Dozrál již po dvaceti letech od listopadu 89 čas k tomu, aby se komunisté podíleli na vládě, a to ať už formou tiché podpory jednobarevné vlády ČSSD, či v rámci standardní koalice?

V demokracii platí, že strany, které získaly většinu voličů, mají automaticky právo sestavit koaliční vládu. Pokud toto právo chceme některým stranám u nás upírat, je to zajisté možné. Pak ale musíme otevřeně prohlásit, že nejsme tak docela standardní demokracií, tedy že nejsme ochotni prokázanou většinovou vůli voličů v některých případech respektovat.

Faktem je, že letos poprvé se skutečně vážně hovoří o tom, že by se komunisté mohli ve vládě ocitnout. Kdyby se to stalo, co by se reálně změnilo?

Pokud by se komunisté na základě většinové vůle voličů se sociálními demokraty ve vládě ocitli, uskutečňovali by program, na jehož základě byli zvoleni. Je to program demokratický, což je zřejmé z toho, že žádný z příslušných právních a správních orgánů tento program za nedemokratický neprohlásil a kandidátům za KSČM nezakázal voleb se zúčastnit. Opakuji, že pokud se může politická strana voleb účastnit, ale nemohla by se na základě jejich výsledků podílet na vládě, nejednalo by se o zemi s demokratickým politickým systémem.

A nebyl by vstup KSČM do vlády jen začátek jejich konce, či minimálně jejich marginalizace, jako tomu bylo ve Francii na začátku 80. let minulého století?

To není vyloučeno, není to ale ani jisté. Dnešní ekonomická a sociální situace je značně odlišná od té v osmdesátých letech. Mimo jiné se prohloubily nerovnosti a výrazně narostla nejistota zaměstnanců všech kategorií. Perspektivy, které se rýsovaly v osmdesátých letech, byly zmařeny už před ekonomickou krizí a deprese se dále prohlubuje.

Představme si utopický scénář: Jiří Paroubek se dohodne s komunisty a svěří jim čtvrtinu ministerstev. Která nejspíše obsadí a kým? A jak se změní jejich politika oproti současnosti?

Domnívám se, že by komunistům nebyla svěřena ministerstva obrany, vnitra, ani zahraničí. Ne snad kvůli tomu, že by snad mohli přepadnout NATO z týla a poté zaútočit na kapitalistické Rusko. Spíše by šlo o jasné gesto, že levice neusiluje o změnu naší zahraničně-politické orientace, ani o základní změnu vlastnických poměrů.

ČSSD uzavřela s KSČM po posledních krajských volbách v několika krajích koalice. Jak se změnila politika například Severomoravského kraje oproti jižní Moravě? Jinak řečeno: co nám v daném kontextu přináší zkušenost s vládou levice na úrovni krajů?

Nevidím žádné rozdíly. Vyžadovalo by to podrobnější rozbor, a to právě proto, že na první pohled žádný markantní rozdíl nenajdeme.

Mnoho levicově smýšlejících občanů volá po radikální občanské levicové alternativě. Mnozí mají za to, že takovou alternativu potřebujeme, přičemž sociální demokracie jí uvolňuje prostor svým technokratickým přístupem, avšak současně komunisté tuto alternativu nepředstavují (viz naposledy antiekologické výroky předsedy Filipa o lesních tendrech). A bohužel jí nejsou prozatím ani zelení. Vidíte tu vyhlídku, že by takto profilovaná strana mohla vzniknout?

Založit novou levicovou stranu by mělo smysl, pokud by oslovila dnešní nevoliče. Pokud by naopak mělo jít pouze o přelévání hlasů z již existujících levicových stran, příliš smyslu v tom nevidím. Navíc se obávám, že ti, kdo kritizují jak ČSSD, tak KSČM z levicových pozic, jsou silnější ve své kritice než ve schopnosti kooperativně vybudovat nový subjekt. Kromě toho tady máme i otázku čistě pragmatickou, a sice financování. Autentická levicová strana by asi nedostávala tučné sponzorské dary. Byla by závislá na příspěvcích svých voličů a pochybuji, že nově vzniklá levicová strana by byla natolik masová, že by z těchto příspěvků vyžila.