Naše jediná šance
Slavoj ŽižekHnací silou politiky se namísto třídního boje staly kulturní války. Chceme-li přežít, musíme se mobilizovat. Nejen vojensky, ale především sociálně a ekonomicky. Musíme přijmout hodnoty, jež nás uchrání před ekologickou katastrofou.
Kanadský psycholog a mediální stálice alternativně pravicové scény Jordan Peterson nedávno vyrukoval s důležitým postřehem. V podcastové epizodě nazvané „Rusko vs. Ukrajina, nebo občanská válka na Západě?“ upozornil na souvislost mezi válkou v Evropě a konfliktem liberálního mainstreamu a nové populistické pravice v Evropě a Severní Americe.
Ačkoli Peterson na začátku pořadu odsuzuje útočnou válku ruského prezidenta Vladimira Putina, svůj postoj postupně proměňuje až v jakousi metafyzickou obranu Ruska. S odkazem na Dostojevského Deník spisovatele tvrdí, že západoevropský hédonistický individualismus je mnohem ubožejší než ruská kolektivní spiritualita. Jak se dalo očekávat, vzápětí se přihlašuje k označení současné západní liberální civilizace, které používá Kreml — hovoří o ní jako o „zdegenerované“.
Postmodernismus označuje Peterson za transformaci marxismu, která se snaží zničit základy křesťanské civilizace. Z tohoto pohledu se válka na Ukrajině stává soubojem mezi tradičními křesťanskými hodnotami a novou podobou komunistického úpadku. Tento slovník je povědomý každému, kdo je seznámený s režimem maďarského premiéra Viktora Orbána nebo útokem na americký Kapitol 6. ledna 2021.
John Blake na CNN řekl, že ten den „si mnozí Američané poprvé uvědomili, že USA čelí sílícímu hnutí bílých křesťanských nacionalistů,“ které „používá křesťanský jazyk, aby zakrylo vlastní sexismus a nepřátelství vůči černochům a nebělošským přistěhovalcům, a snaží se vytvořit bílou křesťanskou Ameriku“. Tento světonázor už „pronikl do náboženského mainstreamu tak důkladně, že prakticky každý konzervativní křesťanský kněz, který se pokusí vůči této ideologii vznést námitku, riskuje svou kariéru.“
Vše posvátné je znesvěcováno
To, jakým způsobem Peterson zaujal proruský a antikomunistický postoj, svědčí o širším trendu. Ve Spojených státech například mnoho zákonodárců Republikánské strany odmítlo Ukrajinu podpořit. J. D. Vance, republikánský kandidát do Senátu z Ohia podporovaný Donaldem Trumpem, považuje za „urážlivé a strategicky hloupé věnovat neuvěřitelně velké množství prostředků Ukrajině a zároveň ignorovat problémy v naší vlastní zemi.“ Matt Gaetz, republikánský člen Sněmovny reprezentantů z Floridy, se zavázal k tomu, že pokud ovládne jeho strana v listopadu sněmovnu, americkou podporu Ukrajině ukončí.
Přijmeme-li však Petersonovu premisu, že ruská válka a americká alt-right pravice jsou součástí téhož globálního hnutí, znamená to snad, že by se levičáci měli jednoduše postavit na opačnou stranu? Tady se nám to komplikuje. I když Peterson tvrdí, že je proti komunismu, útočí totiž na hlavní důsledek globálního kapitalismu. Jak napsali Marx a Engels před více než 150 lety v první kapitole Komunistického manifestu:
„Kde se buržoazie zmocnila panství, tam zničila všechny feudální, patriarchální, idylické poměry. […] Všechny pevné, zakořeněné vztahy se svým doprovodem starých ctihodných představ a názorů se rozkládají, všechny nově utvořené zastarávají dřív, než mohou zkostnatět. Všechno stavovské a ustálené valem mizí, všechno posvátné je znesvěcováno a lidé jsou nakonec donuceni podívat se na své životní postavení, na své vzájemné vztahy střízlivýma očima.“
Tento postřeh levicoví kulturní teoretici, upínající se ke kritice patriarchální ideologie a praxe, úzkostlivě ignorují. Kritika patriarchátu však jistě dosáhla svého vrcholu právě v dějinném okamžiku, kdy patriarchát ztratil svou hegemonní roli — tedy když jej smetl tržní individualismus.
Koneckonců, co se stane s patriarchálními rodinnými hodnotami ve společnosti, kde dítě může žalovat své rodiče za zanedbávání a zneužívání (což znamená, že rodičovství je jen další dočasnou a vypověditelnou smlouvou mezi jednotlivci maximalizujícími užitek)?
Tito „levičáci“ jsou jako psi, co štěkají, ale nekoušou: zatímco hájí vládnoucí establishment, namlouvají si, jakými jsou radikálními revolucionáři. Rozklad předmoderních společenských vztahů a forem totiž dnes už došel mnohem dál, než si Marx dokázal představit. Všechny aspekty lidské identity se stávají záležitostí volby; příroda je stále více předmětem technologické manipulace.
Kulturní války místo třídního boje
„Občanská válka“, kterou Peterson vidí na vyspělém Západě, je tedy chimérou: ve skutečnosti je konfliktem mezi dvěma verzemi téhož globálního kapitalistického systému — bezbřehým liberálním individualismem a neofašistickým konzervativismem, který se snaží spojit kapitalistickou dynamiku s tradičními hodnotami a hierarchiemi.
