↗

V Rusku, ani předtím v Sovětském svazu, nebyla vyhlášena mobilizace od 2. světové války. Foto archiv kanceláře ruského prezidenta

Ráno 21. září vyhlásil prezident Vladimir Putin „částečnou mobilizaci“ a ministr obrany Sergej Šojgu upřesnil, že do „speciální operace“ — oficiálně se stále neříká válka — bude povoláno asi 300 tisíc záložáků. Kolik jich ve skutečnosti bude, není známo. Nikdo přesně neví, co výraz „částečná mobilizace“ znamená, jak bude vypadat v praxi ani jak změní situaci na frontě, kde ruské jednotky v posledních týdnech převážně ustupují.

Na ruskou společnost ovšem zcela určitě dolehne. Ruský exilový časopis Meduza požádal přední ruské politology a sociology, aby dle svého názoru popsali jaké důsledky očekávají.

Margarita Zavadskaja, politoložka, Univerzita v Helsinkách

Vyhlášená mobilizace zasáhne obyčejné Rusy už jen svým rozsahem. Jde tu o apokalyptickou, tragickou událost, která bude mít vliv na život mnoha lidí.

Je možné, že 300 tisíc osob, na něž se údajně mobilizace nyní vztahuje, nebude stačit. Pak budeme čelit mobilizaci sice stále částečné, ale plíživě protahované a co do rozsahu rozšiřované. Nanejvýš nebezpečné je přitom, že se jedná o mobilizaci ruských občanů, kteří nejsou odhodláni bojovat. Podle mne je tento aspekt věci ještě důležitější než otázka, zda budou odvedenci vycvičeni, aby na frontě jednali kompetentně.

Z reakcí občanů na mobilizaci je totiž jasné, že Rusové nejsou připraveni bojovat. Ti, kteří chtěli do války z vlasteneckých důvodů, buď už podepsali smlouvu, nebo přímo bojují. Všichni ostatní zcela očividně na frontě skončit nechtěli.

Mobilizace ostatně probíhala plíživě už doposud, neboť kritéria povolávání nebyla jasně stanovena. Ani do budoucna není jasné, jak bude všechno fungovat.

Za mobilizaci budou zodpovědní gubernátoři, kteří se také budou z jejího zvládnutí zodpovídat. Ti, kteří dokáží mobilizovat správný počet odvedenců se zkušeností z vojenské služby, splní nejspíše zadané parametry efektivity. A právě podle tohoto kritéria bude jejich práce hodnocena.

Situace je stejná jako v době boje s pandemií: opět jsou za průběh zodpovědné regiony, které však mají podstatně menší finanční možnosti a kapacity infrastruktury, než jakými disponuje federální vláda. Nastane zmatek a chaos.

Masovou mobilizaci jsme přitom v Rusku zažili naposledy před více než půl stoletím. Mnozí úředníci, včetně představitelů armády, prostě nevědí, jak to funguje. Lze čekat mnohé excesy a porušování lidských práv. Vyvolá to jen rozhořčení a další negativní emoce.

Denis Volkov, sociolog, ředitel Centra Levada

V celém opatření je cítit vojenská logika, která zapadá do obecné strategie konfrontace se Západem: „Když to s vámi nejde po dobrém, půjde to po zlém.“

Vzhledem k tomu, že se nynější mobilizace dotkne nejméně 300 tisíc lidí a jejich rodin, ve společnosti zřejmě nastanou změny v názoru na válku. Jenže u nás se všechna rozhodnutí úřadů zavádějí do praxe postupně a polovičatě, což dává lidem příležitost uklidnit se, zavřít oči před tím, co se děje, uzavřít se do sebe — tedy alespoň těm, kterých se to bezprostředně netýká.

Lidé se v poslední době hodně přizpůsobili a říkají: „Mě se nic, co souvisí s válkou, díky bohu nijak nedotklo. Ať se vzrušují ti, kterých se to týká.“ Dosud byla podpora války do značné míry založena právě na tom, že se lidé toho, co ruský režim dělá na Ukrajině, osobně neúčastní. Právě to se teď změní, ale cítit to začne být teprve postupně.

Alexandr Baunov, novinář, politický analytik

Dosud se Putin pohyboval v referenčním rámci, který nastavil sám jeho režim: zatímco země žije normálním životem, profesionálové vykonávají svou neviditelnou práci — nevedou válku, ale „speciální operaci“. Jenže profesionálové to nezvládli a dosavadní modus operandi se vyčerpal.

