↗

Demonstranti požadují odstoupení nejvyšších politických představitelů, ale také omezení prezentovaného násilí v médiích a veřejném prostoru. Foto Andrej Isakovič, AFP

Vzepětí srbské veřejnosti proti vlně násilí v zemi vyústilo v mohutné demonstrace vyjadřující nespokojenost s politickou atmosférou v zemi. Srbsko se ocitlo na zajímavé křižovatce. Demonstrující v ulicích požadovali změny — jak personální, tak i systémové.

Vučićovy politické manévry

V Srbsku vládne Srbská pokroková strana, v jejímž čele stojí Aleksandar Vučić. V letech 2014 až 2017 byl premiérem a od roku 2017 je prezidentem. Srbská pokroková strana vyhrává jedny za druhými, stranická opozice zůstává roztříštěná a neakceschopná. Vučićova strana se snaží být „catch-all party“, čímž částečně připomíná Babišovo hnutí ANO nebo Macronovu stranu Renaissance (někdejší En Marche!).

Na jednu stranu za vlády Srbské pokrokové strany v Srbsku vzrostla životní úroveň, modernizovala se infrastruktura a přicházely zahraniční investice. Na druhou stranu je v zemi veřejným tajemstvím vládní kontrola médií, prorůstání strany do státního aparátu a vliv srbského podsvětí. V protestech vytušila opozice šanci a Vučićovi začalo téct do bot. Byly to koneckonců pouliční protesty, které dokázaly svrhnout jak Miloševiće, tak několik dalších srbských premiérů.

Vučić jako zkušený politik využil příležitosti a mediálního vlivu a převedl pozornost společnosti jinam. Podobně jako svého času Andrej Babiš „mistrně“ obrátil pozornost od své osoby obviněním ČSSD z „výprodeje národního majetku“ v kauze lithium, využil Vučić napětí v Kosovu k odvrácení pozornosti od protestů, které si ho braly na mušku.

Kosovská nezávislost je v Srbsku dlouhodobě vnímána velmi palčivě. Před časem se v Kosovu konaly komunální volby, které kosovští Srbové na severu země ignorovali. Volební účast proto dosáhla ve čtyřech převážně srbských obcích (Zubin Potok, Leposavić, Kosovska Mitrovica, Zvečan) jen 3,45 procenta hlasů. K volebním urnám přišli jen místní Albánci a svými několika hlasy zvolili v obcích albánské starosty. Výsledkem je reprezentace bez jasného mandátu veřejnosti a katastrofa na spadnutí.

Při uvádění zvolených albánských starostů do úřadů vypukly v ulicích severokosovských měst nepokoje. Momentu využil Vučić a většina srbských médií až na několik výjimek okamžitě přestala informovat o domácích protestech a napětí v tamní společnosti. Stránky novin a televizní obrazovky rázem zaplnilo Kosovo a třenice mezi tamními Srby a Albánci. Vučić sám apeloval na jednotu národa.

Kosovští Albánci uvádějí, že do nepokojů se v Kosovu zapojili i chuligáni ze Srbska. Srbská armáda byla uvedena do stavu vysoké pohotovosti. Obětí šarvátek se stali maďarští příslušníci KFOR, z nichž někteří byli zraněni. Maďarsko pro své vojáky poslalo do Kosova zvláštní letadlo.

Západní země poměrně překvapivě obvinily z eskalace především kosovského premiéra Albina Kurtiho, protože nevypsal nové volby a tlačil na uvedení albánských starostů do úřadů. Mezitím KFOR povolalo několik set dalších vojáků a pohrozilo přítomností ještě většího kontingentu, který by do Kosova mohl dorazit, kdyby se situace neuklidnila.

Představitelé západních zemí mezitím uskutečnily proti Albinovi Kurtimu politické kroky a pohrozily Kosovu sankcemi, pozastavením finanční pomoci či vyloučením země z mezinárodních organizací. Vučić připsal západní reakci výsledkům své údajně „odpovědné politiky“ a z celé situace vyšel jako vítěz.

Protesty pokračují

Srbské protesty, které mezinárodnímu vývoji předcházely, v zemi ovšem zcela neutichly. Protestující se snaží vydržet, svolali již sedmý protest pod heslem „Srbsko proti násilí“. Demonstrace se postupně přelily také do několika dalších velkých měst.

Vučić ve snaze zabránit rozmachu protestů slíbil předčasné volby, odstoupil z pozice předsedy strany a oznámil ještě několik dalších změn v obsazení vedoucích pozic ve státních podnicích či bankách. Současně spustil velkou mediální ofenzivu formou vystoupení v televizi a rozhlase. Avizoval také snahu sejít se se zástupci protestujících, kteří však jeho nabídku odmítli.

Předčasné volby mohou vypadat jako velký ústupek, ale ve výsledku mohou zastavit pokles obliby Pokrokové strany, která klesla z pětačtyřiceti na pětatřicet procent. Úspěch protestujících proto nyní závisí na tom, zdali budou do voleb schopni aktivně mobilizovat odpor proti Vučićovi a vládnoucí straně. Naděje v proměnu Srbska a konec Vučićovy éry i přes prezidentovy obratné politické manévry trvají.