Vidíme tu dvojí paradox. Západní politická korektnost („wokeness“) vytlačila třídní boj a vytvořila liberální elitu, která o sobě tvrdí, že chrání ohrožené rasové a sexuální menšiny, ale přitom odvádí pozornost od vlastní ekonomické a politické moci. Zároveň tahle její lež umožňuje pravicovým populistům prezentovat se jako obránci „obyčejných“ lidí proti korporátním elitám a státu ve státě („deep state“), přestože i oni stojí na vrcholu ekonomické a politické moci.
V důsledku chtějí obě skupiny jen trhnout co nejvíc a udržet se u koryt v systému, do něhož jsou plně začleněni. Ani jedni se ve skutečnosti nezastávají vykořisťovaných a nemají zájem, aby se pracující solidarizovali. Z toho však neplyne — jak můžeme často slyšet, že levice a pravice jsou zastaralé pojmy, ale spíš, že hnací silou politiky se místo třídního boje staly kulturní války.
Sociální, ekonomická a ekologická mobilizace
Co z toho vyplývá pro Evropu? Simon Tisdall vykresluje v deníku Guardian neutěšený, ale přesný obrázek: „Putinovým cílem je zbídačení Evropy. Ruský vůdce šíří ekonomické a politické problémy tím, že používá energie, potraviny, uprchlíky a informace jako zbraně, a vytváří tak válečné podmínky pro všechny.
Čeká nás dlouhá a studená evropská zima, plná kalamit, nedostatku energií a nepokojů. […] Mrznoucí senioři, hladové děti, prázdné regály supermarketů, neúnosný růst životních nákladů, peníze ztrácející na hodnotě, stávky a pouliční protesty, to všechno předjímá zhroucení státu podobně jako na Srí Lance. Myslíte, že přeháním? Ani ne.“
Jestli chceme předejít totálnímu rozvratu, státní úřady budou muset v úzké koordinaci s ostatními státy a spolu s mobilizací občanské společnosti regulovat distribuci energií a potravin a možná zapojit i ozbrojené síly. Evropa tak má jedinečnou šanci: opustit svůj okouzlující život izolovaného blahobytu — bublinu, v níž dosud byly největší starostí ceny plynu a elektřiny.
Jak nedávno řekl ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj časopisu Vogue: „Jen si zkuste představit, že se to, co se děje u nás, stane u vás doma, ve vaší zemi. Přemýšleli byste pak pořád o cenách plynu a elektřiny?“
Má pravdu. Evropa je napadena a musí se mobilizovat — nejen vojensky, ale i sociálně a ekonomicky. Krizi bychom měli využít ke změně našeho způsobu života a osvojit si hodnoty, které nás v nadcházejících desetiletích uchrání před ekologickou katastrofou. Je to totiž snad naše jediná šance.
Z anglického originálu What the ‘woke’ left and the alt-right share publikovaného internetovým magazínem Project Syndicate přeložil OTAKAR BUREŠ. Překlad citátu z Komunistického manifestu Ladislav Štoll. Text v DR vychází ve spolupráci s Nadací FES Praha.
"demokracie a teror".
Toho jsem nikdy nebyl příznivcem. Nikdy jsem nepatřil k té "jakobínské levici" - i když tady ze mě p. Kolařík soustavně dělá někoho šíleně radikálního, dokonce komunistu...
Ironií dějin se stává, že uskutečňovatelem Žižekova programu "demokracie a teror" bude možná neoliberál Zelenskyj. Že na konci bude už jenom teror a žádná demokracie, víme z dějin jakobínů...
Žižek má ovšem v zásadě pravdu v tom ohledu, když konstatuje že centrální politický (respektive ideový) konflikt se z roviny třídního boje přesouvá na boj mezi "kulturní" levicí a mezi reakcionářskou, až fašistoidní pravicí.
Žižek má tedy pravdu v tom když tuto "kulturní levici" obviňuje z povrchnosti, z jejího faktického splynutí s vládnoucím establishmentem. (Proti kterému by vlastně měla bojovat.) Na straně druhé Žižekovy snahy obnovit "třídní boj" vedou daleko spíše do minulosti, nežli aby obsahovaly nějakou progresivní, do budoucnosti zaměřenou ideu. (S tím ostatně také souvisí jeho militantní rétorika.)
Žižek se dopouští té samé manipulace jako velká část současné radikální levice, když se snaží absenci vlastních silných idejí kašírovat poukazem na aktuální ekologické, případně jiné krize. V podstatě se tím jenom opakuje příběh Lenina, když poté co nedokázal o své "revoluční pravdě" přesvědčit ruský lid, nakonec profitoval z čistě válečného rozvratu všech struktur a všech hodnot.
Jednou větou tedy: Žižek kritizuje právem; ale sám nenabízí žádnou použitelnou alternativu.
Kulturní války místo třídního boje. V tomto hesle Žižek brilantně vystihl tragédii současné levice.
Nevím zda ovšem ona "mobilizace občanské společnosti" v případě, že se prohloubí energetická krize, nastane. Společnost má individualismus až příliš zažraný pod kůží a vetkaný ve svých zákonech. Změna by zabrala mnoho času.
no protože nikdo neví, co s ekonomikou dělat. To by si měla levice přiznat jako úplně první věc.
Jedinou šancí je postupovat krok za krokem, cestou ekologické transformace, která musí mít sociální rozměr. Ale ani tady není spousta věcí jasných. Dokonce není jasno ani v tom, jestli je možný (byť malý) ekonomický růst, nebo ne.
já vím, že vy jste chodil do hodin občanské nauky za minulého (nedemokratického) režimu. Já ostatně taky.