Ono to popravdě ani na počátku nevypadalo moc profesionálně: válka dvacátého století, kdy bylo třeba obsadit celé regiony a města, byla vedena metodami devatenáctého století — armáda na válečném tažení bojovala v otevřeném poli. Když Putinovi došli muži, byl konec.

Již od jara si profesionální byrokracie neví rady s řešením problémů masových rozměrů. Projevilo se to i dříve — například při sčítání lidu nebo očkování. Co totiž odlišuje Rusa od Evropana? Je to jasné rozdělení prostoru na „veřejný“ a „soukromý“.

Mobilizace — stejně jako sčítání lidu, sociologický průzkum nebo očkování — vstupuje do soukromého prostoru. A to je pro Rusa velmi podezřelé, velmi nežádoucí. Soudě dle zkušenosti se sčítáním lidu a očkováním — nikoli dobrovolným, ale povinným — je šance mobilizace na úspěch malá.

Vladimiru Putinovi nyní vážně hrozí ztráta image „dobrého cara“. Snaží se však toto své postavení uchovat tím, že nepopulární rozhodnutí přesouvá na Sergeje Šojgua. Kdo, kolik a jaké kategorie občanů budou povolány, to je teď v kompetenci ministra obrany. Pokud někdo řekne: „Proč já, a ne on, proč moje dítě, a ne sousedovo“, je to Šojguova odpovědnost. Přesto je riziko ztráty podpory poměrně velké.

Na Rusko obecně dolehne mobilizace pochopitelně ztrátou lidí. A pak je tu ještě jedno nebezpečí, které je velmi důležité, ač se o něm příliš nemluví: tím, že není stanoveno, kdo bude odveden — ani věkové kategorie, ani profese, nic — lze mobilizaci použít jako represivní nástroj. Když vystrčíte hlavu, dostanete předvolání.

To je výhodná metoda pro potlačení protestů proti mobilizaci samotné — kdyby totiž byla totální, lidé by neměli co ztratit. Je-li „částečná“, znamená to, že pokud se chováte, jak se patří, nebudete odvedeni, ale pokud se chováte nevhodně, půjdete bojovat. A to společnost rozdělí a ztiší. Proto neočekávám žádnou explozi protestů.

Taťjana Stanovaja, politoložka

Putin byl zpočátku velmi ostře proti mobilizaci — to byl jeho principiální postoj. Domníval se, že tuto válku nelze vyhrát na bitevním poli. Sázel na to, že Rusko Ukrajinu zmáčkne a Kyjev se dostane do stavu, kdy nebude mít jinou možnost než kapitulovat.

Putin však podcenil schopnost ukrajinské armády provést protiofenzívu a nyní musel přehodnotit svou logiku. Začalo hrozit, že by ukrajinská ofenzíva mohla zasáhnout i ruské regiony. Mobilizace se tak stala nevyhnutelnou: zejména když se ukázala potřeba zorganizovat ve čtyřech regionech „referenda“.

Lidé v Rusku však nechtějí válčit. Domnívají se, že Putin provádí „speciální vojenskou operaci“, která je omezená časově i rozsahem. Hodně bude záležet na tom, zda ruské orgány dokáží dodržet svůj vlastní limit „částečné“ mobilizace. Koneckonců by to mohlo být stejně jako dříve u branců, kterým se slíbilo, že nebudou posláni na frontu, ale pak tam skončili.

Alexandr Chramčichin, politolog

Mobilizace byla téměř jistě vyhlášena pod vlivem charkovské ofenzívy. Bylo jasné, že na udržení frontové linie a obsazených území není dost lidí. Většina obyvatelstva si přitom nepřeje mír, ale vítězství — a Kreml to zřejmě začal tušit. Tím spíše, že za současných okolností by jakýkoli mír vypadal jako naprostá kapitulace Ruska.

Vzhledem k tomu, že mobilizace bude omezená — a 300 tisíc mužů je omezený počet —, nebude jí s největší pravděpodobností nic zásadního bránit.

Důsledky mobilizace budou záviset na její organizaci — jak ve smyslu čistě technického procesu samotného, tak z hlediska otázky, jak budou skupiny mobilizovaných rozděleny.

