z mnulého berme co přežilo, ale žádný lápis philosophorum ani tady neexistuje.
Radikální rétoriku nikomu neberu, jistěže i ta má svou funkci (zejm. v propagandě), ale v životě to tak chodí, že nakonec ukázaná platí.
A mýlíte se pokud máte pocit, že pronásleduji utopisty jako blouznivce - např. polemika s kolegou Hellerem, se kterým se znáte, má spíše osobní než věcný tón - prostě mi jeho vnucování jeho představ nesedí a jakmile to ztratí racionální náboj, tak se tomu i s ohledem na dobré vztahy s ním i na možnosti tolerantnějších diskusí nad jeho jinak legitimní a zajímavou hypotézou vyhýbám.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Středa, 31.Srpna 2011, 19:29:45


"Jako Marx odmítal být marxistou, tak i pan profesor by jistě nechtěl aby jeho knihy byly brány jako svaté čtení pro pozůstalé po keynesiánské revoluci."


Já bych, pane Dolejši, přece jen raději vycházel přímo ze slov, které Sojka napsal - a co by Sojka chtěl nebo nechtěl, nechme být - vycházejme z jeho textu a ten je podle mého názoru vcelku jednoznačný.

Že nechtěl, aby jeho kšaft byl čtení po pozůstalé po keynesiánské revoluci?

Co jste tím chtěl říci?

Profesor Sojka nebyl jen keynesiánec - byl to postkeynesovský ekonom, byl to člověk, který už ve své knize o Keynesovi (1999) dává jasně najevo, že jeho sympatie patří TOMU keynesovství, které odmítá paradigmatické kompromisy s neoklasikou (a dokonce i s principem mezního užitku, natož mezní produktivity!!!) ... to je poněkud jiná osoba, než kterou se tu pokoušíte vykreslit ... i když jste ho znal osobně a já ne.

Protože text je text - s tím nic nenaděláte ...

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

pozor na pseudodebaty místo řešení Středa, 31.Srpna 2011, 22:58:55

text je jen text a číst ho lze různě, proto -také s jakýmkoliv pocitem či vyjádřením sympatií k panteonu ekonomickch celebrit děkat nic nechci - nechme to asi být. Dojmologie není půda, kde by se dala vést rozumná diskuse... a vlastně tady ani spor není vést o čem.
Paradigmatický kompromis s neoklasikou - to je formulace, která je asi také zřejmá jenom málo komu. Možná stejně jako vzývat dávnou keynesiánskou revoluci nebo to, že vás trápí pojem mezní produktivity. Takže zpět na zem.
Levici nezbývá jic jiného než říci jak zajistit, aby ekonomika lidem zajistila to co potřebují, bez toho jde o "jetřebysmus" s kterým v případě uchopení moci skončíme u starých a nefunkčních receptů (viz volání pana Ševčíka). Akademismus mi sice není úplně cizí, ale v hašteřivé podobě je neplodný. Takže nechme starého Keynese, já ho neodmítám, ani nevelebím, - dnes už jsme prostě o hodně desiítek let jinde.
Zatímco tu mlátíme vyprázdněnou slámu, tak debaty o bankovní dani či o podmínkách pro euro pokračují. A platí nepochybně "Hic Rhodos, hic salta!"

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Čtvrtek, 1.Září 2011, 11:24:17


Co kdybyste si ten text aspoň přečetl - ujišťuji Vás, že to nebolí ...

Váš přístup k tomu, co má být problematikou, kterou stojí za to se zabývat, je ve skutečnosti, krátkozraký - a to, co je pro Vás akademistické žvanění ("máme dlůležitější starosti"), tak je ve skutečnosti kompas a všechno "praktické úsilí" se pak může ukázat bezcenným a zbytečně vyplýtvaným časem.

Jak říká Radim Valenčík :

"když začneš zapínání kabátu špatným knoflíkem, už nikdy se pořádně nezapneš ..."


