↗

Návrh klimatického zákona je výsledkem soustavného tlaku klimatického hnutí. Nejen spolek Klimatická žaloba vnímá nutnost ochrany práv občanů před dopady klimatické změny. Požadavek na přijetí klimatického zákona předložili i studenti z hnutí Univerzity za klima během své nedávné stávky. Foto Martina Šťastná, FB Univerzity za klima

Pirátská strana připravila návrh klimatického zákona. Mělo by jít o první takový český zákon. Díky němu by se podle Pirátské strany „slova o ochraně planety začala konečně měnit v činy“. Návrh obsahuje středně i dlouhodobé klimatické závazky včetně cíle klimatické neutrality do roku 2050. Podle expertek oslovených redakcí Deníku Referendum je návrh také „dobrým prvním výstřelem“ do veřejné diskuze.

Návrh 16. listopadu představili poslankyně Klára Kocmanová a europoslanec Mikuláš Peksa. Návrh obsahuje jak celkové cíle do roku 2050, tak i střednědobé závazky a cíle v jednotlivých sektorech. Na plnění a vyhodnocování závazků by měla dohlížet speciální „Klimatická rada“ a soudy.

Právě spojení závazků a jejich právní vymahatelnosti je klíčovým prvkem zákona. Česká republika sice ratifikovala Pařížskou dohodu, kde se ke snižování emisí zavázala, nedošlo však ke stanovení jasného cíle. To by se mělo zákonem změnit.

Podle Mikuláše Peksy „je Česko země mnoha strategií, které se ale málokdy naplňují tak, jak je to napsané na papíře“. Ukotvení závazků v zákoně, který navíc zaručuje jejich vymahatelnost, by mohlo podle Pirátů přispět k tomu, že peníze na dekarbonizaci využije Česká republika správně.

„V dohledné době má Česká republika k dispozici kolem jednoho bilionu korun z evropských zdrojů na dekarbonizaci, modernizaci průmyslu, dopravy nebo energetiky a spravedlivou transformaci. Bez kvalitní legislativy ale hrozí, že peníze zmizí v neužitečných projektech,“ varoval v tiskové zprávě Peksa.

Klimatické žaloby

V roce 2021 podal spolek Klimatická žaloba spolu s individuálními žalobci a obcí Svatý Jan pod Skalou žalobu na vládu a ministerstva za jejich nedostatečnou snahu čelit klimatické krizi. Spolek nejdříve uspěl u soudu nižší instance, poslední rozhodnutí Městského soudu v Praze se ale přiklonilo k zamítavému stanovisku Nejvyššího správního soudu. Spolek nyní čeká na druhé rozhodnutí soudu vyšší instance a plánuje i případné podání ústavní stížnosti.

Spolek zastávající se práv občanů na „příznivé životní prostředí“ však narazil na skutečnost, že vymáhání ochrany klimatu je v českém právním řádu náročné. „Stát toho zneužívá a zůstává v ochraně klimatu velmi pasivní, jako by se ho klimatická krize netýkala. Stanovení závazných cílů a mechanismu přezkumu jejich plnění by mohlo situaci pomoci zlepšit,“ uvedl zástupce spolku Klimatická žaloba David Chytil. Spolek tvrdí, že právo na ochranu životního prostředí je vymahatelné i za stávajících podmínek. Návrh klimatického zákona ale i tak považují za „krok dobrým směrem“.

Jsou to právě klimatické žaloby po celém světě, které zásadním způsobem přispěly k přijetí klimatických zákonů v mnoha zemích. „Klimatická žaloba byla impulzem k přijetí klimatického zákona například v Nizozemsku. Naopak v Německu zrušil Spolkový ústavní soud na základě žaloby část klimatického zákona pro jeho nedostatečnost,“ uvedl Chytil pro Deník Referendum. Německý zákon je pak podle něj progresivnější než současný pirátský návrh kvůli dřívějšímu termínu dosažení klimatické neutrality v roce 2045.

Proč potřebujeme klimatický zákon

Klimatický zákon by tak přesně stanovil, jaké jsou cíle České republiky v oblasti klimatu a kdo může posoudit, zda se je daří naplňovat. Eva Balounová z Ústavu státu a práva Akademie věd ČR říká, že závazek klimatické neutrality do roku 2050 je totožný s cíli Evropské unie. Některé státy jako například Německo nebo Finsko pak počítají s dřívějším datem.