Čekat masové protesty nyní není žádný důvod. Teprve pokud mobilizace nepřinese vítězství, které mnozí očekávají, ale naopak velké ztráty, nastanou režimu skutečné problémy.

Nikolaj Mitrochin, sociolog

Ruský kontingent na Ukrajině a jednotky „lidové domobrany“ Luhanské a Doněcké lidové republiky prostě v současnost nemají už dost vojáků, především pěchoty na frontové linii. Mnozí z nich se totiž při první příležitosti snaží pod různými záminkami, včetně přímého odmítnutí, opustit bojové pozice.

Hustota jednotek na frontové linii je na většině míst velmi nízká. To byl důvod průlomu v Charkovské oblasti, kde početnější ukrajinská pěchota jednoduše obešla několik opěrných bodů ruské armády.

Pokud vím, ruské vedení se nyní obává opakování stejného scénáře zejména v Záporožské a Chersonské oblasti. Zásadní změna situace na bojišti vyžaduje mnoho lidí a vybavení. Všimněte si, že Putin ve svém projevu zmínil nejen „částečnou mobilizaci“, ale také prudké zvýšení zbrojní výroby.

Je jasné, že v první fázi bude mobilizace pouze „částečná“. Pak se však bude rozsah navyšovat, dokud ruská armáda na Ukrajině nedosáhne početnosti přinejmenším srovnatelné s ukrajinskými vojenskými silami, což je 700 tisíc až jeden milion osob.

Muži mobilizovaní do ruské armády ovšem nebudou náležitě vycvičeni. Hned po odvedení budou posláni přímo na své pozice. Podle neoficiálních svědectví je ruská pěchota asi na pětatřiceti procentech svého obvyklého stavu: ze sta mužů v rotě jich zbývá třicet až pětatřicet.

Pokud se tedy dopadů týče, z dlouhodobého hlediska naroste sociální napětí a mezi vojáky v první linii se budou šířit radikálně protiválečné postoje. Strávit celou zimu na frontě pod neustálým ostřelováním si nikdo nepřeje.

Ještě významnější riziko, spočívá v tom, zda tito mobilizovaní muži se samopaly vůbec budou s to bojovat efektivně. Sice zaplní frontovou linii, ale bude to na ukrajinské protiofenzívy stačit?

Grigorij Judin, sociolog, filozof

Na frontě se nedaří, radikálové začali na Putina tlačit a on vůči nim musel udělat nějaký ústupek. Politika vždy spočívá v balancování mezi různými nátlakovými skupinami a rozhodně bychom si neměli myslet, že Putina k tomuto kroku někdo nedonutil silou.

Putin má kolem sebe vlivnou skupinu, o kterou se opírá, a ta mu začala dávat najevo, že tak jako dosud už to dál nepůjde. Putin by musel s těmito lidmi musel buďto střetnout, anebo mohl uspokojit jejich požadavky. A tak udělal to druhé.

V podstatě nic ovšem nenasvědčuje tomu, že mobilizace proběhne zdárně. Rozsáhlé logisticko-mobilizační akce zatím spíše selhávají. Jsou očividné i systémové problémy.

Již teď je zřejmé, že ruská armáda je organizována obludně nemoderně. Funguje na principu důsledné neiniciativnosti a spoléhání se na příkazy, který je s dneškem neslučitelný. Nakonec nutně prohraje, protože je to zrůdně hierarchický systém.

Druhý problém souvisí s tím, že mobilizace předpokládá také politickou mobilizaci. To je nutná podmínka. Aby lidé byli odhodláni zemřít, musí se dostat do existenciální situace, musí být zapojeni do srozumitelného, kolektivně jednajícího subjektu. A to je pro Putina velký problém. Jeho režim je totiž spíše policejní než totalitní.

Žádná politická mobilizace tady neproběhla. Putin teď nemůže říct: „Lidi, dvacet let jsme s vámi měli dohodu — vy si berete půjčky, děláte si svoje a já se vám nepletu do života — ale teď jděte do války.“

Celý tento šílený podnik nepředstavuje jen hrozbu, ale naprostou jistotu zničení naší země. Mobilizace je dalším krokem tímto směrem.

Z ruského originálu Зачем Путин объявил мобилизацию? И что теперь будет? publikovaného v magazínu Meduza přeložila JITKA KOMENDOVÁ.