Ostatně nejde o mezní kategorie a podobné věci.

Jde o vcelku praktické poznání, že dožívající klony Washingtonského konsensu znamenají utopit se v dluzích (soukromých i veřejných) a moderní keynesovská a institucionální ekonomie znamená - pro leckoho paradoxně - šanci se z dluhů vyhrabat ...

Já vím, že nepůjde o klasickou představu o keynesovství.

Naopak - ledacos budou pro levičáka šoky.

Pro levici to prostě nebude snadné - pro udržitelný koloběh reprodukce bude 25% DPH "na všechno" jednou asi běžnou věcí, daňová zátěz silně přesunuta na širokou veřejnost, zisk jako stále menší zdroj daní, nutnost vysokého vytížení kapacit, aby byla vysoká vyjednávací pozice práce a tedy vysoké mzdy jako zdroj daní, v zemi, kde je daňová zátěž TOLIK přenesena na velkou společenskou většinu ...

... vysokých mezd, nezbytných, aby veřejné zadlužení nestoupalo jako v neoliberálním kasínu posledních dvaceti let ... protože to "už není možné" ...

... ostatně těch 25% "na všechno" - to je sociální a nikoli neoliberální stát (Dánsko), kde je to zavedeno UŽ DNES - a Království dánské se tím nestává méně sociálním státem, že tam je zavedená TAKTO veliká superprovokace pro naší levici, kterou žádný západoevropský neoliberální stát NEMÁ.

A to není vše :

... že důchodové zabezpečení bude čím dál víc vykrýváno i z daní, že fondový pilíř se bude víc a víc v naší saturované ekonomice bortit ... to všechno jsou věci, které nejsou pořádně zařaditelné ani pro levici ani pro pravici a míra bezradnosti a zmatenosti bude jistě veliká.

Člověk nesmí mít předsudky ... i leccos z oné rakouské školy je prakticky použitelné ...



To Vy máte poměrně zastaralou představu o keynesovství ...

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

asi by pomohlo diskutovat trochu strukturovaněji Čtvrtek, 1.Září 2011, 14:55:44

začal jsem tím, že jsem vám poděkoval připomenutí prof. Sojky a vy z toho děláte boj o jeho odkaz i o keynesiánství vůbec. Škoda že vám ušlo, že mě nešlo o žádný -ismus. že jsem jen psal že přístupy PS vidím jako racionální nikoliv apriorně ideologické a že netřeba se nekriticky klanět panteonu ekonomických celebrit. A už je z toho že mám zastaralé představy o keynesovi a bolí mne číst.
takže se asi budeme míjet nadále, když si bude psát bez souvislosti dál o svých favorizovaných a asi i zajímavých zálibách (ted jste to rozšířil o koloběh reprodukce, zdanění mezd etc.) o kterých ale zatím vůbec nebyla řeč. O rakouské škole už vůbec ne.
Myslím že jsme vcelku vstřícně upozornil, že to chce jiný způsob debaty. Takže výtka krátkozrakosti protože jaksi hned nepřizvukuji nesedí - jen z toho prostě jaksi nelze vyvodit co zrovna máte za "kompas" abychom se aspon nějak potkali...K racionální debatě patří také to že je věcně strukturovaná.
Debata tu byla zarámovaná EU - tak např. takové téma může být jak naplnit záměr na hospodářskou unii v oblasti makroekonomické politiky ? Nebo i jiné, ale hlavně aby to nebylo jeden o voze a druhý o koze.