„Naproti tomu střednědobý cíl snížení emisí do roku 2030 po odečtení propadů nejméně o šedesát pět procent oproti roku 1990 je ambicióznější než celounijní kolektivní cíl,“ komentuje Balounová pirátský návrh a dodává, že „by se tak mohlo jednat o celkem dobrý kompromis“. Podle Balounové by zákon „velmi posílilo přidání uhlíkových rozpočtů pro jednotlivé roky“.

Zákon rovněž v případě nedodržování klimatických cílů nastavuje speciální mechanismus žalob. Žalovaným by mělo být ministerstvo životního prostředí. Podle spolku Klimatická žaloba by měla být ale nadále odpovědná i ostatní ministerstva. Spolek je tak ve shodě s Terezou Snopkovou z Ústavu státu a práva Akademie věd ČR, že zakotvení speciálního žalobního nároku „není nezbytně nutné“. Snopková rovněž dodává, že „limitace na ministerstvo životního prostředí také není nezbytná, spíše ani žádoucí“.

Vedle cílů a žalob návrh zákona počítá i se zřízením zvláštního kontrolního orgánu tzv. Klimatické rady. Podle Balounové se zřízením takového orgánu pracuje většina zahraničních klimatických zákonů: „Kamenem úrazu jsou ale jeho kompetence. Za velmi dlouhé považuji desetileté funkční období členů.“ Ze současné podoby vymezení kompetencí Klimatické rady navíc mnoho nevyplývá.

Začátek diskuze

„Návrh jako takový považuji za dobrý podnět do veřejné diskuse. Návrh je dobrým prvním výstřelem,“ okomentovala pirátský návrh Tereza Snopková.

Návrh klimatického zákona je výsledkem soustavného tlaku klimatického hnutí. Nejen spolek Klimatická žaloba vnímá nutnost ochrany práv občanů před dopady klimatické změny. Požadavek na přijetí klimatického zákona předložili i studenti z hnutí Univerzity za klima během své nedávné stávky.

„Vznik návrhu zákona vítáme, ačkoliv má určité nedostatky,“ říká Jan Voves z Univerzit za klima a souhlasí s argumentací právních expertek, že označení ministerstva životního prostředí za žalovatelný orgán nemusí být šťastné. Dodává, že „výsledný zákon musí být co nejsilnější“.

„Stávka byla v tomto ohledu úspěšná. Je vidět, že naše požadavky klimatického zákona, zavedení občanských shromáždění a používání jiného indikátoru než HDP jsou realistické a jdou správným směrem. Stávkou jsme ukázali, že pokud se budou lidé organizovat a požadovat změny, můžeme dosáhnout ekologicky a sociálně spravedlivější společnosti,“ uzavírá Voves.

Tlak na zakotvení ochrany klimatu v zákonech byl důležitý i pro německé klimatické hnutí, kde skupina mladých aktivistů žalovala německou vládu. Spolkový ústavní soud dal v několika bodech žaloby mladým lidem za pravdu a označil právě příslušníky mladších generací za ty, jejichž práva jsou klimatickou krizí ohrožena nejvíce.

„Jsme připraveni jednat o konkrétních ustanoveních tak, aby byl výsledkem kvalitní a účinný zákon. Hlavní smysl ale musí zůstat: Česká republika potřebuje efektivně snižovat emise a brát ochranu klimatu vážně. Planetu máme totiž jen jednu, a proto je slova o její ochraně třeba co nejdříve začít měnit v činy. Dříve, než bude pozdě,“ říká poslankyně Klára Kocmanová.

„Je skvělé, že tento návrh vznikl, debata o něm rozhodně prospěje českému veřejnému prostoru, který zatím klimatickým řešením politicky příliš nakloněn není,“ komentuje návrh Hana Müllerová, vedoucí oddělení veřejného práva na Ústavu státu a práva Akademie věd ČR. „V této podobě nicméně ještě nemůže jít o návrh, který by bylo možné projednávat,“ tvrdí Müllerová a dodává: „Doufám, že práce na návrhu bude dále pokračovat, je potřeba v něm mnoho otázek dořešit obsahově i legislativně technicky.“