↗

Alexej Navalnyj před měsícem napsal: „Vítězství je nevyhnutelné. Než přijde, nesmíme se vzdát a zříct se svého přesvědčení.“ (Snímek Navalného pochází od soudu z 20. února 2021, pár dní po jeho návratu do Ruska.) Foto Kiril Kudrjavcev, AFP

Přesně před třemi lety jsem se vrátil do Ruska, když mi skončila léčba po otravě. Hned na letišti jsem byl zatčen a už tři roky sedím.

A tři roky odpovídám na stále stejnou otázku. Vězni mi ji kladou jednoduše a přímočaře, pracovníci vězeňských zařízení opatrně a mimo záznam: „Proč ses vrátil?“

Když na tuto otázku odpovídám, cítím už jistou nevoli dvojího druhu. Jednak vůči sobě, že jsem pořád nedokázal najít vhodná slova, aby to už všichni pochopili a přestali se ptát. Jednak vůči ruské politice posledních desetiletí, která natolik vštípila společnosti cynismus a konspirační teorie, že lidé už z principu nevěří prostým motivům.

Prý: „Když se vrátil, určitě byl s někým domluvený.“ Jen to zkrátka nedopadlo. Nebo zatím to nedopadlo. Jistě existuje nějaký lstivý plán, do něhož jsou zapojeny špičky Kremlu. Každopádně určitě existuje nějaké utajené pozadí. Vždyť v politice nic nefunguje tak, jak se zdá.

Jenže žádná tajemství a skrytá schémata neexistují. Všechno je ve skutečnosti úplně prosté.

Mám svou zemi a své přesvědčení. Nechci se zříct ani země, ani přesvědčení. Nemohu zradit ani jedno, ani druhé. Jestliže to přesvědčení má nějakou cenu, musí si za ním člověk stát. A když je třeba, musí kvůli tomu i něco obětovat.

A pokud toho člověk není schopen, znamená to, že žádné přesvědčení nemá a jen to tak vypadá. Ve skutečnosti nemá přesvědčení nebo zásady, ale prostě jen nějaké úvahy.

Samozřejmě z toho nevyplývá, že všichni, kdo teď nesedí ve vězení, nemají žádné zásady. Každý platí svou cenu. A mnozí takovou, že je i bez vězení až příliš vysoká.

Účastnil jsem se voleb a ucházel se o vůdčí pozice. Na mě se tudíž kladou jiné požadavky. Projel jsem celou zemi a všude jsem hlásal z tribun: „Slibuji vám, že vás nezklamu, nepodvedu vás a neopustím.“ Tím, že jsem se vrátil, jsem splnil svůj slib vůči voličům. Přece se už konečně v Rusku musí objevit někdo, kdo občanům nelže.

Dopadlo to tak, že v dnešním Rusku musím za právo mít své přesvědčení a neskrývat je platit tím, že sedím na samotce. Samozřejmě, že nejsem rád. Ale ani svých idejí, ani své vlasti se nezřeknu.

Mé přesvědčení není nijak exotické, nijak sektářské ani radikální. Naopak vše, v co věřím, je založeno na vědě a historické zkušenosti.

Lidé u moci se musí měnit. Nejlepší způsob, jak si zvolit vládu, jsou poctivé a svobodné volby. Všichni potřebují spravedlivé soudy. Korupce ničí stát. Cenzura je nepřípustná. Těmto principům patří budoucnost.

Jenže teď jsou u moci sektáři a výstřední postavy. Přesvědčení nemají žádné. Jen jeden jediný cíl — udržet se na svých židlích.

K dokonalosti dovedené pokrytectví jim dovoluje měnit masky jako počasí. Polygamisté ze sebe udělali konzervativce. Ze členů KSSS jsou pravoslavní. Z majitelů zahraničních pasů a účtů v daňových rájích jsou náruživí vlastenci.

Lež, lež, nic než lež. Ale ta se jednou zhroutí a rozsype. Putinův stát není životaschopný. Jednoho dne se rozhlédneme kolem sebe a už ho nikde nebude vidět.

Vítězství je nevyhnutelné. Než přijde, nesmíme se vzdát a zříct se svého přesvědčení.

Z ruského originálu publikovaného 17. ledna 2024 na telegramovém účtu Alexeje Navalného přeložila JITKA KOMENDOVÁ