Vesnička Podsedice leží pár kilometrů jihozápadně od Litoměřic a má asi šest set obyvatel. V posledních sněmovních volbách zde při odevzdaných 415 platných hlasech zvítězila ČSSD se ziskem 180 hlasů. V obecních volbách tu od roku 1994 (starší údaje webová stránka Českého statistického úřadu nenabízí) vždy všech třináct zastupitelů získala sociální demokracie. Zlatá léta ČSSD v tomto okrese a obci ovšem, jak se zdá, končí. Deník Právo 3. prosince napsal: „Řady ČSSD na Litoměřicku opouští v těchto dnech zhruba stovka lidí, mezi nimi i bývalý poslanec a starosta Podsedic Robert Kopecký. Důvodem je podle Kopeckého zklamání a deziluze ze sporů, které už několik měsíců ovládají sociální demokracii na Litoměřicku.“

Kopecký se přitom nevydal do Strany za životní jistoty, která již nejenom v severních Čechách působí, ale přešel do Strany práv občanů Miloše Zemana. „Za mnou jde zatím 120 lidí, založili jsme již tucet místních organizací. Myslím, že si ČSSD zadělala na pěkný problém,“ dodal pro Právo Kopecký.

Taková hezká „podsedická facka“, kterou Miloš Zeman ex-post uštědřil současnému vedení ČSSD a která ukazuje na problémy přinejmenším v severočeské organizaci strany. První „podsedickou facku“ ovšem před čtrnácti lety na stejném místě nepřímo utržil samotný Miloš Zeman.

Alexandr Mitrofanov ve své knize Za fasádou Lidového domu (AURORA, Praha 1998) píše: „Nesporné je, že se věc odehrála v severočeské obci Podsedice, kterou Miloš Zeman v té době usilovně propagoval jako výkladní skříň ČSSD. Když vyhrajeme volby, bude to všude jako v Podsedicích, říkal předseda sociální demokracie, který — kromě toho, že je čestným členem Sociálnědemokratických žen — vlastní také titul čestného občana této obce.“ Ona „věc“ byla dle všeho projevem pnutí ve vedení severočeské sociální demokracie a šlo o facku. Člen předsednictva ČSSD a poslanec Jozef Wagner ji uštědřil členu předsednictva ČSSD a poslanci Václavu Grulichovi, a to 19. srpna 1995 na slavnosti ve výše zmíněných Podsedicích.

Okolnosti, které k facce vedly, pokud vím, nikdo explicitně a jasně nepopsal. Faktem zůstává, že se tehdy Miloši Zemanovi nepodařilo Jozefa Wagnera ze strany vyloučit. Ten nejprve neuposlechl výzvu politického grémia ČSSD k odchodu z poslaneckého klubu a ze strany. Hned poté naopak získal v severních Čechách podporu pěti z devíti stranických organizací a nakonec se i shodou dalších okolností stal jediným lídrem krajské kandidátky ČSSD; po volbách pak získal mimo jiné funkci předsedy rozpočtového výboru Sněmovny. Opět jsme tedy na Litoměřicku a v severních Čechách a opět tento region vidíme nejenom jako volební baštu ČSSD, ale také jako bolavé místo této strany.

Jedna obec si nicméně tolik pozornosti nezaslouží. Občanští demokraté nedávno odebrali licenci místnímu sdružení své strany v Děčíně kvůli náboru černých duší. Sociální demokraté v Bílině naopak vstupu devadesáti dvou uchazečů do pětatřicetičlenné místní organizace zabránili a výsek z celé anabáze zavěsili pod názvem „Příjem členů MO ČSSD Bílina“ i na internet.

Reakce „sekce PR a marketingu“ Lidového domu přišla v pondělí. Petr Dimun (a Jiří Paroubek) v ní píší: „Za stejně ‚průkazné‘ (…) považujeme totiž informace, že bílinská organizace opakovaně během několika měsíců, či dokonce let odmítala přijímat bez vysvětlení členy, kteří podali řádně přihlášku a nebyli opakovaně přizváni k přijetí. Na rozdíl od místních představitelů však nechceme poškodit dobré jméno ČSSD, a proto předáváme celou věc ze stanov příslušným orgánům,“ tedy Ústřední kontrolní komisi ČSSD.

Že zde kdosi komusi šlápl na kuří oko, je zjevné. Obě velké strany ale ve své zkoušce i přes zmíněné prohlášení tentokrát obstály. V jedné černým duším zrušili organizaci, ve druhé černé duše do svých řad vůbec nepustili. Oba případy jsou ale zároveň dokladem nefunkčnosti instituce politických stran a dokladem teze, že politiky už dávno nevolí voliči, ale právě politické strany. Jinak by totiž nábory černých duší, vedené snahou o změnu mocenských poměrů v regionech, nebyly potřeba.

V Podsedicích se o černých duších nehovoří. Předseda strany pro Právo pouze řekl, že ho odchod Roberta Kopeckého ze strany mrzí a že tím se kapitola jeho činnosti v sociální demokracii uzavírá. Nerodí se ale právě takto ta dvě či tři procenta hlasů, o která může sociální demokracie — ve své baště — prohrát příští volby?