František Jonáš - Třebíč

Velmi dobrý článek a myšlenky... Pátek, 2.Září 2011, 22:57:12

Tradičně velmi dobrý článek, ale přece jen už se trochu vymyká. Míří přesně do černého. Merklová je možná sociálně smýšlící představitelkou pravice, ale nic to nemění na situaci současného zglobalizovaného světa, kde socialismus zklamal a kapitalismus krachuje. Zdá se, že společenský tlak, turbulence a pohyb se dávají zatím do pohybu bodově, ale je to jak jiskření se ve skladu munice. Ze současných našich VIP by tomu, co se děje porozumněl , nebo snad jen navázal Josef Švejk, tím, že by prohlásil, že bude kapitalismu sloužit do roztrhání těla a podobně , jak při té službě se rozpadlo Rakousko-Uhersko se začnou rozpadat říše a kapitálové trhy a vrátíme se k hodnotě práce, bez spekulací a burz a začneme si uvědomovat , co to je politická ekonomie a co je jejím předmětem a k čemu jsou zákony a zákonitosti. Hospodářství může a musí fungovat pokud se vyrábí a je směňováno a nikde se nic parazitně neztrácí, pak je to jak zákon zachování energie a pak je fyzikou ekonomie účetnictví. V naší a ani jiných zemích to neplatí. Nejvíce to narušila finační oligarchie se svými baštami , což jsou peněžní ústavy, banky. Peníze ztratily hodnotu a všudepřítomná korupce neudělá perpetum mobile ze světové a ani lokální ekonomiky jen tím, že se budou emitovat další a další nekryté peníze a veřejný sektor je bude čistit pro ty nejbohatší. Peníze musí být podloženy výrobou a prací, nikoli dluhem. Na tom nezmění nic ani Merkloá a ani Berlusconi, alespoň ne nadlouho.
Může být, že tak , jak se z politiky vytratí moc, protože zákonitrosti politické ekonomie, již dlouho jsou porušovány navrátí se moc malomocným a bezmocným, tj. občanům států a politici budou poníženy na roveň občanů. Nevím, co by na tento stav světa řekl Trocký, ale asi by nebyl překvapen.
Položme si i otázku je někde na světě nějaký integrující světový politik s autoritou??? Já o žádném nevím...

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

ad zákonitosti ekonomie Sobota, 3.Září 2011, 08:31:21

nejen světový poltický vůdce není, hlavně je třeba prom ylset jak syntetizovat různé rozbíhavé alternativy resení, aby nešlo o parciální přístupy či jetřebysmus.
P.S. samozřejmě že základem jsou výkona reálné a realitzované statky, ale dluh má být krytý budoucími výkony, tudíž bojovat s dluihem jako takovým by už bylo absurdní.

207_lrweb08

Luděk Rychetník - Praha 10

politická ekonomie Sobota, 3.Září 2011, 23:08:16

Díky kolegyni Švihlíkové za podnětný článek. O jeho kvalitě svědčí již jen to, že vyvolal diskusi, která běží měsíc a půl. Chtěl bych se vrátit k otázce prvních dvou příspěvků - jak by měla nebo mohla vypadat soudobá relevantní politická ekonomie a uvedu příklad.
Letos vyšla kniha, která je vynikající policko ekonomickou analýzou současného a nedávného vývoje (od sedmdesátých let) : Napsal ji Colin Crouch (profesor na Warwick Business School ve V.B.), nazval ji "The Strange Non-Death of Neoliberalism" (Polity Press 2011).
Jen na ukázku jednu z jeho přínosných myšlenek:
Neoliberální pojetí trhu jako nejefektivnější instituce a vzor pro celou společnost (slavná "neviditelná ruka") ignorovalo právě vývoj trhu v posledních desetiletích. Trh již zdaleka není konkurenční a "dokonalý". Trh ovádají silné organizace, obvykle hierarchicky řízené, velké nadnárodní korporace, které se staly těmi nejsilnějšími hráči ve světě, nejen ekonomickými, ale i politickými. Když neoliberálové prosazovali deregulaci "trhu", podřídili stát a společenský vývoj politickým a ekonomickým zájmům investičních bank a průmyslových korporací. Stalo se tak především ve Spojených Státech od doby prezidenta Reagana (1980) a ve Velké Britanii od doby premierky Thatcherové (1979), ale postupně v celém průmyslovém světě. Jedním z důsledků byla finanční krize 2008 a následující ekonomická.
Crouch také hledá další cestu pro společnost: Co teď ? Vidí ji v tom, že občanské organizace vytváří protiváhu moci korporací. Myslím, že tato myšlenka by mohla být blízká i autorce článku a já ji také považuji za nosnou.
Určitou naději vkládá i v dobré chování korporací samotných. Některé korporace projevují tzv. corporate social responsibility (CSR) a lze řící, že je to určitá móda mezi nimi. Vyhovují tak již existujícímu tlaku občanů a (to již Crouch nepíše) snad určitým zdrojem je i svědomí ředitelů a zaměstnanců těchto korporací.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