Ale je škoda, že jste si od té doby nedoplnil vzdělání a nevíte, že podstatou demokracie je kritika, a to právě a především kritika mocných. To nás chrání před tyranií.
Pane Plevo, někdy (vlastně spíše velmi často) je značně obtížné nacházet konzistenci ve Vašem způsobu argumentace.
Na straně jedné naprosto správě konstatujete, že levice nemá ponětí co udělat s ekonomikou; ale na straně druhé předhazujete Zelenskému že je "neoliberál", jenom proto že se drží toho jediného ekonomického modelu, o kterém je alespoň to známo, že funguje. Bezpochyby nijak optimálně a mnohdy asociálně, ale funguje. Zatímco všechny dosavadní socialistické respektive levicové experimenty selhaly na celé čáře.
Co se postupné ekologické transformace se sociálními ohledy týče, to je v podstatě programem českých Pirátů nebo (především) německých Zelených; bezpochyby sympatická cesta, ale sotva se dá očekávat že by mohla vést k nějaké zásadní transformaci kapitalistického (tedy "neoliberalistického") sociálně ekonomického uspořádání.
když vy nevíte, že neoliberalismus nerovná se kapitalismus.
Ne, p. Poláčku, ekologická transformace je s neoliberalismem neslučitelná. Protože nemůže být přenechána pouze trhu - to bysme se jí buď nedočkali, nebo by přišla jaksi s křížkem po funuse.
Bez velkých státních zásahů do ekonomiky a regulací je neproveditelná. To je keynesiánství, konkurenční ekonomická teorie a praxe vůči neoliberalismu, která byla praktikovaná od 40. (v USA od rooseveltovských 30.) do 80. let 20. stol. (v Německu se nějakou dobu držela - např. v podobě štědré sociální politiky - ještě déle, až do Hartz IV). Fakt mě překvapuje, že ani tohle nevíte.
Víte, byl jsem jeho velkým fanouškem před vypuknutím války a krátce poté. Jak dokázal krásně promluvit k východním Ukrajincům (rusky, což je mimochodem jeho mateřský jazyk), jak se přiznal ke své biografii, která nacionalistům a antikomunistům nemohla vonět (dědeček plukovníkem Sovětské armády), jak dokázal říct, že tato válka není vedena proti ruskému národu...
A samozřejmě jeho obdivuhodná osobní statečnost i celý stejně obdivuhodný úspěch v boji o Kyjev.
A realistický postoj - ochota vyjednávat s Ruskem apod.
Pak začal zakazovat celé plejády politických stran (zajímavé je, že několik jen podle názvu bylo levicových - byly opravdu všechny proruské?).
Dále vyšlo najevo, že danil v daňovém ráji.
No a pak jeho strana provedla útok na práva pracujících.
c-csi.org/parliament-turns-against-Ukrainian-workers?lang=en&var_ajax_redir=1&fbclid=IwAR2MDLCDFCjrHSDlIwEOHu-zqviya-3cmMwl2HBtRosd5wr2bxJ56mvc8I8
Mimochodem, když odbory protestovaly, bylo jim řečeno, že napomáhají Putinovi...
No a nyní, kdybyste třeba vy, p. Kolaříku, byl občanem Ukrajiny, tak byste ani nesměl vědět, jakou hodnotu má vaše hřivna vůči cizím měnám, prezident to zakázal (aby to nepodlamovalo bojovou morálku).
1) Podstatou demokracie není kritika, ale občanská rovnost.
Ovšem bez toho, že by Ti občané dokázali být kritičtí a tedy také intelektuálně odpovědní za své postoje, stojí ta demokracie za ...
2) Kritika nespočívá v tom, že na ty, kteří mi nejsou z osobních nebo ideových důvodů sympatičtí vyhledávám v novinách špínu, vytrhují a s potěšením reprodukuji. Tomu se říká konzumerismus a s kritičností to nejde dohromady.
Celkem bych bral, že takzvaně kritizujete Zelenského, tedy sbíráte vše špatné, co o něm bulvár napíše a podivně nezdůvodněně ho nálepkujete ho (je ledacos, ale není neoliberál), zatímco o Putinovi neřeknete křivého slova. V tom máte vlastně pravdu, ten už ani za křivé slovo nestojí. Zatímco Zelenskyj bude, doufejme, ještě dlouho ovlivňovat rozvoj ukrajinské demokracie a ano, může se stát, že ho agresorem vnucená role válečného prezidenta poznamená do té míry, že nebude pro poválečnou Ukrajinu dostatečně přínosný.
jak víte, že ty všechny zakázané strany byly proruské?
Já jenom připomínám, že ještě před válkou - když ty strany byly povolené - byla Ukrajina řazena nikoli k demokratickým, ale hybridním režimům.
https://en.wikipedia.org/wiki/Democracy_Index
Já jen kladu otázku - je mi to divné, že tam měli (tolik roků po Majdanu) opravdu tolik proruských stran a je mi dvakrát divné, že jich tolik bylo levicových. Opakuji, nevím, to, ale je mi to podezřelé a kladu otázku. Smí se to ještě vůbec?
