↗

Hútijští bojovníci začali útočit na lodě v Rudém moři a ohrožovat mezinárodní lodní dopravu a s tím i dodavatelské řetězce, slíbili ale, že na čínské a ruské lodi útočit nebudou. Foto Mohammed Huwais, AFP

Přestože Čínská lidová republika od 60. let minulého století podporuje palestinské hnutí a uvádí se, že léta dodávala zbraně Organizaci pro osvobození Palestiny, v posledních letech měla výborné vztahy také s Izraelem, včetně významných vazeb ekonomických. Je to pochopitelné, Izrael může nabídnout přesně to, co Čína dlouhodobě hledá — přístup k pokročilým technologiím a strategicky položený přístav.

Čínské firmy investovaly masivně do izraelské infrastruktury, získaly kontrolu nad novým přístavem v Haifě a nakoupily významné podíly ve strategicky významných firmách. K dobrým izraelsko-čínským vztahům přispíval i skepticismus izraelské vlády k americkým a evropským sankcím na export citlivých technologií do Číny.

Navzdory této dobré spolupráci ČLR nevyjádřila Izraeli soustrast po událostech 7. října a cenzura se postarala, že se v čínských médiích o nich nepsalo. Ve svých veřejných prohlášeních čínský vůdce Si Ťin-pching i předseda zahraniční komise ÚV KS Číny Wang I pouze volali po míru a dvoustátním řešení.

Čína vyvinula jistou formální diplomatickou iniciativu, jednala s prezidentem Palestinské národní správy Mahmúdem Abbásem a některými arabskými státníky a předložila vlastní plán na řešení „izraelsko-palestinského konfliktu“. Ten však, podobně jako v případě čínského plánu na dosažení míru na Ukrajině, je zcela nekonkrétní a má pouze deklarativní význam. Jak konstatoval Ahmed Aboudouh, expert britského think-tanku Chatham House, čínská politika „není vysloveně protiizraelská, ale má za cíl zadržovat USA“.

Globální bezpečnostní iniciativa

Čínští oficiální představitelé rámují svá jednání a vystoupení k mezinárodním otázkám, včetně konfliktů na Blízkém východě, projektem Globální bezpečnostní iniciativy (GSI). Ta tvoří součást „teorie diplomacie velkého státu“ generálního tajemníka ÚV KS Číny Si Ťin-pchinga.

Bezobsažná mantra GSI opakuje, že všechny konflikty je třeba řešit výhradně na základě mírových jednání a v duchu „oboustranně výhodné spolupráce“. Jediný konkrétní obsah lze číst mezi řádky — je jím silný odpor k USA coby „hegemonovi rozdmýchávajícímu válečné konflikty pro svůj vlastní prospěch“ a na úkor rozvojových zemí.

Uvážíme-li, že Čína permanentně vyvolává pohraniční konflikty s Indií, Bhútánem a v Jihočínském moři, o permanentní vojenské hrozbě Taiwanu nemluvě, nelze ovšem čínský projekt globální bezpečnosti chápat jen jako způsob, jak získávat mezi rozvojovými zeměmi podporu k prosazení blíže nespecifikované alternativy ke stávajícímu mezinárodnímu řádu.

Na půdě OSN se Čína v podobném pokryteckém duchu staví do role ochránce Charty OSN a roku 2021 spolu s Íránem, Ruskem, KLDR, Běloruskem a třinácti autoritářskými státy Latinské Ameriky a Afriky založila Skupinu Přátel bránících Chartu OSN. Status pozorovatele zde od počátku má i Palestina. Číně samozřejmě nejde o dobro světa, které nabízí pod hlavičkou „budování společenství sdíleného osudu lidstva“, ale o prosazení vlastních zájmů, a především o celosvětové rozšíření svého společenského modelu.

Mírové řešení letitých konfliktů?