k závěru prof. Crouche Neděle, 4.Září 2011, 09:24:50

konstatace že trh není "dokonalý" je správná, i když nikoliv nová - on totiž nidky nebyl a existence oligopolu a problém monopolu v ekonomice je analyzována v rozsáhlé literatuře prakticky celé minulé století.
Důležité jsou závěry - to že proti principu "The government is the problem" jiní staví princip "The free market is the problem" vychází jen z toho, že platí známý fakt, že existují selhání vlády i trhu. A to vede k celé řadě nepříjemných i když nutných otázek.
Můžře za selhání obou špatná regulace ? Pominu extrémy centrálně direktivního systému řízení netržní ekonomiky - v realitě dnes existuje spíše různý mix vlády a trhu .Znamená pak závěr o špatné regulace to že regulace má být méně a nebo to, že je nuté ze zaměřit na kvalitu regulace ? Jádro kvalitativního sporu o příčiny hypotéční krize, který opakovaně zvedá prof. Klaus...
Např. výše vzpomínaný J.M. Keynes sice již moc nefunguje pokud jde o
antickylickou politiku, ale asi přetrvává jeho obecnější na to že určité ingerence politické moci do trhu mají i ekonomické (nejen poltické) opostatnění. A tou kadinální otázkou pak samozřejmě je JAK.
Z tooto pohledu je na místě i kacířská otázka zda proti monopolům pomůže občanská společnost, jejíž horizont je často spíše parciální (lokální) - o globální občanské společnosti můžeme zatím jen snít - a nebo zda i s využitím různých participačních metod bude nutná regulace shora a samozřejmě také vznik integrovaných zkoncentrovaných zespolečenštěných struktur které budou moci velkým korporacím konkurovat, ale kde se již některé vlastnosti ekonomické demokracie oslabují (obří družstva fungují více jako velké korporace včetně chování managerských struktur a vlastníků vůči nevlastníkům).

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Neděle, 4.Září 2011, 10:03:44


Globalizace není žádný přirozený trend, proti kterému jsou teprve používány "umělé" opravné korekční zásahy.

Naopak.

Je zcela přirozené, že komunita je na svém území suverénem, který může regulovat podle vlastních zájmů - samozřejmě s vědomím, že zásah do globálních trhů má i svá negativa.

Zvlášť otevřenou snahu o znásilnění jakékoli suverénní komunity lze dokumentovat na úporné snaze učinit závaznou Mezinárodní úmluvu o investicích.

Toto je naopak umělý zásah, to je násilí na přirozeném procesu kapitalistického vývoje - vývoje možná i za kapitalistické limity, bude-li v takovém procesu dostatek "historické nutnosti" ...