A když jste takový odborník, jakou měly ty strany možnost odvolání, soudního přezkumu apod.? Je představitelné, že by u nás vláda nebo premiér (na rozdíl od Ukrajiny nejsme prezidentská, ale parlamentní republika) zakázali nějakou stranu? Já myslím, že i vy víte, že to může udělat jedině soud...
jste opravdu trapný a měl byste se stydět.
Zřejmě jen váš věk vás omlouvá, že jste asi zapomněl, že jsem o Putinovi napsal, že je darebák a gauner. Dokonce několikrát.
s Německem jsme - zdálo se i my tady v postkomunistické zemi - odsoudili princip kolektivní viny. Byl to velký pokrok. (Je pravda, že velká část lidí se s tímto postojem nesžila, ale přece jen - zaujala jej alespoň podstatná část elit.)
A nyní, zhruba o pětadvacet let později, se princip kolektivní viny stává oficiálním postojem EU. A diktuje nám to jakýsi Kuleba, ministr státu s hybridním režimem...
Ještě na vysvětlenou: Nemám nic proti tomu, aby Rusům přestala být udělována víza (s výjimkou humanitárních případů - ale ty je pak třeba respektovat!!). A bylo by asi vhodné se na tom v rámci EU sjednotit. Ale mám proti tomu, aby to bylo zdůvodňováno kolektivní vinou.
Čili to, že Putinův režim vede válku proti ukrajinskému národu, je jasné, p. Kolaříku.
Ale proti komu vedeme válku my - proti Rusům, nebo proti Putinovu režimu? Já myslím, že posun je zde více než jasný.
Takže takový král všech protiruských hardlinerů v ČR Jakub Janda se na fb nepokrytě raduje ze zabíjení Rusů. Tam to někteří "demokrati" dopracovali...
Pane Plevo, stále si protiřečíte. Sám uznáváte, že (zásadní) ekologická transformace není možná bez intenzivních (systémových) zásahů do ekonomiky. Ale na straně druhé jste přece vyzdvihoval nutnost postupných, dílčích ekologických změn.
Mimochodem: keynesiánství v žádném případě neznamená zásadní systémovou změnu volnotržní (tedy kapitalistické) ekonomiky; znamená jenom její určitou regulaci ze strany státu. Tato metoda ovšem časem nutně narazí na hranice právě této volnotržní ekonomiky; mimochodem právě proto byl svého času zaveden Hartz IV, protože dosavadní štědrá sociální politika německého státu byla nadále finančně neudržitelná.
Ještě jednou tedy: buďto chceme postupovat metodou povlovných, umírněných změn; ale pak si nesmíme namlouvat že tím dosáhneme nějaké zásadní změny poměrů. Ať už v oblasti ekologie či v oblasti sociální.
Anebo chceme preferovat zásadní, celkovou systémovou změnu respektive transformaci; ale pak musíme naprosto jasně vědět, jak tuto komplexní změnu provést. A minule jste sám přiznal, že takovýto plán respektive recept (současná) levice k dispozici nemá.
-------------------------------------
Ovšem co se Vaší kritiky některých počinů prezidenta Zelenského týče, tady bych Vám mohl dát přinejmenším zčásti za pravdu. Už v jiné diskusi jsem kritizoval přetrvávající mafiózní a korupční struktury v Ukrajině; a už před aktuální válkou přicházelo z Ukrajiny mnoho zpráv o tom, ž že Zelenskyj sám proti těmto korupčním strukturám podniká velmi málo, pokud vůbec. (Naopak byly zlikvidovány, pokud si dobře vzpomínám, centrální orgány pověřené vyšetřováním korupce!)
A ten zákaz proruských stran - ano, to i na mě působilo dost pochybným dojmem. Nejsem natolik podrobně seznámen s konkrétními reáliemi, nejsem tedy schopen odpovědně posoudit do jaké míry tyto skutečně mohly či nemohly platit za pátou kolonu Moskvy; ale pokud se přímo nedopouštěly protiprávního jednání, pak je tento akt jejich zákazu skutečně ve své podstatě nedemokratický. A lze jen doufat, že zůstane omezen pouze na trvání válečného konfliktu.
Ještě dodatek k tomu "proti komu vedeme válku". To je fakticky naprosto ta samá otázka, jako kdyby se za druhé světové války zkoumalo, zda bojujeme proti Hitlerovi, a n e b o proti Němcům. Zkrátka, jsou situace kdy je jen velice málo prostoru pro takovéto rozlišování. Přinejmenším v době běžícího válečného konfliktu.
Ano, z hlediska mravního (ale i praktického) je nutno vždy diferencovat mezi těmi, kdo skutečně podporují diktátorský režim, a mezi těmi kdo jsou jím pouze ovládáni, proti své vůli či přinejmenším bez své aktivní účasti.
Nicméně na straně druhé je holým faktem, že - alespoň podle všech dostupných údajů - nadpoloviční většina současných Rusů naprosto schvaluje Putinovu agresi proti Ukrajině! Za těchto okolností skutečně v žádném případě není možno tvrdit, že tato válka by byla jenom jakýmsi soukromým Putinovým dobrodružstvím.
------------------
Co se udílení víz Rusům týče: v každém případě bych je nerušil paušálně, jsou to mnohdy právě ti co nesouhlasí s politikou Putina, kteří se chtějí dostat někam ven, do svobodného světa.
když si ten článek přečtete, tak zjistíte, že to byla aktivita prezidenta a pak i parlamentu a v něm jeho (!) strany.
Takže nevím, jak je to s těmi idioty.
OK :-) Vidím, že někteří diskutéři jsou jako téměř vždy ve formě.
