Takové, které…

Patrik Eichler

TOP 09 nemá volební program a sama se k tomu hlásí. O přízeň voličů usiluje rovnou s „programovým prohlášením“ své vlády na léta 2010—2014. Takto maskována mlčí v celé řadě oblastí o tom, co od ní po případném volebním úspěchu máme očekávat.

Volební program TOP 09 cílí na voliče politické pravice. Vychází vstříc poptávce veřejnosti, přesvědčované, že bez rázného zásahu hrozí českým financím státní bankrot. Ordinuje všestrannou dietu státnímu rozpočtu, i když další snižování daní pro tuto chvíli nepovažuje za možné. Veřejné výdaje chce redukovat snížením objemu mezd vyplácených ze státního rozpočtu o 10 % (mimo mzdy učitelů), snížením o 10 % platů ústavních činitelů a sociálních dávek.

Sociální systém podle TOP 09 „nesmí představovat srovnatelnou alternativu k pracovitosti“, čti zaměstnání, „a demotivovat tak celou společnost“. Fiktivní vláda TOP 09 chce přísně stíhat zneužívání sociálních dávek a mimo jiné omezit podporu v nezaměstnanosti těm, kdo ze zaměstnání odejdou sami, obdrží odstupné (!) nebo se nebudou účastnit alespoň dvaceti hodin veřejných prací týdně.

Na druhé straně se strana Miroslava Kalouska vyslovuje pro zachování státních podílů ve strategických firmách (ČEZ). Plánuje „pouze“ privatizaci Českých drah, které už se staly všestranným otloukánkem naší politiky i médií. Občanským iniciativám vychází vstříc, když navrhuje neprivatizovat veřejnoprávní média a nekonkrétně navrhuje změnit způsob, kterým jsou vytvářeny mediální rady.

Aby se TOP 09 mohla tvářit profesionálně, jak se na stranu zkušených politiků a úspěšných podnikatelů sluší, uvádí ve svém Programovém prohlášení vlády na léta 2010—2014 také důvody, proč nepředstavuje klasický volební program. „V minulých dvaceti letech,“ píše se hned v úvodu, „předstupovaly politické strany před voliče se svým volebním programem s vědomím, že žádná nemá dost sil na to, aby jej beze zbytku realizovala. TOP 09 pokládá za nejpoctivější a nejjednoznačnější závazek ucházet se o důvěru voličů tak, jako se ucházejí vlády o důvěru v Poslanecké sněmovně. Předkládáme proto svůj volební program ve formě programového prohlášení vlády.“ Snad tedy abychom měli dojem, že programové prohlášení vlády je text závaznější než volební program, i když ho strana publikuje dva měsíce před volbami.

Zřejmě proto, že nejde o volební program, se pak autoři mohou zaštiťovat frázemi o prosazování „takových změn, které zlepší“, jako v případě kapitol programu věnovaných veřejným rozpočtům, justici, sociální politice nebo zdravotnictví. Autoři jednotlivých částí programu ani jeho editor ovšem nejsou v textu uvedeni.

TOP 09 se sama dobrovolně a zcela definuje jako strana podnikatelů. „Zdrojem hospodářského růstu nemohou být veřejné výdaje, zdrojem hospodářského růstu může být pouze lidská tvořivost a soukromé podnikání,“ píše se v pasáži věnované hospodářské politice. Úlohou státu je pouze nastavovat podmínky, „které budou soukromý sektor motivovat k dalšímu rozvoji“.

A že jde o stranu podnikatelů, dotvrzuje TOP 09 i svým návrhem na „snížení státních příspěvků politickým stranám o 50 % po dobu tří let“. Ještě přísnější a navíc trvalé omezení navrhují i Věci veřejné. Podle nich by stát měl přestat politickým stranám poskytovat příspěvek za mandáty v Poslanecké sněmovně.

Podobné návrhy jistě lahodí uchu nejednoho voliče. Jenže peníze od státu jsou dnes zcela majoritním způsobem financování politických stran. Realizace takového návrhu by znamenala, že strany budou muset své prostředky získávat buď od straníků, nebo sponzoringem od soukromých firem, což chtě nechtě posílí v české politice korupční prostředí. Jistě to bude vyhovovat takovým stranám, ve kterých se podnikatelé přímo angažují, například právě TOP 09 a Věcem veřejným. Strany bez přímého propojení s podnikateli ale bude takový zákon dříve či později likvidovat.