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

snaha o "přirozenou" autonomii má své limity Neděle, 4.Září 2011, 18:10:50

v tomto punktu se tedy prostě zcela míjíme - a nejen proto, že v programových dokumentech KSČM je zmezinárodnění civilizace včetně ekonomiky chápáno jako objektivní - já osobně mám antiglobalismus za zavádějící a považuji za strategicky potřebné ujasnit si alterglobalismus (!).
Netřeba mluvit o MAE, mohou být i pozitivní globální dohody, viz snahy o nový Brettonwood či "Global goverment".
Stejně tak tvrdím že je hodně zavádějící mluvit o "suverenitě" na úrovni nějaké malé komunity - ani ČR jako stát by neobstála bez propojení do nějakých integračních struktur. Jak to bylo s naší suverenitou nám jasně ukázal Brežněv v 68 roce a dnes je tento proces ještě mnohem dál, i když nás spojenectví váže do opačného azimutu.
Levicová tradice se často obrací k zespolečenštění - a projevem tohoto zespolečenštění je i interancionalizace, která má dnes i určité transnacionální prvky. To je realita. Národovci klausovského ražení si mylsí, že to lze přehížet, ale nelze - klaus aby neříkal že je pro dezintergaci EU tak používá takový svůj novotvar "desubsidiarizace" - přitom právě subsidiarita můlže dát sdílené suverenitě (podíl na spolurozhodování ve větším celku) daleko reálnější rozměr.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Neděle, 4.Září 2011, 22:38:47


Ano, absolutně, naprosto a totálně se míjíme - kromě principů obecné demokracie neexistuje nejspíš ani atom něčeho názorově společného ... vůbec v ničem ...

... naprostá iluze o tom, že zespolečenštění je nejlépe cosi na způsob světové vlády je naprostý nesmysl a je smutné, že historii učitelku zřejmě pan Dolejš příliš neposlouchal - protože mockrát probíhaly procesy tak a mnohokrát opačně - byli říše na hliněných nohou, byly čilé městské státy, bylo ledacos v minulosti, byly trendy tím i opačným směrem - pan Dolejš je ovšem přesvědčen, že objevil vývojovou linii od teď až na konec světa (ve smyslu časovém)

Zespolečenšťování není žádné nekonečné zvyšování vzájemné závislosti.

žádné územní zvětšování a nekonečné propojování není nějakým fatálním osudovým vývojem.

Zespolečenšťování ostatně není centralizace, ale účelné subsidiární propojení - kde komunita jakékoli velikosti má rozhodovat (vždy na tom stupni, kde je to účelné) - a ne anonymní globální trhy - zespolečenštění je fenomén platící pro každý stupeň společenství - čerpá-li obec ze světové dělby práce, ale není-li jí zotročena, je to vyšší stupeň zespolečenštění, než kdyby byla jen sídlištěm a ne komunou.

Totéž na jakémkoli vyšším stupni

To je i původní Marxův názor - ovládnout ty vztahy, které nám dosud vládly jako slepá síla ...
- na jakémkoli velikostním stupni se projevuje fenomén zespolečenštění.

Prvotně pospolný komunismus byla POUZE malá horda - tehdy bylo zespolečenštění jen takto

Neexistuje nic takového jako nutnost neustálého rozšiřování závislosti - nekonečné propojení se týká svobody a neohraničenosti lidského poznání a výměny poznatků

Co vůbec víme o budoucnosti v technologiích, že tak jistě víme, že se vše bude internacionalizovat ?

Toffler a A.C.Clark si například myslili pravý opak.
(třetí vlna, replikátory v Clarkově povídce Záchranná výprava)