Nicméně ten Žižkův komentář má mnohem obecnější ráz. Vraťme se tedy k tomu podstatnému - ke zločinům kapitalismu :-)
Jak již mnohem dříve také Žižek pravil, kapitalismus prochází svou finální krizí.
Žádný úspěšný kapitalistický tržní model a "neúspěšný socialistický experiment" podle mě neexistují. Kapitalismus je ve své poslední tragické fázi založen na produkci extrémního množství nepotřebného zboží a využívání stejného množství zbytečně luxusních služeb. Až příliš velký počet lidí naopak neprodukuje nic a jen si užívá renty a výše uvedeného. Přebujelý sektor služeb je znakem kapitalistické dekadence, nikoli vyspělosti, jak mě to učili ve škole. To vše totiž urychluje klimatickou změnu, vyčerpává omezené zdroje nerostných surovin, přírodu a lidskou společnost vůbec a tím pádem vede k likvidaci lidského života na této planetě. Opravdu potřebují někteří každé dva roky nový iPhone? Musí lidé často cestovat na druhý konec planety, aby měli po skončení dovolených ve svých kancelářích co vyprávět? Musí mít perfektní nehty (na které chodí do speciálních salonů) či třeba botox na svých nepřirozeně vypadajících tvářích (některé zmatené, údajně levicové feministky by řekly, že právě provádím tzv. bodypolicing, jenže ony svým chováním jen nahrávají ziskům bizarního a často zbytečně "zkrášlujícího" průmyslu)? Kolik stojí všechny ty často přiblblé hollywoodské blockubustery a jiné filmy plné skryté kapitalistické propagandy (netvrdím, že bych úplně zakázal výrobu filmů, ale čeho je moc, toho je příliš)? Počítačové hry, které neustále chrlí herní průmysl? Atd. To vše zatěžuje planetu a odčerpává lidské zdroje z oblastí, kde by byly potřeba, např. péče či ekologická transformace.
Dále je kapitalismus definován zničujícími nerovnostmi a exploatací méně vyspělých oblastí planety, což vše vede ve finále k masové migraci, terorismu a válkám (jednu právě zažíváme i v Evropě). Kapitalismus se také vyznačuje opakujícími se intenzivními krizemi, které končí masivními intervencemi vlád. Lidé, strachující se, že přijdou o práci, že neuspějí v drsné kapitalistické soutěži a skončí pod mostem, že pro současný kapitalismus nejsou dost chytří, krásní, výkonní a vůbec "cool", se uchylují k drogám, alkoholu, gamblingu, přejídání atd. Jen v USA jsou cca dva miliony věznů, na jejichž věznění jsou vynakládány obrovské prostředky. Často chudí lidé.
Otázky, jaká část lidstva to vše akceptuje dobrovolně a jaká z nutnosti a jak to vše řešit, již tuto diskuzi poněkud přesahují, respektive hledání odpovědí na ně by zabralo mnoho času. Nicméně z důvodu výše vyjmenovaného se otevírá obrovský prostor pro levicové hnutí. V této souvislosti bych se opět vrátil
k úvodu Žižkova komentáře:
"Hnací silou politiky se namísto třídního boje staly kulturní války. Chceme-li přežít, musíme se mobilizovat. Nejen vojensky, ale především sociálně a ekonomicky. Musíme přijmout hodnoty, jež nás uchrání před ekologickou katastrofou."
A proč úplně neuznávám slova o neúspěšnosti socialistického experimentu? Především by bylo chybou brát socialismus jednolitě. Prošel více fázemi, od brutálnějších až po demokratičtější. Jedna evropská vývojová ulička se ukázala jako slepá: zkostnatělá, někdy přestárlá a autoritářská stranická byrokracie stála v čele států střední a východní Evropy až příliš dlouho. To ovšem nic nemění na potřebnosti socialismu jako takového, který je jednou z odpovědí na dnešní krizi, součástí lidských dějin je relativně krátce a ještě myslím zdaleka neřekl své poslední slovo. Vyvíjí se (čínský model, skandinávský či latinskoamerický a další hybridy) a bude se vyvíjet nadále. Socialistická askeze (méně zboží, cestování a služeb), regulace (např. počtu obyvatel) a snaha o mír by řešení klimatické krize výrazně napomohla. Honba za neustálým ekonomickým růstem je absurdní a sebevražedná.
Komu čest, tomu čest: pane Krupičko, tento Váš poslední vstup je zřejmě to nejlepší, co jsem od Vás kdy četl.
Především co se Vaší kritiky kapitalismu (a jeho přebujelého konzumismu) týče, tady je možno vyslovit naprostý souhlas.
A dokonce i Vaše úvahy o možnostech dalšího vývoje socialismu je - alespoň v obecné rovině - možno (a nutno) vzít vážně. (Překvapí Vás to asi, ale řekl bych že v tomto ohledu obecné možnosti dalšího vývoje socialismu by s Vámi souhlasil dokonce i sám Masaryk! On byl totiž - v příkrém rozporu s tím co o něm tvrdili komunisté - politicky dost nalevo, idea demokratického socialismu by mu byla bezpochyby velice blízká.)
