Podle ČIŽP nelze ekologickou újmu na Bečvě prokázat. A kdo za to může?
Kamil RepešZákon o předcházení ekologické újmě a o její nápravě je bezzubý i v případě ekologické katastrofy takového rozsahu, jako byla otrava Bečvy v roce 2020. Je nutné ho změnit, aby se nic podobného nemohlo opakovat.
V polovině července 2023 zamítla Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) žádost o uložení nápravných opatření podle zákona o předcházení ekologické újmě a o její nápravě, kterou podala organizace Arnika a další v souvislosti s otravou řeky Bečvy v roce 2020.
Jde o první případ, kdy byl zmiňovaný zákon použit. Odůvodnění zamítnutí žádosti vyvolává otázky, jak kvalitně je vlastně zákon napsán a jak ke katastrofě přistupovaly kontrolní orgány hned po jejím vzniku, když měly zajistit potřebné důkazy. Odůvodnění podle názoru Arniky tuto bezprecedentní ekologickou katastrofu bagatelizuje.
Platit bude stát, nikoli viník
Za účelem rozhodnutí o naší žádosti si inspekce v rámci správního řízení vyžádala znalecký posudek Agentury ochrany přírody a krajiny ČR a odborná vyjádření Povodí Moravy, s.p. a Výzkumného ústavu Vodohospodářského T. G. Masaryka. Do posudků jsme měli možnost nahlédnout už dříve. Kritizovali jsme je a žádali Českou inspekci životního prostředí o zásadní kroky k tomu, aby náklady za odstranění rozsáhlých škod nesl skutečný pachatel, a nikoliv Český rybářský svaz nebo stát.
To se však nestalo a podle České inspekce životního prostředí z obdržených dokumentů dokonce ani nevyplynulo, že by v důsledku uvedené havárie byly naplněny zákonné znaky vzniku ekologické újmy.
Způsob argumentace v posudcích lze ukázat například na jednom z klíčových bodů posudku od Agentury ochrany přírody a krajiny. Ta tvrdí, že není schopna s jistotou prokázat zhoršení stavu stanovišť některých zvláště chráněných druhů vlivem havárie, a odůvodňuje to absencí pravidelného monitoringu u většiny sledovaných druhů. Z těchto neúplných a nekvalitních údajů ale poté Agentura překvapivě dochází k závěru, že havárie neměla na výskyt druhů vliv a že jejich stanoviště nebyla negativně ovlivněna. Tím ovšem silně zpochybňuje kvalitu posudku a jeho objektivitu.
Důvěryhodnost posudku podkopává také nedostatek výsledků analýz uhynulých ryb, které by mohly odhalit způsob a koncentrace látky, jež ryby otrávila. Bez této klíčové znalosti je totiž těžké odhadnout skutečné důsledky havárie pro životní prostředí.
Domníváme se, že havárie zasáhla i jiné složky životního prostředí. Na biotop řeky jsou totiž navázáni další živočichové, například vodní ptáci a obojživelníci, což však v posudku není dostatečně zohledněno. Také chybí možné posouzení vlivu havárie na kvalitu podzemních vod.
Dalším nedostatkem v hodnocení havárie je zvolený čas posouzení. Listopad není pro zkoumání stavu řeky vhodný termín, protože zjišťování přítomnosti druhů či jejich četnosti může být ovlivněno chováním ryb před zimou. Vyhodnocení proto mělo být provedeno v reprezentativním období nebo během celého roku.
Také z dalšího posudku, tentokrát od Povodí Moravy, které se zabývalo posouzením vlivu havárie na tok Bečvy a na chemický a ekologický stav dotčených vodních útvarů povrchových vod, vyplývá, že hodnocení bylo provedeno pouze na základě pravidelného monitoringu, který není schopen zachytit nárazový výkyv rizikových látek a jejich možný dopad.
A to, že pravidelný monitoring nezachytil ani katastrofu takového rozsahu, jednoznačně ukazuje, že je potřeba provádět denní měření, zejména v místech s chemickými a průmyslovými provozy, které mohou ohrozit kvalitu vod.
Ekologická újma? Nevíme co to je
Z rozhodnutí České inspekce životního prostředí, a především z jeho odůvodnění, máme velmi špatný pocit. Orgány odpovědné za posuzování havárie by měly vylepšit své postupy a poskytnout veřejnosti relevantní a objektivní informace o dopadu této zásadní události na životní prostředí.
Současné posudky a vyjádření nejsou dostatečně komplexní a objektivní. Zdá se, že nedostatečně zohledňují klíčové aspekty, jako jsou identifikace látky, která způsobila havárii, či analýza dopadů na životní prostředí a stanoviště chráněných druhů. Neberou v potaz ani potřebu pravidelného monitoringu ve vhodném čase.
Zároveň se zdá, že ve vyjádřeních a posudcích se pracuje s definicí pojmu ekologická újma velmi volně. Vyjádření či posudky by se měly zaměřit na zkoumání ekologické újmy striktně v souladu s tím, jak je tento termín definován zákonem.
Arnika spolu s dalšími se proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí odvolá a bude také intenzivně komunikovat s Ministerstvem životního prostředí, které připravuje novelu zákona o ekologické újmě. Pojem ekologická újma je totiž nezbytné lépe definovat a také je třeba ostranit všechny překážky, které brání tomu, aby byl zákon účinně aplikovatelný v praxi.