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

zkusme ty literární utopie přeci jen zreálnit Pondělí, 5.Září 2011, 08:34:37

teďd myslím přeháníte MT, za prvé nevěřím, že by míra shody mezi námi nebyla větší - a ani nevěřím, že váš vzor je horda z prvobytně pospolných časů. Zesvětovění civlizace i ekonomiky v moderních dějinách je vážně objektivní záležitost a tak snadno se to nedá odbýt.
A ani decentralizace nesnižuje naši míru spojení se světem. Ale nechme sporů o to co zavání jen uhlířskou vírou. také čtu futurology a sci-fi, nyní se ale bavíme o neliterárních nýbrž praktických receptech pro život dnes.
Pokud se vrátíme zpět na zem, tak ještě jedno upozornění. Proč také ironicky mluvíte o tom, co jsem údajně objevil - jen jsem zdůraznil že KSČM jako celek není antiglobální stranou (ostatně ČSSD také ne) - to snad není tak malé společenství lidí na levici, aby šlo tak snadno shazovat.
Ono "subsidiární rozhodování" zamená rozhodovat jen to, kam dohlédnu, podstatná část je řešena na jiných, vyšších úrovních. Ani ta víra v postindustriální technologie - když zřejmě ani vy nevíte o budoucích technologiích něco ostatním neznámého, tak asi nesedí dělat poněkud ukvapené závěry jak se s nimi postavíme celému světu a ponoříme se do nějaké lokální bukolické selanky či anarchoautonomní robinsonády stranou od civilizace.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Pondělí, 5.Září 2011, 12:30:52


já taky nejsem principiální antiglobalista, pouze odmítám být principiálním globalistou - chci zůstat otevřen pro ovlivňování ze všech stran.

pokud napíšete :
" ...když zřejmě ani vy nevíte o budoucích technologiích něco ostatním neznámého, tak asi nesedí dělat poněkud ukvapené závěry jak se s nimi postavíme celému světu a ponoříme se do nějaké lokální bukolické selanky či anarchoautonomní robinsonády stranou od civilizace. "

tak opomíjíte fakt, že já netvrdím, co bude - to jste Vy, kdo už má zafixován určitý druh uhlířské víry ve status quo a v globalizaci.

Ten A.C. Clark byl jeden z mála autorů sci-fi, kterého vědecká fronta aspoň částečně respektovala a jeho předpovědi byly vždy fundované.

Jeho přesvědčení bylo vždy v tofflerovském stylu - trh je podle něj krátké střední období mezi dvěma obrovskými etapami naturální ekonomiky, kdy výrobní prostředky budou v osobním vlastnictví malých skupin nebo jednotlivců (to je ta Záchranná výprava, ale i jinde - prolíná se to jako červená nit jeho spisovatelskou činností a vůbec životem)


Já vím, že pro Vás je pojem sen slovo přinejmenším podezřelé, ne-li dokonce sprosté, nicméně Clarka si v této souvislosti lze snadno představit, jak na svém zamilovaném Ceylonu při psaní povídky „Záchranná výprava“ sní s otevřenýma očima:

„…Nová civilizace měla stroje a zdroje, o jakých se lidstvu dříve ani nesnilo, ale v mnohém byla venkovská a opustila ocelové a betonové zdi, které po staletí lidem vládly. Zachovala se města, která byla středisky vědy, administrativy nebo zábavy, ostatní byla opuštěna, protože bořit je bylo příliš složité. Deset či patnáct největších hlavních měst a stará univerzitní centra se vcelku nezměnila a mohla zůstat stát ještě nejednu stovku let. Ale města, jejichž život byl založen na páře, železe a pozemní dopravě, zmizela spolu s průmyslovými odvětvími, která je živila.“
(Julij Kagarlickij, Fantastika, utopie, antiutopie, Panoráma, Praha 1982, str. 394-5).

Kagarlickij, autor knihy, ze které je z Clarkovy povídky citováno, dále komentuje:

„ To vše vyplývá neobyčejně logicky z Clarkovy často opakované myšlenky, že přiblížíme-li k člověku zdroje životních statků, učiníme-li již nikoli věci samé, nýbrž miniaturní zdroje jejich výroby osobním vlastnictvím, budou velká nakupení lidí zbytečná…“
(cit.dílo, tamtéž).

A Kagarlickij potom v odkazu dále vysvětluje:

„Stroje tohoto druhu pak A. Clark nazývá „replikátory“. Podobně jako fotoaparát, ale při zachování všech vlastností reprodukovaného předmětu, mají kterýkoli předmět „opakovat“.