Nicméně nedá se nic dělat, ale některé z Vašich tézí je přece jenom nutno podrobit kritice. Především Vaše (a Žižekova) optimistická představa, že kapitalismus se (už nyní) nachází ve stadiu svého zániku. Už Marx byl pevně přesvědčen že proletářská revoluce stojí bezprostředně za dveřmi; poté Lenin tvrdil, že je to až imperialismus, který je "posledním stadiem kapitalismu". Nuže - éra imperialismu dávno skončila, velké imperiální říše se rozpadly - a kapitalismus nám tu vesele kvete dál. A nemá smyslu si namlouvat, že tomu tak není.
Ekologická krize? - Ta tady bezpochyby je; ale toto téma jsme už opakovaně probírali. Za prvé: životní prostředí devastoval socialismus (alespoň ten dosavadní, a jiný v tuto chvíli k dispozici nemáme) ještě daleko více, nežli (demokratický) kapitalismus, kde přece jenom existuje určitá možnost vykonávat zespodu tlak na politiku.
Za druhé: stále ještě nijak není možno vyloučit alternativu, že se podaří tuto krizi zvládnout čistě technologickými prostředky, přechodem na bezemisní energie. Kapitál sám může svůj zisk produkovat i se "zelenými" energiemi, to pro něj není žádný rozdíl.
Za třetí: naprosto legitimně jste položil otázku, zda (rozumný) člověk opravdu potřebuje každé dva roky nový iPhone. Jenže: tahleta posedlost konzumem není způsobována jenom a pouze kapitalismem; nýbrž stejně tak jsou to i sami l i d é, kteří chtějí mít stále více, kteří se neustále chtějí předvádět, že mají něco co ti druzí ještě ne. (Mimochodem, právě v této době pročítám knihu Thorsteina Veblena, jejíž název by se do češtiny dal přeložit snad jako "Teorie lepších tříd". V této knize velice sarkasticky kritizuje právě tento prázdný konzum zbohatlických, a zároveň neproduktivních vrstev společnosti; jedním z jeho klíčových hesel v této souvislosti je "demonstrativní konzum", nebo dokonce "demonstrativní hýření"! Zkrátka: lidé "musejí" konzumovat, musejí hýřit - protože jedině tímto způsobem si udržují svůj společenský status.)
Zmínil jste "askezi socialismu". To je sám o sobě velmi důležitý poukaz; ale je nutno si připomenout, že svět socialismu padl v prvé řadě právě proto, že nedokázal uspokojit potřeby a požadavky svých konzumentů. (A právě proto se ještě může držet "hybridní" socialismus v Číně: sice je stejně tak utlačovatelský jako byl ten ve východní Evropě, ale díky tomu že v produkci přešel na konzumní kapitalismus, má ve společnosti stále ještě relativně stabilní základnu.)
Tento klíčový problém by bylo možno obejít jenom tehdy, když by všichni lidé, nebo přinejmenším jejich naprostá většina byla ochotna přijmout za svůj tuto "socialistickou askezi". Jenže - něco takového by muselo znamenat naprosto zásadní zlom v osobních i společenských hodnotách; musel by to být víceméně stejně klíčový kulturní zlom, jako když svého času nastal přechod od neandrtálce k modernímu člověku.
Totiž: principiálně nelze vyloučit, že k takovému zlomu dojít může. Ale je nutno si uvědomit, jak kolosální by to byl projekt. Něco takového nepřijde jen tak, samo od sebe; a docela určitě nepřijde jenom v důsledku nějakého samovolného rozpadu systému kapitalismu.
To máte pane Poláčku pravdu, kapitalismus tu s námi bude ještě dlouho, ale řekl bych, že komunistická neschopnost či neochota ekonomicky růst a neustále cosi produkovat by se nám teď hodila. Oddálila by zničení planety z důvodu jejího přelidnění, vyčerpání zdrojů surovin a děsivých klimatických změn.
Pokud se chcete po státech neustálý ekonomický růst a zároveň šetrnost ke klimatu, přírodě a společnosti, tak to se v danou chvíli, domnívám se, vylučuje. Chcete nejen po (semi)socialistech něco, co asi není možné. To si může dovolit stát, který má obrovské prostředky na investice, jako třeba Německo. Ale jak vidno, vzhledem k hrozbě energetické krize, tak ani tomu to zatím úplně nejde.
Pokud by Čína nezačala za Tenga s kapitalistickými reformami, nepředehnala by zřejmě USA v ekonomické výkonnosti, což se poměrně brzy stane. Jenže za jakou cenu?
Je to jak v tom filmu Bony a klid, kdy se na závěr vekslák zeptá lidí do kamery: "Co vlastně chcete?" Mimochodem, těžko uvěřit, že ten film je z roku 1987, z období, jež někteří nazývají komunistickou totalitou.
https://www.youtube.com/watch?v=3byECr7agns
:-)
Ještě jsem si tak uvědomil, když jsem hovořil o zkostnatělé a přestárlé komunistické byrokracii z doby před rokem 89, tak teď jsem se díval na nějaké projevy a přešlapy Joe Bidena a vzpomněl si na starší Donalda Trumpa. Řekl bych, že to co předvádějí, není lepší než to, co předváděl Milouš Jakeš na Červeném Hrádku, někdy mám pocit, že spíše naopak :-)
Co se nebezpečí přelidnění týče, tak nadměrná populace byla naopak záležitostí států (reálného) socialismu. Jejich ekonomika byla totiž tak naprosto nevýkonná, že na jednotku produkce spotřebovávala mnohem větší množství živé pracovní síly. Krátce řečeno: co v kapitalismu dělaly stroje, to v socialismu musely dělat lidské ruce. A proto státní politika všemožně podporovala rození stále více dětí. Zatímco v kapitalismu jak známo není ani přirozená reprodukce, Západ populačně vymírá, a jenom díky migraci (z třetího světa) se ještě může jakž takž populačně udržet.
