Míra globálního hladovění nezadržitelně roste. Na vině je nejen pandemie covidu-19 či ruská agrese, ale nadále především masivní klimatická krize. Řešení známe a musíme je provést právě nyní. Na tahu jsou teď především státy G7.
Globální potravinový systém je nefunkční. Ač produkuje víc než dost kalorií na to, aby uživil každého, až 811 milionů lidí — více než 10 % světové populace — každý večer uléhá o hladu. Efektivní řízení, které by zajistilo přístup k potravinám pro všechny, bohužel stále schází. Globálně koordinované úsilí o vyřešení krátkodobých i dlouhodobých aspektů potravinové krize musí být prioritou dneška.
Všechny čtyři rozměry potravinové bezpečnosti — dostupnost, přístup, stabilita a využití — jsou dnes v ohrožení kvůli souhře několika negativních faktorů. Jde o klimatické změny, konflikty, covid-19 a náklady. Tyto faktory narušují globální obchod a zvyšují ceny potravin, čímž krátkodobě zvyšují i podíl hladovějících. Klimatická krize vyvolaná člověkem však zároveň představuje hrozbu střednědobou až dlouhodobou.
Klimatické změny už začaly ovlivňovat prostředí, v němž potraviny vůbec lze produkovat. Mimořádná sucha, vlny veder a záplavy podkopávají zemědělskou činnost v tak odlišných regionech, jako jsou Africký roh a Středozápad Spojených států. Nedávná šestá hodnotící zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) nenechává nikoho na pochybách: klimatická krize bude mít pro potravinové systémy po celém světě stále ničivější důsledky.
Ruská válka
Ruská válka proti Ukrajině tuto strašlivou situaci dále zhoršuje. Ozbrojené konflikty jsou už dlouho hlavními příčinami hladu na regionální úrovni. Na Ukrajině však spolu válčí dva z největších producentů zemědělských komodit, což zasahuje celý globální obchod. Index cen potravin, který sestavuje Organizace OSN pro výživu a zemědělství, v důsledku toho v březnu dosáhl absolutního maxima.
Ceny základních komodit, jako jsou mouka nebo rostlinný olej, se v některých regionech od začátku války ztrojnásobily. Producenti potravin zároveň čelí prudce rostoucím cenám dusíkatých hnojiv, mezi jejichž největší exportéry patří právě Rusko.
V silně dotčených zemích mohou rostoucí ceny potravin navíc ohrozit sociální stabilitu. Po raketovém růstu cen potravin v roce 2008 například hlásilo sociální nepokoje a nestabilitu více než dvacet zemí.
Covid-19
To vše jen umocnila pandemie covidu-19. Podle OSN způsobila hladovění desítek milionů lidí. A uzávěry zavedené v rámci boje proti viru navíc narušily nabídkové řetězce, což dále přispělo k tlaku na ceny.
Naše potravinové systémy ale čelí i dalším problémům. Nadměrná spotřeba tzv. levných kalorií, kterou umožnil globální obchod a dostupnost dusíkatých hnojiv, vede k rozšířené obezitě a způsobuje vážné ekologické problémy. Negativní dopady výrobních systémů na životní prostředí jsou však často považovány za ekonomické externality, a proto se ignorují.
Odhlédneme-li od loňského summitu OSN o potravinových systémech, existuje velmi málo celostních přístupů k transformaci potravinového systému. Všemu totiž dál vládne průmyslové zemědělství.
Je však proto třeba iniciovat řadu změn. Budou-li politici, kteří se snaží zažehnat bezprostřední potravinovou krizi, dál ignorovat krizi klimatu a biodiverzity a odkládat kroky, které jsou nezbytné ke zvýšení trvalé udržitelnosti systémů, ohrožení globální potravinové bezpečnosti se jen prohloubí. Například odklad zavedení unijní strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“ v nadcházejících měsících potřebné množství potravin nezajistí, a odolnost evropského zemědělství navíc jen dál podkope.
Řešení je nevyhnutelné
V době, kdy rizik pro potravinovou bezpečnost stále přibývá, nemůžeme vyloučit možnost, že zemědělská produkce, od potravin a krmiv až po dřevo a paliva, nebude k uspokojení poptávky jednoduše stačit. Nedostatek dodávek a narušení globálního obchodu nás pak přinutí dělat skutečně nepříjemná rozhodnutí.
Překonání dopadů války na Ukrajině i čtyř výše zmíněných aspektů si zkrátka globálně koordinovanou reakci vyžádá v každém případě. Klíčová otázka zní, zda stávající systém o mnoha účastnících dokáže poskytnout aktivní platformu, na níž budou státy i všichni protagonisté schopni tyto výzvy efektivně řídit. Nebudou-li totiž stávající mechanismy pro tento úkol dostačující, bude nutná rychlá reakce ze strany států G7.
A skupina G7 už situaci skutečně začala řešit. Uzavírají se nové závazky, které zavedou multilaterální finanční mechanismy na podporu potřebných zemí. Státy G7 by navíc měly učinit pevný závazek, že se s chudšími ekonomikami rozdělí o obilí, které se v současné době používá jako krmivo a biopalivo.
Takový krok by totiž demonstroval, že bohatý svět si z pandemie covidu-19, během níž s chudšími zeměmi sdílel jen nemnoho testů a vakcín, vzal ponaučení. Dohoda na úrovni G7 by poskytla rychlé řešení a vybudovala důvěru, díky čemuž by mohla systém podnítit k aktivním krokům, a to jak nyní, tak i pro budoucnost.
I zde je ovšem nesmírně důležité, aby bezprostřední reakce na stávající potravinovou krizi zároveň podporovaly dlouhodobou transformaci našich potravinových systémů.
Albert Einstein údajně definoval šílenství jako opakování téhož za současného očekávání odlišného výsledku. Proč se tedy snažit oživit nefunkční systém právě v čase krize? Iniciativa G7 by mohla vytvořit precedens. Precedens pro tolik potřebnou proměnu potravinových systémů všude ve světě. Alternativou je totiž jen rostoucí hlad a další nestabilita.
Z anglického originálu The right way to fight global hunger publikovaného na webu Project Syndicate přeložil Jiří Kobělka.