Hala pražského Hlavního nádraží by k zemi jít neměla
Anna VinklárkováNová hala pražského Hlavního nádraží je bezpochyby hodnotnou kulturní památkou, která navíc dobře slouží cestujícím. Návrh na její nahrazení otevřenou dřevěnou konstrukcí nedává smysl z kulturního, ekologického ani ekonomického hlediska.
Výsledky takzvaného soutěžního dialogu na budoucí podobu Hlavního nádraží v Praze vzbudily emoce. Zvítězil návrh, jenž spočívá na myšlence odstranit půlku haly a nahradit ji expresivně tvarovanou otevřenou dřevěnou konstrukcí.
Stávající hala Hlavního nádraží v Praze je prý pro plánovaný počet cestujících nedostatečná. Ze současných devadesáti tisíc cestujících se má v roce 2050 — po vybudování metra D, takzvaného metra S, tedy tunelů pro příměstskou železnici, a tratí pro rychlovlaky — vyšplhat denní objem až na dvě stě tisíc cestujících.
Prostor pro cestující však zabírají komerční plochy realizované při miliardové rekonstrukci dokončené před třinácti lety. Jak ale nedostatek prostoru pro čekání cestujících vyřeší s velkou slávou představená dřevěná konstrukce střechy, která nemá ani stěny, ani dveře, a bude tak po většinu roku — za zimy, větru, prudšího deště, ale i horka — prakticky nevyužitelná?
Vyloženě směšně vyznívá obhajoba návrhu jako ekologické konstrukce. Jak totiž může být ekologické zbořit nedávno zrekonstruovanou budovu a nahradit ji novou — zejména s ohledem na výrobu a dovoz materiálů, odvoz starého materiálu a provoz nové stavby? Nemluvě o tom, že dřevěná konstrukce má být napuštěna plastem, aby alespoň trochu odolávala povětrnostním vlivům.
Už jsme rozhodli
S vyhlášením vítězného návrhu se zvedla bouřlivá kritická diskuze na sociálních sítích i v médiích. Vznikla petice, kterou během pouhého týdne podepsalo osm tisíc lidí. Na kritické hlasy mají ale zástupci magistrátu, Institutu plánování a rozvoje a Správy železnic, kteří za návrhem stojí, jednoduchou odpověď: o konečné podobě přestavby je možno hovořit, je možné přidat zasklení, proběhne participace, ale je nutné počítat s již rozpracovaným návrhem, který vybrala porota jako vítězný.
Argumentují rovněž nutnou výměnou střechu, do níž zatéká. Zapomínají ovšem dodat, že to se netýká ocelové poloviny střechy, která má být zbourána, nýbrž především betonového stropu pod magistrálou nad tou částí haly, která má dle vítězného návrhu zůstat stát.
Zastánci kvalit stávající budovy oprávněně nechápou, proč by se takzvaná nová odbavovací hala, která je i přes dílčí spory kulturní památkou, měla bourat. Stavba z konce sedmdesátých let minulého století je dílem našich předních architektů, kteří dokázali navrhnout stavbu, která reagovala na tehdejší soudobé architektonické trendy.
Integrovala do sebe principy práce s prostorem, konstrukcí i materiálem ustupujícího brutalismu a nastupující postmoderny a high-tech architektury. Zároveň dokázali svým architektonickým řešením velmi suverénní a svébytnou budovu citlivě zasadit do centra Prahy tak, aby nepřebíjela ani Pražskou památkovou rezervaci, ani historickou Fantovu budovu. A dokonce — navzdory tomu, že na střeše odbavovací haly vede magistrála — vytvořit hlavní vstup a předprostor nádraží směrem do parku.
Je proto významnou stavbou, která by měla být, bez ohledu na to, jak nakonec dopadnou tahanice o památkovou ochranu mezi Ministerstvem kultury a Správou železnic, zachována.
Problematičtí památkáři nebo zadavatelé?
Podle představitelů pražského magistrátu a Správy železnic prý za zmatky můžou památkáři, protože přišli s tím, že by současná takzvaná nová odbavovací hala (NOH) měla být památkou, až na konci soutěžního dialogu. Jejich tvrzení lze ale snadno vyvrátit.
Stačí se podívat do zadání dokumentace nového návrhu, kde se píše, že „ březnu 2022 byl podán návrh na prohlášení NOH za kulturní památku“. Také v něm čteme, že „při návrhu dispozičních úprav bude dbáno na charakter a význam stavby nové odbavovací haly včetně původního výtvarného zpracování“.
Magistrát i Správa železnic se nyní tváří překvapeně, že stavba je památkou. Pokud panovala větší či menší míra nejistoty v době vypsání „soutěže“, měli si sporné otázky magistrát, Institut plánování a rozvoje a Správa železnic nejprve ujasnit.
Nedokážu si představit, že by soukromý sektor utratil skoro deset milionů korun, aniž by si ověřil zadávací podmínky a potřebnost a přínos výsledku. Veřejný sektor ale jednal právě takto.
Doufejme, že to skončí těmito deseti miliony korun z veřejných prostředků a nebudou utraceny dvě miliardy za demolici kulturní památky a stavbu, která jako nádražní hala nedokáže adekvátně sloužit. Přivést k nádraží tramvaj, zklidnit magistrálu a zrušit parkoviště na střeše haly lze i bez demolice kulturní památky.