"Více produkce a ekologie" - pane Krupičko, opravdu to nejsem já, kdo by po kapitalistických státech žádal "více produkce". Já tady - bohužel - nerozhoduji naprosto o ničem. To kdo v daném ohledu rozhoduje, to jsou ty obrovské masy spotřebitelů - a právě ty chtějí konzumovat stále více a více. A my nemáme možnost (v tuhle chvíli) s tím něco udělat. Jak už jsem napsal, zlomit tuhle konzumní mentalitu by bylo srovnatelné s kulturním přechodem od neandrtálce k modernímu člověku.
Někdy si říkám že nakonec přece jenom měl pravdu německý filozof Heidegger: "Už jenom nějaký Bůh nás může zachránit." To jest: nějaké nové, velice silné "ekologické náboženství" by snad mohlo mít tu sílu tento zásadní přerod v mentalitě lidí provést. Ale jinak - v tuhle chvíli opravdu nevidím nějakou reálnou možnost toho dosáhnout.
Právě proto je v tuhle chvíli jedinou reálnou možností všemi silami usilovat alespoň(!) o přechod na bezemisní energie. Samozřejmě - v tomto ohledu Vám dávám za pravdu - dokud bude vládnout tento všeobecný konzumismus, nebude to žádné definitivní, žádné pravé řešení; ale pro tuhle chvíli je to opravdu to jediné, čeho je možno reálně dosáhnout.
Trochu bych s těmi státy reálného socialismu váhal. My jsme v době Husákových dětí měly nějakých sto šedesát tisíc dětí ročně, to není na deset milionů zase tak moc, jen kousek nad hranou přirozené reprodukce. Východní Německo podobně.
Vysoký populační růst byl v agrárních zemích bez důchodového pojištění (resp. se slabým pojištěním). Celkem bez ohledu na deklarovanou orientaci na ten či onen světový tábor.
A nerostla pane Poláčku populace také díky kvalitnějšímu sociálnímu zabezpečení, díky kterému si za normalizace mohl dovolit založit rodinu i se dvěmi dětmi každý? Bez nějakého přemýšlení zda na to má? Tzv. Husákovi děti. Na rozdíl ode dneška. Jinak vy to zaostávání líčíte tak, že by si někdo možná mohl myslet, že na polích nebyly kombajny a v továrnách stroje a výrobní linky :-) Stát myslím tehdy zaostával hlavně ve výrobě spotřebního zboží a služeb. Ovšem zase, alespoň Československo, hospodařil s vyrovnaným rozpočtem a tudíž tolik nevyužíval možnosti investovat. Velkou část produkce spolkl černý trh. Lidé byli pod menším tlakem, někteří méně pracovali. Srovnávat kapitalismus a reálný socialismus je prostě obtížné. Ale opravdu se nechci komunistů za každou cenu zastávat, v některých oblastech, jako třeba výpočetní technologie, stát v pozdějších letech s největší pravděpodobností zaostával čím dál více. A asi modernizaci vůbec. To nejlepší bylo často na Západě a tedy špatně dostupné. Z brežněvovské éry stagnace se už Sovětský svaz, který určoval tón ve Východním bloku, nevzpamatoval. A druhou šanci dějiny evropským komunistům nedaly.
HusákovY děti
Zkuste si někdy přečíst statistiky. Tak jako v sedmdesátých letech minulého století si bez starostí může pořídit dvě děti každý i dneska.
Což - dodávám pro jistotu -- nevypovídá nic dobrého o situaci tehdy, ani teď.
Rozdíly tu byly, ale nesouviseli se sociální politikou státu a životní úrovní. Bytová nouze byla lokalizovaná na Prahu, Brno a několik malých lokalit. Ještě tehdy nevymřeli rodiny, ze kterých mohla mladá holka bez tvrdé roztržky odejít jen prostřednictvím svatby (a tudíž těhotenství, obvykle dřívějšího). Všeobecná pracovní povinnost motivovala volbu starat se o sviště proti tomu nechat na sebe celý den řvát mistrovou při monotónní dřině.
a to názor pana Kolaříka!
Všechny ostatní je třeba zakázat.
Říká se tomu kolaříkovská demokracie.
(Nejstrašnější ovšem je, že p. Kolařík mluví z duše velkému množství českých tzv. "demokratů".)
Ještě poznámka k natalitě v (husákovském) Československu: shodou okolností zrovna v poslední repríze Československého filmového týdeníku (tedy poprvé vysílaného přesně před 50. lety) byla vysílána zpráva o alarmujícím poklesu porodnosti v Československu. (Asi není divu; po rozbití reformního Pražského jara ve společnosti vládla depresivní nálada; navíc zemi opustila masivní vlna emigrace.) Byla proto vládou přijata celá řada opatření zlepšujících především finanční situaci rodičů.
Takže tedy: ano, husákovský režim skutečně citelně navýšil podporu rodin s malými dětmi; ovšem nestalo se tak z žádných dobročinných úmyslů, nýbrž z nutnosti, a především - na tom trvám - především z nutnosti nevýkonnou ekonomiku zásobovat dalšími a dalšími zdroji pracovní síly. (Mimochodem, daleko drastičtější metody zvyšování porodnosti byly zavedeny v Rumunsku: tam se prostě zakázala jakákoli antikoncepce, a provedení potratu byl trestný čin.)
