Tchaj-wan se nemohl účastnit konference OSN o klimatu. Ke škodě všech
Jana VáclavíkováTchaj-wan patří k největším znečišťovatelům, ale i k největším průkopníkům v udržitelných technologiích. Přesto nemá šanci do jednání nijak zasáhnout, což se nepříznivě promítá i do veřejné debaty o klimatu na Tchaj-wanu.
Do snah o snížení emisí skleníkových plynů se musí zapojit všechny státy, jak na letošní klimatické konferenci COP28 v Dubaji soustavně opakovalo. Jeden z největších znečišťovatelů takovou povinnost ale nemá. Je to Tchaj-wan.
Za posledních sto let narostla průměrná teplota na Tchaj-wanu, ostrově v jihovýchodní Asii, o 1,3 stupně Celsia, ostrov postihla sucha i další extrémní projevy počasí, stále častěji se také mluví o nedostatku pitné vody. K pozorovaným projevům klimatické změny ale na rozdíl od některých asijských oblastí sám velkou měrou přispívá.
Ostrov s 23 miliony obyvatel patří k rozvinutým vysokopříjmovým státům, které se objevují na seznamu největších producentů emisí skleníkových plynů. V žebříčku německé organizace Germanwatch z letošního prosince skončil Tchaj-wan na 61. místě ze 67. Meziročně si pohoršil o čtyři příčky. Pro srovnání: Česká republika se ve stejném hodnocení propadla o sedm příček na 52. místo.
Emise, které Tchaj-wan produkuje, více než dvakrát přesahují celosvětový průměr — v roce 2022 připadlo na každého ostrovana 11,6 tun emisí oxidu uhličitého. Světový průměr je přitom 4,7 tun na hlavu. „Překonáváme tím Čínu, Japonsko i Evropskou unii,“ konstatuje profesor Shin-Cheng Yeh, který několik let vedl tchajwanskou vládní delegaci na konferencích OSN o klimatu — COP a tři roky působil i jako náměstek ministra životního prostředí.
Tchaj-wan při výrobě energií totiž stále spoléhá na fosilní paliva, především na uhlí a zemní plyn, ze kterých pochází až osmdesát procent vyrobené elektřiny. Obnovitelné zdroje v energetickém mixu zastupují jen 8,6 procenta. „Snažíme se zvýšit objem obnovitelných zdrojů, ale teprve se všechno staví. Nepostupuje to rychle,“ hodnotí Yeh, který letos vydal knihu o udržitelném rozvoji s anglickým názvem Earth 2.0 Net Zero Revolution.
Vláda nemá ani příliš ambiciózní cíle týkající se snižování uhlíkové stopy — zatímco téměř dvě stě států se na konferenci COP26 před dvěma lety dohodlo na snížení emisí do roku 2030 o 45 procent oproti předindustriální době, Tchaj-wan do stejného roku počítá se snížením pouze o 24 procent.
Setkávání v hotelech mimo hlavní dění
Tchaj-wan však kvůli tomu nečelí žádnému tlaku ze zahraničí, ani na letošní konferenci na COP28 na jeho pomalý pokrok nepřišla řeč. Vládní delegace se totiž jednání nesměla zúčastnit, neměla povolený ani vstup do pavilonu, kde debaty mezi státy probíhaly.
Důvodem je, že Organizace spojených národů (OSN), která konferenci každoročně pořádá, diplomaticky Tchaj-wan neuznává, ostrov proto ani není členem spolku. Jeho pozici v organizace má oficiálně už od začátku 70. let minulého století zastávat vláda v Pekingu, která se prezentuje jako jediný zástupce čínského lidu. Tchajwanská vláda však vždy byla na té pevninské nezávislá.
„Není toho moc, co můžeme udělat,“ přiznává Yeh a popisuje, že místo akreditací s písmenem D jako delegáti, dostávají zástupci tchajwanské vlády akreditaci N — jako občanské organizace. „Veškeré informace, které dostáváme, jsou z druhé ruky nebo z médií,“ posteskl si. Vládní zástupci si proto pronajímají na klimatických konferencích jednací sály v hotelech stojících mimo hlavní dějiště akce, kde se mohou neoficiálně setkávat a dohadovat na případné spolupráci se zástupci jiných zemí.