V březnu minulého roku se zdálo, že čínská GSI přece jen přináší prospěch, když ČLR překvapila svět tím, že dokázala dojednat navázání diplomatických vztahů mezi Íránem a Saúdskou Arábií. Obě dlouhodobě znepřátelené regionální mocnosti byly v té době již od roku 2014 zapletené do občanské války v Jemenu, kde proti legitimní vládě podporované Saúdskou Arábií a Ligou arabských států vystoupili hútijští šíitští povstalci vyzbrojovaní ideologicky i zbraněmi z Íránu.

Vleklý, krvavý konflikt si již podle statistik OSN vyžádal 233 tisíc mrtvých, včetně obětí hladomoru a dalších důsledků války. Sedmdesát procent obětí jsou malé děti.

Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by čínská iniciativa, které se podařilo sblížit Írán a Saúdskou Arábii, pozitivně ovlivnila občanskou válku v Jemenu. O tom, co se děje v této zemi, však dohromady nic nevíme. Od vpádu teroristů Hamásu a následného útoku izraelské armády proti nim se pozornost světa obrací výhradně na válku v Gaze.

Zájem právě o tento konflikt je možná dán svou novostí — v Jemenu se už válčí skoro deset let a mezi novinovými titulky už zpráva o něm nezaujme. Je tu možná i další důvod a to, že se mezi rozvojovými zeměmi i v řadách progresivní veřejnosti na západě se válka mezi Izraelem a Hamásem jeví jako snadno srozumitelný zápas mezi Palestinci bojujícími za spravedlivou věc proti Izraeli coby prodloužené ruce amerického imperialismu.

Interpretace utrpení Jemenců působené ve válce proto povstalcům, kteří svrhli vlastní legitimní vládu, přičemž obě strany jsou podněcované spojenci v regionu, při nejlepší vůli podobně jednoduchý výklad neumožňuje.

Hútiové přece jen na scéně

V posledních dnech však Jemen na sebe přece jen upozornil, když hútijští bojovníci začali útočit na lodě v Rudém moři a ohrožovat mezinárodní lodní dopravu a s tím i dodavatelské řetězce. Hútiové podporováni a financováni z Íránu tímto způsobem vyhlásili válku Izraeli a jeho spojencům a podporu Hamásu, s nímž sdílejí náboženské přesvědčení a spojenectví s Íránem. Na to vojensky reagovaly USA, Británie a další země.

Ve světle pozitivní role, kterou Čína sehrála v usmiřování v regionu, ale také s ohledem na masivní ekonomické styky s Íránem, bychom mohli očekávat, že její diplomaté rozvinou iniciativu, která se pokusí útoky ohrožující světový obchod zastavit. Zatím se však nic takového neděje.

Spojené státy se obrátily na Čínu s žádostí, aby využila své vazby na Írán a přesvědčila ho, aby přestal Hútie podporovat v útocích na lodě.

Čínské ministerstvo zahraničí reagovalo prohlášením, v němž vyzvalo USA a Velkou Británii, aby „nepřilévali oleje do ohně“ (to je též oblíbená čínská fráze, opakovaně používaná na adresu zemí, které pomáhají Ukrajině ve válce proti ruské agresi), a de facto je tak nepřímo obvinilo z podílu na konfliktu. Čínské velvyslanectví v USA vyzvalo „zainteresované strany, aby hrály konstruktivní a zodpovědnou roli pro zachování bezpečnosti a stability v Rudém moři“.

Čínská tolerance hútijských útoků se může zdát překvapivá, neboť země je závislá na exportu svého zboží, z něhož velká část prochází přes Rudé moře a Suezským průplavem. Zejména nyní by blokáda čínského exportu mohla ještě víc komplikovat neutěšenou situaci čínského hospodářství.

Čína však zřejmě má dobrý důvod pro zachování klidu. 19. ledna se člen politbyra hútijského hnutí Ansar Alláh („Boží pomocníci“) veřejně zaručil, že jeho bojovníci nebudou útočit na ruské a čínské lodě. Zpráva se okamžitě rozšířila i v čínských médiích.