V kauze kolem polského hnědouhelného dolu Turów nastal z celkového pohledu možná nevýznamný posun, fakticky však může jít o velice významný signál do budoucna. Po řadě měsíců, kdy naše Ministerstvo životního prostředí prezentovalo Polskem navrženou a zhotovenou těsnící clonu jako rozhodující ochranné opatření směrem k naší ubývající spodní vodě, ministryně Anna Hubáčková argumentačně otočila o 180 stupňů: proklamovanou funkci clony jako zásadního prvku pro ochranu čistoty českých vodních zdrojů označila za „fámu, která se rozšířila mezi lidmi“. Přiklonila se tak na stranu kritiků dohody, respektive slibované funkce clony. Těžko ovšem říci, co to znamená do budoucna.

Těsnící clonu navrhovala polská státní energetická společnost PGE již před několika lety, dávno před tím, než začal soudní spor. Nejen platforma „Společně pro vodu“, jímž je náš Sousedský spolek členem, její účel zpochybňovala — připomeňme si, že za svá slova o jejím skutečném účelu byl odvolán i velvyslanec Miroslaw Jasinski.

Clona byla navržena nikoli k utěsnění naší unikající vody, nýbrž úplně jiného vtoku do těžební jámy. Ministerstvo životního prostředí ovšem sveřepě trvalo na tom, že právě tato těsnící clona odtok spodní vody od zdroje Uhelná minimálně zpomalí, ideálně zcela zastaví. Podporu v tomto tvrzení nacházelo u České geologické služby. Naopak Výzkumný ústav vodohospodářský T.G.M. přínos těsnící clony označoval za nulový.

Vznikla tak situace, že dvě instituce zřizované ministerstvem stály argumentačně proti sobě a MŽP se přiklonilo k verzi geologické služby, která zároveň podporovala uzavření mezivládní dohody s Polskem a ukončení celého soudního sporu. V této mezivládní dohodě je přitom těsnící clona klíčovým bodem — dohoda obsahuje pasáže, které se k její funkčnosti přímo odkazují, a dokonce Polsku stanovuje další povinnosti, pokud se její efekt nedostaví.

Nechme nyní stranou fakt, že právě vyhodnocování funkčnosti clony je přinejmenším problematické. Za pozornost stojí slova paní ministryně, že ochranná funkce těsnící clony pro české spodní vody je „jakási fáma“.

Zapomněla snad paní ministryně, že funkčnost clony byla klíčovým argumentem pro uzavření dohody? Neviděla vlastní sociální sítě, které se negativní reakci veřejnosti po uzavření dohody bránily mimojiné vyzvedáváním účinností těsnící clony? Nebo snad spoléhá na krátkou paměť veřejnosti? A naprosto nejvážnější otázka, kterou tento zarážející výrok vyvolává: ukázalo se snad, že clona nepřináší žádný efekt, a proto se nyní snaží její dříve deklarovanou funkci bagatelizovat?

Ať už je odpověď na tyto nepříjemné otázky jakákoli, pro mne je velice zneklidňující, že lze argumentaci ohledně klíčového parametru mezivládní dohody měnit zcela bez uzardění, a ještě u toho z lidí dělat hlupáky, kteří naslouchají jakýmsi fámám. Na této „fámě“ ministerstvo uzavřelo mezivládní dohodu!

I kdyby paměť veřejnosti skutečně byla krátká, na což paní ministryně možná spoléhá, česko-polská dohoda platí teprve pár měsíců a platit bude ještě minimálně řadu let. Anna Hubáčková z ní svou současnou rétorikou sama dělá bezvýznamný cár papíru. Doplatíme na to ovšem jednak my, obyvatelé bezprostředního okolí polského dolu, a také česká krajina, kterou má úřad paní ministryně za úkol chránit.