„Až vznikne replikátor“, píše Clark, „odumře celá struktura průmyslu a obchodu ve své současné podobě. Každá rodina bude na místě vyrábět, všechno, co potřebuje, jako se to v podstatě dělalo po většinu lidských dějin. Nynější éra masové výroby pak bude považována za krátké období mezi dvěma epochami naturálního hospodářství a jedinými cennými předměty směny budou matrice nebo záznamy, které bude třeba vložit do replikátoru k řízení jeho tvořivé činnosti.“
(cit. dílo, str. 429-430)

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Pondělí, 5.Září 2011, 12:33:18


Velmi omezené replikátory už vlastně existují - kdybych si byl schopen vzpomenou na článek myslímže v Respektu, který se tím zabýval ...

207_lrweb08

Luděk Rychetník - Praha 10

politická ekonomie, Colin Crouch - pokračování Pondělí, 5.Září 2011, 20:58:56

Na dvě výše (v neděli ráno) formulované otázky, 1. oligopolní/monopolní trh, 2. jaké jsou možnosti občanské společnosti proti monopolům, dává Crouch následující odpovědi a vysvětlení:

Ad 1. Crouch je ekonom a je si vědom dlouhodobého politicko ekonomického zkoumání monopolu. Upozorňuje však na změnu v chápání hospodářské soutěže v hlavním proudu ekonomnické teorie, k níž došlo kolem roku 1970. Do té doby ekonomie a politika (němečtí ordoliberálové a jimi inspirované americké antitrustové zákony) chápala konkurenci ve smyslu mnoha firem na trhu, z nichž žádná nemůže výrazně ovlinit cenu. Hospodářská politika byla zaměřena především proti monopolům na uchování takto chápané konkurence. Ekonomická a právní teorie zkoumala metody pro tuto politiku.

Přibližně od roku 1970 Milton Friedman a jeho spolupracovníci a žáci na Chicagské univerzitě razili nové pojetí konkurence a spolu s neokonservativními publicisty rozvíjeli neoliberální ideologii. Na přední místo postavili "spotřebitelskou svobodu" volit na trhu a doporučili vládě nezasahovat do této volby a nechat doběhnout proces do logického konce, kdy silnější firmy zlikvidují slabší. "Volný trh" je trh bez vládních či státních zásahů. Státní regulace trhu - a to i finančního - je škodlivá. Trh se nemůže mýlit. Chicagská ekonomická teorie se poté stala hlavním proudem.

Crouch dále ukazuje, že neoliberání představa politicko ekonomické problematiky jako hra dvou protipólů, trhu a státu je mylná. Velké firmy nejsou "trh", ale organizace, které usilují o ovládnutí trhu, kupují si politiky a ovlivňují stát. Místo dvojice trh - stát musíme uvažovat trojúhelník trh - stát - velké firmy.

Ad 2. Crouch chápe občanskou společnost jako na státu a na firmách (a tedy i na veřejných sdělovacích prostředcích) nezávislé, dobrovolně organizované občany, kteří působí ve veřejném prostoru: nevládní organizace, profesionální sdružení, charitativní a náboženské ogranizace, případně i nezávislé politické spolky a strany. Jejich úkolem je vnášet do veřejného prostoru a debatovat etickou problematiku - co je správné a pro společnost prospěšné - a vytvářet tak veřejné mínění. U nás si nepříliš dobře uvědomujeme jak důležitá je tato etická debata o hodnotách, která však probíhá i u nás - i v Deníku Referendum, byť spíše implicitně. Je tomu tak možná proto, že jsme zapoměli důležitý pojem veřejného blaha či společného dobra. Máme ho však napsán na průčelí budovy parlamentu ve Sněmovní ulici: "salus rei publicae suprema lex esto", nejvyšším zákonem buďiž blaho státu. Snad by bylo dobré, namalovat tato slova i s překladem také do zasedací síně.
Dalším úkolem občanské společnosti je politický tlak jednak na vládu a jednak na velké firmy. Tlak na vládu by měl neutralizovat politický vliv velkých firem a jeho formou mohou být běžné metody demokratického politického boje. Tlak na firmy má velkou zbraň v moci potenciálních spotřebitelů a firmy se na vlastní zkušenost učí co znamená dobrá či špatná pověst a chovají se podle toho, jak silné je veřejné mínění v které každé zemi jejich působení.
V obou případech klíčová je nápaditost a zasvěcenost, organizovanost a široká účast.
Tím Crouch svůj trojúhelník mocenské hry rozšiřuje na čtyřúhelník : trh - stát - velké firmy - občanská společnost.

