↗

I kdyby české právo soudům neumožnilo uložit české státní správě povinnost její plány přepracovat, samotné stanovení soudem, že české klimatické plány nejsou dostatečné, by mohlo mít velký význam. Foto NA, WmC

Česká republika, jako mnoho dalších zemí, se hlásí k mezinárodním klimatickým dohodám a podporuje odklon od fosilních paliv. Bohužel však samotná pro dosažení těchto cílů nečiní dostatečné kroky a stejně jako mnoho dalších zemí čeká, že za ni vše vyřeší někdo jiný. Změna klimatu přitom dopadá na všechny, včetně obyvatel ČR. České státní orgány tak nemají povinnost řešit změnu klimatu pouze kvůli mezinárodním dohodám, ale také kvůli vlastním občanům. I proto byla naším spolkem čítajícím přes 260 členů podána klimatická žaloba, jejímž cílem je, aby státní orgány začaly krokům proti změně klimatu věnovat odpovídající úsilí a péči.

Argumenty žaloby jsou založené na dvou hlavních pilířích. Prvním pilířem jsou mezinárodní dohody, které český parlament ratifikoval, tedy zavázal český stát se jimi řídit. Podle odborných posudků, které si náš spolek nechal vypracovat, se české příspěvky k boji proti změně klimatu ani zdaleka neblíží k tomu, co by bylo spravedlivé vzhledem k naší velikosti a množství našich emisí CO2. Jinak řečeno, kdyby se všechny státy chovaly jako ČR, vytyčených klimatických cílů bychom společně v žádném případě nemohli dosáhnout a oteplování planety by nadále pokračovalo.

Druhým pilířem žaloby jsou pak základní práva všech obyvatel České republiky, které je stát povinen aktivně chránit i kdyby neexistovaly žádné mezinárodní dohody. Stát totiž v důsledku vypouštění skleníkových plynů a změny klimatu způsobuje újmu týkající se mnoha základních práv českých občanů, od práva na život či práva na soukromé vlastnictví, která jsou narušována způsobovanými extrémy počasí, až po právo na příznivé životní prostředí.

Úlohou soudů v demokratickém zřízení samozřejmě není, aby přikazovaly výkonné moci jaká opatření přijímat či jak má být ambiciózní vůči změně klimatu. Rolí soudů však rozhodně je ochrana základních práv občanů, stejně jako určování, zda stát dodržuje mezinárodní dohody, ke kterým se sám zavázal.

Od našeho soudního řízení tedy očekáváme, že soud určí nezákonnost současného postupu české státní správy a uloží jí povinnost jej upravit tak, aby byly plněny mezinárodní dohody a aby základní práva českých občanů nedocházela zbytečné újmy. To, jak konkrétně jednotlivá ministerstva upraví své plány a jaké konkrétní kroky přijmou, bude zcela na nich. Soud bude pouze posuzovat, jestli jsou příslušné plány v souladu s českým právem. Příklady ze zahraničních klimatických žalob ukazují, že takové rozhodnutí soudu je možné.

Avšak vzhledem k tomu, že naše žaloba je v českém právu bezprecedentní, není možné předvídat, jak se s ní české soudy nakonec vypořádají. Přitom i kdyby české právo soudům neumožnilo uložit české státní správě povinnost její plány přepracovat, samotné stanovení soudem, že české klimatické plány nejsou dostatečné, by mohlo pomoci motivovat vládu a příslušná ministerstva v těchto oblastech vynaložit vyšší úsilí a české občany jejich práci více kontrolovat.

Soudní jednání, na němž se střetnou naši advokáti s právníky jednotlivých ministerstev, je naplánováno na 15. června. Soudní rozhodnutí očekáváme později.