Přesto si představitelé pekingské vlády na přítomnost Tchaj-wanu na konferenci stěžovali. „Čína zaznamenala, že na setkáních několik zemí ignorovalo skutečnost, že Tchaj-wan je nedílnou součástí Číny a vznáší námitky proti účasti tchajwanských úřadů na COP. To je nepřijatelné,“ citovala agentura Reuters vyjádření delegace ČLR.
Změny prosazuje privátní sektor
Na nezbytnou transformací se tak poněkud překvapivě ve větší míře než veřejný sektor už nyní připravují soukromé společnosti. Tchaj-wan patří k předním výrobcům informačních a komunikačních technologií a s velkým předstihem stojí v čele produkce nejpokročilejších čipů. Ekonomický rozvoj ostrova je proto přímo navázán na vývoz technologií a jejich součástek za hranice.
Tlak, který doma necítí, tak firmy pociťují za hranicemi, v zemích, které se ke slibům daným na klimatických konferencích zavázaly. Například firmy, které jsou součástí dodavatelského řetězce společnosti Apple, která se zavázala k uhlíkové neutralitě do roku 2030, tak musí změnit i vlastní přístup, aby o klienty nepřišly. „Nemůžeme prostě zavřít dveře a ignorovat, co se děje za nimi,“ vysvětluje zájem firem Yeh.
Firmy jako TSMC na výrobu čipů, ASUS nebo Delta Electronics proto utvořily občanskou organizaci s názvem Taiwan Climate Partnership, se kterou se vydaly na klimatickou konferenci OSN — COP 28. Jejich pavilon sloužil jako místo pro setkávání s partnery i pro představitele veřejného sektoru.
„Nejsme skutečná země,“ upozorňuje na mezinárodní postavení ostrova meteorolog Peng Chi-ming z Taiwan Climate Partnership, pro kterého byla dubajská konference už jedenáctou konferencí OSN o klimatu, které se účastnil. „Nemáme proto jiné kanály, kterými se můžeme s partnery bavit na vládní úrovni,“ vysvětluje přítomnost tchajwanského pavilonu soukromého sektoru na konferenci. Zároveň zde organizace prezentuje i svá řešení směřující k přechodu na nízkouhlíkové technologie, digitální transformaci nebo na měření emisí.
„Jsme jedna z nejlepších zemí na světě, pokud jde o technologická řešení směřující ke snižení uhlíkové stopy,“ říká profesor Yeh. Z případné účasti Tchaj-wanu mezi jednajícími státy by tak podle něj nebenefitoval pouze ostrov, ale i celý svět. „Kdyby se Tchaj-wan mohl přidat k vyjednáváním a stát se součástí globální klimatické komunity, celému světu by to pomohlo,“ souhlasí s ním Peng.
Leave No One Behind. Až na Tchaj-wan
Z hesla „Nikoho nenecháme stranou“ (Leave No One Behind), kterým se OSN ráda ve svých projektech prezentuje, tak vynechávají nejen minimálně jednoho velkého znečišťovatele, ale zároveň přicházejí o partnera usilujícího o změnu. „Nemyslím si, že bychom měli brečet, že nejsme členem. Musíme být aktivnější, vytvářet vztahy s jinými zeměmi a pomáhat jim. A pak na to ani my nebudeme sami,” říká Peng.
Neúčast na oficiálních jednáních není pro média na Tchaj-wanu velkým tématem. O summitu sice informovala, o zvláštním postavení Tchaj-wanu se však ve většině případů zmiňovala jen pár větami. Profesor Yeh vysvětluje, že to je pro téma běžné — změny klimatu nedostávají v médiích příliš pozornosti, s čímž souvisí i nízká informovanost obyvatel.
Ta je spolu s pomalu nastupujícími dopady oteplování na ostrově důvodem, proč na Tchaj-wanu nevznikla zatím žádná velká občanská organizace, která by vyvíjela na vládu tlak. Demonstrace za klima, které jsou běžné na Západě, jsou na Tchaj-wanu vzácné. A když už se konají, účastní se jich jen nižší stovky lidí.
Pro žádnou z politických stran proto není téma prioritou. Straničtí kandidáti na prezidenta, o kterém se rozhodne v lednu, v otázce na využívání obnovitelných zdrojů energie, mluvili o hodnotě mezi 27 až 40 procenty do roku 2030. K dosažení uhlíkové neutrality do poloviny století, ke kterému se vláda zavázala, by však bylo do sedmi let zapotřebí zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na výrobě energie na šedesát procent, uvádí místní pobočka Greenpeace.