2009_09_19_5372

Bohumír Molnár - Československo

K tomu překladu Úterý, 6.Září 2011, 03:26:12

Ten latinský citát spíše znamená nejvyšším zákonem buďiž blaho obecné (obecní, veřejné, národní), než státní

Nevím sice přesně, jak to myslel Cicero, ale v souvislosti s občanskou společností by to asi bylo dnes výstižnější

Marná sláva, stát jsou dnes spíše oni, ne my …

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

jaké sny realizovat, jaké jen snít Úterý, 6.Září 2011, 03:45:52

ad Milan T - dlouhodobý trend zesvětovění civlizace pro mne není věcí víry, to byste mne podezíral neprávem - ale empirické zkušenosti (své metodické bezvěrectví jsem se pokusil vyložit v příspěvku o o mostu mezi bezvěrci a věřícími). A když nevěřím, nýbrž jen vyslovuji doměnky, tak je musím vztáhnout k praxi, říci za jakých podmínek je ten "sen" reálný.Možná si pojem globalizace vykládáte jinak, než pouhé zesvětovění společenských vztahů, možná vám ten pojem příliš splývá s její současnou formou a její kritikou.
A možná se sám necháváte unášet vírou v tu vaši naturální "ekonomiku", kterou opíráte dokonce i o určitá mlhavá utopická místa v A. Clarkovi (?). Ale pak si ujasněme, zda se bavíme o literatuře (tam jsou ty star treckovské replikátory možné) či o politickém programu a hospodářské politice.
ad L.Rychetský - i když rozumím že se prof. Crouch snaží zbavit antinomie trh-stát použitím jakohosi schematického polygonu trh-stát-korporace-občanský sektor, tak to.asi nemění nic na tom, že se jedná o "nedokonalý, zmonopolozovaný trh.
Roli mocných hráčů má jak stát (nadstátní insitituce), tak ty korporace či jejich aliance. Přímý vliv spotřebitelů - tedy kromě politického rozhodování jsou jejich konzumní preference - pozici těchto klíčových hráčů těžko zatím neutralizuje i v organizovanější podobě různých občanských sdružení.
Nejen z důvodů informačního deficitu (podmínka zasvěcenosti nebývá splěna), ale i díky různým metodám masového ovlivńování (jakési "market making" techniky).
Proto ten problém fiktivnosti dokonalého (volného) trhu v různých libertinských a jiných koncepcích.. A proto je na místě i otázka zda k té olygopolní struktuře soukromo kapitalistických korporací by netendovaly v jisté míře i různé formy koletivního, společného, mutuálního etc. podnikání (pokud nemají ustrnout na lokální úrovni). Třeba i z důvodů onoho zesvětovění, o kerém byla řeč s panem tejklem.

207_lrweb08

Luděk Rychetník - Praha 10

politická ekonomie, res publica - pokračování Středa, 7.Září 2011, 23:25:11

Celkem souhlasím s kolegou Molnárem. Cicero sice rozuměl slovy "res publica" nespíše římskou republiku, ale ve dnešních podmínkách bychom to asi nejlépe vyjádřili doslovným překladem, "věc veřejná". A "salus rei publicae" snad jako "veřejné blaho", "společné dobro". O to mi šlo. Po historické lekci jak společnost dopadne, když považuje chamtivost za dobrou, myslím si, že je na čase pojem společného dobra rehabilitovat.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.