Jukeboxy v brněnských podnicích (nejčastěji nonstopech) mají většinou celkem výrazně omezený výběr hudby. Na novinku tu člověk narazí buď o několik let později, či pravděpodobněji nikdy. Nezbývá tedy než se spokojit s tím, co má dychtivý návštěvník k dispozici. Pokud pomineme nepřeberné množství českých alkoholových kapel, disko výběrů a popových hvězd, většina jukeboxů oplývá také klasikami, které neurazí, ale nadchnou.

Níže jsem vypsala seznam pěti nejčastěji pouštěných skladeb, které spojuje několik kritérií: Jsou takřka v každém jukeboxu, zná je snad každý a málokdy se stane, že by nad nimi někdo ohrnoval nos. Pokud tedy tváří v tvář jukeboxu nervózně žmouláte drobné a marně se přehrabujete tou přehršlí jmen, která jste nikdy neslyšeli, nebo slyšet nechtěli, můžete se inspirovat.

The Beatles — Twist and Shout

Beatles netřeba představovat — ani ta menšina odpůrců jim nemůže upřít klíčový vliv na vývoj populární hudby, z té většiny má ovšem každý na tvorbě této liverpoolské čtveřice nejradši jiné období či desku, popřípadě člena. Samozřejmě by se tu mohl vypsat telefonní seznam největších hitů, je jich ovšem tolik a jsou natolik rozmanité, že nechávám prostor čtenářům pro individuální doplnění.

Twist and Shout sice není jejich originální skladba, napsali ji  Phil Medley a Bert Russell, původně byla nahrána kapelou Top Notes a kromě Beatles její coververzi stvořili například The Mamas & the Papas nebo The Tremeloes; v podání Beatles ovšem zní nejlépe. A to nejen díky drsně chraplavému hlasu Johna Lennona, který byl v době nahrávání tak nachlazený, že u druhého pokusu o zvukový záznam mu hlas odešel úplně; ale i díky tanečnímu potenciálu a mladickému elánu, který z Beatles v roce 1964 sálal naplno a stále je přítomný na jejich tehdejších nahrávkách.

Beach Boys — God Only Knows

Tato kalifornská kapela proslavená především v šedesátých a sedmdesátých letech podle některých nikdy nevyvstala ze stínu Beatles, jejich bezstarostné hity jsou ale nezapomenutelné a taktéž se jim dařilo skórovat na špičkách hitparád. Beach Boys byla skupina, která zpívala o surfování, ale kromě jednoho člena nikdo nesurfoval; skupina složená původně ze čtyř bílých chlapců z předměstí, která zaujala i černošskou komunitu; skupina, jejíž jednoduchá témata se velmi přibližovala tehdejšímu životu mládeže americké střední třídy, čímž si ji získala.

Kromě největších klasik jako I Get Around nebo Wouldn't It Be Nice je jednou z nejznámějších a zároveň nejromantičtějších skladeb God Only Knows, která si vysloužila také několik coververzí (například od Davida Bowieho) a objevila se v několika filmech a seriálech.

Michael Jackson — Billie Jean

Tato kontroverzní, avšak neméně důležitá postava populární hudby, si během své kariéry prošla množstvím proměn. Od roztomilého chlapce s afrem, který publiku otevíral se svou bratrskou formací Jackson 5 čelisti dokořán, se přes korunovaci na Krále popu a popularizaci experimentálních hudebních i tanečních technik jako moonwalk či beatbox dostal ke karikatuře sebe sama, která těžila ze svých předchozích úspěchů. Jeho život provázelo množství spekulací, o popularitě alb jako Thriller či Bad se ovšem nedá diskutovat.

Přestože je Billie Jean jedním z Jacksonových nejznámějších a nejpodmanivějších hitů, jeho cesta ke slávě byla pomalá. Nejen, že ho pochybovačný producent Quincy Jones téměř odstranil z desky, do finální podoby byl údajně mixován jednadevadesátkrát. Mravenčí práce se ale vyplatila a singl s tepající basovou linkou a charakteristickými výkřiky se stal jedním z nejprodávanějších za rok 1983 a pomohl albu Thriller v jeho narůstající popularitě ke statusu nejprodávanější desky všech dob.

Blur — Song 2

Byli to Blur spolu s Pulp a Oasis, kteří v devadesátých letech definovali populární kytarový žánr, který se v různých fúzích a proměnách drží dodnes — britpop. Během svého působení vydali sedm alb reflektujících každodenní starosti i současný stav společnosti, každým albem se posouvali novými hudebními cestami a nebáli se hrát si s nástroji, nejen na ně. Přestože poslední album Think Tank vyšlo před sedmi lety a frontman Damon Albarn se od té doby věnoval zejména fiktivní kapele Gorillaz, sklidil nedávno vydaný singl Fool's Day silně pozitivní ohlasy a na limitovanou edici vinylů čekali před londýnským obchodem lační fanoušci již od časného rána.

Název Song 2 si skladba zasloužila jen díky absenci potřeby členů kapely, aby jí vymýšleli přiléhavější název, většina lidí ji ale ovšem nazývá podle příznačného popěvku „Woo-Hoo". Píseň je nabitá energií a její skočný refrén s poťouchlým textem a přitažlivý kytarový riff fungují natolik přesvědčivě, že ji můžete čas od času stále zaslechnout na větších tanečních parties i dnes.

The Strokes — Reptilia

Přestože The Strokes si svůj zásadní podíl na hudební scéně odbyli již na začátku nultých let, jejich newyorská odpověď na britrock zamotala indierockovým fanouškům hlavu — nejen po vydání jejich zásadního debutu Is This It se slavným sexy obalem z roku 2001, ale i na následujícím Room on Fire. V době, kdy britpop skomíral a rozdělení britských ostrovů na dva tábory (fanoušky Oasis a Blur) přestalo být in, The Strokes a jejich nihilistický garážový indie rock pronikl na přední příčky hitparád a spolu se svérázným a drzým, nikoli však samoúčelně rebelským přístupem ukázali novou cestu, kterou se začaly postupně ubírat další, méně invenční britrockové kapely.

Nejen díky magazínům jako NME, který si velmi oblíbil zveřejňovat je na titulní straně, se dostali do širokého povědomí posluchačů a s odstupem času je možné říci, že The Strokes se svými jednoduchými melodickými skladbami pošpiněnými sebeironií a hrubými kytarami patří do toho nejvíce signifikantního, co minulé desetiletí přineslo.

Těžko říci, nakolik úspěchu alba Room on Fire pomohla spolupráce s Nigelem Godrichem (dvorním producentem Radiohead), ale First Impressions of Earth z roku 2006 už takový ohlas jako dvě předchozí desky nezaznamenalo. Skladba Reptilia z druhého alba je jedním z největších hitů od The Strokes vůbec a díky dynamickým změnám nenechá jednoho hráče na imaginární kytaru chladným.