Když jsem v polovině osmdesátých let učil na zvláštní škole, žákyně Nanárová napsala v jedné z prvních hodin češtiny větu, že pionýři krásně uklidili kolem školy. Byla čerstvě přeřazená, nevěděla, že na zvláštní škole pionýr nefunguje. Ani v prvomájovém průvodu o mé žáky nestáli. Uklízení kolem školy bylo samozřejmě vítáno.

Pionýr se v mých očích stal ještě trapnějším než předtím, pokud to vůbec bylo možné. V případě takzvaných studentských voleb mám od počátku podobný pocit trapnosti a nepatřičnosti. Erazim Kohák správně řekl v rádiu, že „volby“ se týkají jen určité sociální vrstvy mladých lidí. Střední školy většinově navštěvují potomci střední vrstvy. Část stejně starých je od cvičných uren vyloučena, může třeba uklízet kolem školních budov udržovaných z daní všech rodičů. Jejich vrstevníci tam možná zrovna volí zaručeně a lidově exkluzivní TOP 09.

Výsledky zatím zveřejněny nebyly. Od začátku se ale těžko zahání pocit, že nejde o studentské volby, ale o ovlivnění voleb skutečných. Proto se rozhovory v pražských hospodách točí ne kolem názorů mladých lidí, ale kolem toho, zda sociální demokraté chtějí zveřejnění studentských „voleb“, aby posílili loňskou TOP, ubrali tak na hlasech staré ODS, a lépe pak uzavírali velkou koalici. Nebo zda se pozornost na „volby“ upoutává proto, aby se zakrylo něco z voleb.

Kdo si mohl myslet, že se výsledky „voleb“ utají? Stačí přeci jedna škola, kde se vedení kvůli vlastní publicitě osmělí prozradit utajované a už výsledky jedné školy v médiích zastupují výsledky všech ostatních. Jediné politické myšlení, které jsem kolem „voleb“ zaznamenal, a to máme středoškoláků pořád plný byt, pocházelo z jedné pražské evangelické školy. Studenti se tam radili, zda se nedohodnout na masové volbě Dělnické strany. Předpokládali, že škola vzápětí nasadí spousty hodin, které budou mít za úkol zbavit je příchylnosti k extremismu. Ubylo by tak regulérní výuky. Nakonec se nedohodli, protože se báli, že hodiny by patrně byly navíc. Je to ale opravdový náznak myšlení na vlastní zájmy, tedy na to, oč jde ve volbách.

O výsledcích „voleb“, které ještě nebyly zveřejněny, se v zemi, kde se věčně hledají úkazy vedlejší spíše než hlavní, dá říci jen to, že se jedná o jednu bublinu a blamáž. Učitelé ve výuce nevyužili příležitost říci něco k volbám, a pokud by to zkusili bez závazných a dobrých materiálů, patrně by stejně jen přímo, či nepřímo ventilovali své politické názory. Studenti kroužkovali jen ze seznamu politických stran, jména chyběla. Jinak by studenti možná byli jedni z mála, kteří by o lidech na kandidátkách něco věděli. A tak z celé procedury zbylo hlavně ustavování volebních komisí, hra na urny a počítání. Asi jako když jsme se při návštěvě Obamy a Medveděva z novin dovídali, hlavně jaké mají oba pánové auta či vrtulníky a kolik kde bude policajtů.

Role ministerstva školství, vedeného jako celá země úřednicky, je v tomto případě rozpačitá a taktéž podivná. Konaly se volby, ke kterým se nesměla dělat agitace, protože školy jsou apolitickou půdou. Konaly se v termínu začínající horké kampaně. Když už, mohly se studentské volby konat v pátek skutečných voleb. Zveřejnění výsledků „voleb“ se děje, protože si o ně řekla sociální demokracie, stejná strana, která byla proti zveřejnění. Tedy jedna strana politického spektra.

Nečekejme na výsledky studentských „voleb“. Hlavním vzkazem je fakt, že školní půda byla zneužita k politickým účelům, jakkoli je výsledek zneužití nezřetelný. Jako polehčující okolnost může sloužit, jako v naší zemi často, že celá akce byla jistě míněna dobře.