------------------------------
Co se výkonnosti čs. ekonomiky týče, musím přiznat že i pro mě je stále poněkud záhadou, na základě čeho se i po rozbití Pražského jara, a tedy po zrušení Šikových ekonomických reforem podařilo národní ekonomiku udržet v ještě relativně solidní kondici. Nejpravděpodobnější vysvětlení by snad mohlo být v tom, že předsedou vlády byl L. Štrougal, který za prvé platil za pragmatika, nikoli ideologa; a za druhé on sám se onoho reformního procesu zúčastnil, i když - ke svému štěstí - nikoli na prominentní pozici. Snad tedy přece jenom zachoval alespoň určité elementy ekonomické reformy, které pro národní podniky přece jenom vytvářely určitou motivaci pro produkční činnost.
Ano, souhlasí i to že českoslovenští komunisté (na rozdíl třeba od polských nebo rumunských) úzkostlivě dbali na to aby se stát nadmíru nezadlužil u Západu. Ovšem - v oblasti inovací ekonomika stále více zaostávala za vyspělým Západem; svého času (po listopadovém převratu) jsem četl jedno přirovnání, že Československo sice nebylo zadlužené, ale že čs. ekonomika se nicméně jako celek potápěla čím dál tím hlouběji.
Ještě něco k těm "kombajnům a spotřebnímu zboží": no ano, právě tohle byla jedna z centrálních iracionalit centrálně plánované ekonomiky: že se naprosto disproporčně preferoval těžký průmysl na úkor průmyslu spotřebního. Takže se stavěly hutě, ocelárny, cementárny a velké chemické komplexy; jenom koncový spotřebitel z těchto produkovaných hromad železa a cementu neměl skoro nic.
Už v osmašedesátém roce Ota Šik ve své - tehdy celým národem sledované - sérii televizních pořadů na téma ekonomiky ukázal, jak tyto investice do těžkého průmyslu nakonec vytvářejí uzavřený kruh: stavba nových a nových továren spotřebuje spoustu oceli, tak se postaví nová ocelárna, ale tato ocelárna potřebuje spoustu surového železa a spotřebuje spoustu energie, tak se otevře nový důl a postaví nová elektrárna. Vytvoří se tak řetězec těžkého průmyslu, který nakonec vlastně existuje jenom sám pro sebe, a jenom spotřebovává (respektive nesmyslně utrácí) nedostatkové zdroje.
P.S. Mimochodem, ty kombajny tehdy byly z východního Německa.
P.P.S. A navíc je nutno zmínit: obrovskou část produkčních kapacit spotřebovávala vojenská produkce, v rámci Varšavského paktu (a v rámci RVHP) bylo rozhodnuto že Československo se bude specializovat na výrobu tanků, a tak malá československá ekonomika vyráběla hromady tanků pro celý Varšavský pakt. A potom nebyly k dostání třeba ani hřebíky.
Pane Plevo, nejde o to že by byl přípustný jenom jeden jediný názor. Ale - snad už byste si sám jednou mohl připustit, že velmi často vyjadřujete velmi kontroverzní názory, které pak zákonitě budí emoce.
Přitom: zdá se že často je problém spíše ve formě tohoto vyjádření, nežli v názorech samých. Vy vždy znovu vystřelíte něco do tmy, a pak se divíte že se z té tmy střílí zpátky. Snad by pomohlo, kdyby - ještě nežli nějaký svůj názor vypustíte do světa - jste si napřed ještě jednou pořádně přečetl, co tu vlastně chcete sdělit, a co netvrdíte a tvrdit nechcete. Mohl byste si tím ušetřit následné vysvětlování, že tohle a tohle jste tak vlastně vůbec nemyslel.
Tak jsme společně zavzpomínali na své mládí: na staré dobré a poklidné normalizační časy, kdy ropa a plyn tekly ze Sovětského svazu plným proudem a energetická krize tedy nehrozila, o klimatické změně se mluvilo, pokud vůbec, jen ve vědeckých kruzích, bytová krize v Praze sice byla, ale ne tak hrozná jako dnes (protože člověk na ulicích nepotkával tisíce bezdomovců a ze sta jiných důvodů) a komunisté měli rezervy, které však nevyužili :-(
Ale teď už zpět do drsné ultrakapitalistické reality!
:-)
„... staré dobré a poklidné normalizační časy, kdy ropa a plyn tekly ze Sovětského svazu plným proudem a energetická krize tedy nehrozila...“
Pane Krupičko, litr benzínu stál v těch dobrých časech 8 Kčs a mzdy byly velmi zhruba asi tak desetkrát nižší než dnes. Pokud tedy jde o benzín, tak abychom se měli stejně dobře jako za té normalizace, musel by dnes litr benzínu stát 80 Kč. Možná se k tomu nějak dohrabeme, ale zatím se tak dobře jako za normalizace ještě nemáme.
Poklidné ty časy taky moc nebyly, pane Krupičko.
Zahnívající a rozkládající se imperialismus v čele s tou bestií Carterem či Reaganem nás pořád ohrožoval jaderným útokem, takže jsme z toho poměrně často zvraceli do smradlavých plynových masek a potom jsme se v těch maskách – držíce se přitom navzájem spořádaně za pytlíky (igelitové a na rukou) – evakuovali do suterénu Školy.
Umělá inteligence mi tam vrazila velké Š.